Kapitola 38

Chvalte Jah za jeho soudy!

1. Co slyší Jan „jako silný hlas velkého zástupu v nebi“?

VELKÝ BABYLÓN již není! To je opravdu radostná zpráva. Není divu, že Jan slyší radostná provolávání chvály v nebi. „Potom jsem slyšel něco, co bylo jako silný hlas velkého zástupu v nebi. Řekli: ‚Chvalte Jah! * Záchrana a sláva a moc patří našemu Bohu, protože jeho soudy jsou pravé a spravedlivé. Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou, která zkazila zemi svým smilstvem, a pomstil krev svých otroků na její ruce.‘ A ihned řekli podruhé: ‚Chvalte Jah! * A dým z ní nadále vystupuje po celou věčnost.‘“ — Zjevení 19:1–3.

2. a) Co znamená slovo „Halelujah“ a co je ukázáno tím, že je Jan nyní slyší dvakrát? b) Komu patří sláva za zničení Velkého Babylóna? Vysvětli to.

² Opravdu „Halelujah“! Toto slovo znamená „chvalte Jah“, přičemž „Jah“ je zkrácená podoba božského jména Jehova. Tato slova nám připomínají žalmistovu výzvu: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ (Žalm 150:6) Okolnost, že Jan slyší, jak rozjásaný nebeský sbor zpívá v této části Zjevení dvakrát „Chvalte Jah!“, poukazuje na souvislé zjevování božských pravd. Bůh Křesťanských řeckých písem je týž jako Bůh dřívějších Hebrejských písem a jeho jméno je Jehova. Bůh, který způsobil pád starověkého Babylóna, nyní odsoudil a zničil Velký Babylón. Vzdejme mu všechnu slávu za tento velký čin! Moc, která vedla k pádu Velkého Babylóna, patří jemu, ne národům, jichž použil jako nástroje k jeho zpustošení. Jedině Jehovovi musíme přisoudit záchranu. — Izajáš 12:2; Zjevení 4:11; 7:10, 12.

3. Proč si velká nevěstka tak zasloužila odsouzení?

³ Proč si velká nevěstka zaslouží tento soud? Podle zákona, který dal Jehova Noemovi — a jeho prostřednictvím celému lidstvu — je za svévolné prolévání krve rozsudek smrti. To bylo znovu vyjádřeno v Božím zákonu, který byl dán Izraeli. (1. Mojžíšova 9:6; 4. Mojžíšova 35:20, 21) A kromě toho, pod mojžíšským Zákonem si zasloužilo smrt tělesné i duchovní cizoložství. (3. Mojžíšova 20:10; 5. Mojžíšova 13:1–5) Po tisíce let se Velký Babylón proviňoval proléváním krve a je velkou smilnicí. Římskokatolická církev například zakazuje kněžím vstupovat do manželství, což vede mnohé z nich k neomluvitelné nemravnosti, a nemalý počet z nich má dnes AIDS. (1. Korinťanům 6:9, 10; 1. Timoteovi 4:1–3) Ale nejzávažnějšími hříchy Velkého Babylóna, které se „nahromadily až do nebe“, jsou jeho otřesné skutky duchovního smilstva — v podobě lživého učení a úzkého spojení se zkaženými politiky. (Zjevení 18:5) Nakonec na něj přišel trest, a proto nyní nebeský zástup nechává podruhé zaznívat Chvalte Jah.

4. Co je symbolizováno tím, že dým z Velkého Babylóna „nadále vystupuje po celou věčnost“?

⁴ Velký Babylón byl zapálen jako dobyté město a dým z něho „nadále vystupuje po celou věčnost“. Když dobyvatelská vojska vypálí doslovné město, vystupuje kouř tak dlouho, dokud je popel horký. Kdokoli by se pokoušel toto město znovu stavět, dokud z něho ještě  vychází dým, spálí se v doutnajících sutinách. Dým z Velkého Babylóna bude ‚vystupovat po celou věčnost‘ jako znamení konečného rozsudku nad ním, a proto nebude nikdo moci obnovit toto neřestné město. Falešné náboženství navždy pomine. Opravdu, Halelujah! — Srovnej Izajáše 34:5, 9, 10.

5. a) Co činí a říká 24 starších a co činí a říkají čtyři živí tvorové? b) Proč je refrén Halelujah daleko melodičtější než chorály Halelujah, jež jsou zpívány v chrámech křesťanstva?

⁵ V jednom dřívějším vidění viděl Jan kolem trůnu čtyři živé tvory společně se 24 staršími, jež znázorňují dědice Království v jejich slavném nebeském postavení. (Zjevení 4:8–11) Nyní je vidí znovu, jak hlasitě provolávají třetí Chvalte Jah nad zničením Velkého Babylóna: „A těch, čtyřiadvacet starších a čtyři živí tvorové padli a uctívali Boha, který sedí na trůnu, a řekli: ‚Amen! Chvalte Jah!‘“ * (Zjevení 19:4) Tento vznešený chorál Chvalte Jah je tedy připojen  k ‚nové písni‘ chvály Beránkovi. (Zjevení 5:8, 9) Nyní zpívají nádherný vítězný refrén, v němž připisují všechnu slávu Svrchovanému Pánu Jehovovi za jeho rozhodné vítězství nad velkou nevěstkou, Velkým Babylónem. Tyto chorály zpívající Halelujah zní daleko melodičtěji než všechny chorály, při nichž se zpívá Halelujah v kostelích křesťanstva, kde je Jehova neboli Jah zneuctíván a kde jím opovrhují. Takové pokrytecké zpěvy, které haní Jehovovo jméno, jsou nyní navždy umlčeny.

6. Čí „hlas“ je slyšet, k čemu nabádá a kdo se podílí na odezvě?

⁶ V roce 1918 začal Jehova odměňovat ‚ty, kteří se bojí jeho jména, malé i velké‘; první z nich byli pomazaní křesťané, kteří již ve věrnosti zemřeli a které vzkřísil a dal jim místo v nebeských řadách 24 starších. (Zjevení 11:18) K těm se ve zpěvu Chvalte Jah připojují i jiní, neboť Jan říká: „Vyšel také hlas od trůnu a řekl: ‚Chvalte našeho Boha, všichni jeho otroci, kteří se ho bojíte, malí a velcí.‘“ (Zjevení 19:5) To je „hlas“ Jehovova mluvčího, jeho vlastního Syna, Ježíše Krista, který stojí „uprostřed trůnu“. (Zjevení 5:6) Nejen v nebi, ale i zde na zemi se na tomto zpěvu podílejí „všichni jeho otroci“, přičemž pomazaná Janova třída na zemi se v něm ujímá vedení. S jásáním společně poslouchají příkaz „Chvalte našeho Boha“.

7. Kdo bude chválit Jehovu až bude zničen Velký Babylón?

⁷ Ano, ti, kteří jsou z velkého zástupu, patří také k těmto otrokům. Od roku 1935 vycházejí z Velkého Babylóna a prožívají splňování Božího slibu: „Požehná těm, kteří se bojí Jehovy, malým stejně jako velkým.“ (Žalm 115:13) Až bude Babylón, který se podobá nevěstce, zničen, připojí se jich milióny k Janově třídě a ke všem nebeským zástupům a budou společně ‚chválit našeho Boha‘. Ti, kteří budou vzkříšeni na zemi, ať již měli dříve význačné postavení nebo ne, budou později bezpochyby zpívat další Chvalte Jah, když se dozvědí, že Velký Babylón navždy pominul. (Zjevení 20:12, 15) Všechna chvála patří Jehovovi za jeho slavné vítězství nad odvěkou nevěstkou.

8. K čemu by nás měly podněcovat nyní, před zničením Velkého Babylóna, nebeské chorály chvály, jejichž svědkem byl Jan?

⁸ To vše nám dává silný podnět k tomu, abychom se dnes plně účastnili Božího díla. Kéž se všichni služebníci Jah věnují srdcem i duší oznamování Božích soudů i nádherné naděje na Království, a to nyní, než bude Velký Babylón sesazen a zničen. — Izajáš 61:1–3; 1. Korinťanům 15:58.

‚Chvalte Jah — Jehova je Král!‘

9. Proč zaznívá poslední Chvalte Jah tak plně a bohatě?

⁹ Jsou ještě další důvody k jásání, jak nám Jan říká dále: „A slyšel jsem něco, co bylo jako hlas velkého zástupu a jako zvuk mnoha vod a jako zvuk silných hromů. Řekli: ‚Chvalte Jah, * protože Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal kralovat.‘“ (Zjevení 19:6) Tímto posledním Chvalte Jah se toto prohlášení stává čtyřnásobným neboli souměrným. Je to mocný nebeský zvuk, daleko nádhernější než jakýkoli sbor zpívajících lidí, daleko majestátnější než jakýkoli pozemský vodopád a vzbuzující daleko větší bázeň než jakákoli pozemská bouře. Myriády nebeských hlasů oslavují skutečnost, že „Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal kralovat“.

10. V jakém smyslu je možné říci, že Jehova začíná kralovat po zpustošení Velkého Babylóna?

¹⁰ Ale jak to, že Jehova začíná kralovat? Uplynula tisíciletí od chvíle, kdy žalmista prohlásil: „Bůh [je] mým Králem odedávna.“ (Žalm 74:12) Již tehdy bylo Jehovovo kralování odedávna. Jak tedy může univerzální chór zpívat, že „Jehova. . . začal kralovat“?  V tom smyslu, že až bude Velký Babylón zničen, nebude zde již mít Jehova tohoto opovážlivého soupeře, který by někoho odváděl od poslušnosti, jež patří jemu jako univerzálnímu Svrchovanému panovníkovi. Falešné náboženství již nebude podněcovat pozemské panovníky, aby Bohu odporovali. Když starověký Babylón ztratil nadvládu ve světě, slyšel Sion vítězné oznámení: „Tvůj Bůh se stal králem!“ (Izajáš 52:7) Po zrození Království v roce 1914 provolalo 24 starších: „Děkujeme ti, Jehovo Bože,. . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi kralovat.“ (Zjevení 11:17) Nyní, po zpustošení Velkého Babylóna, zaznívá opět volání: „Jehova. . . začal kralovat.“ Není zde již žádný lidmi vytvořený bůh, který by soupeřil se svrchovaností pravého Boha, Jehovy.

Přiblížila se Beránkova svatba

11, 12. a) Jaká slova adresoval starověký Jeruzalém starověkému Babylónu a v čem to bylo vzorem, pokud jde o Nový Jeruzalém a Velký Babylón? b) Co zpívají a oznamují nebeské zástupy při vítězství nad Velkým Babylónem?

¹¹ „Má nepřítelkyně“! Tato slova adresoval Jeruzalém, v němž byl Jehovův chrám uctívání, modlářskému Babylónu. (Micheáš 7:8) Podobně mělo i „svaté město, Nový Jeruzalém“, skládající se ze 144 000 členů nevěsty,  všechny důvody k tomu, aby oslovilo Velký Babylón jako svou nepřítelkyni. (Zjevení 21:2) Ale tato velká nevěstka konečně zakusila nepříznivý úděl, katastrofu a zkázu. Její spiritistické zvyky a její astrologové ji nemohli zachránit. (Srovnej Izajáše 47:1, 11–13.) To bylo skutečně velké vítězství pravého uctívání.

¹² Odporná nevěstka, Velký Babylón, je navždy pryč, a proto se může nyní pozornost soustředit na panensky čistou nevěstu Beránkovu. Nebeské zástupy tudíž jásají a zpěvem chválí Jehovu: „Radujme se, překypujme radostí a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila. Ano, bylo jí dopřáno, aby se oděla do světlého, čistého, jemného plátna, neboť jemné plátno představuje spravedlivé skutky svatých.“ — Zjevení 19:7, 8.

13. Jak se během staletí připravovala Beránkova svatba?

¹³ Po celá staletí činil Ježíš v lásce přípravy k této nebeské svatbě. (Matouš 28:20; 2. Korinťanům 11:2) Očišťoval 144 000 duchovního izraele, „aby sbor sám sobě představil v jeho nádheře tak, aby neměl skvrnu ani vrásku ani cokoli takového, ale aby byl svatý a bez vady“. (Efezanům 5:25–27) S vyhlídkou na „cenu Božího povolání vzhůru“ musel každý pomazaný křesťan svléknout starou osobnost s jejími zvyky, obléci novou křesťanskou osobnost a konat spravedlivé skutky „celou duší jako pro Jehovu“. — Filipanům 3:8, 13, 14; Kolosanům 3:9, 10, 23.

14. Jak se Satan snažil znečistit budoucí členy Beránkovy manželky?

¹⁴ Od letnic roku 33 n. l. používal Satan Velkého Babylóna jako svého nástroje, když se snažil poskvrnit budoucí členy Beránkovy manželky. Do konce prvního století již zasel do sboru semeno babylónského náboženství. (1. Korinťanům 15:12; 2. Timoteovi 2:18; Zjevení 2:6, 14, 20) Ty, kteří podvraceli víru, popisuje apoštol Pavel slovy: „Ti jsou totiž falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou a kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.“ (2. Korinťanům 11:13, 14) V následujících stoletích se odpadlé křesťanstvo, podobně jako zbytek Velkého Babylóna, odíval bohatstvím a výsadami, ‚purpurem a šarlatem,. . . zlatem a drahokamy a perlami‘. (Zjevení 17:4) Jeho duchovní a papežové se přátelili s krvežíznivými císaři, jako byl Konstantin a Karel Veliký. Velký Babylón nebyl nikdy oděn ‚spravedlivými skutky svatých‘. Jako imitace nevěsty byl skutečně Satanovým mistrovským dílem podvodu. Konečně je navždy pryč!

Beránkova manželka se připravila

15. Jak dochází k zapečeťování a co se očekává od pomazaného křesťana?

¹⁵ Nyní, téměř po 2 000 letech, se tedy připravila celá třída nevěsty, všech 144 000. O kterém časovém úseku však lze říci, že se v něm ‚Beránkova manželka připravila‘? Věřící pomazaní byli postupně od letnic roku 33 n. l. ‚zapečeťováni zaslíbeným svatým duchem‘ s vyhlídkou na nadcházející „den propuštění výkupným“. Jak to vyjádřil apoštol Pavel, Bůh „také na nás vložil svou pečeť a dal nám do srdce závdavek toho, co má přijít, totiž ducha“. (Efezanům 1:13; 4:30; 2. Korinťanům 1:22) Každý pomazaný křesťan je ‚povolaný a vyvolený‘ a prokázal se jako ‚věrný‘. — Zjevení 17:14.

16. a) Kdy bylo skončeno zapečetění apoštola Pavla a jak to víme? b) Kdy bude Beránkova manželka plně ‚připravena‘?

¹⁶ Po desetiletích zkoušek mohl Pavel prohlásit: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, jako odměnu v onen den, ne však pouze mně, ale také všem těm, kteří milovali jeho zjevení.“ (2. Timoteovi 4:7, 8) Zdá se, že apoštolovo  zapečetění bylo dokončeno, i když byl ještě na zemi a čekala ho mučednická smrt. Podobně musí přijít doba, kdy budou všichni zbývající ze 144 000, kteří jsou ještě na zemi, jednotlivě zapečetěni jako Jehovův majetek. (2. Timoteovi 2:19) V té době bude Beránkova manželka plně připravena — převážná většina 144 000 bude mít již svou nebeskou odměnu, a ti, kteří budou ještě na zemi, budou s konečnou platností schváleni a zapečetěni jako věrní.

17. Kdy se může konat Beránkova svatba?

¹⁷ V tomto období Jehovova časového rozvrhu, až bude dokončeno zapečeťování 144 000, uvolní andělé čtyři větry velkého soužení. (Zjevení 7:1–3) Nejprve bude vykonán soud nad Velkým Babylónem, který se podobá nevěstce. Potom vítězící Kristus rychle přejde k Armagedonu, aby zničil zbytek Satanovy organizace na zemi a nakonec aby uvrhl do propasti Satana a jeho démony. (Zjevení 19:11–20:3) Pokud v té době budou ještě na zemi nějací pomazaní, bezpochyby se krátce po tom, co Kristus dokončí své vítězství, ujmou své nebeské odměny a připojí se k ostatním členům třídy nevěsty. Potom, v Božím patřičném čase, se může konat Beránkova svatba.

18. Jak potvrzuje Žalm 45 pořadí událostí souvisejících s Beránkovou svatbou?

¹⁸ Prorocká zpráva v Žalmu 45 popisuje pořadí jednotlivých událostí. Král dosazený na trůn nejprve vyjíždí k vítěznému tažení proti svým nepřátelům. (Verše 1–7) Pak se koná svatba a nebeské nevěstě slouží na zemi její panenské družky, velký zástup. (Verše 8–15) Manželství se pak stane plodným a vzkříšené lidstvo bude vyzdviženo k dokonalosti pod dohledem ‚knížat po celé zemi‘. (Verše 16, 17) Svatbu Beránkovu opravdu doprovázejí nádherná požehnání!

Šťastní jsou ti, kteří jsou pozváni

19. Co je čtvrté ze sedmi prohlášení o štěstí, jež jsou obsažena ve Zjevení, a kdo má podíl právě na tomto štěstí?

¹⁹ Jan nyní zaznamenává čtvrté ze sedmi prohlášení o štěstí, jež jsou obsažena ve Zjevení: „A [anděl, který zjevuje tyto věci Janovi] říká mi: ‚Piš: Šťastní jsou ti, kteří jsou pozváni k večeři na Beránkově svatbě.‘ Také mi říká: ‚To jsou pravé Boží výroky.‘“  (Zjevení 19:9) * „K večeři na Beránkově svatbě“ jsou pozváni členové třídy nevěsty. (Srovnej Matouše 22:1–14.) Všichni pomazaní členové nevěsty se podílejí na štěstí z toho, že obdrželi toto pozvání. Většina z pozvaných již odešla do nebe, do místa svatební večeře. Ti, kteří jsou ještě na zemi, jsou také šťastní, protože obdrželi pozvání. Mají zajištěné místo na svatební večeři. (Jan 14:1–3; 1. Petra 1:3–9) Až budou vzkříšeni do nebe, bude se celá sjednocená nevěsta dále podílet s Beránkem na tomto vrcholně šťastném manželství.

20. a) Jaký je význam slov: „To jsou pravé Boží výroky“? b) Jak zapůsobila na Jana andělova slova a jak na to anděl reagoval?

²⁰ Anděl dodává, že „to jsou pravé Boží výroky“. Tímto slovem „pravý“ je přeloženo řecké slovo aléthinos, jež znamená „pravdivý“ nebo „spolehlivý“. Tyto výroky jsou opravdu od Jehovy, a proto jsou věrné a spolehlivé. (Srovnej 1. Jana 4:1–3; Zjevení 21:5; 22:6.) Jan patřil k těm, kteří byli pozváni k této svatební hostině, a proto byl jistě naplněn radostí, když to slyšel a když uvažoval o požehnáních, která čekají třídu nevěsty. Byl tak hluboce pohnut, že mu musel anděl dát radu, jak o tom sám Jan vypráví: „Padl jsem tedy k jeho nohám, abych ho uctíval. Ale říká mi: ‚Pozor! Nedělej to! Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají dílo vydávání svědectví o Ježíšovi. Uctívej Boha.‘“ — Zjevení 19:10a.

21. a) Co odhaluje Zjevení ohledně andělů? b) Jaký postoj by měli mít křesťané k andělům?

²¹ Celé Zjevení poskytuje podivuhodné svědectví o věrnosti a píli andělů. Mají podíl na sdělování zjevené pravdy. (Zjevení 1:1) Pracují společně s lidmi při kázání dobré zprávy a vylévání symbolických ran. (Zjevení 14:6, 7; 16:1) Bojovali po boku Ježíšově, aby byl Satan se svými anděly svržen z nebe, a budou po jeho boku bojovat znovu v Armagedonu. (Zjevení 12:7; 19:11–14) Mají dokonce přístup k samotné osobě Jehovově. (Matouš 18:10; Zjevení 15:6) Nicméně nejsou nic více než pokorní Boží otroci. V čistém uctívání není místo pro uctívání andělů, ani pro relativní uctívání, při němž by byl Bůh uctíván prostřednictvím nějakého „svatého“ nebo anděla. (Kolosanům 2:18) Křesťané uctívají jedině Jehovu a vznášejí k němu své prosebné žádosti v Ježíšově jménu. — Jan 14:12, 13.

Ježíšova úloha při prorokování

22. Co říká anděl Janovi a co znamenají jeho slova?

²² Potom anděl říká: „Neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjevení 19:10b) Jak tomu máme rozumět? Znamená to, že všechna proroctví byla inspirována kvůli Ježíšovi a jeho úloze, kterou má v Jehovových předsevzetích. První proroctví v Bibli obsahovalo příslib o příchodu semene. (1. Mojžíšova 3:15) Tímto semenem se stal Ježíš. Další zjevení vytvářela ohromnou stavbu prorocké pravdy o tomto základním slibu. Apoštol Petr řekl věřícímu pohanu Kornéliovi: „O něm [Ježíšovi] vydávají svědectví všichni proroci.“ (Skutky 10:43) Asi o 20 let později řekl apoštol Pavel: „Ať je. . . Božích slibů jakkoli mnoho, staly se Ano jeho [Ježíšovým] prostřednictvím.“ (2. Korinťanům 1:20) Po dalších 43 letech nám připomíná sám Jan: „Pravda [nastala] prostřednictvím Ježíše Krista.“ — Jan 1:17.

23. Proč Ježíšovo vysoké postavení a jeho autorita neodvádějí pozornost od uctívání, které přinášíme Jehovovi?

²³ Odvádí to nějak pozornost od uctívání, které přinášíme Jehovovi? Ne. Vzpomeň si na andělovu varovnou radu: „Uctívej Boha.“ Ježíš se nikdy nesnažil soupeřit s Jehovou. (Filipanům 2:6) Je pravda, že všem andělům je řečeno, aby ‚vzdali poctu [Ježíšovi]‘ a všechno stvoření musí uznat jeho vysoké  postavení, „aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno“. Ale povšimni si, že to má být „ke slávě Boha, Otce“ a podle jeho příkazu. (Hebrejcům 1:6; Filipanům 2:9–11) Jehova dal Ježíšovi velkou autoritu a tím, že uznáváme tuto autoritu, vzdáváme slávu Bohu. Jestliže odmítneme podřídit se Ježíšovu panování, je to stejné, jako bychom zavrhli samotného Jehovu Boha. — Žalm 2:11, 12.

24. O kterých dvou úžasných událostech uvažujeme a která slova bychom proto měli nechat zaznívat?

²⁴ Společně tedy nechme zaznít úvodní slova Žalmů 146 až 150: „Chvalte Jah!“ Kéž v očekávání Jehovova vítězství nad babylónskou světovou říší falešného náboženství hřmí chorál Halelujah! A kéž se s přibližující se svatbou Beránkovou rozhojňuje radost!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 273]

„Epištola Sodomě a Gomoře“

Pod tímto výrazným titulkem byla v londýnském listu Daily Telegraph z 12. listopadu 1987 uveřejněna zpráva o návrhu, který byl předložen generálnímu synodu anglické církve. Vyžadoval vyloučení homosexuálních „křesťanů“ z církve. Novinář Godfrey Barker napsal: „Arcibiskup z Canterbury včera pesimisticky poznamenal: ‚Kdyby psal sv. Pavel epištolu anglické církvi, mohli bychom si právem položit otázku, jaký by to byl asi dopis.‘“ G. Barker potom poznamenává: „Odpovědí je, že by to byla epištola Sodomě a Gomoře“, a dodává: „Dr. Runcie [arcibiskup] se domnívá, že by zněla jako 1. kapitola Římanům.“

Pisatel dále cituje Pavlova slova z Římanům 1:26–32: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. . ., muži s muži provádějí hanebnosti. . . Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.“ A končí slovy: „Sv. Pavel měl starost jen o muže v kostelních lavicích. Problémem dr. Runcieho jsou muži na kazatelnách.“

Proč má arcibiskup takový problém? Velkými titulky bylo oznámeno v londýnském listu Daily Mail z 22. října 1987: „‚Každý třetí farář je homosexuál‘. . . Kampaň za vyloučení homosexuálů ‚by vedla k zániku anglické církve‘.“ Ve zprávě byla citována slova „ctihodného“ generálního tajemníka Křesťanského hnutí ženských i mužských homosexuálů: „Kdyby byl tento návrh přijat, zničilo by to církev, a arcibiskup z Canterbury to ví. Jsme přesvědčeni o tom, že přibližně 30 až 40 procent duchovních anglické církve je homosexuálních. A jsou to nejaktivnější lidé, kteří přispívají k duchovní službě církve.“ Zmenšující se počet návštěvníků kostelů je bezpochyby projevem znechucení nad rozmáhající se homosexualitou mezi duchovními.

Jaké rozhodnutí vydal církevní synod? Převážná většina 388 členů (95 procent duchovenstva) hlasovala pro kompromisní návrh. The Economist ze 14. listopadu 1987 o tom oznámil: „Anglická církev je proti homosexuálním praktikám, ale kategoricky je nezakazuje. Generální synod, církevní parlament, tento týden rozhodl se zřetelem na homosexuální duchovenstvo, že homosexuální skutky na rozdíl od smilstva a cizoložství nejsou hříchem, pouze ‚nesplňují ideál‘, a že ‚sexuální styk je skutkem úplného odevzdání se, které má oprávněné místo v trvalém manželském vztahu‘.“ The Economist dále poukázal na rozdílnost mezi postojem arcibiskupa z Canterbury a jednoznačným výrokem apoštola Pavla z Římanům 1:26, 27, který byl citován pod titulkem „Sv. Pavel věděl, co říká“.

Ježíš také věděl, co říká, a vyjádřil to naprosto jednoznačně. Řekl, že „pro sodomskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější“ než pro náboženské vůdce, kteří zavrhli jeho poselství. (Matouš 11:23, 24) Ježíš zde užil nadsázku, aby ukázal, že náboženští vůdcové, kteří zavrhli Božího syna a jeho učení, si zaslouží trest ještě více než obyvatelé Sodomy. Juda 7 říká, že obyvatelé Sodomy ‚podstoupili soudcovský trest věčného ohně‘, což znamená věčné zničení. (Matouš 25:41, 46) Jak přísný tedy bude soud nad vůdci takzvaného křesťanstva, kteří slepě odvádějí svá oslepená stáda od vysokých mravních měřítek Božího Království k nezdravě povolným, zhýralým způsobům tohoto světa. (Matouš 15:14) O falešném náboženství, Velkém Babylónu, volal hlas z nebe naléhavě: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ — Zjevení 18:2, 4.

[Obrázky na straně 275]

V nebesích zaznívá čtyřikrát Halelujah, přičemž je vzdávána chvála Jah za jeho konečné vítězství nad Velkým Babylónem