Kapitola 33

Soud nad pověstnou nevěstkou

Vidění 11 — Zjevení 17:1–18

Námět: Velký Babylón jede na šarlatovém divokém zvířeti, které se nakonec obrací proti němu a pustoší jej.

Doba splňování: Od roku 1919 do velkého soužení.

1. Co zjevuje Janovi jeden ze sedmi andělů?

JEHOVŮV spravedlivý hněv musí být vylit celý, musí ho být sedm misek! Když šestý anděl vylil svou misku na místo starověkého Babylóna, výstižně to symbolizovalo rány, které budou postihovat Velký Babylón, až budou události rychle postupovat ke konečné válce armagedonské. (Zjevení 16:1, 12, 16) Zřejmě tentýž anděl nám nyní zjevuje, proč a jak vykonává Jehova své spravedlivé soudy. Jan žasne nad tím, co dále slyší a vidí: „A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, mluvil se mnou a řekl: ‚Pojď, chci ti ukázat soud nad velkou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách, s níž smilnili králové země, zatímco ti, kteří obývají zemi, byli zpiti vínem jejího smilstva.‘“ — Zjevení 17:1, 2.

2. Co dokazuje, že „velká nevěstka“ a) není starověký Řím? b) není velké obchodní podnikání? c) je náboženský celek?

² „Velká nevěstka“! Proč tak otřesné označení? Kdo to je? Někteří ztotožňovali tuto symbolickou nevěstku se starověkým Římem. Ale Řím byl politickou mocí. Tato nevěstka smilní s králi země, a k těm zřejmě patří i římští králové. Kromě toho je řečeno, že po jejím zničení truchlili „králové země“ nad jejím zánikem. Nemůže to tedy být politická moc. (Zjevení 18:9, 10) Oplakávají ji také světští obchodníci, a proto nemůže zobrazovat velké obchodní podnikání. (Zjevení 18:15, 16) Čteme však, že jejími „spiritistickými zvyklostmi byly zavedeny na scestí všechny národy“. (Zjevení 18:23) To jasně ukazuje, že velká nevěstka musí být nějaký náboženský celek světového rozsahu.

3. a) Proč musí velká nevěstka znázorňovat víc než jen římskokatolickou církev nebo všechny církve křesťanstva? b) Které babylónské nauky lze najít ve většině orientálních náboženství a také sektách křesťanstva? c) Co připustil římskokatolický kardinál John Henry Newman ohledně původu mnoha nauk, obřadů a zvyků křesťanstva? (Viz pozn. pod čarou.)

³ Jaký je to náboženský celek? Je to snad římskokatolická církev, jak to někteří tvrdí? Nebo je to celé křesťanstvo? Ne, musí to být útvar ještě větší, jestliže má zavádět na scestí všechny národy. Je to celosvětová říše falešného náboženství. Svůj původ má v babylónských mystériích, což je patrné z toho, že v náboženstvích po celé zemi jsou rozšířené mnohé tyto náboženské nauky a zvyky. Například víru ve vrozenou nesmrtelnost lidské duše, v pekelná muka a v trojici bohů nacházíme ve většině orientálních náboženství, stejně jako v sektách křesťanstva. Falešné náboženství, které se zrodilo před více než 4 000 lety ve starověkém městě Babylónu se vyvinulo do novodobé obrovité podoby, která je výstižně označena jako Velký  Babylón. * Proč je však označeno odporným výrazem „velká nevěstka“?

4. a) Jak se dopouštěl smilstva starověký Izrael? b) Jak se dopouštěl nápadným způsobem smilstva Velký Babylón?

⁴ Babylón (neboli Babel, což znamená „zmatek“) dosáhl vrcholu své velikosti v době Nebukadnecarově. Byl to nábožensko–politický stát s více než tisícem chrámů a svatyň. Jeho kněžstvo mělo velkou moc. Ačkoli Babylón jako světová velmoc přestal existovat již dávno, náboženský Velký Babylón žije dál a podle starověkého vzoru se stále snaží ovlivňovat a utvářet politické záležitosti. Schvaluje však Bůh, když se náboženství vměšuje do politiky? V Hebrejských písmech bylo řečeno o Izraeli, že jedná jako nevěstka, když se začal zabývat falešným uctíváním, a místo aby důvěřoval v Jehovu, začal vstupovat do spojenectví s národy. (Jeremjáš 3:6, 8, 9; Ezekiel 16:28–30) Velký Babylón také smilní. Dělá všechno, co považuje za výhodné, aby získal vliv a moc nad panujícími králi země. — 1. Timoteovi 4:1.

5. a) V jakém směru jsou náboženští duchovní rádi středem pozornosti? b) Proč je touha po světském význačném postavení v přímém protikladu k slovům Ježíše Krista?

 ⁵ V dnešní době se náboženští vůdcové často ucházejí o vysoké vládní úřady a v některých zemích se podílejí na vládě a dokonce zastávají ministerské úřady. V roce 1988 se dva známí protestantští duchovní ucházeli o úřad prezidenta Spojených států amerických. Vůdcové Velkého Babylóna jsou rádi ve středu pozornosti a často jsou uveřejňovány fotografie z jejich jednání s význačnými politiky. Ježíš se naproti tomu nevměšoval do politiky a řekl o svých učednících: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ — Jan 6:15; 17:16; Matouš 4:8–10; viz též Jakuba 4:4.

Novodobá ‚prostituce‘

6, 7. a) Jak přišla v Německu k moci Hitlerova nacistická strana? b) Jak konkordát uzavřený mezi Vatikánem a nacistickým Německem pomohl Hitlerovi v jeho postupu vpřed k ovládnutí světa?

⁶ Svou účastí na politice způsobila velká nevěstka lidstvu nevýslovné utrpení. Zamysli se například nad tím, co bylo v pozadí Hitlerova vzestupu k moci v Německu — nad hroznými skutečnostmi, jež by někteří rádi vymazali z dějepisných knih. V květnu 1924 měla nacistická strana v německém Reichstagu 32 křesel. Do května 1928 se tento počet zmenšil na 12 křesel. V roce 1930 však zachvátila svět ekonomická krize; vzápětí se nacisté pozoruhodně vzchopili a při volbách v Německu v červenci 1932 získali 230 křesel ze 608. Krátce nato přišel nacistům na pomoc bývalý kancléř Franz von Papen, papežský komoří. Podle názoru historiků měl von Papen vidinu nové Svaté římské říše. Krátké období, kdy byl sám v postavení kancléře, bylo neúspěšné, a proto nyní doufal, že získá moc prostřednictvím nacistů. V lednu 1933 již měl pro Hitlera podporu ze strany průmyslových baronů a lstivými intrikami zajistil, aby se 30. ledna 1933 stal Hitler německým kancléřem. Sám byl jmenován vice–kancléřem a Hitler ho používal k získání podpory v katolických územích Německa. Během dvou měsíců od chvíle, kdy získal moc, rozpustil Hitler parlament, tisíce opozičních vůdců poslal do koncentračních táborů a začalo otevřené tažení proti Židům.

⁷ Zájem Vatikánu na růstu nacistické moci se projevil 20. července 1933, kdy kardinál Pacelli (který se stal později papežem Piem XII.) podepsal v Římě konkordát mezi Vatikánem a nacistickým Německem. Jako Hitlerův zástupce podepsal dokument von Papen, a Pacelli tehdy předal von Papenovi vysoké papežské vyznamenání, totiž Velkokříž Piova řádu. * Tibor Koeves o tom  píše ve své knize Satan v cylindru (angl.): „Konkordát byl pro Hitlera velkým vítězstvím. Poskytl mu první morální podporu, kterou získal od vnějšího světa, a to od zdroje nejvyvýšenějšího.“ Konkordát vyžadoval, aby Vatikán odňal podporu německé katolické straně středu, čímž by vyjádřil souhlas s Hitlerovým „totalitním státem“ s jednou stranou. * Ve 14. článku bylo dále řečeno: „Ke jmenování arcibiskupů, biskupů a podobně může dojít teprve po náležitém potvrzení říšského místodržitele příslušné země, že nejsou žádné pochybnosti, pokud jde o všeobecný politický postoj navrhovaného.“ Koncem roku 1933 (který papež Pius XI. prohlásil za „Svatý rok“), se podpora ze strany Vatikánu stala velmi důležitým činitelem v Hitlerově postupu směrem k nadvládě nad světem.

8, 9. a) Jak reagoval na nacistickou tyranii Vatikán a také katolická církev a její duchovenstvo? b) Jaké prohlášení vydali němečtí katoličtí biskupové na počátku druhé světové války? c) K čemu vedly vztahy mezi náboženstvím a politikou?

⁸ Ačkoli hrstka kněží a jeptišek protestovala proti Hitlerově hrůzovládě — a trpěli za to —, Vatikán i katolická církev a její zástup duchovenstva aktivně nebo mlčky podporovaly nacistickou tyranii, kterou považovaly za hradbu proti postupu světového komunismu. Papež Pius XII. si pěkně seděl ve Vatikánu a beze slova kritiky se díval na hromadné vyhlazování Židů a kruté pronásledování svědků Jehovových i jiných osob. Je ironie, že papež Jan Pavel II. při návštěvě Německa v květnu 1987 mluvil oslavně o protinacistickém postoji jednoho upřímného kněze. Co dělaly za Hitlerovy hrůzovlády ty ostatní tisíce německých duchovních? Tuto otázku objasňuje jeden pastýřský dopis, který vydali němečtí katoličtí biskupové v září 1939, při vypuknutí druhé světové války. Mimo jiné je v něm řečeno: „V této rozhodné hodině vybízíme naše katolické vojáky, aby konali svou povinnost v poslušnosti Vůdce a aby byli ochotni jako jednotlivci se cele obětovat. Vyzýváme věrné, aby se připojili k vroucím modlitbám, aby Božská Prozřetelnost vedla tuto válku k požehnanému úspěchu.“

⁹ Taková katolická diplomacie je dokladem prostituce, které se náboženství dopouštělo v průběhu minulých 4 000 let, kdy se dvořilo politickému státu, aby získalo moc a výhody. Takové vztahy mezi náboženstvím a politikou podporovaly v ohromném měřítku války, pronásledování a lidskou bídu. Lidstvo může být opravdu šťastné, že se přiblížil Jehovův soud nad velkou nevěstkou. Kéž je vykonán brzy!

Sedí na mnohých vodách

10. Co jsou ‚mnohé vody‘, k nimž Velký Babylón vzhlíží jako k ochraně, a co se s nimi děje?

¹⁰ Starověký Babylón seděl na mnohých  vodách — na řece Eufratu a mnoha kanálech. Ty byly pro něj ochranou i zdrojem obchodu, z něhož plynulo bohatství, dokud jedné noci nevyschly. (Jeremjáš 50:38; 51:9, 12, 13) Velký Babylón také vzhlíží k ‚mnohým vodám‘, aby ho chránily a obohacovaly. Tyto symbolické vody jsou ‚lidé a zástupy a národy a jazyky‘, neboli všechny ty miliardy lidí, nad nimiž panuje a od nichž získává hmotnou podporu. Ale tyto vody také vysychají neboli přestávají poskytovat podporu. — Zjevení 17:15; srovnej Žalm 18:4; 18:5, KB; Izajáše 8:7.

11. a) Jak starověký Babylón „opíjel celou zemi“? b) Jak „opíjel celou zemi“ Velký Babylón?

¹¹ Babylón byl také popsán jako „zlatý pohár v Jehovově ruce“, který „opíjel celou zemi“. (Jeremjáš 51:7) Starověký Babylón nutil  okolní národy pít výroky Jehovova hněvu, když je vojensky přemohl, takže byly slabé jako opilci. V tom ohledu byl Jehovovým nástrojem. Velký Babylón také podniká dobyvatelská tažení, aby se stal světovou říší. Rozhodně však není Božím nástrojem. Naopak, slouží ‚králům země‘, s nimiž se dopouští duchovního smilstva. Zavděčuje se těmto králům, když užívá svých lživých nauk a zotročujících zvyků, aby udržoval masy lidí, ‚ty, kteří obývají zemi‘, slabými jako jsou opilci, a oni se tak pasivně podrobovali svým panovníkům.

12. a) Jak byla jedna složka Velkého Babylóna v Japonsku odpovědná za krveprolévání během druhé světové války? b) Jak poklesly „vody“ podporující Velký Babylón v Japonsku a k čemu to vedlo?

¹² Výrazným příkladem toho je šintoistické Japonsko. Japonští vojáci, kteří měli vštípené náboženské nauky, považovali za nejvyšší poctu obětovat svůj život za císaře — nejvyššího šintoistického boha. Během druhé světové války zemřelo v boji asi 1 500 000 japonských vojáků; téměř do jednoho považovali všichni za nečestné se vzdát. Ale když bylo Japonsko poraženo, byl císař Hirohito nucen zříci se svého nároku na božství. V důsledku toho značně poklesly „vody“ podporující šintoistickou složku Velkého Babylóna — když předtím šintoismus schválil nesmírné krveprolití na bojištích v Tichém oceánu. Toto oslabení šintoistického vlivu také otevřelo v nedávných letech cestu pro více než 200 000 Japonců, kteří byli většinou dříve šintoisty nebo buddhisty, aby se stali Bohu oddanými, pokřtěnými služebníky svrchovaného Pána Jehovy.

Nevěstka jede na zvířeti

13. Jaký úžasný pohled vidí Jan, když ho anděl mocí ducha odnáší do pustiny?

¹³ Co dále odhaluje toto proroctví o velké nevěstce a jejím osudu? Podle Janova vyprávění můžeme nyní pozorovat živou scénu: „A odnesl mě [anděl] v síle ducha do pustiny. A zahlédl jsem ženu, jak sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů.“ — Zjevení 17:3.

14. Proč je vhodné, že byl Jan odnesen do pustiny?

¹⁴ Proč je Jan nesen do pustiny? Jedno dřívější prohlášení o odsouzení, pronesené proti starověkému Babylónu, bylo popsáno jako prohlášení „proti mořské pustině“. (Izajáš 21:1, 9) Obsahovalo nutnou výstrahu, že se starověký Babylón stane i přes ochranu, kterou mu poskytovaly jeho vody, opuštěným místem bez života. Proto je výstižné, že byl Jan ve vidění odnesen do pustiny, aby viděl osud Velkého Babylóna. Také ten se měl stát opuštěným a pustým. (Zjevení 18:19, 22, 23) Jan je však překvapen tím, co tam vidí. Velká nevěstka není sama. Sedí na zrůdném divokém zvířeti!

15. Jaké jsou rozdíly mezi divokým zvířetem ze Zjevení 13:1 a divokým zvířetem ze Zjevení 17:3?

¹⁵ Toto divoké zvíře má sedm hlav a deset rohů. Je to snad totéž divoké zvíře, které viděl Jan předtím a jež mělo také sedm hlav a deset rohů? (Zjevení 13:1) Není, v něčem se liší. Toto divoké zvíře je šarlatové a na rozdíl od předcházejícího divokého zvířete o něm není řečeno, že má diadémy. Nemá také rouhavá jména pouze na svých sedmi hlavách, ale je „plné rouhavých jmen“. Přesto však zde musí být nějaký vztah mezi tímto novým divokým zvířetem a mezi předcházejícím. Jejich podobnost je příliš nápadná, než aby mohla být náhodná.

16. Co je šarlatové divoké zvíře a co bylo řečeno o jeho účelu?

¹⁶ Co je tedy toto nové šarlatové divoké zvíře? Musí to být obraz divokého zvířete, který byl vytvořen na nátlak anglo–amerického divokého zvířete, jež má dva rohy jako beránek. Když byl obraz vytvořen, bylo tomuto dvourohému divokému zvířeti dovoleno dát obrazu divokého zvířete dech. (Zjevení 13:14, 15) Jan nyní vidí živý, dýchající obraz. Znázorňuje organizaci — Společnost národů, kterou dvourohé divoké zvíře uvedlo v život v roce 1920. Americký prezident Wilson měl představu, že by měla být tato Společnost  „fórem k prosazení spravedlnosti pro všechny lidi a k tomu, aby byla navždy vyhlazena hrozba války“. Když byla po druhé světové válce vzkříšena v podobě Spojených národů, bylo podle jejich stanov jejich účelem „zachovat mezinárodní mír a bezpečnost“.

17. a) Jak je toto symbolické šarlatové divoké zvíře plné rouhavých jmen? b) Kdo jede na šarlatovém divokém zvířeti? c) Jak se babylónské náboženství již od počátku ztotožnilo se Společností národů a s jejím nástupcem?

¹⁷ Jak je toto symbolické divoké zvíře plné rouhavých jmen? V tom smyslu, že lidé vytvořili tuto mnohonárodní modlu jako náhražku Božího Království — aby dokázala to, čeho může podle Božích slov dosáhnout jedině Boží Království. (Daniel 2:44; Matouš 12:18, 21) Na Janově vidění je však pozoruhodné to, že Velký Babylón jede na tomto šarlatovém divokém zvířeti. V souladu s proroctvím se babylónské náboženství, především křesťanstvo, ztotožnilo se Společností národů a jejím nástupcem. Již 18. prosince 1918 přijala  organizace známá dnes jako Národní rada církví Kristových v Americe deklaraci, v níž bylo mimo jiné řečeno: „Taková Společnost není pouze politicky prospěšná; je to spíše politické vyjádření Božího království na zemi. . . Církev může poskytnout ducha dobré vůle, bez něhož nemůže mít žádná Společnost národů trvání. . . Společnost národů je založena na evangeliu. Má stejný cíl jako evangelium, totiž ‚pokoj na zemi, dobrou vůli vůči lidem‘.“

18. Jak duchovenstvo křesťanstva podporovalo Společnost národů?

¹⁸ Na první straně listu San Francisco Chronicle z 2. ledna 1919 byl titulek: „Papež žádá o přijetí Wilsonovy Společnosti národů“. A 16. října 1919 byla senátu Spojených států předložena petice podepsaná 14 450 duchovními vedoucích denominací, jež vybízela senát, aby „ratifikoval pařížskou mírovou smlouvu obsahující úmluvu o Společnosti národů“. Ačkoli senát Spojených států tuto úmluvu neratifikoval, duchovenstvo křesťanstva dále bojovalo za Společnost národů. A jak začala tato Společnost existovat? Novinová zpráva ze Švýcarska z 15. listopadu 1920 říkala: „Zahájení prvního shromáždění Společnosti národů bylo oznámeno dnes dopoledne v jedenáct hodin vyzváněním všech kostelních zvonů v Ženevě.“

19. Co podnikla Janova třída, když se objevilo šarlatové divoké zvíře?

¹⁹ Podílela se snad Janova třída, jediná skupina na zemi, která dychtivě přijala přicházející  mesiášské Království, s křesťanstvem na projevech úcty šarlatovému divokému zvířeti? Rozhodně ne. Na sjezdu Jehovova lidu v Cedar Pointu, Ohio, v neděli 7. září 1919 byla hlavním bodem veřejná přednáška „Naděje pro sklíčené lidstvo“. Následující den referoval list Star–Journal v Sandusky o tom, že J. F. Rutherford v proslovu k téměř 7 000 osobám „tvrdil, že Společnost národů jistě postihne Pánova nelibost . . ., protože duchovenstvo — katolické i protestantské —, které sice tvrdí, že zastupuje Boha, opustilo Boží plán a schválilo Společnost národů, přičemž ji přivítalo jako politické vyjádření Kristova království na zemi“.

20. Proč to bylo rouhání, když duchovenstvo vítalo Společnost národů jako „politické vyjádření Božího království na zemi“?

²⁰ Smutné selhání Společnosti národů mohlo být pro duchovenstvo znamením, že takové lidmi vytvořené útvary nemohou být částí Božího Království na zemi. Takové tvrzení je skutečně rouhání. Vyvolává zdání, jako by se Bůh účastnil tohoto kolosálního nepodařeného podniku, jakým se Společnost národů opravdu stala. O Bohu je řečeno, že ‚jeho činnost je dokonalá‘. Prostředkem, jímž Bůh přivodí mír a způsobí, aby se jeho vůle děla na zemi stejně jako v nebi, je Jehovovo nebeské Království pod vládou Kristovou — a ne nějaká hašteřící se skupina politiků, z nichž mnozí jsou ateisté. — 5. Mojžíšova 32:4; Matouš 6:10.

21. Co ukazuje, že velká nevěstka podporuje a obdivuje nástupce Společnosti národů, Spojené národy?

²¹ Co lze říci o nástupci Společnosti národů, o Spojených národech? Již od počátku jede velká nevěstka na zádech i tohoto útvaru, viditelně je s ním spojena a snaží se určovat jeho osud. Například při 20. výročí Spojených národů v červnu 1965 se shromáždili v San Francisku zástupci římskokatolické církve i východní ortodoxní církve společně s protestanty, židy, hinduisty, buddhisty a muslimy — údajně zastupující dvě miliardy obyvatel země —, aby dali slavnostně najevo Spojeným národům svou podporu a obdiv. Když papež Pavel VI. navštívil v říjnu 1965 Spojené národy, popsal je jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a dodal: „Národy země se obracejí ke Spojeným národům jako k poslední naději na svornost a mír.“ Další papežský návštěvník, papež Jan Pavel II., pronesl v říjnu 1979 proslov ke Spojeným národům, v němž řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou navždy svrchovaným fórem míru a spravedlnosti.“ Stojí za povšimnutí, že Ježíši Kristu a Božímu Království papež ve svém proslovu věnoval jen velmi malou pozornost. Při své návštěvě Spojených států v září 1987, podle zprávy The New York Times, „Jan Pavel mluvil podrobně o kladné úloze Spojených národů při podporování . . . ‚nové celosvětové solidarity‘“.

Jméno — záhada

22. a) Na jakém zvířeti se velká nevěstka rozhodla jet? b) Jak popisuje Jan symbolickou nevěstku, Velký Babylón?

²² Apoštol Jan se má zakrátko dovědět, že si velká nevěstka vybrala k jízdě nebezpečné zvíře. Nejprve však věnuje pozornost samotnému Velkému Babylónu. Je bohatě ozdoben, ale je opravdu odpudivý! „A žena byla oděna v purpuru a šarlatu a byla ozdobena zlatem a drahokamy a perlami a v ruce měla zlatý pohár, který byl plný ohavností a nečistot jejího smilstva. A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: ‚Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.‘ A viděl jsem, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků.“ — Zjevení 17:4–6a.

23. Jaké je plné jméno Velkého Babylóna a co znamená?

²³ Jak bylo zvykem ve starověkém Římě, byla tato prostitutka označena jménem na  čele. * Je to dlouhé jméno: „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ Toto jméno je „záhada“, něco se skrytým významem. Ale v Božím ustanoveném čase má být tato záhada vysvětlena. Anděl dává Janovi dost informací, aby dnes mohli Jehovovi služebníci rozeznat plný význam tohoto popisného jména. Poznáváme, že Velký Babylón jsou všechna falešná náboženství. Je to „matka nevěstek“, protože všechna jednotlivá falešná náboženství světa, včetně mnoha sekt křesťanstva, jsou jako její dcery, neboť napodobují její duchovní prostituci. Je také matkou „ohavností země“ v tom smyslu, že zrodila odporné potomstvo, jako například modlářství, spiritismus, věštectví, astrologii, hádání z ruky, lidské oběti, chrámovou prostituci, opilství k poctě falešným bohům a jiné nemravné praktiky.

24. Proč je vhodné, že je Velký Babylón viděn oděný ‚v purpuru a šarlatu‘ a ‚ozdobený zlatem a drahokamy a perlami‘?

²⁴ Velký Babylón je oděn „v purpuru a šarlatu“, což jsou královské barvy, a je ‚ozdoben zlatem a drahokamy a perlami‘. To je opravdu výstižné. Jen si uvědom všechny ty nádherné budovy, vzácné sochy a malby, nesmírně cenné ikony a jiné náboženské pomůcky a také nepředstavitelnou hodnotu majetku a hotovostí, kterou nahromadila náboženství světa. Velký Babylón nashromáždil — a někdy také ztratil — nedozírné bohatství, ať již ve Vatikánu nebo ve Spojených státech, v nichž je soustředěna říše televizního evangelismu, nebo v exotických klášterech a chrámech Orientu.

25. a) Co symbolizuje obsah ‚zlatého poháru, který byl plný ohavností‘? b) V jakém smyslu je symbolická nevěstka opilá?

²⁵ Nyní se podívej, co má nevěstka v ruce. Jan byl asi velice překvapen při pohledu na  to — je to zlatý pohár „plný ohavností a nečistot jejího smilstva“. Je to pohár obsahující ‚víno hněvu jejího smilstva‘, a přinutila všechny národy, aby ho pily. (Zjevení 14:8; 17:4) Vně pohár vypadá jako nádherný, ale jeho obsah je odporný, nečistý. (Srovnej Matouše 23:25, 26.) Obsahuje všechny špinavé praktiky a lži, jichž tato velká nevěstka užívala ke svádění národů a k tomu, aby je uvedla pod svůj vliv. Ale Jan vidí ještě něco odpornějšího, že je totiž tato nevěstka sama opilá, a to krví Božích služebníků. Ano, později čteme, že v ní „byla. . . nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi“. (Zjevení 18:24) To je skutečně ohromná vina krve!

26. Co dokazuje, že na Velkém Babylónu spočívá vina krve?

²⁶ Světová říše falešného náboženství prolila během staletí celá moře krve. Například ve středověkém Japonsku byly chrámy v Kjótu přeměněny v pevnosti a bojující mnichové, kteří vzývali „svaté jméno Buddhovo“, se navzájem pobíjeli, až krev tekla po ulicích. Ve dvacátém století pochodovalo duchovenstvo křesťanstva s vojsky svých zemí, a ta se pobíjela navzájem, takže přišlo o život nejméně sto miliónů lidí. V říjnu 1987 řekl bývalý prezident Spojených států Nixon: „Dvacáté století je v historii nejkrvavější. Ve válkách v tomto století bylo zabito více lidí než ve všech válkách v předcházejících stoletích.“ Bůh pronáší nepříznivý soud nad náboženstvím světa za jejich podíl na tom všem. „Ruce prolévající nevinnou krev“ jsou Jehovovi odporné. (Přísloví 6:16, 17) Jan předtím slyšel od oltáře zvolání: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří bydlí na zemi?“ (Zjevení 6:10) Až přijde čas, aby byla dána odpověď na tuto otázku, bude se to velmi bolestně dotýkat Velkého Babylóna, matky nevěstek a ohavností země.

[Poznámky pod čarou]

„Jehova, Všemohoucí,“ neposvěcuje takové modlářství, ale naopak vybízí křesťany: „Vyjděte. . . z jejich středu a oddělte se,. . . a přestaňte se dotýkat nečistého.“ — 2. Korinťanům 6:14–18.

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 237]

Churchill odhaluje ‚prostituci‘

V knize Před bouří (1948, angl.) píše Winston Churchill o tom, že Hitler jmenoval Franze von Papena německým vyslancem ve Vídni, aby buď „podkopal nebo získal vedoucí osobnosti rakouské politiky“. Churchill cituje vyslance Spojených států ve Vídni, který řekl o von Papenovi: „Papen mi říká. . . vrcholně drzým a cynickým způsobem. . ., že chce využít své pověsti dobrého katolíka, aby mohl ovlivnit Rakušany, jako byl například kardinál Innitzer.“

Když se Rakousko vzdalo a Hitlerovy úderné oddíly vpochodovaly do Vídně, nařídil katolický kardinál Innitzer, aby na všech rakouských kostelech zavlály vlajky s hákovým křížem, aby zvonily zvony a aby byly vznášeny modlitby za Adolfa Hitlera na počest jeho narozenin.

[Rámeček na straně 238]

Pod tímto titulkem vyšel 7. prosince 1941 v prvním vydání listu The New York Times tento článek:

‚VÁLEČNÁ MODLITBA‘ ZA ŘÍŠI

„Katoličtí biskupové ve Fuldě prosí o požehnání a vítězství . . . Konference německých katolických biskupů, kteří se sešli ve Fuldě, doporučila zavedení zvláštní ‚válečné modlitby‘, která má být čtena na začátku a na konci všech bohoslužeb. V modlitbě je vyjadřována prosba k Prozřetelnosti, aby byly německé zbraně požehnány vítězstvím a aby byl chráněn život a zdraví všech vojáků. Biskupové dali také katolickému duchovenstvu pokyn, aby nejméně jednou měsíčně při zvláštním nedělním kázání pamatovali na německé vojáky, ‚na pevnině, na moři i ve vzduchu‘.“

Z pozdějších vydání tohoto listu byl článek stažen. Právě 7. prosince 1941 Japonsko, spojenec nacistického Německa, zaútočilo na americkou flotilu v přístavu Pearl Harbor.

[Rámeček na straně 244]

‚Rouhavá jména‘

Když dvourohé divoké zvíře podnítilo po první světové válce vznik Společnosti národů, jeho mnozí náboženští milovníci se okamžitě snažili poskytnout tomuto kroku náboženské posvěcení. Tak byla tato nová mírová organizace ‚naplněna rouhavými jmény‘.

„Křesťanství může poskytnout dobrou vůli, dynamickou sílu, která stojí za Společností [národů], a tak může ze smlouvy, jež je cárem papíru, učinit nástroj Božího království.“ — The Christian Century, USA, 19. června 1919, s. 15.

„Záměrem Společnosti národů je rozšířit do mezinárodních vztahů myšlenku Božího království jakožto světa pořádku a dobré vůle. . . Právě za to se modlí všichni křesťané, když říkají: ‚Přijď tvé království‘.“ — The Christian Century, USA, 25. září 1919, s. 7.

„Tmelem Společnosti národů je Kristova krev.“ — Dr. Frank Crane, protestantský kazatel, USA.

„[Národní] rada [kongregačních církví] podporuje smlouvu [Společnosti národů] jako jediný politický nástroj, který je nyní k dispozici a jímž může být v záležitostech národů duch Ježíše Krista uveden v širším měřítku do praxe.“ — The Congregationalist and Advance, USA, 6. listopadu 1919, s. 642.

„Konference vyzývá všechny metodisty, aby zastávali a všestranně podpořili ideály [Společnosti národů], vyjádřené představou Boha Otce a Božích pozemských dětí.“ — Wesleyská metodistická církev, Británie.

„Když uvážíme cíle, možnosti a předsevzetí této úmluvy, vidíme, že obsahuje jádro učení Ježíše Krista: Boží království a jeho spravedlnost. . . Není to nic menšího.“ — Kázání arcibiskupa z Canterbury při zahájení shromáždění Společnosti národů v Ženevě 3. prosince 1922.

„Společnost národů má v této zemi stejné svaté právo jako kterákoli jiná humanitární misionářská společnost, protože je nyní nejúčinnějším prostředkem vlády Krista jako Knížete pokoje mezi národy.“ — Dr. Garvie, kongregacionalistický kazatel, Británie.

[Mapa na straně 236]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Falešné nauky, jimž se učí na celém světě, pocházejí z Babylóna

Babylón

Trojice neboli triády bohů

Lidská duše žije po smrti

Spiritismus — mluvení s „mrtvými“

Užívání obrazů při uctívání

Užívání kouzel k usmíření démonů

Ovládání prostřednictvím mocného kněžstva

[Obrázek na straně 239]

Starověký Babylón seděl na mnohých vodách

[Obrázek na straně 239]

Dnešní velká nevěstka také sedí na „mnohých vodách“

[Obrázek na straně 241]

Velký Babylón sedí na nebezpečném divokém zvířeti

[Obrázky na straně 242]

Náboženská nevěstka se dopouštěla smilstva s králi země

[Obrázky na straně 245]

Žena je „opilá krví svatých“