Kapitola 4

Ježíš přichází s povzbuzením

1. Komu nyní Jan píše a kdo by dnes měl považovat jeho poselství za mimořádně zajímavé?

O DALŠÍ sdělení by se měl intenzívně zajímat každý, kdo je spojen s dnešním sborem Božího lidu. Je zde řada poselství. Mají mimořádné uplatnění, protože se blíží „ustanovený čas“. (Zjevení 1:3) Jestliže dáváme pozor na tyto výroky, přinese nám to věčné dobrodiní. Zpráva říká: „Jan sedmi sborům, které jsou v oblasti Asie: Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj od ‚Toho, který je a který byl a který přichází‘, a od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista.“ — Zjevení 1:4, 5a.

2. a) Co znázorňuje číslo „sedm“? b) Komu platí v „Pánově dnu“ poselství určené „sedmi sborům“?

² Jan zde oslovuje „sedm sborů“ a ty jsou pro nás později v proroctví uvedeny jménem. Ve Zjevení se často opakuje toto číslo „sedm“. Znázorňuje úplnost, především ve spojení s věcmi Božími a s věcmi jeho pomazaného sboru. Počet sborů Božího lidu po celém světě vzrostl během Pánova dne na desetitisíce, a proto si můžeme být jisti, že to, co bylo řečeno v první řadě „sedmi sborům“ pomazaných, platí také pro celý dnešní Boží lid. (Zjevení 1:10) Ano, Jan má životně důležité poselství pro všechny sbory svědků Jehovových a pro všechny, kteří jsou s nimi dnes spojeni kdekoli na tváři této země.

3. a) Odkud pochází „nezasloužená laskavost a pokoj“, o nichž mluví Jan ve svém pozdravu? b) Který výrok apoštola Pavla se podobá Janovu pozdravu?

³ „Nezasloužená laskavost a pokoj“ — to jsou opravdu žádoucí věci, především když chápeme odkud pramení. „Ten“, od něhož pocházejí, je sám Svrchovaný Pán Jehova, „Král věčnosti“, který žije „od neurčitého času na neurčitý čas“. (1. Timoteovi 1:17; Žalm 90:2) Jde také o „sedm duchů“, a tento výraz naznačuje plnost působení Boží činné síly neboli svatého ducha, který přináší porozumění a požehnání všem, kdo dávají pozor na toto proroctví. Ústřední úlohu má také „Ježíš Kristus“, o němž Jan později napsal: „Byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.“ (Jan 1:14) Janův pozdrav tedy obsahoval tytéž prvky, o nichž se zmiňoval apoštol Pavel v závěru svého druhého dopisu korintskému sboru: „Ať je s vámi všemi nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista a Boží láska a podílnictví na svatém duchu.“ (2. Korinťanům 13:14) Kéž tato slova platí i každému z nás, kdo dnes miluje pravdu! — Žalm 119:97.

„Věrný svědek“

4. Jak popisuje Jan dále Ježíše Krista a proč jsou tyto popisné výrazy tak výstižné?

⁴ Po Jehovovi je Ježíš nejslavnější osobou ve vesmíru. Jan to uznává a popisuje ho jako „‚Věrného svědka‘, ‚Prvorozeného z mrtvých‘ a ‚Panovníka králů země‘“. (Zjevení 1:5b) Podobně jako měsíc na nebesích, byl i on pevně založen jako největší svědek Jehovova božství. (Žalm 89:37; 89:38, KB) Zachoval svou ryzost až do obětní smrti, a potom se stal prvním z lidstva, který byl vzkříšen k nesmrtelnému duchovnímu životu. (Kolosanům 1:18) Je nyní v Jehovově přítomnosti, vyvýšen vysoko nad pozemské krále, a byla mu dána „všechna autorita v nebi a na zemi“. (Matouš 28:18; Žalm 89:27; 89:28, KB; 1. Timoteovi 6:15) V roce 1914 byl  dosazen jako Král, aby panoval mezi pozemskými národy. — Žalm 2:6–9.

5. a) Jak vyjadřuje Jan dále ocenění pro Pána Ježíše Krista? b) Kdo má užitek z Ježíšova daru v podobě jeho dokonalého lidského života a jak se pomazaní křesťané podílejí na zvláštním požehnání?

⁵ Jan dále vyjadřuje ocenění pro Pána Ježíše Krista vroucími slovy: „Tomu, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů prostřednictvím své vlastní krve — a udělal z nás království, kněze pro svého Boha a Otce —, ano, jemu buď sláva a moc navždy. Amen.“ (Zjevení 1:5c, 6) Ježíš dal svůj dokonalý lidský život, aby ti ze světa lidstva, kteří projevují víru v něho, mohli být obnoveni k dokonalému životu. To může platit i pro tebe, drahý čtenáři! (Jan 3:16) Ale Ježíšova obětní smrt umožnila zvláštní požehnání pro ty, kteří se stávají pomazanými křesťany jako Jan. Ti byli prohlášeni za spravedlivé na základě Ježíšovy vykupující oběti. Ti, kteří patří k malému stádu a byli zplozeni Božím duchem, se podobně jako Ježíš zřekli všech vyhlídek na pozemský život v očekávání, že budou vzkříšeni, aby sloužili s Ježíšem Kristem jako králové a kněží v jeho Království. (Lukáš 12:32; Římanům 8:18; 1. Petra 2:5; Zjevení 20:6) To je opravdu úžasná výsada. Není divu, že Jan tak přesvědčivě zvolal, že všechna sláva a moc patří Ježíšovi.

„Přichází s oblaky“

6. a) Co oznamuje Jan o tom, že Ježíš „přichází s oblaky“, a které Ježíšovo proroctví snad bylo Janovi připomenuto? b) Jak Ježíš „přichází“ a kdo bude na zemi pociťovat velký zármutek?

⁶ Jan dále radostně oznamuje: „Pohleďte, přichází s oblaky a uvidí ho každé oko, a ti, kteří ho probodli, a všechny kmeny země se kvůli němu budou bít v zármutku. Ano, amen.“ (Zjevení 1:7) Janovi zde bylo zřejmě připomenuto Ježíšovo dřívější proroctví o závěru systému věcí. Ježíš tehdy prohlásil: „A tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou.“ (Matouš 24:3, 30) Ježíš tedy „přichází“ tak, že obrací svou pozornost k vykonání Jehovových soudů nad národy. To povede k významné změně na zemi, a protože  „všechny kmeny země“ přehlížely, že Ježíš je skutečně Králem, skutečně zakusí ‚hněvivou zlobu Boha, Všemohoucího‘. — Zjevení 19:11–21; Žalm 2:2, 3, 8, 9.

7. Jak „uvidí“ Ježíše „každé oko“, včetně neposlušných?

⁷ Když byl Ježíš poslední večer se svými učedníky, řekl jim: „Ještě chvíli a svět mě již nespatří.“ (Jan 14:19) Jak to tedy, že ho „uvidí. . . každé oko“? Neměli bychom očekávat, že nepřátelé uvidí Ježíše tělesnýma očima. Když Ježíš vystoupil do nebe, řekl apoštol Pavel, že Ježíš nyní „přebývá v nepřístupném světle“ a že ho „žádný z lidí neviděl, ani nemůže vidět“. (1. Timoteovi 6:16) Slovo „uvidí“ chápal zřejmě Jan ve smyslu „rozpozná“, stejně jako můžeme vidět neboli rozpoznat Boží neviditelné vlastnosti prostřednictvím toho, co Bůh stvořil. (Římanům 1:20) Ježíš „přichází s oblaky“, protože bude neviditelný pouhému oku stejně jako slunce, když je za mraky. I když je slunce ve dne skryto za mraky, víme, že je zde, protože nás obklopuje denní světlo. Podobně je sice Pán Ježíš neviditelný, ale bude zjeven jako ‚planoucí oheň až uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha, a na ty, kteří neposlouchají dobrou zprávu o něm‘. I ti budou nuceni ‚ho vidět‘. — 2. Tesaloničanům 1:6–8; 2:8.

8. a) Kdo byli ti, „kteří ho probodli“ v roce 33. n. l. a kdo patří k takovým lidem dnes? b) Jak mohou lidé ‚probodnout‘ Ježíše, když už není zde na zemi?

⁸ Ježíše „uvidí“ i ti, „kteří ho probodli“. Kdo to asi je? Když byl Ježíš v roce 33 n. l. popraven, probodli ho doslova římští vojáci. Podíl na vině za tuto vraždu však měli i Židé, protože Petr řekl o letnicích některým z nich: „Bůh [ho] učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skutky 2:5–11, 36; srovnej Zecharjáše 12:10; Jana 19:37.) Ti Římané a Židé jsou nyní již téměř 2 000 let mrtví. A tak ti, kteří ‚ho probodávají‘ dnes, musí znázorňovat národy a lidi, projevující týž nenávistný postoj, jaký byl projevován, když byl Ježíš přibit na kůl. Ježíš není již zde na zemi. Jestliže tedy odpůrci buď aktivně pronásledují svědky Jehovovy, kteří vydávají svědectví o Ježíšovi, nebo pasivně souhlasí s takovým jednáním, je to stejné, jako kdyby takoví odpůrci ‚probodávali‘ samotného Ježíše. — Matouš 25:33, 41–46.

„Alfa a Omega“

9. a) Kdo nyní mluví a kolikrát to činí ve Zjevení? b) Co znamená, že se Jehova označuje výrazy „Alfa a Omega“ a „Všemohoucí“?

⁹ A nyní přichází něco úžasného. Mluví sám Svrchovaný Pán Jehova. Jako předmluva k viděním, která se mají rozvinout, je to opravdu vhodné, neboť on je tím velkým učitelem a nejvlastnějším zdrojem Zjevení. (Izajáš 30:20) Náš Bůh prohlašuje: „Já jsem Alfa a Omega,. . . Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí.“ (Zjevení 1:8) To je první ze tří případů, kdy ve Zjevení mluví sám Jehova z nebe. (Viz též Zjevení 21:5–8; 22:12–15.) Křesťané v prvním století ovšem lehko rozeznali, že alfa a omega je první a poslední písmeno řecké abecedy. Jehova se sám označuje těmito dvěma písmeny a tím zdůrazňuje, že před ním neexistoval žádný všemohoucí Bůh a že žádný nebude po něm. Spornou otázku božství dovede k úspěšnému závěru, a to pro celou věčnost. Bude navždy ospravedlněn jako jediný Všemohoucí Bůh, Svrchovaný panovník všeho svého stvoření. — Srovnej Izajáše 46:10; 55:10, 11.

10. a) Jak popisuje dále Jan sám sebe a kde byl ve vazbě? b) Kdo zřejmě spolupracoval na tom, aby byl předán sborům svitek, který napsal Jan? c) Jak je dnes často opatřován duchovní pokrm?

¹⁰ S důvěrou, že Jehova bude řídit výsledek dění, říká Jan svým spoluotrokům: „Já Jan, váš bratr a podílník s vámi na soužení a na království a na vytrvalosti ve spojení s Ježíšem, jsem se ocitl na ostrově zvaný  Patmos, protože jsem mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi.“ (Zjevení 1:9) Zestárlý Jan je vězněn na Patmu kvůli dobré zprávě. Snáší soužení společně se svými bratry, pevně doufá, že se bude podílet na nadcházejícím Království — a nyní vidí první z vidění Zjevení. Tato vidění ho zcela jistě velmi povzbudila, stejně jako je i dnes povzbuzena Janova třída, když vidí jejich splňování. Nevíme, jak Jan předal svitek Zjevení dále sborům, protože byl tehdy ve vazbě. (Zjevení 1:11; 22:18, 19) Jistě však při tom spolupracovali Jehovovi andělé, stejně jako často i dnes chrání věrné svědky Jehovovy, kteří slouží v místech, kde je zákaz a omezení, takže mohou svým bratrům, kteří hladovějí po pravdě, předávat včas duchovní pokrm. — Žalm 34:6, 7; 34:7, 8, KB.

11. Které přednosti si velice vážil Jan a které přednosti si dnes velice váží Janova třída?

¹¹ Jan si jistě velice vážil přednosti, že ho Jehova použil jako svého sdělovacího prostředku pro sbory. Podobně si i Janova třída dnes velice váží své přednosti, že může opatřovat Boží domácnosti duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45) Kéž patříš k těm, kteří jsou posilněni tímto duchovním opatřením, aby mohli dosáhnout nádherného cíle — věčného života! — Přísloví 3:13–18; Jan 17:3.

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 21]

Získávání duchovního pokrmu v obtížných dobách

V těchto posledních dnech, kdy svědkové Jehovovi často trpí pronásledováním a mají velké těžkosti, je velice důležité, aby dostávali duchovní pokrm a mohli zůstat pevní ve víře. V mnoha případech dostali potřebnou výživu často díky pozoruhodným projevům Jehovovy moci.

Například za Hitlerovy vlády v Německu svědkové rozmnožovali a rozšiřovali výtisky Strážné věže, kterou kruté nacistické úřady oficiálně zakázaly. V Hamburku přepadlo gestapo dům, kde se rozmnožovaly časopisy. Dům byl malý a nic v něm nebylo možné bezpečně schovat. Psací stroj musel zůstat v příborníku a rozměrné cyklostylové zařízení bylo uloženo ve sklepě v bedně na brambory. A za bednou byl kufr plný časopisů. Zdálo se, že budou věci rozhodně nalezeny. Co se však stalo? Důstojník otevřel příborník takovým způsobem, že psací stroj neviděl. O prohlídce ve sklepě majitel domu vypráví: „Tři důstojníci stáli uprostřed místnosti, představte si, přímo tam, kde byla bedna a za ní kufr plný Strážných věží. Ale zdálo se, že to žádný z nich nevidí; jako by byli raněni slepotou.“ Díky této pozoruhodné prozřetelnosti mohla tato domácnost dále opatřovat duchovní pokrm v obtížných a nebezpečných dobách.

V 60. letech našeho století zuřila občanská válka mezi Nigérií a provincií Biafrou, která se odtrhla. Biafra byla úplně obklopena nigerijským územím a jediné pojítko mezi ní a vnějším světem bylo nouzové letiště. To znamenalo, že svědkům v Biafře mohl být snadno zastaven přísun duchovního pokrmu. Začátkem roku 1968 však úřady v Biafře jmenovaly jednoho člena svého civilního personálu do důležitého služebního postavení v Evropě, a jiný byl jmenován do služby na nouzovém letišti v Biafře. Ti dva byli náhodou svědky Jehovovými. Ocitli se tak na obou koncích jediného pojítka mezi Biafrou a vnějším světem. Oba pochopili, že toto opatření muselo být od Jehovy. Dobrovolně se tedy ujali choulostivého a riskantního úkolu, totiž zprostředkovat přísun duchovního pokrmu do Biafry. A dělali to po celou válku. Jeden z nich prohlásil: „Takové opatření by nikdy nemohl naplánovat žádný člověk.“

[Tabulka na straně 19]

Symbolická čísla ve Zjevení

Číslo Symbolický význam

2 Označuje pevné potvrzení nějaké věci.

(Zjevení 11:3, 4; srovnej 5. Mojžíšovu 17:6.)

3 Označuje důraz. Také naznačuje intenzitu.

(Zjevení 4:8; 8:13; 16:13, 19)

4 Označuje univerzálnost nebo čtyřrozměrnou souměrnost.

(Zjevení 4:6; 7:1, 2; 9:14; 20:8; 21:16)

6 Označuje nedokonalost, něco nenormálního, zrůdného.

(Zjevení 13:18; srovnej 2. Samuelovu 21:20.)

7 Označuje božsky určenou úplnost, pokud jde o Jehovova

předsevzetí nebo o předsevzetí Satanova.

(Zjevení 1:4, 12, 16; 4:5; 5:1, 6; 10:3, 4; 12:3)

10 Označuje souhrnnost nebo úplnost v hmotném smyslu, pokud

jde o věci na zemi.

(Zjevení 2:10; 12:3; 13:1; 17:3, 12, 16)

12 Označuje božsky ustanovenou organizaci buď v nebesích

nebo na zemi.

(Zjevení 7:5–8; 12:1; 21:12, 16; 22:2)

24 Označuje Jehovovo hojné (zdvojnásobené)

organizační uspořádání. (Zjevení 4:4)

Některá čísla, o nichž je zmínka ve Zjevení, mají být chápána doslovně. Rozhodující je zde často kontext. (Viz Zjevení 7:4, 9; 11:2, 3; 12:6, 14; 17:3, 9–11; 20:3–5.)