Kapitola 25

Oživení dvou svědků

1. K čemu vyzývá Jana silný anděl?

NEŽ s konečnou platností pomine druhá běda, vyzývá silný anděl Jana, aby se podílel na jiném prorockém znázornění, tentokrát ve spojení s chrámem. (Zjevení 9:12; 10:1) Jan o tom říká: „A byl mi dán rákos podobný prutu, když řekl: ‚Vstaň a změř Boží chrámovou svatyni a oltář a ty, kteří v ní uctívají.‘“ — Zjevení 11:1.

Chrámová svatyně

2. a) Která chrámová svatyně měla trvat dále až do naší doby? b) Kdo je velekněz chrámové svatyně a co je její Nejsvětější?

² Chrám, o němž je zde zmínka, nemůže být žádný doslovný chrám v Jeruzalémě, protože poslední z těchto chrámů zničili Římané v roce 70 n. l. Apoštol Pavel však ukázal, že ještě před tímto zničením se objevila jiná chrámová svatyně, která měla trvat až do naší doby. Byl to velký duchovní chrám, který splňoval prorocké symboly, jež poskytoval svatostánek a později chrámy vystavěné v Jeruzalémě. Je to ‚pravý stan, který postavil Jehova, a ne člověk‘ a jeho veleknězem je Ježíš, o němž Pavel říká, že se již „posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích“. Jeho Nejsvětější je místem Jehovovy přítomnosti v samotném nebi. — Hebrejcům 8:1, 2; 9:11, 24.

3. Co bylo ve svatostánku znázorněno a) oponou oddělující Nejsvětější od Svaté? b) oběťmi zvířat? c) obětním oltářem?

³ Apoštol Pavel vysvětluje, že opona svatostánku, která oddělovala Nejsvětější od oddělení Svaté, znázorňuje Ježíšovo tělo. Když Ježíš obětoval svůj život, roztrhla se tato opona vedví, čímž bylo ukázáno, že Ježíšovi již tělo nepřekáželo ve vstupu do Jehovovy přítomnosti v nebi. Na základě Ježíšovy oběti mají pomazaní nižší kněží, kteří zemřou ve věrnosti, také v patřičném čase přijít do nebe. (Matouš 27:50, 51; Hebrejcům 9:3; 10:19, 20) Pavel také zdůrazňuje, že stálé oběti zvířat ve svatostánku poukazovaly dopředu na Ježíšovu jednu oběť jeho dokonalého lidského života. Obětní oltář na nádvoří znázorňoval Jehovovo opatření odpovídající jeho vůli, aby mohla být přijata Ježíšova oběť ve prospěch „mnohých“ — jak pomazaných, tak později i jiných ovcí — „k záchraně pro ty, kteří ho vážně očekávají“. — Hebrejcům 9:28; 10:9, 10; Jan 10:16.

4. Co bylo symbolizováno a) Svatým místem? b) vnitřním nádvořím?

⁴ Z této božsky inspirované informace můžeme vyvodit závěr, že Svaté místo ve svatostánku symbolizuje svatý stav, z něhož se nejprve těšil Kristus a potom pomazaní členové královského kněžstva 144 000, dokud jsou ještě na zemi a než vstoupí skrze „oponu“. (Hebrejcům 6:19, 20; 1. Petra 2:9) Dobře je tím znázorněno, že byli přijati jako Boží duchovní synové, stejně jako Bůh uznal Ježíše po jeho křtu v Jordánu v roce 29 n. l. za svého Syna. (Lukáš 3:22; Římanům 8:15) A co lze říci o vnitřním nádvoří, o jediné části svatostánku, kterou mohli pozorovat nekněžští Izraelité a kde se přinášely oběti? To znázorňuje stav dokonalosti člověka Ježíše,  který ho činil způsobilým, aby obětoval svůj život za lidstvo. Znázorňuje také spravedlivé postavení, z něhož se jako svatí těší jeho pomazaní následovníci, dokud jsou na zemi, neboť je jim přičteno na základě Ježíšovy oběti. * — Římanům 1:7; 5:1.

Měření chrámové svatyně

5. Jaký význam mělo v proroctvích hebrejských Písem a) měření Jeruzaléma? b) měření chrámu, o němž měl Ezekiel vidění?

⁵ Janovi je řečeno, aby ‚změřil Boží chrámovou svatyni a oltář a ty, kteří v ní uctívají‘. Co to znamená? V proroctvích Hebrejských písem poskytovalo takové měření záruku, že se bude postupovat podle práva, a to na základě Jehovových dokonalých měřítek. Za dnů zlého krále Manaseho dosvědčilo prorocké měření Jeruzaléma nezměnitelný rozsudek, že má být toto město zničeno. (2. Královská 21:13; Nářky 2:8) Ale později, když viděl Jeremjáš měření Jeruzaléma, bylo to potvrzením toho, že bude město znovu postaveno. (Jeremjáš 31:39; viz též Zecharjáše 2:2–8.) Podobně také rozsáhlé a podrobné měření chrámu ve vidění, čehož byl svědkem Ezekiel, bylo pro židovské vyhnance v Babylóně zárukou, že bude v jejich vlasti obnoveno pravé uctívání. Bylo to také připomínkou, že Izrael musí vzhledem ke svým chybám nadále odpovídat Božím svatým měřítkům. — Ezekiel 40:3, 4; 43:10.

6. Znamením čeho je to, že bylo Janovi řečeno, aby změřil chrámovou svatyni a kněze, kteří v ní uctívají? Vysvětli to.

⁶ Když tedy Jan dostává příkaz, aby změřil chrámovou svatyni a kněze, kteří v ní uctívají, je to opět znamení, že nic nemůže zabránit splnění Jehovových předsevzetí ohledně chrámového uspořádání a těch, kteří s ním jsou spojeni, a že se blíží vyvrcholení těchto předsevzetí. Nyní, kdy byly všechny věci položeny pod nohy Jehovova silného anděla, nadešel čas, aby byla „hora Jehovova domu“ „pevně založena nad vrcholkem hor“. (Izajáš 2:2–4) Po všech těch staletích odpadnutí křesťanstva musí být vyvýšeno Jehovovo čisté uctívání. A je také čas, aby ti z Ježíšových věrných bratrů, kteří zemřeli, byli vzkříšeni do ‚Svatého svatých‘. (Daniel 9:24; 1. Tesaloničanům 4:14–16; Zjevení 6:11; 14:4) A poslední zapečetění ‚otroci našeho Boha‘ na zemi musí být měřeni podle božských měřítek, aby byli jako Božím duchem zplození Boží synové způsobilí pro své trvalé místo v chrámovém uspořádání. Dnešní Janova třída si je plně vědoma těchto svatých měřítek a je rozhodnuta jim vyhovovat. — Zjevení 7:1–3; Matouš 13:41, 42; Efezanům 1:13, 14; srovnej Římanům 11:20.

Pošlapávání nádvoří

7. a) Proč je Janovi řečeno, aby neměřil nádvoří? b) Kdy bylo svaté město pošlapáváno 42 měsíců? c) Jak se duchovenstvo křesťanstva nedrželo po 42 měsíců Jehovových spravedlivých měřítek?

⁷ Proč bylo Janovi zakázáno, aby měřil nádvoří? Říká nám to slovy: „Ale nádvoří, které je vně chrámové svatyně, to zcela vyvrhni a neměř je, protože bylo dáno národům a budou nohama pošlapávat svaté město dvaačtyřicet měsíců.“ (Zjevení 11:2) Povšimli jsme si, že vnitřní nádvoří znázorňuje spravedlivé postavení duchem zplozených křesťanů na zemi. Jak uvidíme, je zde odkaz na doslovných 42 měsíců, od prosince 1914 do června 1918, kdy byli všichni, kteří se prohlašovali za křesťany, podrobeni přísné zkoušce. Budou se během těchto válečných let držet Jehovových spravedlivých měřítek? Většinou se jich nedrželi. Duchovenstvo křesťanstva jako celek postavilo nacionalismus před poslušnost božského zákona. Na obou stranách ve válce, která  probíhala hlavně v křesťanstvu, hnalo duchovenstvo svým kázáním mladé muže do zákopů. Milióny lidí byly pobity. Do roku 1918, kdy začal soud od Božího domu, byly do krveprolévání zapojeny již i Spojené státy americké, a duchovenstvo celého křesťanstva si přivodilo vinu krve, která stále ještě volá o božskou pomstu. (1. Petra 4:17) Byli natrvalo a nezvratně vyvrženi. — Izajáš 59:1–3, 7, 8; Jeremjáš 19:3, 4.

8. Co si uvědomili mnozí badatelé Bible během první světové války, ale co plně nechápali?

⁸ Ale co ta malá skupina badatelů Bible? Měli být měřeni okamžitě v roce 1914 podle toho, zda se drží Božích měřítek? Ne. Také oni musí být zkoušeni stejně jako všichni, kteří se v křesťanstvu prohlašují za křesťany. Byli ‚zcela vyvrženi a dáni národům‘, aby byli těžce zkoušeni a pronásledováni. Mnozí z nich si uvědomili, že nemají jít a zabíjet své bližní, ale ještě plně nechápali, co znamená křesťanská neutralita. (Micheáš 4:3; Jan 17:14, 16; 1. Jana 3:15) Pod tlakem ze strany národů se někteří dopustili kompromisu.

9. Co je svaté město, které pošlapávaly národy, a kdo na zemi zastupuje toto město?

⁹ Ale jak se stalo, že tyto národy nohama pošlapávaly svaté město? To se očividně nevztahuje na Jeruzalém, který byl zničen více než 25 let předtím, než bylo napsáno Zjevení. Svatým městem je spíše Nový Jeruzalém, popsaný později ve Zjevení, který je nyní představován na zemi zbytkem pomazaných křesťanů na vnitřním chrámovém nádvoří. Časem se i ti stanou částí velkého města. Jestliže jsou pošlapáváni oni, je to totéž, jako by bylo pošlapáváno samotné město. — Zjevení 21:2, 9–21.

 Dva svědkové

10. Co mají dělat Jehovovi věrní svědkové, zatímco jsou pošlapáváni?

¹⁰ I když byli tito věrní pošlapáváni, přece nepřestali být Jehovovými věrnými svědky. Proto proroctví dále říká: „‚A chci způsobit, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dnů.‘ Ti jsou znázorněni dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země.“ — Zjevení 11:3, 4.

11. Co znamenalo pro věrné pomazané křesťany, že mají prorokovat „v pytlovině“?

¹¹ Tito věrní pomazaní křesťané potřebovali vlastnost vytrvalosti, protože měli prorokovat „v pytlovině“. Co to znamenalo? V biblických dobách symbolizovala pytlovina často truchlení. Oblékala se na znamení hlubokého zármutku nebo sklíčenosti. (1. Mojžíšova 37:34; Job 16:15, 16; Ezekiel 27:31) Pytlovina byla spojena s truchlivými poselstvími zkázy nebo zármutku, jež měli ohlašovat Boží proroci. (Izajáš 3:8, 24–26; Jeremjáš 48:37; 49:3) Nošení pytloviny mohlo naznačovat pokoru nebo pokání v souvislosti s božským varováním. (Jonáš 3:5) Jestliže byli tito dva svědkové oblečeni v pytlovině, naznačuje to zřejmě, že pokorně a vytrvale oznamovali Jehovovy soudy. Byli svědky, kteří ohlašovali den pomsty, jenž přinese truchlení také národům. — 5. Mojžíšova 32:41–43.

12. Proč se zdá, že období, kdy mělo být svaté město pošlapáváno, je doslovné?

¹² Janova třída měla kázat toto poselství po přesně stanovenou dobu: 1 260 dnů neboli 42 měsíců, stejně dlouho, jak dlouho mělo být pošlapáváno svaté město. Zdá se, že je toto období doslovné, neboť je vyjádřeno dvěma různými způsoby, nejprve v měsících a potom ve dnech. Navíc na začátku Pánova dne bylo vyznačené období tří a půl let, kdy těžké zkušenosti Božího lidu odpovídaly událostem, o nichž se zde prorokovalo — počínaje prosincem 1914 až do června 1918. (Zjevení 1:10) Kázali poselství „pytloviny“, pokud jde o Jehovův soud nad křesťanstvem a nad světem.

13. a) Jaký význam má to, že byli pomazaní křesťané symbolizováni dvěma svědky? b) Které Zecharjášovo proroctví připomíná to, že Jan nazývá dva svědky „dvěma olivovníky a dvěma svícny“?

¹³ Byli symbolizováni dvěma svědky, což nám potvrzuje, že jejich poselství bylo přesné a dobře podložené. (Srovnej 5. Mojžíšovu 17:6; Jana 8:17, 18.) Jan je nazývá ‚dva olivovníky a dva svícny‘ a říká, že „stojí před Pánem země“. To je zřejmý odkaz na proroctví Zecharjášovo, který viděl sedmiramenný svícen a dva olivovníky. Bylo řečeno, že ty dva olivovníky znázorňují ‚dva pomazané‘, neboli místodržitele Zerubabela a velekněze Jozua, „kteří stojí vedle Pána celé země“. — Zecharjáš 4:1–3, 14.

14. a) Co bylo naznačeno Zecharjášovým viděním dvou olivovníků? A svícnů? b) Co měli prožívat pomazaní křesťané během první světové války?

¹⁴ Zecharjáš žil v době opětovné výstavby a jeho vidění dvou olivovníků znamenalo, že Zerubabel a Jozue budou požehnáni Jehovovým duchem, aby mohli posilovat lid v práci. Vidění svícnu Zecharjášovi připomínalo, aby ‚nepohrdal dnem malých věcí‘, protože Jehovova předsevzetí měla být vyplněna „‚ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem,‘ řekl Jehova vojsk“. (Zecharjáš 4:6, 10; 8:9) Malá hrstka křesťanů, která vytrvale přinášela během první světové války světlo pravdy lidstvu, měla být podobně použita i při obnovovacím díle. Také oni měli být zdrojem povzbuzení, a protože jich bylo málo, měli se naučit spoléhat se na Jehovovu sílu a nepohrdat dnem malých začátků.

15. a) Co nám připomíná to, že byli pomazaní křesťané popsáni jako dva svědkové? Vysvětli to. b) Jaké znamení mají provádět ti dva svědkové?

¹⁵ To, že byli popsáni jako svědkové, nám také připomíná scénu proměnění. V tomto vidění viděli tři apoštolové Ježíše v jeho slávě  Království, a to v doprovodu Mojžíše a Elijáše. To předstiňovalo, jak se Ježíš v roce 1914 posadí na svůj slavný trůn, aby dovršil dílo předstíněné těmito dvěma proroky. (Matouš 17:1–3) Je výstižné, že jsou nyní tito dva svědkové viděni, jak konají znamení připomínající činy Mojžíšovy a Elijášovy. Jan o nich například říká: „A jestliže jim někdo bude chtít uškodit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele; a kdyby jim někdo chtěl uškodit, musí být zabit tímto způsobem. Ti mají autoritu zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo.“ — Zjevení 11:5, 6a.

16. a) Jak nám znamení týkající se ohně připomíná dobu, kdy byla v Izraeli uvedena v pochybnost Mojžíšova autorita? b) Jak bojovalo duchovenstvo křesťanstva během první světové války proti badatelům Bible a podněcovalo k těžkostem vůči nim, a jak se to obrátilo proti nim samotným?

¹⁶ To nám připomíná dobu, kdy byla v Izraeli uvedena v pochybnost autorita Mojžíšova. Tento prorok vyslovil ohnivá slova soudu a Jehova zničil buřiče tím, že jich bylo 250 stráveno doslovným ohněm z nebe. (4. Mojžíšova 16:1–7, 28–35) Podobně i vůdcové křesťanstva odporovali badatelům Bible a říkali, že nikdy neabsolvovali žádnou teologickou vysokou školu. Ale Boží svědkové měli vyšší důkazy, že jsou kazateli: důkazem byli mírní lidé, kteří dbali jejich biblického poselství. (2. Korinťanům 3:2, 3) V roce 1917 vydali badatelé Bible knihu Ukončené tajemství, mocný komentář ke Zjevení a Ezekielovi. Následovalo rozšíření deseti miliónů výtisků čtyřstránkového traktátu Měsíčník badatelů Bible s hlavním článkem nazvaným „Pád Babylóna — proč musí křesťanstvo trpět — konečný výsledek“. Rozhněvané duchovenstvo ve Spojených státech využilo válečné hysterie jako záminky k zákazu této knihy. V jiných zemích byla tato kniha zcenzurována. Ale Boží služebníci odpověděli ohnivými publikacemi v podobě čtyřstránkového traktátu nazvaného Zvěsti Království. Pánův den postupoval a další publikace poukazovaly na to, že křesťanstvo duchovně selhalo. — Srovnej Jeremjáše 5:14.

17. a) Za jakých okolností v době Elijášově nastalo sucho a kdy se snesl oheň? b) Jak vyšel oheň z úst dvou svědků a v jakém smyslu nastalo sucho?

 ¹⁷ A co lze říci o Elijášovi? Za dnů izraelských králů tento prorok prohlásil, že jako projev Jehovovy nelibosti nad Izraelity uctívajícími Baala přijde sucho. Sucho opravdu trvalo tři a půl roku. (1. Královská 17:1; 18:41–45; Lukáš 4:25; Jakub 5:17) Později, když nevěrný král Achazjáš vyslal vojáky, aby přinutili Elijáše přijít do jeho královské přítomnosti, svolal prorok oheň z nebe, aby ty vojáky strávil. Teprve když vojenský důstojník projevil náležitou úctu k jeho postavení proroka, souhlasil Elijáš s tím, že ho bude doprovázet ke králi. (2. Královská 1:5–16) Podobně i pomazaný ostatek mezi lety 1914 až 1918 obracel odvážně pozornost na duchovní sucho v křesťanstvu a varoval před ohnivým soudem při ‚příchodu toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘. — Malachiáš 4:1, 5; Amos 8:11.

18. a) Jakou autoritu dostali dva svědkové a v čem se to podobá autoritě, kterou dostal Mojžíš? b) Jak tito dva svědkové odhalili křesťanstvo?

¹⁸ Jan dále říká o těchto dvou svědcích: „A mají autoritu nad vodami, aby je změnili v krev a aby stíhali zemi všemožnými ranami, kdykoli si přejí.“ (Zjevení 11:6b) Když chtěl Jehova přemluvit faraóna, aby propustil Izraelity, použil Mojžíše k tomu, aby ranil utlačující Egypt ranami, včetně té, při níž se voda změnila v krev. O staletí později si filištínští nepřátelé Izraele dobře pamatovali na Jehovovy skutky proti  Egyptu, takže zvolali: „Kdo nás zachrání z ruky tohoto majestátního Boha? To je ten Bůh, který v pustině tloukl Egypt pobíjením všeho druhu [„pohromami“, Heger].“ (1. Samuelova 4:8; Žalm 105:29) Mojžíš znázornil Ježíše, který měl autoritu pronášet božské soudy nad náboženskými vůdci své doby. (Matouš 23:13; 28:18; Skutky 3:22) A během první světové války poukázali Kristovi bratři, dva svědkové, na to, že ‚vody‘, které předkládá křesťanstvo svým stádům, jsou smrtonosné.

Dva svědkové jsou zabiti

19. Co se podle zprávy Zjevení děje, když ti dva svědkové končí se svým svědčením?

¹⁹ Tato rána, která dopadla na křesťanstvo, byla tak krutá, že po 42 měsících, kdy ti dva svědkové prorokovali v pytlovině, použilo křesťanstvo svého světského vlivu, aby je dalo ‚zabít‘. Jan píše: „A až dokončí své svědectví, divoké zvíře, jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na kůl. A ti z lidí a kmenů a jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují a těší se a budou jeden druhému posílat dary, protože ti dva proroci trýznili ty, kteří bydlí na zemi.“ — Zjevení 11:7–10.

20. Co je „divoké zvíře, jež vystupuje z propasti“?

²⁰ To je první z 37 míst ve Zjevení, kde je zmínka o jakémsi divokém zvířeti. Tímto a jinými zvířaty se budeme během doby zabývat podrobně. Prozatím stačí, abychom si řekli, že „divoké zvíře, jež vystupuje z propasti“ je Satanův výtvor, je to živý politický systém věcí. * — Srovnej Zjevení 13:1; Daniela 7:2, 3, 17.

21. a) Jak využili válečnou situaci náboženští nepřátelé těch dvou svědků? b) Co naznačuje, že mrtvá těla dvou svědků byla ponechána nepohřbena? c) Jak se máme dívat na období tři a půl dne? (Viz pozn. pod čarou.)

²¹ Od roku 1914 do roku 1918 vedly národy první světovou válku. Vlastenecké cítění bylo rozjitřené a této situace využili na jaře 1918 náboženští nepřátelé oněch dvou svědků. Ovlivňovali státní soudní moc takovým způsobem, že odpovědní zástupci badatelů Bible byli na základě falešné obžaloby z protistátní činnosti uvězněni. Jejich věrní spolupracovníci byli ochromeni. Činnost  Království téměř ustala. Vypadalo to, jako by kazatelské dílo bylo mrtvé. V biblických dobách bylo projevem velké nevážnosti, jestliže někdo nebyl pohřben do pamětní hrobky. (Žalm 79:1–3; 1. Královská 13:21, 22) Kdyby zůstali ti dva svědkové nepohřbeni, znamenalo by to tedy velkou potupu. V horkém palestinském podnebí by mrtvá těla volně ležící na ulici jistě začala po třech a půl doslovných dnech zapáchat. * (Srovnej Jana 11:39.) Tato podrobnost v proroctví tedy naznačuje, že ti dva svědkové měli vytrpět potupu. Výše uvedeným uvězněným osobám bylo dokonce odepřeno propuštění na záruku v době, kdy byly jejich případy v odvolacím řízení. Byli vydáni napospas veřejnosti dost dlouho, aby se stali obyvatelům „velkého města“ zápachem. Co však bylo toto ‚velké město‘?

22. a) Co je velké město? b) Jak se veřejný tisk připojil k duchovenstvu v jásání nad umlčením dvou svědků? (Viz rámeček.)

²² Jan nám dává určité záchytné body k porozumění. Říká, že tam byl Ježíš přibit na mučednický kůl. Okamžitě si tedy vzpomeneme na Jeruzalém. Říká však také, že se to velké město jmenuje Sodoma a Egypt. Doslovný Jeruzalém byl jednou označen jako Sodoma, a to následkem tamějších nečistých zvyků. (Izajáš 1:8–10; srovnej Ezekiela 16:49, 53–58.) A Egypt, první světová velmoc, se někdy vyskytuje jako obraz současného světového systému věcí. (Izajáš 19:1, 19; Joel 3:19) Toto velké město tedy znázorňuje jakýsi poskvrněný „Jeruzalém“, který tvrdí, že uctívá Boha, ale stal se nečistým a hříšným jako Sodoma a stal se jako Egypt částí současného satanského světového systému věcí. Zobrazuje křesťanstvo, novodobý  protějšek nevěrného Jeruzaléma, organizaci, jejíž členové měli mnoho důvodů k jásání, když umlčeli znepokojující kázání dvou svědků.

Opět vzkříšeni!

23. a) Co se děje se dvěma svědky po třech a půl dnech a jak to působí na jejich nepřátele? b) Kdy v nové době dochází ke splnění Zjevení 11:11, 12 a Ezekielova proroctví o tom, že Jehova dechne na údolí suchých kostí?

²³ Veřejný tisk se připojil k duchovenstvu v zesměšňování Božího lidu. V jednom listu bylo řečeno: „Je skoncováno s Ukončeným tajemstvím.“ Nic však nemohlo být vzdálenějšího pravdě. Ti dva svědkové nezůstali mrtví. Čteme: „A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru.‘ A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili.“ (Zjevení 11:11, 12) Zažili tedy něco podobného tomu, co se stalo se suchými kostmi v údolí, které navštívil ve vidění Ezekiel. Jehova dechl na tyto suché kosti a ty ožily, což zobrazilo znovuzrození izraelského národa po 70 letech zajetí v Babylóně. (Ezekiel 37:1–14) Tato dvě proroctví, u Ezekiela a ve Zjevení, se podivuhodně splnila v nové době v roce 1919, kdy Jehova obnovil své ‚zesnulé‘ svědky, aby překypovali životem.

24. Kdy ti dva svědkové ožili a jak to zapůsobilo na jejich náboženské pronásledovatele?

²⁴ To byl otřes pro pronásledovatele! Mrtvá těla těch dvou svědků náhle ožila a opět byla činná. Byla to hořká pilulka, kterou muselo duchovenstvo spolknout, a to tím spíše, že křesťanští kazatelé, kteří se měli dostat na základě jejich plánů do vězení, byli opět svobodní a později byli plně  zproštěni obvinění. Otřes musel být ještě větší, když v září roku 1919 uspořádali badatelé Bible sjezd v Cedar Pointu, Ohio, USA. Joseph F. Rutherford, který byl krátce před tím propuštěn z vězení, vyburcoval účastníky sjezdu svou přednáškou „Oznamovat království“, jež byla založena na Zjevení 15:2 a Izajášovi 52:7. Ti, kteří patřili k Janově třídě, začali opět „prorokovat“ neboli veřejně kázat. Neustále jim přibývalo síly a oni nebojácně odhalovali pokrytectví křesťanstva.

25. a) Kdy bylo dvěma svědkům řečeno: „Pojďte sem nahoru“ a jak se to stalo? b) Jak otřesně zapůsobilo na velké město oživení těch dvou svědků?

²⁵ Křesťanstvo se mnohokrát snažilo zopakovat své vítězství z roku 1918. Uchylovalo se k akcím lůzy, k manipulacím se zákony, k zatýkání a dokonce k popravám — ale marně. Po roce 1919 již pro ně byla duchovní sféra oněch dvou svědků nedostupná. Těm totiž v onom roce Jehova řekl: „Pojďte sem nahoru.“ A oni vystoupili na vyvýšené duchovní místo, kde je mohli jejich nepřátelé vidět, ale nemohli se jich dotknout. Jan popisuje, jak otřesně zapůsobilo jejich oživení na velké město: „A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města padla; a sedm tisíc osob bylo zabito zemětřesením a ostatní byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu.“ (Zjevení 11:13) V náboženské sféře došlo opravdu k velkým záchvěvům. Zdálo se, že se vůdcům tradičních církví pohybuje půda pod nohama, když se oživení křesťané pustili do práce. Jedna desetina jejich města, obrazně 7 000 osob, byla tak důkladně zasažena, že je o nich řečeno, že byli zabiti.

26. Koho znázorňuje „desetina města“ a „sedm tisíc“ ze Zjevení 11:13? Vysvětli to.

²⁶ Výraz „desetina města“ nám připomíná Izajášovo proroctví o starověkém Jeruzalému. Desetina totiž měla přežít zničení města jakožto svaté semeno. (Izajáš 6:13) Podobně nám počet 7 000 připomíná pocit Elijášův, že zůstal v Izraeli věrný jen on sám. Jehova mu však řekl, že tam je ještě 7 000 těch, kteří se nesklánějí před Baalem. (1. Královská 19:14, 18) V prvním století apoštol Pavel napsal, že těchto 7 000 znázorňovalo ostatek Židů, kteří reagovali na dobrou zprávu o Kristu. (Římanům 11:1–5) Tyto texty nám pomáhají pochopit, že „sedm tisíc“ a „desetina města“ ve Zjevení 11:13 jsou ti, kteří poslouchají dva oživené svědky a opouštějí hříšné velké město. Pro křesťanstvo jakoby umírají. Jejich jména jsou vyňata z jejich členských matrik. Pro křesťanstvo již neexistují. *

27, 28. a) Jak ‚ostatní vzdali slávu nebeskému Bohu‘? b) Co muselo uznat duchovenstvo křesťanstva?

²⁷ Ale jak ‚ostatní [z křesťanstva]. . . vzdali slávu nebeskému Bohu‘? Rozhodně ne tím, že by opustili své odpadlické náboženství a stali se služebníky Božími. Je to spíše tak, jak je vysvětleno ve Vincentově knize Rozbor slov v Novém zákoně (angl.), kde se rozebírá výraz „vzdali slávu nebeskému Bohu“. Je tam řečeno: „Tímto vyjádřením není označeno ani obrácení ani pokání ani díkůvzdání, ale uznání, což je jeho obvyklý smysl v Písmu. Srovnej Jozua vii. 19 (Sept.); Jana ix. 24; Skutky xii. 23; Římanům iv. 20.“ Ke své nelibosti musí křesťanstvo uznat, že Bůh badatelů Bible vykonal velký skutek, když je oživil ke křesťanské činnosti.

²⁸ Je možné, že duchovenstvo toto uznává pouze v duchu, samo pro sebe. Nikdo z nich rozhodně veřejně neuznal Boha těchto dvou svědků. Ale Jehovovo proroctví prostřednictvím Janovým nám pomáhá rozeznat, co bylo v jejich srdcích, a uvědomit si, jaký pokořující otřes zažili v roce 1919. „Sedm tisíc“ opustilo křesťanstvo, které se ze všech  sil snažilo své ovce si podržet. Od té doby bylo duchovenstvo nuceno uznat, že Bůh Janovy třídy je silnější než jejich bůh. V pozdějších letech si to měli uvědomit ještě jasněji, protože měli z jejich stáda odejít ještě mnozí jiní, což je jakoby ozvěnou slov, která pronesl lid, když Elijáš zvítězil nad ctiteli Baalovými na hoře Karmelu: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ — 1. Královská 18:39.

29. Co přichází podle Janových slov rychle a jaký další otřes čeká křesťanstvo?

²⁹ Naslouchej však! Jan nám říká: „Druhá běda pominula. Pohleďme, třetí běda rychle přichází.“ (Zjevení 11:14) Jestliže je křesťanstvo otřeseno tím, co se děje až dosud, co bude dělat, až bude oznámena třetí běda, až zatroubí na svou trubku sedmý anděl a až bude posléze ukončeno Boží posvátné tajemství? — Zjevení 10:7.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 168]

Jásání ze Zjevení 11:10

Ve své knize Faráři předávají zbraně (angl.) vydané v roce 1933 poukazuje Ray H. Abrams na rozhořčený odpor duchovenstva proti knize Ukončené tajemství, kterou vydali badatelé Bible. Pojednává o tom, jak se duchovenstvo snažilo zbavit se badatelů Bible a jejich „přesvědčování, které je jako mor“. To vedlo k soudnímu řízení, jež mělo za následek odsouzení J. F. Rutherforda a jeho sedmi společníků k dlouholetému vězení. Dr. Abrams dodává: „Rozbor celého případu vede k závěru, že církve a duchovenstvo stály v pozadí celého hnutí, jímž měli být russelité vyhlazeni. V únoru 1918 začalo proti nim a proti jejich publikacím, především proti Ukončenému tajemství, systematické tažení v Kanadě. Podle listu Tribune, který vychází ve Winnipegu,. . . panoval názor, že o potlačení jejich knihy se přímo postarali ‚představitelé duchovenstva‘.“

Dr. Abrams pokračuje: „Když se redaktoři náboženského tisku dozvěděli o odsouzení ke dvaceti letům vězení, prakticky každá z těchto publikací, ať velká či malá, se z toho radovala. V žádném z ortodoxních náboženských časopisů se mi nepodařilo objevit ani jediné slovo soucitu. ‚Nemůže být pochyb,‘ prohlásil Upton Sinclair, že ‚pronásledování. . . vzniklo částečně proto, že vyvolali nenávist „ortodoxních“ náboženských organizací.‘ Co se nepodařilo spojenému úsilí církví, to za ně zřejmě nyní úspěšně ukončily vlády.“ Spisovatel cituje potupné komentáře celé řady náboženských publikací a pak se zmiňuje o tom, že odvolací soud rozhodnutí zrušil, a poznamenává: „Tento soudní výrok byl v církvích přivítán tichem.“

[Obrázek na straně 163]

Jan měří duchovní chrám — pomazané kněžstvo má odpovídat měřítkům

[Obrázky na straně 165]

Obnovovací práce, které konal Zerubabel a Jozua, naznačovaly, že v Pánově dni nastane mezi svědky Jehovovými po malých začátcích velký vzrůst. Tiskárny v newyorském Brooklynu, například ty, jež jsou zde ukázány, musely být velmi rozšířeny, aby pomohly splnit požadavky na ně kladené

[Obrázky na straně 166]

Ohnivá soudní poselství oznamovaná dvěma svědky byla předstíněna prorockým dílem Mojžíšovým a Elijášovým

[Obrázky na straně 169]

Podobně jako suché kosti ze 37. kapitoly Ezekielovy byli dva svědkové oživeni k dnešnímu kazatelskému dílu