Vykonání rozsudku nad Velkým Babylónem
Kapitola 35
Vykonání rozsudku nad Velkým Babylónem
1. Jak popisuje anděl šarlatové divoké zvíře a jakou moudrost potřebujeme, abychom porozuměli symbolům Zjevení?
ANDĚL dále popisuje šarlatové divoké zvíře vylíčené ve Zjevení 17:3. Říká Janovi: „Zde dochází na inteligenci, která má moudrost: Sedm hlav znamená sedm hor, kde na vrcholku sedí žena. A je sedm králů: pět padlo, jeden je, ten další ještě nepřišel, ale až přece přijde, musí zůstat na krátkou chvíli.“ (Zjevení 17:9, 10) Anděl zde zprostředkovává moudrost shora, jedinou moudrost, která může poskytnout porozumění symbolům ve Zjevení. (Jakub 3:17) Tato moudrost osvěcuje Janovu třídu a její společníky a ukazuje jim, v jak vážné době žijeme. V Bohu oddaných srdcích vyvolává ocenění pro Jehovovy soudy, které mají být nyní vykonány, a vštěpuje zdravou bázeň před Jehovou. Přísloví 9:10 o tom říká: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ Co nám zjevuje božská moudrost o divokém zvířeti?
2. Co znamená sedm hlav šarlatového divokého zvířete a jak jich „pět padlo, jeden je“?
2 Sedm hlav tohoto dravého zvířete představuje sedm „hor“ neboli sedm „králů“. Oba výrazy jsou v Písmu užívány k označení vládních mocí. (Jeremjáš 51:24, 25; Daniel 2:34, 35, 44, 45) V Bibli se mluví o šesti světových velmocech, které ovlivňovaly záležitosti Božího lidu: o Egyptu, Asýrii, Babylónu, Médo–Persii, Řecku a Římu. V době, kdy dostal Jan Zjevení, patřilo pět z nich již minulosti, zatímco Řím byl ještě velmi silnou světovou velmocí. To dobře odpovídá slovům „pět padlo, jeden je“. Co však je „ten další“, který měl ještě přijít?
3. a) Jak se rozdělila Římská říše? b) K jakému vývoji došlo na Západě? c) Jak se máme dívat na Svatou říši římskou?
3 Římská říše trvala dále a ještě se rozšiřovala staletí po Janově době. V roce 330 n. l. přestěhoval císař Konstantin své hlavní město z Říma do Byzantia, které pojmenoval Konstantinopolis. V roce 395 n. l. se Římská říše rozdělila v část východní a západní. V roce 410 n. l. podlehl samotný Řím Alarichovi, králi Vizigotů (což byl germánský kmen, který se obrátil k ariánskému „křesťanství“). Germánské kmeny (také „křesťanské“) dobyly Španělsko a většinu římského území v severní Africe. V Evropě probíhala neklidná, bouřlivá staletí plná změn. Na Západě povstali význační císaři, například Karel Veliký, který v 9. století vytvořil alianci s papežem Lvem III., a Fridrich II., který panoval ve 13. století. Jejich říše se sice nazývala Svatá římská říše, ale byla daleko menší než bývalá Římská říše ve svém vrcholném údobí. Nebyla to ani tak nová říše, jako spíše obnovování nebo pokračování starověké velmoci.
4. Jakých úspěchů dosáhla Východní říše, ale co se stalo s většinou bývalých území starověkého Říma v severní Africe, ve Španělsku a v Sýrii?
4 Vztahy mezi Východní římskou říší se střediskem v Konstantinopoli a říší Západní byly poněkud napjaté. V šestém století se východnímu císaři Justinianovi I. podařilo znovu dobýt velkou část severní Afriky a zasáhl vojensky také ve Španělsku a Itálii. V sedmém století získal Justinián II. pro svou říši oblasti Makedonie, které kdysi dobyly slovanské kmeny. Ale v osmém století již měla většinu dřívějších území starověkého Říma v severní Africe, ve Španělsku a v Sýrii nová říše islámská, a tak se tato území dostala z nadvlády jak Konstantinopole, tak i Říma.
5. Jak lze vysvětlit, že všechny stopy politické Římské říše pominuly ze světové scény teprve po mnoha stoletích, ačkoli město Řím padlo v roce 410 n. l.?
5 Samotné město Konstantinopolis vydrželo poněkud déle. Přečkalo časté útoky Peršanů, Arabů, Bulharů a Rusů, až nakonec v roce 1203 padlo — nikoli do rukou muslimů, ale křižáků ze Západu. V roce 1453 se však dostalo pod moc muslimského osmanského panovníka Mohameda II. a zakrátko se stalo hlavním městem osmanské neboli turecké říše. A tak město Řím sice padlo v roce 410 n. l., ale stopy politické Římské říše pominuly ze světové scény teprve po mnoha staletích. A i potom byl její vliv stále patrný v náboženských říších založených na římském papežství a na východních ortodoxních církvích.
6. Které zcela nové říše se vytvořily a která z nich dosáhla největších úspěchů?
6 V 15. století však byly na některých územích vybudovány zcela nové říše. Některé z těchto nových imperiálních mocností byly založeny v územích dřívějších římských kolonií, ale jejich říše nebyly pouhým pokračováním Římské říše. Portugalsko, Španělsko, Francie a Holandsko ovládaly nesmírně rozsáhlá území. Ale nejúspěšnější byla Británie, která posléze ovládala impérium tak ohromné, že ‚nad ním nikdy nezapadlo slunce‘. Tato říše se v různých dobách rozkládala nad velkou částí Severní Ameriky, Afriky, Indie a jihovýchodní Asie a rozšířila se i do jižního Pacifiku.
7. Jak vznikla jakási dvojitá světová velmoc a jak dlouho měla podle Janových slov trvat tato sedmá ‚hlava‘ neboli světová velmoc?
7 V 19. století již některé kolonie v Severní Americe nepatřily Británii, protože se předtím odtrhly a vytvořily nezávislé Spojené státy americké. Určité politické konflikty mezi novým státem a dřívější mateřskou zemí přetrvávaly. Ale první světová válka přinutila obě země, aby uznaly své společné zájmy, a upevnila mezi nimi zvláštní vztah. Tak začala existovat jakási dvojitá světová velmoc, skládající se ze Spojených států, nyní nejbohatšího národa světa, a Velké Británie, sídla největší světové říše. Zde je tedy sedmá ‚hlava‘ neboli světová říše, která trvá až do času konce a v jejíchž územích začali poprvé působit novodobí svědkové Jehovovi. Ve srovnání s dlouhou vládou šesté hlavy bude sedmá trvat jen „na krátkou chvíli“, dokud Boží Království nezničí všechny národní celky.
Proč se mluví o osmém králi?
8, 9. Jak nazývá anděl symbolické šarlatové divoké zvíře a v jakém smyslu ono pochází z těch sedmi?
8 Anděl dále vysvětluje Janovi: „A divoké zvíře, které bylo, ale není, je také samo osmým králem, ale pochází z těch sedmi a odchází do zničení.“ (Zjevení 17:11) Toto symbolické šarlatové divoké zvíře „pochází“ ze sedmi hlav; to znamená, že se zrodilo z oněch hlav původního ‚divokého zvířete. . . z moře‘, jehož je šarlatové divoké zvíře obrazem; vděčí mu za svou existenci. V jakém smyslu? V roce 1919 byla Anglo–americká velmoc hlavou, která byla na vzestupu. Předcházejících šest hlav již padlo a postavení dominantní světové mocnosti přešlo na tuto dvojitou hlavu a bylo v ní nyní soustředěno. Tato sedmá hlava, jako současný představitel řady světových velmocí, byla hybnou silou při zakládání Společnosti národů a je stále důležitým zastáncem a finančním podporovatelem Spojených národů. Tak v symbolickém smyslu šarlatové divoké zvíře — osmý král — „pochází“ z původních sedmi hlav. Z tohoto hlediska výrok, že vzešel z těch sedmi, dobře odpovídá dřívějšímu zjevení, podle kterého divoké zvíře s dvěma rohy jako beránek [Anglo–americká světová velmoc, sedmá hlava původního divokého zvířete] podněcovalo k vytvoření obrazu a dalo mu život. — Zjevení 13:1, 11, 14, 15.
9 A navíc, mezi původními členy Společnosti národů byly mimo Velkou Británii také vlády, které panovaly v sídlech některých dřívějších hlav, totiž v Řecku, v Íránu (Persie) a v Itálii (Řím). Vlády panující nad územím, které bylo kdysi ovládáno předcházejícími šesti světovými velmocemi, se posléze staly členy obrazu divokého zvířete a poskytovaly mu podporu. Také v tomto smyslu lze říci, že šarlatové divoké zvíře vzešlo ze sedmi světových velmocí.
10. a) Proč lze říci, že je šarlatové divoké zvíře „také samo osmým králem“? b) Jak vyjádřil jeden představitel bývalého Sovětského svazu podporu Spojeným národům?
10 Povšimněme si, že šarlatové divoké zvíře „je také samo osmým králem“. Dnešní Spojené národy jsou tedy vybudovány tak, aby vypadaly jako světová vláda. Někdy dokonce tak jednají, když posílají vojska do pole, aby řešila mezinárodní spory, například v Koreji, na Sinajském poloostrově, v některých afrických zemích a v Libanonu. Je to však pouze obraz krále. Jako nějaký náboženský obraz, nemá ani on žádný skutečný vliv nebo moc, kromě snad toho, co do něj vložili ti, kteří ho stvořili a uctívají. Toto symbolické divoké zvíře někdy vypadá slabé; nikdy se však nestalo, že by ho diktátorsky orientovaní členové v takovém měřítku opustili, jak se to stalo Společnosti národů, která tak padla do propasti. (Zjevení 17:8) Jeden význačný představitel bývalého Sovětského svazu, který sice v jiných oblastech zastával zcela odlišné názory, se v roce 1987 připojil k římským papežům a vyjádřil Spojeným národům podporu. Dokonce vyzval k vytvoření „úplného systému mezinárodní bezpečnosti“ založeného na Spojených národech. Jan se zakrátko dozví, že přijde doba, kdy budou Spojené národy jednat se značnou autoritou. Potom na ně dojde řada a ‚odejdou do zničení‘.
Deset králů na jednu hodinu
11. Co říká Jehovův anděl o deseti rozích na symbolickém šarlatovém divokém zvířeti?
11 V předcházející kapitole Zjevení vylil misky Božího hněvu šestý a sedmý anděl. Byli jsme tedy informováni o tom, že králové země jsou shromažďováni k Boží válce v Armagedonu a že ‚Velký Babylón má být připomenut před zrakem Boha‘. (Zjevení 16:1, 14, 19) Nyní se dozvíme podrobněji, jak na něm mají být vykonány Boží soudy. Naslouchejme opět Jehovovu andělu, když mluví s Janem. „A deset rohů, které jsi viděl, znamená deset králů, kteří ještě nepřijali království, ale přece přijmou autoritu jako králové na jednu hodinu s divokým zvířetem. Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti. Ti povedou bitvu s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“ — Zjevení 17:12–14.
12. a) Co znázorňuje těchto deset rohů? b) Jak to, že oněch symbolických deset rohů tehdy ‚ještě nepřijalo království‘? c) V jakém smyslu má nyní symbolických deset rohů „království“ a na jak dlouho?
12 Deset rohů znázorňuje všechny politické moci, které v nynější době ovládají světovou scénu a podporují obraz divokého zvířete. Velmi málo dnešních zemí bylo známo v Janově době. A ty, které tehdy známé byly, například Egypt a Persie (Írán), mají dnes zcela jiné politické postavení. V prvním století tedy ‚deset rohů. . . ještě nepřijalo království‘. Ale nyní, v Pánově dnu, mají „království“ neboli politickou autoritu. Když se zhroutily velké koloniální mocnosti, zejména po druhé světové válce, zrodilo se mnoho nových národů. Ty musí, stejně jako dlouho existující mocnosti, panovat krátké období — jen „jednu hodinu“ — společně s divokým zvířetem, dokud Jehova neskoncuje se všemi světskými politickými mocemi v Armagedonu.
13. V jakém směru má deset rohů „jednu myšlenku“ a jaký proto budou mít určitě postoj k Beránkovi?
13 Dnes je jednou z nejsilnějších hybných sil těchto deseti rohů nacionalismus. Mají „jednu myšlenku“ v tom smyslu, že nechtějí přijmout Boží Království, ale chtějí si raději zachovat svou národní svrchovanost. V první řadě proto podpořily Společnost národů a Organizaci spojených národů — aby zachovaly světový mír a tak si udržely svou vlastní existenci. Takový postoj zaručuje, že bude deset rohů odporovat Beránkovi, „Pánovi pánů a Královi králů“, protože je Jehovovým předsevzetím, aby jeho Království pod vládou Ježíše Krista zakrátko všechna tato království nahradilo. — Daniel 7:13, 14; Matouš 24:30; 25:31–33, 46.
14. Jak mohou panovníci světa bojovat s Beránkem a k čemu to povede?
14 Proti Ježíšovi samotnému ovšem panovníci tohoto světa nemohou podniknout vůbec nic. Je v nebi, daleko z jejich dosahu. Ale na zemi jsou stále ještě Ježíšovi bratři, zbývající ze semene ženy, a jsou zdánlivě zranitelní. (Zjevení 12:17) Mnohé z těchto rohů se již projevily jako jejich rozhořčení nepřátelé, a tímto způsobem bojují s Beránkem. (Matouš 25:40, 45) Ale zakrátko přijde doba, kdy Boží Království „rozdrtí a ukončí všechna tato království“. (Daniel 2:44) Potom povedou králové země svůj poslední boj s Beránkem, jak zanedlouho uvidíme. (Zjevení 19:11–21) Nyní se však dozvídáme dost, abychom si uvědomili, že národy nebudou mít úspěch. Ačkoli mají se šarlatovým divokým zvířetem Spojených národů „jednu myšlenku“, nemohou porazit velkého „Pána pánů a Krále králů“ a nemohou porazit ani ‚ty povolané a vyvolené a věrné. . . s ním‘, k nimž patří jeho pomazaní následovníci, kteří jsou dosud na zemi. Také oni budou muset zvítězit, když na zlomyslná Satanova obviňování odpovědí zachováním ryzosti. — Římanům 8:37–39; Zjevení 12:10, 11.
Zpustošení nevěstky
15. Co říká anděl o nevěstce a o tom, jaký postoj k ní bude mít deset rohů a divoké zvíře a jak s ní budou jednat?
15 Boží lid není jediným terčem nepřátelství deseti rohů. Anděl nyní obrací Janovu pozornost zpět k nevěstce: „A říká mi: ‚Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm.‘“ — Zjevení 17:15, 16.
16. Proč se nebude moci Velký Babylón spoléhat na to, že mu jeho vody poskytnou ochranu a podporu, až se proti němu obrátí politické vládní systémy?
16 Stejně jako se starověký Babylón spoléhal na ochranu, kterou mu poskytovaly vody, tak se i dnes Velký Babylón spoléhá na své ohromné členstvo v podobě ‚lidí a zástupů a národů a jazyků‘. Anděl na ně právem obrací pozornost před tím, než začne mluvit o otřesném vývoji: politické vlády světa se s násilím obrátí proti Velkému Babylónu. Co nyní budou dělat všichni ti ‚lidé a zástupy a národy a jazyky‘? Boží lid již dnes varuje Velký Babylón, že vody Eufratu vyschnou. (Zjevení 16:12) Tyto vody se nakonec úplně vytratí. Nebudou moci poskytnout odporné staré nevěstce žádnou účinnou pomoc v hodině, kdy to bude nejvíc potřebovat. — Izajáš 44:27; Jeremjáš 50:38; 51:36, 37.
17. a) Proč Velkému Babylónu nepřispěje k záchraně jeho velké bohatství? b) Proč lze říci, že Velký Babylón rozhodně neskončí důstojně? c) Kdo se ještě připojí k deseti rohům neboli jednotlivým národům v jejich běsnění proti Velkému Babylónu?
17 Ohromné hmotné bohatství, které Velký Babylón má, ho zcela jistě nezachrání. Dokonce možná uspíší jeho zkázu, protože vidění ukazuje, že až divoké zvíře a deset rohů dá průchod své nenávisti proti nevěstce, strhnou z ní její královská roucha a všechny její šperky. Vyplení její bohatství. „Obnaží“ ji, potupně odhalí její skutečný charakter. To bude zpustošení! Ani její konec rozhodně nebude důstojný. Zničí ji, „sežerou její masité části“, a ponechají z ní jen kostru bez života. Nakonec ji „úplně. . . spálí ohněm“. Je spálena jako bacilonosič moru, vůbec není slušně pohřbena. Velkou nevěstku nezničí jen národy, znázorněné deseti rohy, ale v tomto běsnění se k nim připojí „divoké zvíře“, tedy samotné Spojené národy. Budou podporovat zničení falešného náboženství. Většina z více než 190 národů ve Spojených národech již projevila svým způsobem hlasování, že je nepřátelsky zaměřená proti náboženství, a to především proti náboženství křesťanstva.
18. a) Jak se již ukázalo, že důvod, proč by se národy obrátily proti babylónskému náboženství, je možný? b) Co bude základním důvodem pro totální útok proti velké nevěstce?
18 Proč budou národy jednat se svou bývalou milenkou tak tvrdě? V nedávných dobách jsme viděli, že důvod pro takový postup proti babylónskému náboženství je možný. Nepřátelský postoj oficiální vlády v takových zemích, jako byl Sovětský svaz a Čína, nesmírně zmenšil vliv náboženství. V protestantských částech Evropy se kostely vyprázdňují následkem všeobecné lhostejnosti a pochybností, takže je tam náboženství prakticky mrtvé. Rozsáhlá katolická říše je rozervána vzpourami a neshodami, které její představitelé nejsou schopni urovnat. Neměli bychom však ztratit ze zřetele skutečnost, že tento závěrečný, totální útok proti Velkému Babylónu přijde jako projev Božího nezměnitelného soudu proti velké nevěstce.
Uskutečnění Boží myšlenky
19. a) Jak může vykonání Jehovova soudu proti odpadlému Jeruzalému v roce 607 př. n. l. sloužit jako znázornění pro vykonání Jehovova soudu proti velké nevěstce? b) Co předstiňovalo pro naši dobu zpustošení, jež postihlo Jeruzalém v roce 607 př. n. l., kdy zůstal bez obyvatel?
19 Jak vykoná Jehova tento rozsudek? Ke znázornění může posloužit Jehovovo jednání proti jeho odpadlému lidu ve starověku. O tomto lidu řekl: „U jeruzalémských proroků jsem uviděl hrozné věci — dopouštějí se cizoložství a chodí ve falši; a posilují ruce zločinců, aby se neodvrátili každý od své vlastní špatnosti. Všichni se pro mne stali podobnými Sodomě a jeho obyvatelé podobnými Gomoře.“ (Jeremjáš 23:14) V roce 607 př. n. l. použil Jehova Nebukadnecara, aby z onoho duchovně cizoložného města ‚svlékl jeho oděv a odňal jeho krásné předměty a nechal je nahé a neoděné‘. (Ezekiel 23:4, 26, 29) Tehdejší Jeruzalém byl předobrazem dnešního křesťanstva, a jak viděl Jan již v předcházejících viděních, Jehova potrestá podobným způsobem křesťanstvo a ostatní falešné náboženství. Stav, v němž se ocitl Jeruzalém po roce 607 př. n. l., kdy byl opuštěný a neobydlený, ukazuje, jak bude vypadat náboženské křesťanstvo, až bude zbaveno svého bohatství a potupně odhaleno. A zbytku Velkého Babylóna se nebude dařit lépe.
20. a) Jak ukazuje Jan, že Jehova použije ještě jednou lidské panovníky k vykonání rozsudku? b) Co je Boží „myšlenka“? c) V jakém smyslu vyplní národy svou „jednu myšlenku“, ale čí myšlenka bude ve skutečnosti vykonána?
20 Jehova opět používá lidské panovníky k vykonání soudu. „Bůh totiž vložil do jejich srdce, aby uskutečnily jeho myšlenku, ano aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti, dokud nebudou dovršena Boží slova.“ (Zjevení 17:17) Co je Boží „myšlenka“? Zařídit věci tak, aby se vykonavatelé rozsudku nad Velkým Babylónem srotili a úplně jej zničili. Panovníci budou ovšem k útoku proti němu podněcováni přáním vykonat svou vlastní „jednu myšlenku“. Budou se domnívat, že poslouží jejich nacionalistickým zájmům, jestliže se obrátí proti velké nevěstce. Dojdou možná k názoru, že trvalá existence organizovaného náboženství v rámci jejich hranic ohrožuje jejich svrchovanost. Ale věci bude ve skutečnosti řídit Jehova; vykonají jeho myšlenku tím, že zničí jednou ranou jeho odvěkého, cizoložného nepřítele. — Srovnej Jeremjáše 7:8–11, 34.
21. Co zřejmě učiní národy, pokud jde o Spojené národy, jestliže má být šarlatové divoké zvíře použito ke zničení Velkého Babylóna?
21 Ano, národy použijí ke zničení Velkého Babylóna šarlatové divoké zvíře, Spojené národy. Nejednají ze svého vlastního podnětu, protože Jehova jim vkládá do srdce, „aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti“. Až přijde čas, národy zřejmě uvidí, že je nutné posílit Spojené národy. Dají jim jakoby zuby, poskytnou jim veškerou autoritu a moc, kterou mají, aby se Spojené národy mohly obrátit proti falešnému náboženství a úspěšně proti němu bojovat, „dokud nebudou dovršena Boží slova“. Tak úplně skončí starobylá nevěstka a bude dobře, že bude odstraněna.
22. a) Co je zdůrazněno ve Zjevení 17:18 tím, jak anděl končí své svědectví? b) Jak reagují svědkové Jehovovi na odhalování záhady?
22 Jako kdyby mělo být zdůrazněno, že Jehova s naprostou jistotou vykoná svůj soud nad světovou říší falešného náboženství, končí anděl své svědectví slovy: „A žena, kterou jsi viděl, znamená velké město, jež má království nad králi země.“ (Zjevení 17:18) Jako Babylón v době Belšacarově byl i Velký Babylón „zvážen na vahách a shledán lehký“. (Daniel 5:27, EP) Vykonání rozsudku nad ním bude rychlé a konečné. A jak reagují svědkové Jehovovi na odhalení záhady o velké nevěstce a šarlatovém divokém zvířeti? Horlivě oznamují Jehovův den soudu, přičemž ‚líbezně‘ odpovídají všem, kteří upřímně hledají pravdu. (Kolosanům 4:5, 6; Zjevení 17:3, 7) V další kapitole poznáme, že všichni, kteří touží přežít vykonání rozsudku nad velkou nevěstkou, musí jednat, a to rychle.
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 252]
Postup sedmi světových velmocí
EGYPT
ASÝRIE
BABYLÓN
MÉDO–PERSIE
ŘECKO
ŘÍM
ANGLO–AMERIKA
[Obrázky na straně 254]
„Je také samo osmým králem“
[Obrázek na straně 255]
Obracejí se zády k Beránkovi a „dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti“
[Obrázek na straně 257]
Křesťanstvo jako hlavní část Velkého Babylóna postihne úplná zkáza, a v tom se bude podobat starověkému Jeruzalému
