Zachovávat výměnu myšlenek
Kapitola 11
Zachovávat výměnu myšlenek
1, 2. Co je výměna myšlenek a proč je důležitá?
VÝMĚNA myšlenek je víc než pouhé mluvení. Apoštol Pavel jednou řekl: Jestliže posluchač nerozumí vašim slovům, „budete ve skutečnosti mluvit do vzduchu“. (1. Korinťanům 14:9) Chápou tvé děti, co jim říkáš, a rozumíš opravdu, co se ti snaží říci?
2 Pravá výměna myšlenek znamená, abychom si sdělovali myšlenky, nápady a pocity. Řekneme-li, že láska je srdcem šťastného rodinného života, pak výměna myšlenek může být nazvána krví života. Přeruší-li se výměna myšlenek mezi manžely, nastanou těžkosti; stejně závažné, ne-li ještě závažnější je, přestane-li výměna myšlenek mezi rodiči a dětmi.
MYSLET DOPŘEDU
3. V kterém období života dítěte mohou rodiče očekávat potíže, pokud jde o výměnu myšlenek?
3 Výměna myšlenek mezi rodiči a dětmi není nejvíce ohrožena v prvních letech života dítěte, ale v dospívání — v době puberty. Rodiče si to mají uvědomit předem. Bylo by nerealistické očekávat, že tato léta přejdou bez obtíží jen proto, že v prvních letech bylo s dětmi poměrně málo problémů. Problémy jistě přijdou, ale otevřená a účinná výměna myšlenek může podstatně přispět k jejich vyřešení nebo zmenšení. Rodiče, kteří si to uvědomují, musí být prozíraví a předvídaví, protože „lepší je později konec nějaké věci než její začátek“. — Kazatel 7:8.
4. Musí probíhat každá výměna myšlenek v rodině formou rozhovoru? Vysvětli to.
4 Mnoho činitelů přispívá k tomu, aby v rodině vznikla výměna myšlenek, a aby se stále udržovala. Během let si manžel a manželka mohou vypěstovat tak hlubokou důvěru a takové vzájemné porozumění, že si mohou vyměňovat myšlenky i beze slov; již pohled, úsměv nebo dotek mohou za ně mluvit víc než celé knihy. Měli by se proto snažit vytvořit stejně pevný základ pro výměnu myšlenek se svými dětmi. Ještě než nemluvně porozumí řeči, poskytují mu rodiče pocit bezpečí a lásky. Jak děti rostou, může vzniknout intenzívní výměna myšlenek, jestliže členové rodiny společně pracují, hrají si — a co je ještě důležitější — uctívají Boha. K udržení takové výměny myšlenek je však třeba pravého úsilí a moudrosti.
POVZBUZUJ DÍTĚ, ABY SE VYJADŘOVALO
5–7. a) Proč mají rodiče dávat pozor, aby nebránili dítěti v mluvení? b) Jak mohou rodiče učit děti uctivosti a zdvořilosti?
5 Staré rčení říká: „Děti bychom měli vidět, a ne slyšet.“ Je to pravda — ale jen někdy. Děti se musí naučit, že — jak říká Boží slovo — „je čas k mlčení a čas k mluvení“. (Kazatel 3:7) Ale děti vyžadují pozornost a rodiče musí dávat pozor, aby dětem zbytečně nebránili v jejich přirozených projevech. Neočekávej, že malé dítě bude reagovat na zážitky stejně jako dospělý. Dospělý považuje jednotlivé události jen za část širokého panoramatu života. Naproti tomu dítě se může nějakou bezprostředně zajímavou záležitostí tak vzrušit a může se do ní tak zabrat, že téměř zapomene na všechno ostatní. Malé dítě snad vběhne do pokoje a vzrušeně vypráví otci nebo matce nějakou příhodu. Když rodiče podrážděně přeruší dítě a řeknou: „Buď zticha!“ nebo řeknou nazlobeně něco jiného, je nadšení dítěte pryč. Zdálo by se, že dítě toho svým povídáním moc neřekne. Ale povzbuzuješ-li své děti, aby se přirozeně vyjadřovaly, můžeš způsobit, že si v pozdějším životě nebudou nechávat pro sebe věci, které bys chtěl a měl znát.
6 Uctivost a zdvořilost přispívají k dobré výměně myšlenek. Děti se mají učit, aby byly zdvořilé, a rodiče jim v tom i v jiných věcech mají dávat příklad. Kárání asi bude nutné, a je-li třeba, musíme je udělit dokonce i přísně. (Přísloví 3:11, 12; 15:31, 32; Titovi 1:13) Jestliže však rodiče své děti ze zvyku přerušují, stále je při řeči opravují nebo je dokonce ponižují a zesměšňují, pak se děti pravděpodobně stáhnou — nebo se obrátí na někoho jiného — až budou chtít něco říci. Čím je syn nebo dcera starší, tím spíše se to stane. Proč by ses jednou večer nezamyslel nad tím, o čem jsi se synem nebo dcerou během dne mluvil? Pak se zeptej sám sebe: Kolikrát jsem vyjádřil ocenění, povzbuzení nebo chválu? Kolikrát jsem naopak řekl něco negativního, čím jsem je snížil, čím jsem projevil nespokojenost, podráždění nebo hněv? Možná, že budeš překvapen, až jednou sám sebe v tomto směru prozkoumáš. — Přísloví 12:18.
7 Rodiče musí často projevovat trpělivost a sebeovládání. Děti mívají sklon k prudkosti. Vyhrknou, co jim právě přijde na mysl, a třeba přitom přeruší řeč dospělých. Je možno dítěti vyhubovat. Ale někdy snad je moudřejší zdvořile dítě vyslechnout a tím dát příklad sebeovládání a pak po krátké odpovědi dítěti přívětivě připomenout, že má být zdvořilé a ohleduplné. I zde je vhodná rada „být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“. — Jakub 1:19.
8. Jak mohou rodiče povzbuzovat děti, aby k nim přicházely o radu?
8 Chceš, aby se děti na tebe obracely se svými problémy. Můžeš je k tomu povzbudit, když jim ukážeš, že ty také potřebuješ v životě vedení a že se musíš někomu podřizovat. Jeden otec vypravoval, jak pěstuje dobrou výměnu myšlenek s dětmi, dokud jsou ještě malé:
„Skoro každý večer se před spaním s dětmi modlím. Obyčejně jsou již v posteli a já si kleknu vedle a obejmu je. Vyslovím modlitbu a děti pak často pronesou modlitbu také. Není neobvyklé, že mne pak políbí a řeknou: ‚Tati, mám tě rád‘ a pak mi řeknou, co mají na srdci. V teple svých postýlek a v bezpečí otcova objetí vyprávějí nějaký svůj osobní problém, ve kterém potřebují pomoc, nebo prostě vyjádří svou náklonnost.“
Jestliže před jídlem nebo při jiných příležitostech vyslovuješ modlitby, které nejsou naučené, ale jsou výrazné, vycházejí ze srdce a projevuje se v nich pravý osobní vztah k tvému nebeskému stvořiteli a Otci, můžeš tím nesmírně přispět k dobrému vztahu ke svým dětem. — 1. Jana 3:21; 4:17, 18.
PŘECHODNÁ LÉTA
9. Co se dá říci o problémech a potřebách mladistvých ve srovnání s malými dětmi?
9 Dospívání je přechodná doba, kdy tvůj syn nebo dcera již nejsou dětmi, ale ještě nejsou dospělí. Dospívající procházejí tělesnými změnami a ty mají vliv na jejich city. Problémy a potřeby mladistvých jsou jiné než dětí. Rodiče se musí těmto problémům a potřebám přizpůsobit, protože to, co pomáhalo dítěti, nepomáhá vždy mladistvému. Je třeba vysvětlovat více důvody, a k tomu je nutná větší, ne menší výměna myšlenek.
10. a) Proč dospívající mládeži nestačí jednoduché vysvětlení o pohlavních otázkách? b) Jak mohou rodiče přivést řeč na pohlavní záležitosti?
10 Jednoduchá vysvětlení o pohlavních otázkách, která jsi dal malému dítěti, nestačí již potřebám dospívajících. Cítí pohlavní pud, ale často se z rozpaků neptají otce ani matky. Rodiče zde musí převzít iniciativu, a to není lehké, jestliže si nevytvořili a nevypěstovali dobrou výměnu myšlenek, zejména jako dobří společníci svých dětí v práci a hře. Počátek výronu semene u hocha a menstruace u dívky je méně zneklidní, jestliže jsou předem poučeni. (3. Mojžíšova 15:16, 17; 18:19) Otec snad může na procházce se synem přivést řeč na masturbaci a zmínit se, že většina mladých mužů má v této věci do jisté míry problémy. Pak se může zeptat: „Co si o tom myslíš ty?“ nebo „Je to pro tebe problém?“ Také v rodinné rozmluvě je možno promluvit si o problémech mladistvých a otec i matka mohou poskytnout svou radu nenuceným, ale otevřeným způsobem.
ROZUMĚT POTŘEBÁM MLADÝCH
11. V jakém ohledu se liší mladí od dospělých?
11 „Získej moudrost, a se vším, co získáš, získej porozumění.“ (Přísloví 4:7) Rodiče, buďte moudří ve styku s mládeží; mějte porozumění pro jejich city. Nezapomínejte, jak bylo vám, když jste byli mladí. Pamatujte si také, že každý dospělý byl jednou mladý, a ví, jaké to bylo, ale že žádný mladý člověk neví, jaké je to být dospělým. Dospívající mladý člověk nechce, aby se s ním jednalo jako s dítětem, ale ještě není dospělý a ještě nemá mnoho zájmů, jež mají dospělí. Ještě stále je v něm silná touha po hraní a potřebuje k tomu trochu času.
12. Jak chtějí mladí, aby s nimi jednali jejich rodiče?
12 Jsou určité věci, které mladí v tomto životním období od rodičů zvlášť očekávají. Chtějí se setkávat s pochopením; chtějí více než kdy jindy, aby se s nimi zacházelo jako s osobností; chtějí směrnice a vedení, které jsou důsledné a přiměřené jejich věku; velmi si přejí cítit, že jsou potřební a uznávaní.
13. Jak mohou mladí reagovat na rodičovská omezování a proč?
13 Rodiče by neměli být překvapeni, když se mladí začnou do jisté míry vzpírat proti omezování. Je to proto, že mladí jsou na cestě k samostatnosti a mají normální přání po větší svobodě pohybu a rozhodování. Bezmocná nemluvňata jsou stále odkázána na péči rodičů a malé děti potřebují pečlivou ochranu. Ale čím jsou děti starší, tím více se rozšiřuje pole jejich působnosti a svazky mimo rodinný kruh se zvětšují a upevňují. Syn nebo dcera snad hledají cestu k samostatnosti, a proto může být jednání s nimi poněkud obtížné. K dobru svých dětí nesmí rodiče připustit, aby děti přehlížely nebo odmítaly jejich autoritu. Jestliže si však uvědomí, proč dochází k takovému snad zneklidňujícímu chování, mohou se moudře přizpůsobit a zachovat výměnu myšlenek.
14. Jak mohou mít rodiče v jednání úspěch, touží-li dítě po větší nezávislosti?
14 Co mají rodiče dělat, jestliže vidí, že syn nebo dcera touží po větší nezávislosti? Tato touha je jako stlačené péro v ruce. Jestliže se náhle pustí, odlétne neovládaně nepředvídaným směrem. Držíš-li je pevně příliš dlouho, vyčerpáš se a péro zeslábne. Ale pustíš-li je pozvolna a kontrolovaně, pak zůstane na správném místě.
15. Co ukazuje, že Ježíš vyrůstal pod dozorem svých rodičů?
15 Příklad takové kontrolované snahy po samostatnosti najdeme u vyrůstajícího Ježíše. O jeho dětských letech čteme v dějinném záznamu u Lukáše 2:40: „Děťátko stále rostlo a sílilo a bylo naplněno moudrostí a spočívala na něm Boží přízeň.“ Jeho rodiče nepochybně hráli v jeho vývoji hlavní úlohu, protože ačkoli byl dokonalý — nezískal moudrost automaticky. Pravidelně vytvářeli duchovní předpoklady pro jeho výchovu, jak to zpráva ukazuje dále. Když bylo Ježíšovi dvanáct let a jeho rodina byla v Jeruzalémě na slavnosti pasach, šel do chrámu a účastnil se tam rozmluvy s náboženskými učiteli. Rodiče zřejmě dovolili svému dvanáctiletému synu, aby se až do té míry volně pohyboval. Odjeli z Jeruzaléma, aniž věděli, že tam zůstal; snad si mysleli, že je s přáteli nebo příbuznými, kteří se také vraceli domů. O tři dny později jej našli v chrámu u starších, které se nesnažil poučovat, ale „naslouchal jim a vyptával se jich“. Matka mu vysvětlila, že si dělali velké starosti, a když Ježíš odpověděl, že si myslel, že budou vědět, kde jej naleznou, až budou chtít odcestovat, neprojevil přitom neúctu. Ačkoli si Ježíš dělal nárok na určitou svobodu pohybu, zpráva dále říká, že jim byl „stále. . . poddán“ a jako mladistvý se držel jejich směrnic a omezení. „Dále pokračoval v moudrosti a tělesném růstu a v přízni u Boha a u lidí.“ — Lukáš 2:41–52.
16. Nač mají rodiče myslet, když mají s mladistvými problémy?
16 Podobně by rodiče měli poskytnout svým dospívajícím synům a dcerám určitou míru volnosti, a to tím více, čím jsou starší; mají jim přenechávat stále více osobního rozhodování pod rodičovským vedením a dohledem. Nastanou-li těžkosti a rodiče rozumějí příčinám, nebudou dělat z maličkostí velké sporné otázky. Často se mladí nebouří proti rodičům úmyslně, ale snaží se pouze získat určitou nezávislost a nevědí, co mají dělat. Pak se mohou rodiče dopustit chyby, jestliže například vidí spornou otázku tam, kde není. Není-li věc příliš vážná, nechte ji projít. Je-li však vážná, buďte pevní. ‚Neceďte komára‘ ani ‚nepolykejte velblouda‘. — Matouš 23:24.
17. O jakých činitelích mají rodiče uvažovat, když dorůstajícím dětem ukládají omezení?
17 Rodiče mohou přispět k zachování dobrého vztahu ke svým dospívajícím synům a dcerám, mají-li vyrovnaný názor na omezení, která jim ukládají. „Moudrost shora“ je sice „především cudná“, ale také „rozumná“ a „plná milosrdenství“, „není pokrytecká“. (Jakub 3:17) Bible ukazuje, že některé věci jsou zcela nepřijatelné, jako kradení, smilstvo, modlářství a podobná těžká provinění. (1. Korinťanům 6:9, 10) Mnohé jiné věci mohou být správné nebo špatné, podle toho, jak dalece se jim věnujeme. Jídlo je dobré, ale jíme-li příliš, staneme se poživačnými. Stejně je tomu s využíváním volného času, například s tancem, společenskými hrami, zábavami a podobnou činností. Mnohdy nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá a v jaké společnosti. Neodsoudili bychom jídlo, máme-li ve skutečnosti na mysli poživačnost, a stejně by rodiče neměli všeobecně odsoudit nějakou činnost mládeže, jestliže mohou mít nějaké námitky ve skutečnosti jen proti tomu, že někteří něco dělají extrémní formou nebo v extrémní míře, nebo proti určitým nežádoucím okolnostem, které mohou nastat. — Srovnej Kolosanům 2:23.
18. Jak mají rodiče varovat děti před špatnými styky?
18 Všichni mladí chtějí mít přátele. Jen málokteří mohou být označeni jako „ideální“, ale což nemají tvé vlastní děti také slabosti? Snad bys chtěl omezit jejich styk s některými mladými lidmi, protože se ti zdá, že by mohl být škodlivý. (Přísloví 13:20; 2. Tesaloničanům 3:13, 14; 2. Timoteovi 2:20, 21) Na druhých mladých snad vidíš, co se ti líbí i co se ti nelíbí. Místo abys svým dětem zcela zakázal styk s někým jen proto, že má určité slabosti, měl bys jim vysvětlit, že si ceníš dobrých vlastností jejich přítele, ale současně bys je měl upozornit na jeho slabosti a povzbudit je, aby na něj měly v tom ohledu dobrý vliv, protože to přispěje k jeho trvalému užitku.
19. Jak mohou rodiče pomoci dětem v souladu se zásadou u Lukáše 12:48, aby měly správný názor na svobodu?
19 Chceš-li pomoci svému dospívajícímu synovi nebo dcerce, aby získali správný názor na větší svobodu, můžeš jim ukázat, že s větší svobodou je spojena také větší odpovědnost. „Od každého, komu bylo mnoho dáno, bude mnoho požadováno.“ (Lukáš 12:48) Čím více projeví děti vědomí odpovědnosti, tím více jim mohou rodiče důvěřovat. — Galaťanům 5:13; 1. Petra 2:16.
JAK UDĚLOVAT RADU A POKÁRÁNÍ
20. Co je vedle moci nebo autority nad dětmi zapotřebí, aby nepřestala výměna myšlenek?
20 Jestliže ti někdo radí, ale nezná tvé stanovisko, cítíš, že jeho rada je nerealistická. Má-li moc, aby tě přinutil plnit jeho požadavky, budeš to asi odmítat jako nespravedlivé. Rodiče by měli myslet na to, že „srdce s porozuměním je to, které vyhledává poznání“ a „muž mající poznání přidává síly“. (Přísloví 15:14; 24:5) Můžeš mít moc nad svými dětmi, ale je-li posílena poznáním a porozuměním, budou tvé rozmluvy s nimi působivější. Káráš-li mladé lidi a nemáš přitom pro ně porozumění, může vzniknout „generační propast“ a výměna myšlenek skončí.
21. Jak mají rodiče jednat s dětmi, které se dopustily těžkého provinění?
21 Co uděláš, dostane-li se tvé dítě do nesnází, dopustí-li se vážné chyby nebo provede nějaký špatný čin, a tebe to zcela překvapí? Nikdy bys neměl přehlížet nesprávné jednání. (Izajáš 5:20; Malachiáš 2:17) Uvědom si však, že tvůj syn nebo tvá dcera nyní potřebují více než kdy jindy pochopení, pomoc a zkušené vedení. Můžeš říci asi tak jako Jehova Bůh: ‚Pojď a urovnejme své záležitosti; situace je vážná, ale ne beznadějná.‘ (Izajáš 1:18) Výbuchy hněvu nebo ostré odsouzení mohou zničit výměnu myšlenek. Velmi mnozí mladí lidé, kteří se dostali na špatnou cestu, řekli: ‚Nemohl jsem mluvit s rodiči, byli by zuřili.‘ Efezanům 4:26 říká: „Hněvejte se, a přece nehřešte.“ Ovládej své city, když nasloucháš, co ti syn nebo dcera chce říci. Jestliže tak slušně nasloucháš, bude tvá rada lépe přijata.
22. Proč rodiče nemají nikdy vzbudit dojem, že se vzdali svých dětí?
22 Možná, že nejde o jednu událost, ale o řadu těžkostí nebo o jednání, v němž se projevuje nějaký nežádoucí charakterový rys. Ačkoli je kázeň nevyhnutelná, rodiče nikdy nesmí ani slovem ani duchem vzbudit v dítěti dojem, že se jej vzdávají. Z tvé shovívavosti bude zřejmé, jak hluboká je tvá láska. (1. Korinťanům 13:4) Nepotírej zlo zlem, ale bojuj proti němu dobrem. (Římanům 12:21) Jestliže je mladý člověk před druhými ponižován tím, že je označován jako „lenoch“, „vzpurný“, „budižkničemu“ nebo jako „beznadějný případ“, způsobí to jedině škodu. Láska se nevzdává naděje. (1. Korinťanům 13:7) Mladý člověk může dojít tak daleko, že se začne dopouštět zločinů a opustí domov. I když to rodiče v žádném případě neschvalují, mohou mu nechat otevřenou cestu k návratu. Jak? Tím, že mu ukáží, že nezavrhují jej, ale jeho způsob jednání. Mohou mu dále projevovat důvěru, že má dobré vlastnosti a že doufají, že tyto vlastnosti zvítězí. Stane-li se to, bude se moci vrátit domů jako ztracený syn v Ježíšově podobenství, a to s jistotou, že vrátí-li se pokorně, nebude uvítán tvrdě ani chladně. — Lukáš 15:11–32.
POCIT OSOBNÍ CENY
23. Proč je důležité, aby mladiství cítili, že jsou cennými členy rodiny?
23 Všichni lidé potřebují uznání. Chtějí být přijati a schváleni a mít pocit, že někam patří. Má-li být člověk uznáván a schválen, nemůže být přirozeně příliš nezávislý. Musí se pohybovat v hranicích chování, které je schváleno skupinou, k níž náleží. Dospívající mladí lidé mají potřebu náležet k rodině. Umožni jim, aby cítili, že jsou cennými členy rodiny, že přispívají k jejímu blahu a že se také smějí podílet na některých rodinných plánech a rozhodnutích.
24. Co nesmí rodiče dělat, aby jedno dítě nezávidělo druhému?
24 „Nestaňme se sobeckými,“ říká apoštol, „tím, že bychom se podněcovali k soupeření a vzájemně si záviděli.“ (Galaťanům 5:26) Jestliže rodiče chválí děti za to, co dělají dobře, pak takový duch vůbec nevznikne; srovnávají-li je však nepříznivě s někým, koho dávají za vzor, pak v dětech vzbudí závist nebo hněv. Apoštol řekl, že každý má ukázat, „jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s jiným člověkem.“ (Galaťanům 6:4) Mladý člověk chce být uznáván pro to, kým a čím je, a co je schopen vykonat, a chce, aby jej rodiče milovali právě proto.
25. Jak mohou rodiče dětem pomoci vypěstovat smysl pro mravní hodnoty?
25 Rodiče mohou pomoci synovi nebo dceři, aby si vypěstovali smysl pro mravní hodnoty, jestliže je vychovávají k tomu, aby ve všech oblastech života přijímali odpovědnost. Vychovávali děti od malička, aby byly poctivé a pravdomluvné a aby správně jednaly s druhými; na těchto dřívějších základech mohou nyní stavět, když jim ukazují, jak mohou uplatňovat tyto vlastnosti v lidské společnosti. K tomu patří, aby se mladí naučili odpovědnosti a spolehlivosti v zaměstnání. Ježíš, který jako mladý „pokračoval v moudrosti“, učil se zřejmě u svého nevlastního otce Josefa řemeslu, protože když mu bylo třicet let a začal své veřejné dílo království, označovali jej lidé jako „tesaře“. (Marek 6:3) Chlapci by se měli v mládí zvláště naučit, co to znamená pracovat a uspokojit zaměstnavatele nebo zákazníka, i když jde pouze o jednoduché práce, jako například o pochůzky. Mají vědět, že pilnou, vážnou a spolehlivou prací získají sebeúctu i úctu a ocenění druhých; že tím nedělají čest jen svým rodičům a celé rodině, ale ‚ve všem zdobí učení našeho zachránce, Boha‘. — Titovi 2:6–10.
26. Který starý zvyk nám ukazuje, že dcera byla cenným členem rodiny?
26 Také dcery se mohou učit umění vést domácnost a vytvářet domov, a tím dosáhnout uznání a chválu v rodině i mimo ni. Cena, kterou má dcera pro rodinu, byla v biblických dobách znázorněna zvykem, že rodiče žádali věno nebo cenu za nevěstu, když provdávali dceru. To se nepochybně chápalo jako odškodnění za ztrátu služby, kterou prokazovala rodině. — 1. Mojžíšova 34:11, 12; 2. Mojžíšova 22:16.
27. Proč má být využito příležitosti získat dobré školní vzdělání?
27 Příležitostí k získání školního vzdělání mají mladí lidé dobře využít, aby byli vyzbrojeni pro požadavky života v přítomném systému věcí. I pro mladé lidi platí napomenutí apoštola Pavla: „Ať se však naši lidé také učí konat znamenité skutky, [poctivé zaměstnání, Nová anglická bible], aby uspokojili své naléhavé potřeby a aby nebyli neplodní.“ — Titovi 3:14.
BIBLICKÉ MRAVNÍ MĚŘÍTKO JE OCHRANOU
28, 29. a) Jakou radu dává Bible o společnosti? b) Jak mohou rodiče pomoci dětem, aby se řídily touto radou?
28 Rodiče mají přirozeně starost, když okolnosti — snad okolí, v němž žijí, nebo škola, kterou děti navštěvují — nutí děti, aby se stýkaly s mládeží, která dělá špatné věci nebo si sama škodí. Rodiče si snad uvědomují, jak pravdivé je biblické tvrzení, že „špatná společnost kazí užitečné zvyky“. Proto nejsou ochotni přijmout argument prosícího dítěte: „Všichni ostatní to smějí dělat. Proč já nesmím?“ Asi to každý nesmí, ale i kdyby tomu tak bylo, není to dostatečný důvod, aby to dělalo tvé dítě, jestliže to je špatné nebo nemoudré. „Nezáviď špatným lidem [nebo dětem] a neprojevuj žádost, aby ses k nim připojil, protože jejich srdce stále uvažuje o loupení a jejich vlastní rty stále mluví něco zneklidňujícího. Moudrostí bude vybudována domácnost a ukáže se, že rozlišovací schopností je pevně založena.“ — 1. Korinťanům 15:33; Přísloví 24:1–3.
29 Nemůžeš sám provést své děti školou nebo životem. Vedeš-li však svou domácnost moudře, můžeš jim dát jako vodítko dobré mravní měřítko a správné zásady. „Slova moudrých jsou jako volské bodce.“ (Kazatel 12:11) Ve staré době byly těmito bodci dlouhé hole s ostrými špičkami. Byly používány k píchání zvířat, aby se stále pohybovala ve správném směru. Boží moudrá slova nás budou přidržovat, abychom se pohybovali po správné cestě, a kdybychom sešli z cesty, aby nás svědomí bodalo a my změnili směr. Pro trvalé blaho svých dětí — pošli s nimi takovou moudrost. Sděluj jim ji slovy i příkladem. Vštěpuj jim soustavu pravých hodnot, a tvé děti je pak budou hledat u druhých, které si vyberou za osobní druhy. — Žalm 119:9, 63.
30. Jak mohou rodiče opatřit dětem Bohem dané mravní měřítko?
30 Při tom všem si pamatuj, že mravní hodnoty se vštěpují daleko snáze, je-li doma ovzduší, kde jsou tyto zásady respektovány a dodržovány. Zastávej názory, jaké chceš vštípit svým dětem. Buď si jist, že v tvém domově, v rodinném kruhu, najdou tvé děti porozumění dospělých, lásku, odpuštění, bezpečnou míru svobody a nezávislosti spolu se spravedlností a slušností, a že mají pocit schválení a sounáležitosti, který potřebují. Takovým způsobem jim předávej Bohem dané mravní měřítko, aby se jím řídily i mimo rodinný kruh. Nemůžeš jim dát lepší dědictví. — Přísloví 20:7.
[Studijní otázky]
