Kapitola 40

Hadovi je rozdrcena hlava

 Vidění 14 — Zjevení 20:1–10

Námět: Uvržení Satana do propasti, tisícileté panství, závěrečná zkouška lidstva a zničení Satana.

Doba splňování: Od konce velkého soužení do zničení Satana.

1. Jak pokračuje splňování prvního biblického proroctví?

VZPOMÍNÁŠ si na první biblické proroctví? Pronesl je Jehova, když řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Splňování tohoto proroctví nyní vrcholí! Sledovali jsme dějiny Satanova boje proti Jehovově nebeské organizaci podobné ženě. (Zjevení 12:1, 9) Hadovo pozemské semeno se svým náboženstvím, politikou a velkým obchodním podnikáním vystavilo semeno ženy, Ježíše Krista a jeho 144 000 pomazaných následovníků, zde na zemi krutému pronásledování. (Jan 8:37, 44; Galaťanům 3:16, 29) Satan způsobil Ježíšovi smrt v mukách. To však bylo jen jako zranění na patě, protože Bůh svého věrného Syna třetího dne vzkřísil. — Skutky 10:38–40.

2. Jak je had zhmožděn a co se děje s hadovým pozemským semenem?

² Co se stane s hadem a jeho semenem? Kolem roku 56 n. l. napsal apoštol Pavel dlouhý dopis křesťanům v Římě. V závěru je povzbuzoval: „Bůh, ten, který dává pokoj, totiž záhy rozdrtí Satana pod vašima nohama.“ (Římanům 16:20) To je více než jen povrchní zhmoždění. Satan má být rozdrcen. Pavel zde užil řeckého slova syntribó, které znamená rozmělnit na kaši, podupat, úplně zničit rozdrcením. Hadovo lidské semeno má být v Pánově dnu postiženo skutečnými ranami, jež vyvrcholí ve velkém soužení úplným rozdrcením Velkého Babylóna a politických systémů světa společně s jejich finančními a vojenskými podporovateli. (Zjevení, kapitoly 18 a 19) Tak pod Jehovovým vedením vyvrcholí nepřátelství mezi dvěma semeny. Semeno Boží ženy zvítězí nad pozemským semenem hadovým a toto semeno přestane existovat.

Satan uvržen do propasti

3. Co se podle Janových slov stane se Satanem?

³ Co nyní čeká Satana a jeho démony? Jan nám říká: „A viděl jsem anděla, jak sestupuje z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce. A zmocnil se draka, prahada, který je Ďábel a Satan, a spoutal ho na tisíc let. A uvrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nezaváděl na scestí národy, dokud neskončí tisíc let. Potom musí být na malou chvíli uvolněn.“ — Zjevení 20:1–3.

4. Kdo je anděl, který má klíč od propasti, a jak to víme?

⁴ Kdo je tento anděl? Musí mít ohromnou sílu, jestliže má být schopen odstranit Jehovova úhlavního nepřítele. Má ‚klíč od propasti a velký řetěz‘. Nepřipomíná nám to jedno dřívější vidění? Ano, král, který vládl nad kobylkami, je označen jako ‚anděl propasti‘. (Zjevení 9:11) Zde tedy opět pozorujeme Jehovova hlavního ospravedlnitele, oslaveného Ježíše Krista, v činnosti. Tento archanděl, který svrhl Satana z nebe, který odsoudil Velký Babylón a v Armagedonu odstranil „krále země a jejich vojska“, jistě neustoupí stranou, aby hlavní úder v podobě uvržení Satana do propasti vykonal některý méně významný anděl. — Zjevení 12:7–9; 18:1, 2; 19:11–21.

5. Jak zachází anděl propasti se Satanem Ďáblem a proč?

⁵ Když byl svržen z nebe velký ohnivě zbarvený drak, byl označen jako „drak,. . . prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:3, 9) Nyní, ve chvíli, kdy je uchopen a uvržen do propasti, je opět popsán plným označením, totiž ‚drak, prahad, který je Ďábel a Satan‘. Tento pověstný pohlcovač, podvodník, pomlouvač a odpůrce je spoután a uvržen „do propasti“, která je zavřena a pevně zapečetěna, „aby již nezaváděl na scestí národy“. Satan je uvržen do propasti na tisíc let a v té době již nebude moci ovlivňovat lidstvo, jako by je nemohl ovlivňovat vězeň v hlubokém žaláři. Anděl propasti úplně znemožní Satanovi jakékoli spojení s Královstvím spravedlnosti. Pro lidstvo to bude skutečná úleva.

6. a) Co dokazuje, že půjdou do propasti i démoni? b) Co může nyní začít a proč?

⁶ Co se stane s démony? Také oni byli ‚uchováni k soudu‘. (2. Petra 2:4) Satan je označen jako ‚Belzebub, panovník démonů‘. (Lukáš 11:15, 18; Matouš 10:25) Neměl by je  postihnout stejný rozsudek, jestliže tak dlouho spolupracovali se Satanem? Tito démoni se báli propasti již dávno; když se s nimi jednou Ježíš setkal, „snažně ho prosili, aby jim nenařizoval odejít do propasti“. (Lukáš 8:31) Ale až bude uvržen do propasti Satan, jeho andělé budou jistě uvrženi do propasti s ním. (Srovnej Izajáše 24:21, 22.) Po uvržení Satana a jeho démonů do propasti může začít tisícileté panství Ježíše Krista.

7. a) V jakém stavu bude Satan a jeho démoni, dokud budou v propasti, a jak to víme? b) Je hádes totožný s propastí? (Viz pozn. pod čarou.)

⁷ Bude Satan se svými démony v propasti činný? Vzpomeňme si na šarlatové, sedmihlavé divoké zvíře, které „bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti“. (Zjevení 17:8) Dokud bylo v propasti, ‚nebylo‘. Nemohlo působit, bylo znehybněno a mrtvé, pokud šlo o všechny jeho záměry a všechna jeho předsevzetí. Podobně mluvil apoštol Pavel o Ježíšovi: „‚Kdo sestoupí do propasti?‘, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“ (Římanům 10:7) Když byl Ježíš v této propasti, byl mrtvý. * Je tedy rozumné vyvozovat, že Satan a jeho démoni budou po tisíc let, kdy budou v propasti, ve stavu nečinnosti podobném smrti. Jak dobrá zpráva to je pro milovníky spravedlnosti!

Soudcové na tisíc let

8, 9. Co nám nyní říká Jan o těch, kteří sedí na trůnech, a kdo to je?

⁸ Po tisíci letech je Satan propuštěn na krátkou chvíli z propasti. Proč? Než na to Jan odpoví, obrací naši pozornost zpět na začátek téhož období. Čteme: „A viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili.“ (Zjevení 20:4a) Kdo jsou ti, kteří sedí na trůnech a panují v nebesích s oslaveným Ježíšem?

⁹ Jsou to „svatí“, o nichž Daniel píše, že vládnou v Království s tím, který je „podobný synu člověka“. (Daniel 7:13, 14, 18) Jsou totožní s 24 staršími, kteří sedí na nebeských trůnech přímo v přítomnosti Jehovově. (Zjevení 4:4) Patří k nim 12 apoštolů, jimž dal Ježíš slib: „Při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kteří jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ (Matouš 19:28) Patří k nim i Pavel a také korintští křesťané, kteří zůstali věrní. (1. Korinťanům 4:8; 6:2, 3) Budou k nim patřit i členové sboru v Laodiceji, kteří zvítězili. — Zjevení 3:21.

10. a) Jak nyní Jan popisuje 144 000 králů? b) Kdo patří k těmto 144 000 králů podle toho, co nám Jan řekl dříve?

¹⁰ Pro tyto pomazané vítěze, kteří jsou „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“, jsou připraveny trůny —  a je jich 144 000. (Zjevení 14:1, 4) „Ano,“ pokračuje Jan, „viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou za svědectví, jež vydávali o Ježíšovi, a za to, že mluvili o Bohu, a ty, kteří neuctívali ani divoké zvíře ani jeho obraz a nepřijali označení na čelo ani na ruku.“ (Zjevení 20:4b) Mezi těmito králi jsou tedy pomazaní křesťanští mučedníci, kteří se dříve, při otevírání páté pečeti, ptali Jehovy, jak dlouho ještě bude čekat s pomstou za jejich krev. V té době dostali bílé roucho a bylo jim řečeno, aby ještě chvilku čekali. Nyní však byli pomstěni tím, že byl zpustošen Velký Babylón, Král králů a Pán pánů zničil národy a Satan byl uvržen do propasti. — Zjevení 6:9–11; 17:16; 19:15, 16.

11. a) Jak máme rozumět výrazu „popraveni sekerou“? b) Proč může být řečeno, že všech 144 000 zemřelo obětní smrtí?

¹¹ Byli všichni z těchto 144 000 královských soudců tělesně „popraveni sekerou“? V doslovném smyslu se to pravděpodobně stalo jen malému počtu z nich. Ale tento výraz má bezpochyby zahrnovat všechny pomazané křesťany, kteří vytrvali při jakémkoli druhu mučení. * (Matouš 10:22, 28) Satan by si jistě byl přál, aby byli sekerou popraveni všichni, ale mučednickou smrtí všichni Ježíšovi pomazaní bratři nezemřeli. Mnozí z nich zemřeli následkem nemoci nebo stářím. Ti však také patří ke skupině, kterou vidí Jan nyní. Smrt jich všech je v určitém smyslu obětní. (Římanům 6:3–5) A kromě toho nikdo z nich nebyl částí světa. Všichni byli proto světem nenáviděni a stali se v jeho očích jakoby mrtvými. (Jan 15:19; 1. Korinťanům 4:13) Nikdo z nich neuctíval divoké zvíře ani jeho obraz, a když zemřeli, nikdo z nich na sobě neměl označení tohoto zvířete. Všichni zemřeli jako vítězové. — 1. Jana 5:4; Zjevení 2:7; 3:12; 12:11.

12. Co říká Jan o 144 000 králů a kdy dojde k tomu, že ožijí?

¹² Nyní všichni tito vítězové opět žijí. Jan o tom píše: „A ožili a kralovali s Kristem tisíc let.“ (Zjevení 20:4c) Znamená to, že tito soudcové budou vzkříšeni teprve po zničení národů a po uvržení Satana a jeho démonů do propasti? Ne. Většina z nich je již naživu, protože vyjeli s Ježíšem proti národům v Armagedonu. (Zjevení 2:26, 27; 19:14) Pavel totiž naznačil, že jejich vzkříšení začíná brzy po začátku Ježíšovy přítomnosti v roce 1914, a že někteří budou vzkříšeni před jinými. (1. Korinťanům 15:51–54; 1. Tesaloničanům 4:15–17) K jejich ožívání tedy dochází během určitého časového období, kdy dostávají jako jednotlivci dar nesmrtelného života v nebesích. — 2. Tesaloničanům 1:7; 2. Petra 3:11–14.

13. a) Zač bychom měli považovat těch tisíc let, kdy panuje 144 000, a proč? b) Zač považoval těchto tisíc let Papias z Hierapole? (Viz pozn. pod čarou.)

¹³ Budou vládnout a soudit tisíc let. Je to doslovných tisíc let, nebo bychom měli toto období považovat za symbolické, neurčitě dlouhé? „Tisíc“ může znamenat velký, neurčitý počet, například v 1. Samuelově 21:11. Zde však jde o doslovných „tisíc“, protože tento výraz se vyskytuje ve Zjevení 20:5–7 třikrát jako „těch tisíc let“. Pavel označil tuto dobu soudu jako „den“, když řekl: „[Bůh] stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti.“ (Skutky 17:31) Petr nám říká, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let, a proto je vhodné, aby tento den soudu trval doslovných tisíc let. * — 2. Petra 3:8.

 Ostatní mrtví

14. a) Jaký výrok ohledně ‚ostatních mrtvých‘ sem Jan vkládá? b) Jak výrazy, jichž užívá apoštol Pavel, objasňují výraz ‚ožít‘?

¹⁴ Koho však budou tito králové soudit, jestliže zde apoštol Jan vkládá vsuvku „(Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo těch tisíc let)“? (Zjevení 20:5a) Výrazu ‚ožít‘ je nutno opět rozumět v souvislosti s okolním textem. Tento výraz může mít za různých okolností různé významy. Pavel například řekl o pomazaných spolukřesťanech: „Jste to vy, které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přečinech a hříších.“ (Efezanům 2:1) Ano, duchem pomazaní křesťané byli ‚oživeni‘ již v prvním století, protože byli prohlášeni za spravedlivé na základě své víry v Ježíšovu oběť. — Římanům 3:23, 24.

15. a) Jaké postavení zaujímali před Bohem předkřesťanští svědkové Jehovovi? b) Jak ‚ožijí‘ jiné ovce a kdy budou v nejplnějším smyslu vlastnit zemi?

¹⁵ Podobně byli i předkřesťanští svědkové Jehovovi prohlášeni za spravedlivé vzhledem ke svému přátelství s Bohem; a o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se mluvilo jako o „živých“, ačkoli byli tělesně mrtví. (Matouš 22:31, 32; Jakub 2:21, 23) Ale ti všichni, a také všichni ostatní, kteří budou vzkříšeni, a také velký zástup věrných jiných ovcí, jež přežijí Armagedon, a děti, které se jim snad narodí v novém světě, musí být ještě povzneseni k lidské dokonalosti. To způsobí Kristus a jeho spolukrálové a spolukněží během tisíciletého dne soudu na základě Ježíšovy výkupní oběti. Do konce tohoto dne „ostatní mrtví“ ‚ožijí‘ v tom smyslu, že budou dokonalými lidmi. Jak uvidíme, musí ještě projít závěrečnou zkouškou, ale budou čelit této zkoušce jako lidé, kteří byli učiněni dokonalými. Až v této zkoušce obstojí, prohlásí je Bůh za hodné věčného života, za spravedlivé v nejplnějším smyslu. Budou prožívat úplné splnění slibu: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Jaká nádherná vyhlídka čeká poslušné lidstvo!

První vzkříšení

16. Jak popisuje Jan vzkříšení, jež zažijí ti, kteří kralují s Kristem, a proč je tak popisuje?

¹⁶ Jan se nyní vrací k těm, kteří „ožili a kralovali s Kristem“, a píše: „To je první vzkříšení.“ (Zjevení 20:5b) V jakém smyslu je první? Je to „první vzkříšení“ co do času, protože ti, kteří ho zažijí, jsou „první ovoce Bohu a Beránkovi“. (Zjevení 14:4) Je také první co do důležitosti, protože ti, kteří se na něm podílejí, se stávají spoluvládci s Ježíšem v jeho nebeském Království a soudí ostatní lidstvo. Konečně je první co do kvality. Kromě Ježíše samotného jsou ti, jimž se dostalo prvního vzkříšení, jedinými tvory, o nichž Bible říká, že získávají nesmrtelnost. — 1. Korinťanům 15:53; 1. Timoteovi 6:16.

17. a) Jak popisuje Jan požehnanou vyhlídku pomazaných křesťanů? b) Co je „druhá smrt“ a proč „nemá autoritu“ nad 144 000 vítězi?

¹⁷ Tito pomazaní mají opravdu požehnanou vyhlídku. Jan prohlašuje: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu.“ (Zjevení 20:6a) Jak Ježíš slíbil křesťanům ve Smyrně, tito vítězové, kteří se budou podílet na „prvním vzkříšení“, již nebudou ohroženi ‚druhou smrtí‘, jež znamená zničení, záhubu bez naděje na vzkříšení. (Zjevení 2:11; 20:14) Nad takovými vítězi nemá druhá smrt „autoritu“, protože obdrží neporušenost a nesmrtelnost. — 1. Korinťanům 15:53.

18. Co nyní říká Jan o nových panovnících země a čeho dosáhnou?

¹⁸ Jaký rozdíl to je ve srovnání s pozemskými králi v období, kdy měl autoritu Satan! Ti panovali nanejvýš jen 50 nebo 60 let a velká většina z nich vládla jen několik let.  Mnozí lidstvo utlačovali. A jak by se vůbec mohlo národům dobře dařit pod stále se měnícími panovníky se stále se měnící politikou? Jan naproti tomu říká o nových panovnících země: „Ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ (Zjevení 20:6b) Budou společně s Ježíšem tvořit jedinou vládu na tisíc let. Jejich kněžské služby, při nichž budou uplatňovat zásluhu Ježíšovy dokonalé lidské oběti, pozvednou poslušné lidstvo do duchovní, morální a tělesné dokonalosti. Jejich královské služby povedou k vytvoření celosvětové lidské společnosti, v níž se bude zrcadlit Jehovova spravedlnost a svatost. Jako soudcové na tisíc let povedou láskyplně společně s Ježíšem vnímavé lidstvo k cíli věčného života. — Jan 3:16.

Závěrečná zkouška

19. V jakém stavu bude země a lidstvo na konci tisíciletého panství a co činí Ježíš nyní?

¹⁹ Na konci tisíciletého panství se bude celá země podobat původnímu Edenu. Bude to skutečný ráj. Dokonalé lidstvo již nebude potřebovat žádného velekněze, který by se ho před Bohem zastával, protože budou odstraněny všechny stopy adamovského hříchu a bude zničen poslední nepřítel, smrt. Kristovým Královstvím bude splněno Boží předsevzetí vytvořit jeden svět s jednou vládou. Tehdy Ježíš „předá království svému Bohu a Otci“. — 1. Korinťanům 15:22–26; Římanům 15:12.

20. Co se podle Janových slov stane, až nadejde čas k závěrečné zkoušce?

²⁰ Nyní nadešel čas k závěrečné zkoušce. Zůstane tento svět dokonalého lidstva pevně stát ve své ryzosti na rozdíl od prvních lidí v Edenu? Jan nám říká, co se stane: „Jakmile skončí těch tisíc let, Satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby zaváděl na scestí ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a milované město.“ — Zjevení 20:7–9a.

21. Jak Satan postupuje ve svém posledním úsilí a proč bychom neměli být překvapeni tím, že někteří půjdou za Satanem i po tisíciletém panství?

²¹ K čemu povede Satanovo poslední úsilí? Klame „ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga“ a vede je „k válce“. Kdo by asi mohl být na Satanově straně po tisíci letech radostného, budujícího teokratického panství? Nezapomeňme, že byl Satan schopen svést na scestí dokonalého Adama a Evu, když užívali života v edenském ráji, a byl schopen odvést nebeské anděly, kteří již viděli, k jakým špatným výsledkům vedla původní vzpoura. (2. Petra 2:4; Juda 6) Neměli bychom být tedy překvapeni tím, že se někteří dokonalí lidé dají svést a budou  následovat Satana i po nádherných tisíci letech panství Božího Království.

22. a) Co je naznačeno výrazem „ty národy ve čtyřech koutech země“? b) Proč jsou vzbouřenci označeni jako „Gog a Magog“?

²² Bible označuje tyto vzbouřence jako „národy ve čtyřech koutech země“. To neznamená, že bude lidstvo muset být opět rozděleno do nějakých národních celků, které by se vzájemně potíraly. Prostě to naznačuje, že se tito buřiči oddělí od Jehovova spravedlivého a věrně oddaného lidu a projeví téhož špatného ducha, jakého projevují dnešní národy. ‚Vymyslí škodící úkladný plán‘ jako kdysi Gog z Magogu v Ezekielově proroctví a jejich cílem bude zničit teokratickou vládu na zemi. (Ezekiel 38:3, 10–12) Proto jsou označeni jako „Gog a Magog“.

23. Co je naznačeno tím, že je vzbouřenců „jako mořského písku“?

²³ Počet těch, kteří se připojí k Satanovi v jeho vzpouře, bude „jako mořského písku“. Kolik to je? To není žádný předem určený počet. (Srovnej Jozua 11:4; Soudce 7:12.) Konečný celkový počet vzbouřenců bude záviset na tom, jak každý jednotlivě zareaguje na Satanovy lstivé svody. Bezpochyby to však bude značný počet, protože se budou cítit dost silní, aby přemohli „tábor svatých a milované město“.

24. a) Co je „milované město“ a jak může být obklíčeno? b) Co znázorňuje „tábor svatých“?

²⁴ „Milované město“ musí být město, o němž mluví oslavený Ježíš Kristus svým následovníkům ve Zjevení 3:12 a které označuje jako ‚město svého Boha, nový Jeruzalém, který sestupuje z nebe od mého Boha‘. To je přece nebeská organizace, a jak by ji tedy mohly ‚obklíčit‘ pozemské síly? V tom smyslu, že obklíčí „tábor svatých“. Tábor je mimo město; „tábor svatých“ tedy musí znázorňovat ty na zemi, kteří nejsou v nebeském místě Nového Jeruzaléma a věrně a oddaně podporují Jehovovo vládní uspořádání. Když vzbouřenci pod Satanovým vedením napadnou tyto věrné, bude to Pán Ježíš považovat za útok proti sobě. (Matouš 25:40, 45) „Ty národy“ se budou snažit vyhladit všechno, čeho dosáhl nebeský Nový Jeruzalém, když vytvořil ze země ráj. Útokem na „tábor svatých“ zaútočí také na „milované město“.

Jezero ohně a síry

25. Jak popisuje Jan výsledek útoku vzbouřenců na „tábor svatých“ a co to bude znamenat pro Satana?

²⁵ Bude mít Satan při tomto svém závěrečném pokusu úspěch? Rozhodně ne. Stejně jako nebude mít úspěch Gog z Magogu při svém útoku na dnešní duchovní izrael. (Ezekiel 38:18–23) Jan živě popisuje, k čemu to povede: „Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A Ďábel, který je zaváděl na scestí, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde  již bylo divoké zvíře i falešný prorok.“ (Zjevení 20:9b–10a) Satan, prahad, není tentokrát jen uvržen do propasti, ale je opravdu vyhlazen z existence, rozdrcen a úplně zničen jakoby ohněm.

26. Proč nemůže být „jezero ohně a síry“ doslovným místem trýzně?

²⁶ Již jsme se zmínili o tom, že „jezero ohně a síry“ nemůže být doslovným místem trýzně. (Zjevení 19:20) Kdyby tam měl Satan trpět nesnesitelná muka po celou věčnost, musel by ho Jehova ponechat naživu. Život je však dar, a nikoli trest. Trestem za hřích je smrt, a podle Bible necítí mrtví tvorové žádnou bolest. (Římanům 6:23; Kazatel 9:5, 10) Čteme také později, že je samotná smrt společně s hádem uvržena do téhož jezera ohně a síry. Smrt a hádes rozhodně nemohou trpět bolest. — Zjevení 20:14.

27. Jak nám pomáhá to, co se stalo se Sodomou a Gomorou, porozumět výrazu „jezero ohně a síry“?

²⁷ To všechno podporuje názor, že jezero ohně a síry je symbolické. Zmínka o ohni a síře také připomíná osud starověké Sodomy a Gomory, které Bůh zničil pro jejich nesmírnou špatnost. Když nadešel čas, „Jehova způsobil, že pršela síra a oheň od Jehovy z nebes na Sodomu a na Gomoru“. (1. Mojžíšova 19:24) To, co postihlo tato dvě města, je také označeno jako „soudcovský trest věčného ohně“. (Juda 7) Ale tato dvě města netrpěla věčná muka. Naopak, byla vyhlazena a navždy odstraněna společně se svými zkaženými obyvateli. Tato města dnes neexistují a nikdo nemůže s jistotou říci, kde ležela.

28. Co je jezero ohně a síry a čím se liší od hádu a od propasti?

²⁸ V souladu s tím sama Bible vysvětluje, co znamená jezero ohně a síry: „To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ (Zjevení 20:14) Je to zcela zřejmě totéž co gehenna, o níž mluvil Ježíš, místo, kde budou ničemní zničeni, a ne na věky mučeni. (Matouš 10:28) Je to úplné, naprosté zničení bez naděje na vzkříšení. Zatímco existují klíče smrti, hádu a propasti, není žádná zmínka o klíči, který by otevřel jezero ohně a síry. (Zjevení 1:18; 20:1) Ty, kteří se do něj dostanou, nikdy nepropustí. — Srovnej Marka 9:43–47.

Trýzněni dnem i nocí po celou věčnost

29, 30. Co říká Jan o Ďáblovi a také o divokém zvířeti a o falešném prorokovi a jak tomu máme rozumět?

²⁹ O Ďáblovi a též o divokém zvířeti a falešném proroku nám Jan dále říká: „A budou trýzněni dnem i nocí po celou věčnost.“ (Zjevení 20:10b) Co by to mohlo znamenat? Jak již bylo uvedeno, není logické říci, že symboly, jako je divoké zvíře a falešný prorok, stejně jako smrt a hádes, by mohly trpět doslovná muka. Nemáme tedy žádný důvod k názoru, že bude Satan po celou věčnost trpět. Má být zničen.

³⁰ Řecké slovo, jehož se zde používá ve významu „trýzněni“, totiž basanizó, znamená  v první řadě „zkoušet (kovy) zkušebním kamenem“. Druhý význam je „vyslýchat za pomoci mučení“. (Nový Thayerův řecko–anglický slovník Nového zákona, angl.) Ze souvislosti, v níž je užito tohoto řeckého slova, je patrné, že to, co se stane se Satanem, bude sloužit pro celou věčnost jako zkušební kámen ve sporné otázce oprávněnosti a právoplatnosti Jehovova panství. Tato sporná otázka svrchovaného panování bude vyřešena jednou provždy. Žádné zpochybňování Jehovovy svrchovanosti již nebude muset být nikdy ověřováno nějakou delší dobu, aby se dokázalo, že je neoprávněné. — Srovnej Žalm 92:1, 15; 92:2, 16, KB.

31. Jak nám pomáhají dvě řecká slova vztahující se k významu „trýzeň“ porozumět trestu, který podstoupí Satan Ďábel?

³¹ Kromě toho je příbuzné slovo basanistés, „trýznitel“, užito v Bibli ve významu „žalářník“. (Matouš 18:34, Meziřádkový překlad Království.) V souladu s tím bude Satan navždy uvězněn v ohnivém jezeře; nikdy nebude propuštěn. Konečně v řecké Septuagintě, kterou Jan velmi dobře znal, je příbuzného slova basanos použito k označení pokoření, které vede ke smrti. (Ezekiel 32:24, 30) To nám pomáhá pochopit, že trest, který postihne Satana, je pokořující, věčná smrt v jezeře ohně a síry. Jeho skutky zemřou s ním. — 1. Jana 3:8.

32. Jaký trest podstoupí démoni a jak to víme?

³² V tomto verši opět není zmínka o démonech. Budou propuštěni se Satanem na konci tisíce let a podstoupí potom trest věčné smrti společně s ním? Z důkazů je patrné, že k tomu dojde. V podobenství o ovcích a kozlech Ježíš řekl, že kozlové odejdou „do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly“. (Matouš 25:41) Výraz „věčný oheň“ se musí vztahovat na jezero ohně a síry, kam má být uvržen Satan. Ďáblovi andělé byli svrženi z nebe s ním. Je zřejmé, že  s ním na počátku tisíciletého panství šli do propasti. Budou tudíž také s ním zničeni v jezeře ohně a síry. — Matouš 8:29.

33. Která poslední podrobnost z 1. Mojžíšovy 3:15 se tak splní a k čemu nyní obrací Janovu pozornost Jehovův duch?

³³ Tak se splní do všech podrobností proroctví zaznamenané v 1. Mojžíšově 3:15. Až bude Satan uvržen do ohnivého jezera, bude mrtvý, stejně jako by byl mrtvý had, jehož hlava by byla rozdrcena železnou patou. A také jeho démoni přestanou navždy existovat. V knize Zjevení již o nich není žádná další zmínka. Nyní, když proroctví ukázalo, že budou odstraněni, obrací Jehovův duch pozornost k námětu, který je mimořádně zajímavý pro osoby s pozemskou nadějí: Co přinese lidstvu nebeské panství „Krále králů“ a ‚těch povolaných a vyvolených a věrných s ním‘? (Zjevení 17:14) Jan nám odpovídá tím, že nás ještě jednou přivádí zpět k počátku tisíciletého panství.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 293]

Mrtvé moře. Místo, kde snad byla Sodoma a Gomora

[Obrázky na straně 294]

„Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu“