Kapitola 7

Obnov tu první lásku!

EFEZ

1. Kterému sboru je adresováno Ježíšovo první poselství a co připomíná dozorcům?

JEŽÍŠOVO první poselství patří sboru v Efezu, který byl v tehdejší době kvetoucím pobřežním městem v Malé Asii nedaleko ostrova Patmu. Ježíš přikazuje Janovi: „Andělovi sboru v Efezu piš: To říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd, ten, který se prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů.“ (Zjevení 2:1) Stejně jako v ostatních šesti poselstvích obrací zde Ježíš pozornost k určitému charakteristickému rysu, který označuje jeho postavení a autoritu. Připomíná dozorcům v Efezu, že jsou všichni starší pod jeho ochranným dohledem a že on sám zkoumá všechny sbory. Až do naší doby stále milujícím způsobem uplatňuje toto vedení, dohlíží nad staršími a laskavě jako pastýř opatruje všechny, kteří jsou spojeni se sborem. Čas od času upravuje sborové uspořádání, aby mohlo světlo svítit jasněji. Ano, Ježíš je hlavním pastýřem nad Božím stádem. — Matouš 11:28–30; 1. Petra 5:2–4.

2. a) Za které znamenité věci chválí Ježíš efezský sbor? b) Kterou radu apoštola Pavla zřejmě efezští starší poslouchali?

² Potom Ježíš uvádí vzor, který se projeví v pěti z jeho sedmi poselství. Začíná totiž slovy vřelé pochvaly. Pro Efezany má poselství, jež zní: „Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kteří říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři. Projevuješ také vytrvalost a vydržel jsi kvůli mému jménu a neumdlel jsi.“ (Zjevení 2:2, 3) Léta předtím varoval apoštol Pavel starší v Efezu před ‚utlačujícími vlky‘, odpadlými rušiteli stáda, a řekl těmto starším, aby ‚zůstali bdělí‘ a řídili se jeho vlastní vytrvalostí. (Skutky 20:29–31) Zřejmě tuto radu uplatnili, protože je nyní Ježíš chválí za jejich namáhavou práci, za vytrvalost a za to, že neochabli.

3. a) Jak se „falešní apoštolové“ snaží v naší době oklamat věrné? b) Jak varoval Petr před odpadlíky?

³ I během Pánova dne se objevují „falešní apoštolové“, kteří ‚mluví převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky‘. (2. Korinťanům 11:13; Skutky 20:30; Zjevení 1:10) Ve všech těch vzájemně si odporujících sektářských náboženstvích vidí něco dobrého, tvrdí, že Bůh nemá žádnou organizaci a popírají, že Ježíš přijal v roce 1914 královskou moc. Splňují proroctví z 2. Petrovy 3:3, 4: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘“

4. a) Jak je odhalena pýcha a vzpurnost těchto posměvačů? b) V jakém směru smýšlejí dnešní křesťané stejně jako křesťané v Efezu a jaké podnikají kroky proti lživým odpůrcům?

⁴ Tito posměvači se bouří proti myšlence, že by měli činit veřejné prohlášení o své víře. (Římanům 10:10) Získávají podporu  duchovních křesťanstva a využívají různých časopisů a televizních stanic k rozšiřování lživých zpráv o těch, s nimiž byli kdysi spojeni. Věrní zakrátko rozpoznávají, že řeč ani chování takových podvodníků nevyznívá pravdivě. Dnešní křesťané, stejně jako Efezané, ‚nemohou snést špatné lidi‘, a proto je vyloučí ze svých sborů. *

5. a) Na jakou slabost poukázal Ježíš Efezanům? b) Na která slova měli Efezané pamatovat?

⁵ Ale nyní, stejně jako u pěti ze sedmi sborů, poukazuje Ježíš na vážný problém. Říká Efezanům: „Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ (Zjevení 2:4) V tomto ohledu neměli zklamat, protože jim Pavel o 35 let dříve psal o Boží ‚velké lásce, kterou nás miloval‘, a nabádal je: „Staňte se. . . napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce, právě jako i Kristus miloval vás.“ (Efezanům 2:4; 5:1, 2) Do jejich srdce měla také být nesmazatelně vepsána Ježíšova slova: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:29–31) Efezané ztratili tuto první lásku.

6. a) Jakého nebezpečí a jakých sklonů se musíme chránit bez ohledu na to, zda jsme v pravdě dlouho nebo zda jsme se připojili ke sboru teprve nedávno? b) K jakému jednání by nás měla podněcovat láska k Bohu?

⁶ Bez ohledu na to, zda už jsme dlouho v pravdě nebo zda jsme se spojili se sborem teprve nedávno, musíme dávat pozor, abychom neztratili svou první lásku k Jehovovi. Jak může k něčemu takovému dojít? Mohli bychom připustit, že by v našem životě zaujal důležité místo náš vztah ke světskému zaměstnání, touha vydělat hodně peněz nebo zájem o zábavy. Tak bychom ztratili duchovní smýšlení a začali bychom smýšlet tělesně. (Římanům 8:5–8; 1. Timoteovi 4:8; 6:9, 10) Naše láska k Jehovovi by nás měla podněcovat k tomu, abychom opravovali všechny takové sklony a ‚neustále. . . hledali nejprve království a jeho spravedlnost‘, abychom si tak ‚střádali poklady v nebi‘. — Matouš 6:19–21, 31–33.

7. a) Co by nás mělo podněcovat ke službě Jehovovi? b) Co řekl později Jan ohledně lásky?

⁷ Kéž je naše služba Jehovovi stále podněcována hlubokou láskou k němu. Vroucně oceňujeme všechno, co pro nás učinil Jehova a Kristus. Jan sám později napsal: „Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna  jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ Jan nám dále říká: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním.“ Kéž nikdy neochabne naše láska k Jehovovi, k Pánu Ježíši Kristu a k Božímu živému Slovu. Tuto lásku můžeme projevovat nejen horlivou službou Bohu, ale také tím, že posloucháme „toto přikázání. . . od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra“. — 1. Jana 4:10, 16, 21; Hebrejcům 4:12; viz též 1. Petra 4:8; Kolosanům 3:10–14; Efezanům 4:15.

„Konej dřívější skutky“

8. Jak měli podle Ježíšových slov reagovat Efezané?

⁸ Tito Efezané musí obnovit lásku, kterou měli kdysi, jestliže nechtějí utrpět úplnou ztrátu. Ježíš jim říká: „Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě a chci odstranit tvůj svícen z jeho místa, pokud nebudeš činit pokání.“ (Zjevení 2:5) Jak dostali křesťané v Efezu tato slova? To nevíme. Doufáme, že činili pokání a že se jim podařilo opět probudit lásku k Jehovovi. Jestliže ne, měla být jejich lampa zhasnuta a jejich svícen odstraněn. Ztratili by svou přednost vyzařovat pravdu.

9. a) Jaké povzbuzující slovo měl Ježíš pro Efezany? b) Jak sbory po Janově době nedbaly Ježíšovy rady Efezanům?

⁹ Ježíš však měl pro Efezany povzbuzující slovo: „Přesto opravdu máš to, že nenávidíš skutky Mikulášovy sekty, které nenávidím i já.“ (Zjevení 2:6) Alespoň nenáviděli sektářské rozdělení, stejně jako je nenávidí i Pán Ježíš Kristus. V průběhu let však mnohé sbory přestaly dbát těchto Ježíšových slov. Nedostatek lásky k Jehovovi, k pravdě a nedostatek vzájemné lásky vedl k tomu, že se dostaly do duchovní temnoty. Rozdělily se do množství vzájemně si odporujících sekt. „Křesťanští“ opisovači, kteří neměli lásku k Jehovovi, odstranili dokonce i Boží jméno z řeckých rukopisů Bible. Nedostatek lásky také vedl k tomu, že se ve jménu křesťanství začalo vyučovat babylónským a řeckým naukám, jako je nauka o pekelném ohni, očistci a trojici. Ti, kteří tvrdili, že jsou křesťané, většinou přestali kázat dobrou zprávu o Božím Království, protože neměli lásku k Bohu ani k pravdě. Začala nad nimi panovat sobecká třída duchovenstva, která si vytvořila zde na zemi své vlastní království. — Srovnej 1. Korinťanům 4:8.

10. Jaká byla v roce 1918 náboženská situace v křesťanstvu?

¹⁰ Když v roce 1918 začal soud u Božího domu, poskytlo sektářské duchovenstvo křesťanstva otevřenou podporu první světové válce, neboť nabádalo katolíky i protestanty na obou stranách, aby se navzájem zabíjeli. (1. Petra 4:17) Na rozdíl od efezského sboru, který nenáviděl, co činila Mikulášova sekta, byla náboženství křesťanstva již dávno plná vzájemně si odporujících nauk, jež jsou proti Bohu, a jejich duchovenstvo se ztotožnilo se světem, o němž Ježíš řekl, že jeho učedníci nesmějí být jeho částí. (Jan 15:17–19) Jejich sbory neznaly námět Bible, Boží Království, a proto nepůsobily jako svícny, jež by vyzařovaly biblickou pravdu, a jejich členové také nepatřili k Jehovovu duchovnímu chrámu. Jejich vedoucí muži (a ženy) nebyli hvězdami, ale ukázalo se, že jsou členy ‚člověka bezzákonnosti‘. — 2. Tesaloničanům 2:3; Malachiáš 3:1–3.

11. a) Která křesťanská skupina, jež byla na světové scéně v roce 1918, uvedla do praxe Ježíšova slova Efezanům? b) Co činila Janova třída od roku 1919?

¹¹ Ale Janova třída se vynořila z bouřlivých dnů první světové války s láskou k Jehovovi a k pravdě, a ta je nutila, aby sloužili Bohu s planoucí horlivostí. Odolali těm, kteří se snažili zavést sektářství, když po smrti prvního prezidenta Společnosti Strážná věž  Charlese T. Russela v roce 1916 začali tohoto muže prakticky zbožňovat. Skupina křesťanů, kteří byli pronásledováním a odporem vedeni ke kázni, zřejmě dostala od svého Pána uznání v podobě slova „dobře“ a byli jím pozváni, aby vešli do jeho radosti. (Matouš 25:21, 23) Z průběhu světových událostí i ze svých vlastních zkušeností rozeznali znamení, které dal Ježíš a jímž se měla vyznačovat jeho neviditelná přítomnost v moci Království. Od roku 1919 nadále postupovali kupředu a podíleli se na splňování Ježíšova velkého proroctví: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 6:9, 10; 24:3–14) Jestliže jejich láska k Jehovovi byla předtím v nějakém ohledu nedostatečná, pak od té doby opravdu plane.

12. a) Jaká výzva zazněla při historickém sjezdu v roce 1922? b) Jaké jméno přijali praví křesťané v roce 1931 a z čeho činili pokání?

¹² Při historickém sjezdu v Cedar Point, Ohio, USA, ve dnech 5. až 13. září 1922, jehož se účastnilo 18 000 těchto křesťanů, byla předložena výzva: „Zpět do pole, synové nejvyššího Boha!. . . Svět musí poznat, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. . . Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“ Do popředí bylo uvedeno Boží vzácné jméno. Tito křesťané, kteří se v roce 1931 sešli na sjezdu v Columbus, Ohio, USA, s radostí přijali jméno, které Bůh naznačil v Izajášově proroctví — svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10, 12) Počínaje anglickým vydáním z 1. března 1939 bylo změněno jméno hlavního časopisu této organizace na Strážná věž hlásající Jehovovo Království, čímž byla vzdána nejvyšší čest našemu Stvořiteli a jeho královskému panství. Svědkové Jehovovi s obnovenou láskou k Jehovovi činili pokání za to, že snad dříve nevyvyšovali jeho vynikající jméno a Království a nevzdávali jim čest. — Žalm 106:6, 47, 48.

„Tomu, kdo zvítězí“

13. a) Jaké požehnání čekalo Efezany, jestliže ‚zvítězili‘? b) Jak mohli efezští křesťané ‚zvítězit‘?

¹³ Nakonec obrací Ježíš pozornost, stejně jako v ostatních poselstvích, na Božího ducha, který oznamuje skrze Ježíše, jaká je odměna za věrnost. Říká Efezanům: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, chci dopřát, aby jedl ze stromu života, který je v Božím ráji.“ (Zjevení 2:7) Ti, kteří mají slyšící uši, budou horlivě dbát tohoto životně důležitého poselství. Vědí, že nebylo dáno z Ježíšova podnětu, ale že pochází od samotného Svrchovaného Pána Jehovy prostřednictvím jeho svatého ducha neboli činné síly. Jak měli ‚zvítězit‘? Tím, že půjdou přesně ve stopách Ježíše, který zachoval ryzost až do smrti a mohl proto říci: „Vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ — Jan 8:28; 16:33; viz též 1. Jana 5:4.

14. Nač se zřejmě vztahuje výraz ‚Boží ráj‘, o němž se zmínil Ježíš?

 ¹⁴ Pomazaní křesťané, jako byli křesťané v Efezu, nemají vyhlídku na to, že by žili v pozemském ráji. Jak to, že budou za odměnu jíst „ze stromu života, který je v Božím ráji“? Tím není myšlen obnovený ráj na zemi, protože 144 000 pomazaných křesťanů, včetně křesťanů z efezského sboru, je koupeno z lidstva, aby panovali s Beránkem, Kristem Ježíšem, na nebeské hoře Siónu jako duchovní synové. (Efezanům 1:5–12; Zjevení 14:1, 4) Musí se zde tedy mluvit o tom, že tito vítězové zdědí nebeskou říši podobající se zahradě. Tam „v Božím ráji“, ano přímo v přítomnosti samotného Jehovy, budou tito vítězové, jimž bude dána nesmrtelnost, navždy stále žít. To je zde symbolizováno slovy, že ‚budou jíst ze stromu života‘.

15. Proč je Ježíšovo povzbuzení, že je třeba zvítězit, tak nesmírně důležité pro dnešní velký zástup?

¹⁵ Co lze potom říci o těch, kteří na zemi věrně podporují 144 000 pomazaných? Velký zástup těchto spolusvědků také vítězí. Mají však naději, že vejdou do pozemského ráje, kde budou pít z ‚řeky vody života‘ a dojdou uzdravení pomocí ‚listí stromů‘ zasázených podél této řeky. (Zjevení 7:4, 9, 17; 22:1, 2) Patříš-li do této skupiny, kéž i ty projevuješ vřelou lásku Jehovovi a zvítězíš v zápase víry. Tak můžeš dosáhnout štěstí v podobě věčného života na rajské zemi. — Srovnej 1. Jana 2:13, 14.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 36]

Láskyplná chvála Jehovy a jeho Syna

Ve zpěvníku, který vydal Jehovův lid v roce 1905 bylo dvojnásobně víc písní ke chvále Ježíše než ke chvále Jehovy Boha. Ve zpěvníku z roku 1928 byl přibližně stejný počet písní vyvyšujících Ježíše jako písní vyvyšujících Jehovu. Ale v nejnovějším zpěvníku z roku 1984 je čtyřnásobně více písní ke cti Jehovy než Ježíše. To odpovídá Ježíšovým slovům: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28) Láska k Jehovovi musí vynikat a musí být doprovázena hlubokou láskou k Ježíšovi a oceněním pro jeho drahocennou oběť a pro jeho postavení, které má jako Boží Velekněz a Král.

[Tabulka na straně 34]

Vzor Ježíšových rad

(Citovány kapitoly a verše Zjevení)

Poselství Autorita Úvodní Jasně Pokárání Výsledné

sborům k udílení pochvala vyjádřený anebo požehnání

rady problém povzbuzení

Efez 2:1 2:2, 3 2:4 2:5, 6 2:7

Smyrna 2:8 2:9 — 2:10 2:11

Pergamon 2:12 2:13 2:14, 15 2:16 2:17

Thyatira 2:18 2:19 2:20, 21 2:24, 25 2:26–28

Sardis 3:1 — 3:1, 2 3:3, 4 3:5

Filadelfia 3:7 3:8 — 3:8–11 3:12

Laodicea 3:14 — 3:15–17 3:18–20 3:21