Zapečetění Božího Izraele
Kapitola 19
Zapečetění Božího Izraele
Vidění 4 — Zjevení 7:1–17
Námět: Je zapečetěno 144 000 a je vidět velký zástup stojící před Jehovovým trůnem a před Beránkem.
Doba splňování: Od dosazení Krista Ježíše na trůn v roce 1914 dále do jeho tisíciletého panství.
1. „Kdo je schopen obstát“ ve velkém dni Božího hněvu?
„KDO je schopen obstát?“ (Zjevení 6:17) Ano, kdo? Až bude ve velkém dnu božského hněvu pustošen Satanův systém, budou si moci panovníci i národy světa právem klást tuto otázku. Bude se jim zdát, že nadcházející katastrofa smete veškerý lidský život. Bude tomu tak skutečně? Můžeme být šťastni, že nás Boží prorok ujišťuje: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ (Joel 2:32) Potvrzuje to i apoštol Petr a Pavel. (Skutky 2:19–21; Římanům 10:13) Ano, přežijí ti, kteří vzývají jméno Jehovovo. Kdo to je? Uvidíme to, jakmile se začne rozvíjet další vidění.
2. Proč je pozoruhodné, že vůbec někdo přežije Jehovův den soudu?
2 Je opravdu podivuhodné, že vůbec někdo projde Jehovovým dnem soudu živý. Jiný z Božích proroků totiž popisuje ten den slovy: „Pohleďte, vyšla Jehovova větrná bouře, vztek, ženoucí se vichřice. Vírem se snese na hlavu ničemných. Hořící hněv Jehovy se neobrátí zpět, dokud on nevykoná a dokud neuskuteční myšlenky svého srdce.“ (Jeremjáš 30:23, 24) Je naléhavě nutné, abychom podnikli kroky k přežití této bouře. — Přísloví 2:22; Izajáš 55:6, 7; Sefanjáš 2:2, 3.
Čtyři větry
3. a) Jakou zvláštní službu vykonávají andělé, které Jan vidí? b) Co symbolizují „čtyři zemské větry“?
3 Než dá Jehova průchod tomuto rozlícení, vykonají nebeští andělé zvláštní službu. Jan to nyní pozoruje ve zjevení: „Potom jsem viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom.“ (Zjevení 7:1) Co to znamená pro nás dnes? Tyto „čtyři zemské větry“ jsou živým symbolem ničivého soudu, který má propuknout nad ničemnou pozemskou společností, nad vzdouvajícím se „mořem“ bezzákonného lidstva a nad domýšlivými panovníky, kteří se podobají stromům a jimž poskytují lidé země oporu a podporu. — Izajáš 57:20; Žalm 37:35, 36.
4. a) Co znázorňují čtyři andělé? b) Jak zapůsobí na Satanovu pozemskou organizaci uvolnění čtyř větrů?
4 Tito čtyři andělé bezpochyby znázorňují čtyři skupiny andělů, kterých Jehova užívá k tomu, aby bylo vykonání rozsudku zadrženo až do ustanoveného času. Až andělé uvolní tyto větry božského hněvu, aby současně zavířily ze severu, jihu, východu i západu, bude zpustošení hrozné. Bude se to, ovšem v ohromném měřítku, podobat situaci, kdy Jehova použil čtyř větrů, aby rozptýlil starověké Elamity, aby je roztříštil a vyhladil. (Jeremjáš 49:36–38) Bude to hrozná bouře, daleko pustošivější než „vichřice“, kterou Jehova vyhladil národ Ammona. (Amos 1:13–15) Žádná část Satanovy organizace na zemi nebude moci obstát v den Jehovova rozlícení, až on ospravedlní svou svrchovanost pro celou budoucí věčnost. — Žalm 83:15, 18; 83:16, 19, KB; Izajáš 29:5, 6.
5. Jak nám Jeremjášovo proroctví pomáhá porozumět tomu, že se budou Boží soudy vztahovat na celou zemi?
5 Můžeme si být jisti, že Boží soudy budou mít ničivé účinky po celé zemi? Opět si vyslechněme Jehovova proroka Jeremjáše: „Pohleď, od národa k národu vychází neštěstí a velká vichřice bude vzburcována z nejodlehlejších končin země.“ (Jeremjáš 25:32, 33) Právě během této bouřlivé vichřice obklopí tento svět temnota. Ti, kteří nad ním panují, budou rozprášeni a upadnou do zapomnění. (Zjevení 6:12–14) Budoucnost však nebude temná pro každého. Kvůli komu tedy jsou tyto čtyři větry zadržovány?
Zapečetění Božích otroků
6. Kdo říká andělům, aby zadrželi čtyři větry, a k čemu je tak poskytnut čas?
6 Jan dále popisuje, jak budou někteří označeni k přežití. Říká: „A viděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři, a říkal: ‚Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.‘“ — Zjevení 7:2, 3.
7. Kdo je ve skutečnosti pátý anděl a jaké důkazy nám pomáhají zjistit jeho totožnost?
7 Ačkoli není tento pátý anděl jmenován, všechny důkazy nasvědčují tomu, že to musí být oslavený Pán Ježíš. Ježíš je archandělem, a proto je zde ukázáno, že má autoritu nad ostatními anděly. (1. Tesaloničanům 4:16; Juda 9) Vystupuje od východu jako ‚králové od východu slunce‘ — Jehova a jeho Kristus, kteří přicházejí vykonat rozsudek, jako kdysi králové Dareios a Cyrus, kteří pokořili starověký Babylón. (Zjevení 16:12; Izajáš 45:1; Jeremjáš 51:11; Daniel 5:31) Tento anděl se také podobá Ježíšovi v tom, že mu je svěřeno zapečeťování pomazaných křesťanů. (Efezanům 1:13, 14) A až budou větry uvolněny, bude to Ježíš, který povede nebeská vojska k vykonání soudu nad národy. (Zjevení 19:11–16) Je tedy logické, že to musí být Ježíš, kdo přikazuje, aby bylo zadrženo zničení Satanovy pozemské organizace, dokud nebudou zapečetěni Boží otroci.
8. Co je zapečeťování a kdy začalo?
8 Co je toto zapečetění a kdo jsou tito Boží otroci? Zapečeťování začalo o letnicích roku 33 n. l., když byli svatým duchem pomazáni první židovští křesťané. Později začal Bůh povolávat a pomazávat ‚lidi z národů‘. (Římanům 3:29; Skutky 2:1–4, 14, 32, 33; 15:14) Apoštol Pavel psal o tom, že mají pomazaní křesťané záruku, že ‚patří Kristu‘, a dodal, že Bůh „také na nás vložil svou pečeť a dal nám do srdce závdavek toho, co má přijít, totiž ducha“. (2. Korinťanům 1:21, 22; srovnej Zjevení 14:1.) Když tedy jsou tito otroci přijati za Boží duchovní syny, přijímají předem znamení svého nebeského dědictví — pečeť neboli závdavek. (2. Korinťanům 5:1, 5; Efezanům 1:10, 11) Mohou říci: „Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědici s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ — Římanům 8:15–17.
9. a) V čem mají vytrvat zbývající z Božích duchem zplozených synů? b) Jak dlouho bude probíhat zkoušení pomazaných?
9 „Za předpokladu, že spolu trpíme“ — co to znamená? Mají-li pomazaní křesťané obdržet korunu života, musí vytrvat a zůstat věrní až do smrti. (Zjevení 2:10) Neplatí tvrzení ‚jednou spasen, provždy spasen‘. (Matouš 10:22; Lukáš 13:24) Jsou naopak vybízeni: „Vynasnažte [se], abyste si zajistili své povolání a vyvolení.“ Musí být nakonec schopni říci s apoštolem Pavlem: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ (2. Petra 1:10, 11; 2. Timoteovi 4:7, 8) Zde na zemi tedy musí pokračovat zkoušení a prosévání pomazaných duchem zplozených Božích synů, dokud Ježíš a andělé, kteří ho doprovázejí, nevtisknou pevně pečeť ‚na čela‘ všech těchto osob a neoznačí je s konečnou platností a neodvolatelně za vyzkoušené a věrné „otroky našeho Boha“. Tato pečeť se pak stane trvalým znamením. Je zřejmé, že až budou uvolněny čtyři větry soužení, budou již s konečnou platností zapečetěni všichni duchovní Izraelité, i když jich bude ještě malý počet naživu v těle. (Matouš 24:13; Zjevení 19:7) Počet členů bude úplný. — Římanům 11:25, 26.
Kolik jich je zapečetěno?
10. a) Které biblické texty ukazují, že je počet zapečetěných omezený? b) Jaký je celkový počet zapečetěných a jak jsou vyjmenováni?
10 Těm, kteří mají dostat tuto pečeť, řekl Ježíš: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Lukáš 12:32) Jiné biblické texty, například Zjevení 6:11 a Římanům 11:25, naznačují, že je počet členů tohoto malého stáda skutečně omezený a že je předem určen. Jan to dále potvrzuje, když říká: „A slyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů: Z kmene Judy dvanáct tisíc zapečetěných; z kmene Rubena dvanáct tisíc; z kmene Gáda dvanáct tisíc; z kmene Ašera dvanáct tisíc; z kmene Naftaliho dvanáct tisíc; z kmene Manaseho dvanáct tisíc; z kmene Simeona dvanáct tisíc; z kmene Leviho dvanáct tisíc; z kmene Isachara dvanáct tisíc; z kmene Zebulona dvanáct tisíc; z kmene Josefa dvanáct tisíc; z kmene Benjamina dvanáct tisíc zapečetěných.“ — Zjevení 7:4–8.
11. a) Proč se nemůže odkaz na 12 kmenů vztahovat na doslovný, tělesný Izrael? b) Proč vypočítává Zjevení 12 kmenů? c) Proč není v Božím Izraeli žádný výlučně královský nebo kněžský kmen?
11 Nemohlo se to vztahovat na doslovný, tělesný Izrael? Ne, protože se Zjevení 7:4–8 odchyluje od obvyklého výčtu kmenů. (4. Mojžíšova 1:17, 47) Je tedy zřejmé, že zde uvedený výčet nemá sloužit k identifikaci tělesných Židů podle jejich kmenů, ale k tomu, aby byla ukázána podobná organizační struktura duchovního Izraele. Ta je vyrovnaná. Tento nový národ má mít přesně 144 000 členů — po 12 000 z každého ze 12 kmenů. Žádný kmen z tohoto Božího Izraele není výlučně královský nebo kněžský. Celý národ má panovat jako králové a celý národ má sloužit jako kněží. — Galaťanům 6:16; Zjevení 20:4, 6.
12. Proč je vhodné, že 24 starších zpívá před Beránkem slova uvedená ve Zjevení 5:9, 10?
12 Ačkoli dostali přirození Židé a židovští proselyté první příležitost, aby mohli být vybráni do duchovního Izraele, reagovala pouze malá část národa. Jehova proto rozšířil své pozvání i na pohany. (Jan 1:10–13; Skutky 2:4, 7–11; Římanům 11:7) Nyní mohli být Božím duchem zapečetěni Nežidé a mohli být připojeni ke sboru pomazaných křesťanů, jak se to stalo s Efezany, kteří byli kdysi „odcizeni izraelskému státu“. (Efezanům 2:11–13; 3:5, 6; Skutky 15:14) Je tedy vhodné, že 24 starších zpívá před Beránkem: „Svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou kralovat nad zemí.“ — Zjevení 5:9, 10.
13. Proč mohl Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, právem určit svůj dopis „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“?
13 Křesťanský sbor je „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ“. (1. Petra 2:9) Stává se Božím národem místo přirozeného Izraele, a tak se stává novým Izraelem, který je „totiž skutečně ‚Izrael‘“. (Římanům 9:6–8; Matouš 21:43) * Proto bylo zcela správné, že Ježíšův nevlastní bratr Jakub určil svůj pastýřský dopis „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“, to znamená celosvětovému sboru pomazaných křesťanů, jichž mělo být časem 144 000. — Jakub 1:1.
Dnešní Boží Izrael
14. Co ukazuje, že svědkové Jehovovi soustavně považují 144 000 za doslovný počet těch, kteří tvoří duchovní Izrael?
14 Je zajímavé, že Charles T. Russell poznal, že 144 000 je doslovný počet jednotlivců, z nichž se skládá duchovní Izrael. V knize Nové stvoření, v šestém svazku svých Studií Písma (angl.), který byl vydán v roce 1904, napsal: „Máme všechny důvody k přesvědčení, že konečný, stanovený počet vyvolených [vybraných pomazaných] je ten, který je několikrát uveden ve Zjevení (7:4; 14:1); totiž 144 000 těch, kteří byli ‚vykoupeni z lidí‘.“ V prvním dílu knihy Světlo (angl.), kterou badatelé Bible vydali v roce 1930, bylo rovněž řečeno: „144 000 členů těla Kristova je tedy shromážděním těch, o nichž je ukázáno, že byli vybráni a pomazáni neboli zapečetěni.“ Svědkové Jehovovi důsledně zastávají názor, že duchovní Boží Izrael se skládá doslova ze 144 000 pomazaných křesťanů.
15. Co si mysleli před začátkem Pánova dne upřímní badatelé Bible o přirozených Židech a o tom, co se s nimi stane, až skončí časy pohanů?
15 Nezaslouží si však dnešní přirozený Izrael aspoň nějakou zvláštní přízeň? V období, jež předcházelo Pánův den, kdy upřímní badatelé Bible znovu objevovali mnoho základních pravd Božího slova, panoval názor, že se po skončení časů pohanů budou Židé opět těšit z výsadního postavení před Bohem. Například v knize C. T. Russella Čas se přiblížil (sv. II Studií Písma, angl.), jež byla vydána v roce 1889, byla slova z Jeremjáše 31:29–34 použita na přirozené Židy a byl zde tento komentář: „Svět je svědkem toho, že od doby [607] př. n. l. trvale probíhalo trestání Izraele pod nadvládou pohanů a že probíhá až dosud a že není důvod k naději, že by se [Židé] zreorganizovali jako národ před rokem 1914 n. l., což je hranice jejich ‚sedmi časů‘ — 2 520 let.“ Zdálo se, že potom budou Židé jako národ obnoveni, a tato vyhlídka se zdánlivě ještě zlepšila v roce 1917, kdy se Balfourova deklarace stala zárukou britské podpory, aby se mohla Palestina stát národním domovem Židů.
16. Jak se svědkové Jehovovi snažili oznámit křesťanské poselství přirozeným Židům a k čemu to vedlo?
16 Po první světové válce se stala Palestina mandátním územím pod vládou Velké Británie a pro mnoho Židů se otevřela cesta k návratu do této země. V roce 1948 byl vytvořen politický stát Izrael. Nenaznačovalo to snad, že mají Židé obdržet božské požehnání? Svědkové Jehovovi se mnoho let domnívali, že tomu tak je. Například v roce 1925 vydali v angličtině 128stránkovou knihu „Útěcha pro Židy“. V roce 1929 vydali působivou 360stránkovou knihu „Život“ (angl.), která se měla obracet k Židům a pojednávala také o biblické knize Jobově. Zejména ve městě New Yorku bylo tehdy vynakládáno velké úsilí, aby bylo toto mesiášské poselství přineseno Židům. Je radostné, že několik málo jedinců reagovalo kladně, ale Židé jako celek jednali stejně jako jejich předkové v prvním století a zamítli důkazy o Mesiášově přítomnosti.
17, 18. Co pochopili Boží otroci na zemi ohledně nové smlouvy a biblických proroctví o obnově?
17 Bylo zřejmé, že Židé jako národ nejsou tím Izraelem, který je popsán ve Zjevení 7:4–8 a v jiných biblických proroctvích, jež se vztahují na Pánův den. Židé se podle své tradice dále vyhýbají užívání Božího jména. (Matouš 15:1–3, 7–9) V knize „Jehova“, kterou anglicky vydali svědkové Jehovovi v roce 1934, byl rozbor Jeremjáše 31:31–34 a bylo tam jednoznačně řečeno: „Nová smlouva nemá nic společného s přirozenými potomky Izraele a s lidstvem všeobecně, ale. . . je omezena na duchovní Izrael.“ Biblická proroctví o obnovení se nevztahují na přirozené Židy ani na politický Izrael, který je členem Spojených národů a je částí světa, o němž mluvil Ježíš u Jana 14:19, 30 a 18:36.
18 Boží otroci na zemi přijali v roce 1931 s velkou radostí jméno svědkové Jehovovi. Mohli se z celého srdce ztotožnit se slovy Žalmu 97:11: „Světlo vyšlehlo pro spravedlivého a radování dokonce pro přímé v srdci.“ Mohli jasně rozeznat, že do nové smlouvy byl uveden výlučně duchovní Izrael. (Hebrejcům 9:15; 12:22, 24) Přirození Židé, kteří nereagovali, do něj nepatří, a nepatří do něj ani lidstvo všeobecně. Toto porozumění otevřelo cestu pro skvělý záblesk božského světla, význačného v záznamech teokratických dějin. Ukázalo se tím, v jak hojné míře projevuje Jehova své milosrdenství, milující laskavost a pravdu všem lidem, kteří se k němu přibližují. (2. Mojžíšova 34:6; Jakub 4:8) Ano, kromě Božího Izraele budou mít i jiní lidé užitek z toho, že andělé zadržují čtyři zkázonosné větry. Kdo to asi je? Budeš k nim patřit i ty? Uvidíme.
[Poznámka pod čarou]
^ 13. odst. Jméno Izrael má výstižný význam „Bůh zápolí; zápolící (vytrvávající) s Bohem.“ — 1. Mojžíšova 32:28, Svaté Písmo — Překlad nového světa (se studijními poznámkami), pozn. pod čarou.
[Studijní otázky]
[Celostránkový obrázek na straně 114]
[Obrázky na straně 116 a 117]
Celkový výběr pravého Božího Izraele probíhal od dne letnic roku 33 n. l. až do roku 1935, kdy byl při historickém sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C., přesunut důraz na shromažďování velkého zástupu, který má naději na pozemský život (Zjevení 7:9)
