Chraň svou křesťanskou naději
10. kapitola
Chraň svou křesťanskou naději
1. Co učiní ‚nová nebesa a novou zemi‘ tak žádoucí?
JAK JE to velkolepé uvažovat o vyhlídce na život bez bolesti, zármutku a smrti! Ve skutečnosti je však ještě velkolepější, že osvobození od toho všeho nastane odstraněním nedokonalosti a hříchu. Jaké to bude požehnání, nebudeme-li již muset bojovat proti špatným náklonnostem a sklonům, které — jak víme — končívají škodou naší i druhých! Bude radostí, když každé slovo, které promluvíme, každá myšlenka, která nás napadne, a každý z našich skutků bude pro dobro všech, bude zrcadlit přesně to, co se líbí našemu nebeskému Otci, a nebude pramenit ze sobeckých pohnutek. Ano, bude hojnost spravedlnosti v ‚nových nebesích a nové zemi‘, které Bůh tvoří. A to je naděje, kterou si musíme chránit. — 2. Petra 3:13.
2. (a) Co musíme dělat, abychom zažili splnění své křesťanské naděje? (b) Proč bychom neměli být překvapeni, že mohou být nalezeni sobečtí lidé mezi pravými křesťany?
2 Abychom zažili splnění své křesťanské naděje, musíme ji mít stále před očima a žít v souladu s ní. To můžeme dělat pouze tehdy, budeme-li odporovat všem vlivům, které by mohly zkalit nebo zničit tuto naši naději. Někdy mohou takovým škodlivým vlivem působit neduchovní, sobečtí lidé spojení se sborem Božího lidu. To by nás nemělo překvapit, protože apoštol Petr napsal: „Mezi lidem [izraelským] se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi [křesťany] budou falešní učitelé.“ (2. Petra 2:1a) Jako přirozený Izrael, i křesťané jsou vystaveni zkaženosti, která vychází od některých ze sboru.
„NENÁPADNĚ ZAVÁDĚT ZHOUBNÉ SEKTY“
3, 4. Jak popisuje apoštol Petr způsob, kterým falešní učitelé šíří nepravosti?
3 Apoštol Petr dále komentuje, jak působí šiřitelé nepravosti: „Právě ti budou nenápadně zavádět zhoubné sekty.“ (2. Petra 2:1b) Apoštol zde nepíše o lidech, kteří mají potíže s porozuměním určitých věcí, nebo o lidech, jejichž čestně chápané názory se ve všech ohledech neshodují s většinou. (Srovnej Římanům 14:1–6.) Mluví o těch, kteří promyšleně pracují, aby rozdělili a zkazili.
4 Takoví lidé jsou zřídkakdy otevření, upřímní nebo přímí. Obyčejně „zavádějí“ své nebiblické názory tichým, zastřeným způsobem. V původní řečtině, použité apoštolem Petrem, zní výraz „nenápadně zavádět“ doslova „proniknout ze strany nebo spolu s“. To je jejich způsob. Spolu s některými zdravými biblickými naukami postupně a lstivě předkládají své rozdělující a zhoubné názory. Nejprve připraví mysl svých posluchačů uvedením některých zřejmých pravd nebo snad dokonce dlouhým řetězem spekulací. Tak se jim často podaří, že tito lidé přijmou nějakou zásadu, která vede jen k omylům. Snad se odvolávají i na Bibli, ve skutečnosti ji však neučí; vybírají z ní jen to, co se jim zdá vhodné, a komolí její nauky, aby se hodily k tomu, co oni sami pro své osobní výhody rozšiřují. A tak to, co vlastně nemá žádný pevný biblický základ, se zdá být pravdivé.
5. Jak znázorňuje satanův způsob, jímž oklamal Evu, metody falešných učitelů?
5 Tento postup se dá dobře znázornit tím, jak satan oklamal Evu prostřednictvím hada. Nejprve nadhodil zdánlivě nevinnou otázku: „Řekl Bůh skutečně: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (1. Mojžíšova 3:1) Tato otázka převracela pravdu. Naznačovala, že Nejvyšší neoprávněně omezoval první lidi tím, že jim bránil v něčem, nač měli právo. Hadova slova musela způsobit, že Eva chtěla vědět, proč nesmí jíst ze „stromu poznání dobrého a zlého“. Tak satan připravil její mysl, že chtěla znát odpověď. Pak přišlo hadovo vysvětlující prohlášení: „Určitě nezemřete. Neboť Bůh ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.“ — 1. Mojžíšova 3:4, 5.
6. (a) Jaké činitele způsobily, že Eva byla ochotna přijmout klam? (b) Jak vznikla odpadlická skupina jako výsledek satanovy lži?
6 Jelikož Evina mysl byla lstivě připravena, lživá odpověď nepřišla jako neočekávaný úder. Skutečnost, že „had byl nejobezřetnější“ ze všech zvířat, se zdála dokazovat, že takový tvor nemůže být zdrojem nesprávné informace. (1. Mojžíšova 3:1) A co více, strom byl lákavý a jeho plody vypadaly na to, že jsou dobré k jídlu. Eva byla zcela podvedena. Když pojedla ze zakázaného ovoce, přemluvila Adama, aby se k ní připojil ve vzpouře proti Bohu. (1. Mojžíšova 3:6) Tak hadova lživá slova úspěšně odcizila první lidi jejich nebeskému Otci. Ve skutečnosti v té chvíli vznikla odpadlická skupina sestávající ze dvou lidí.
7. (a) Proč ti, kteří působí ve sboru rozdělení, zapírají Krista? (b) Proč se může říci, že „si přivodí rychlé zničení“?
7 Stejně tak mohou někteří lidé živit ve sboru ducha rozdělení, ducha stranického soupeření. Jelikož každé takové jednání má své kořeny v omylu a uváženě se snaží působit nejednotu, svými názory a postojem špatně zastupuje Božího Syna, který koupil křesťanský sbor svou krví. Proto apoštol Petr říká o těchto nepravých učitelích, že „zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení“. Ano, když se lidé jednou přestanou přidržovat Krista jako hlavy, zřeknou se jej a dají se cestou, která je mravní a duchovní katastrofou. Je potom pouze jediné východisko — zničení. Když přijde čas k provedení odsuzujícího rozsudku, nebude žádné prodlení. Spravedlnost bude vykonána rychle. Jedinci, kteří se dobrovolně poddají omylu, „přivodí si rychlé zničení“. — 2. Petra 2:1.
8. Jaký účinek může mít na lidi mimo sbor „volné chování“ těch, kteří se označují jako křesťané?
8 Žeal, tito lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, ale chovají se bezuzdným způsobem, jsou skvrnou na znamenité pověsti Božích věrných služebníků. Mnozí lidé, když pozorují zkažené jednání určitých jedinců, kteří tvrdí, že jsou křesťané, začnou mluvit rouhavě nebo potupně o všech, kteří se jako křesťané označují. O tom mluvil apoštol Petr, když napsal: „Dále mnozí budou následovat jejich skutky volného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ — 2. Petra 2:2.
CHRAŇTE SE, ABYSTE NEBYLI ‚VYKOŘISŤOVÁNI PODVODNÝMI SLOVY‘
9. (a) Co vede takové zkažené muže, aby se snažili získat přívržence? (b) Co se stane takovým mužům a těm, kteří jsou jimi oklamáni?
9 Co vede takové zkažené muže k tomu, aby se snažili získat přívržence? Apoštol Petr odpovídá: „Také vás budou chtivě vykořisťovat podvodnými slovy.“ (2. Petra 2:3a) Tito jedinci chtějí získat pro sebe hmotný prospěch nebo touží po moci, autoritě a cti, které pramení z toho, že jsou považováni za učitele. Prostřednictvím ‚podvodných slov‘, to jest klamných tvrzení včetně líbivých argumentů, se snaží mít prospěch z druhých, vykořisťují je. Jelikož pohnutky i učení jsou špatné, vede to jen ke zkáze takového jedince. Apoštol Petr pokračuje:
„Ale pokud jde o ně, soud ze starých dob nepostupuje pomalu a jejich zničení nedříme. Jestliže Bůh vskutku neupustil od potrestání andělů, kteří zhřešili, ale tím, že je vhodil do tartaru, přivedl je do jam husté tmy, aby je uchoval k soudu; a neupustil od potrestání starého světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí; a jestliže tím, že spálil města Sodomu a Gomoru na popel, je odsoudil, a tak dal bezbožným lidem příklad budoucích věcí; a jestliže osvobodil spravedlivého Lota, který byl těžce sužován volným chováním lidí, kteří vzdorovali zákonu — neboť ten spravedlivý muž tím, co viděl a slyšel, když bydlel mezi nimi, den ode dne trápil svou spravedlivou duši pro jejich bezzákonné skutky — Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti, zvláště však ty, kteří jdou dále za tělem s žádostí je poskvrnit a kteří pohlížejí na panství svrchu.“ — 2. Petra 2:3–10.
10. (a) Kdy byl poprvé vyjádřen Boží soud nad ‚satanovým semenem‘? (b) Proč jeho provedení „nepostupuje pomalu“?
10 Odsuzující rozsudek „ze starých dob“, jejž Bůh vynesl proti všem, kteří patří k ‚semeni hada‘, bude beze všech pochybností vykonán. (1. Mojžíšova 3:15; Jan 8:44; Juda 14, 15) Ačkoli byl původně vynesen před 6000 roky a od té doby opakován, rozsudek „nepostupuje pomalu“, jako by k němu nikdy nemělo dojít. Zničení přijde jistě, protože nedříme. Boží předsevzetí je stále velmi živé.
11. (a) Co se stalo neposlušným andělům a co je stále očekává? (b) Co dokazuje potrestání andělů, zničení bezbožných v potopě a vyhlazení obyvatel Sodomy a Gomory?
11 Jak poznamenává Petr, ani andělé, kteří se radovali z přímé Boží přítomnosti, ale později se stali nevěrnými, nebyli ušetřeni ‚vhození do tartaru‘, to jest ponížení nejnižšího stupně. Odříznuti od božského osvícení, zbaveni svého původního postavení v nebesích a omezeni v činnosti, neposlušní andělé jsou ve stavu, jenž se dá srovnat s ‚jámami husté tmy‘, a očekávají vykonání rozsudku z ruky Ježíše Krista. (Srovnej Zjevení 20:1–3, 7–10) Podobně se Jehova Bůh nezdržel a zničil celý svět zkažených lidí v celosvětové potopě a zasáhl proti sexuálně zvrhlým obyvatelům Sodomy a Gomory v Lotových dnech. Pouze spravedliví lidé, jako Noe a jeho rodina a jako Lot, mohou doufat, že uniknou Božímu soudu a budou osvobozeni od zkoušek, které přináší život mezi bezzákonnými lidmi. Nicméně vydávat se za křesťana — to nezachrání žádného, kdo poskvrňuje nemravností těla druhých.
MÍT SE NA POZORU PŘED TĚMI, KTEŘÍ SI NEVÁŽÍ AUTORITY
12, 13. Jaký je podle 2. Petra 2:10b, 11 postoj zkažených lidí k autoritám?
12 Často se dají poznat špatné pohnutky zkažených lidí z jejich postoje k autoritám. Když „pohlížejí na panství svrchu“, pohrdají autoritami všeho druhu. Apoštol Petr pokračuje ve svém popisu: „Opovážliví, umínění, nechvějí se před slavnými, ale mluví utrhačně, zatímco andělé, ačkoli mají větší sílu a moc, nevznášejí proti nim obvinění utrhačnými výrazy a nedělají to z úcty k Jehovovi.“ — 2. Petra 2:10b, 11.
13 Měli bychom se tedy chránit před smělými, domýšlivými lidmi, kteří nemají úctu před „slavnými“. Věrní muži v křesťanském sboru, kteří byli pověřeni odpovědností, si nemyslí, že jsou nějakého vyššího stupně nebo vyvýšeni nad své spoluvěřící, nýbrž považují se pokorně za služebníky. (Matouš 23:8; 1. Tessalonicenským 2:5–12) Jejich pověření ke službě je však ‚slavné‘, protože byli jmenováni svatým duchem za dozorce neboli „pastýře“ stáda. (Skutky 20:28; srovnej Římanům 11:13.) Zastupují také slavného Pána Ježíše Krista a velkého Pastýře Jehovu Boha. (1. Petra 2:25; 5:4) Proto Písmo povzbuzuje členy sboru, aby se podřizovali těm, kteří se ujímají vedení. (Židům 13:17) I když takoví muži, jako ostatně i Petr, mohou dělat chyby, neomlouvá to nikoho, kdo proti nim mluví potupně. (Srovnej Galatským 2:11–14; 3. Jana 9, 10.) Těžce pracující „pastýři“ si zaslouží úctu sboru. Ale lidé, kteří ovlivňují druhé ke zlému, necouvnou před hanobením křesťanských starších. Jestliže člověk užívá potupné, hanobící řeči proti svému bratru, Jehova Bůh a Ježíš Kristus se na to dívají tak, jako by to bylo učiněno jim.
14. Jak projevují věrní andělé zcela jiný postoj než falešní učitelé?
14 Jak se liší sobečtí učitelé lží od věrných andělů! Andělé mají horlivost pro spravedlnost. Neužívají však drsnou potupnou řeč, i když snad jednají s odpůrci. Když například „archanděl Michael měl rozpor s ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním utrhačnými výrazy vynést soud, ale řekl: ‚Ať tě Jehova přísně napomene.‘ “ (Juda 9) Z toho můžeme vyvozovat, že ani jiní věrní andělé by se nikdy neuchýlili k tomu, aby na někoho kupili pohanění, ale klidně a přitom důrazně by poukázali na skutečnosti. Mají pravou úctu ke svému stvořiteli a vědí, že potupná řeč není v souladu s jeho svatostí nebo čistotou.
15. Před jakými lidmi se musíme mít podle Petrovy rady na pozoru?
15 Musíme se mít na pozoru před lidmi, kteří zlomyslně snižují druhé a pak začnou vyvyšovat sebe. Měli bychom mít stále na mysli skutečnost, že takoví jedinci neuniknou odsuzujícímu soudu za své jednání. To nám může pomoci, abychom byli opatrní a nedopřávali sluchu těm, kteří se zdají mít zájem o druhé, ale ve skutečnosti hledají pouze svůj osobní prospěch. Apoštol Petr ukazuje, jaký bude konec sobeckých mužů, když říká:
„Tito lidé, jako nerozumní živočichové, kteří jsou přirozeně zrozeni k tomu, aby byli chyceni a zničeni, vzhledem k věcem, o kterých neví a mluví o nich utrhačně, však také utrpí zničení na své vlastní cestě zničení a sami utrpí křivdu jako odměnu za činění křivdy.“ — 2. Petra 2:12, 13a.
16. V jakém smyslu jsou zkažení lidé jako „nerozumní živočichové“?
16 Lidé, kteří jsou ovládáni škodlivými vášněmi, jednají jako „nerozumní živočichové“. O těchto živých tvorech Jehova prohlásil: „Každý živý pohybující se živočich vám může sloužit za pokrm.“ (1. Mojžíšova 9:3) Potupně mluvící lidé, jako „nerozumní živočichové“, nejsou ovládáni citlivě reagujícím svědomím, a proto neprojevují ocenění pro Boží cesty, skutky a jednání. Jsou neschopni učinit si vhodný úsudek o hodnotných duchovních věcech, a proto snad o nich mluví jako o bezcenných. Jejich špatný názor bude jejich záhubou. Drží se nesprávných názorů k vlastnímu neštěstí a jsou nuceni pocítit zlé následky své nespravedlivé cesty. Jistě si přejeme držet se pevně své naděje a vyvarovat se spoluúčasti na jejich zničení
CHRÁNIT SE PŘED TĚMI, KTEŘÍ HLEDAJÍ SOBECKÉ ZÁBAVY A OSOBNÍ VÝHODY
17. Jaké jsou podle 2. Petra 2:13b-15a některé jiné poznávací rysy zkažených lidí?
17 Mezi jinými špatnými rysy mají neduchovní lidé palčivou touhu po pohodlí a zábavě. Apoštol Petr napsal:
„Přepychový život ve dne považují za rozkoš. Jsou poskvrnou a potupou a libují si s nevázaným potěšením ve svém podvodném učení, zatímco hodují spolu s vámi. Oči mají plné cizoložství a nejsou schopni upustit od hříchu a lákají nestálé duše. Srdce mají školené v chtivosti. Jsou prokletými dětmi. Protože opustili přímou stezku, byli svedeni.“ — 2. Petra 2:13b-15a.
18. Jak jsou podobni neduchovní lidé nevěrným Izraelitům popsaným u Izaiáše 5:11, 12?
18 Během dne, kdy by mohli vykonat mnoho pro vzdělání druhých, se neduchovní lidé oddávají hýření a propadají až do krajnosti jídlu a pití. Jsou jako určití Izraelité, kteří žili pouze pro rozkoš. Na jejich hostinách teklo víno až s příliš velkou volností. Když se den skláněl k noci, hýřilové se stali hlasitějšími a hřmotnějšími a doprovázeli své hlučné hodování hudbou, která vzbuzuje vášeň. Prorok Izaiáš o nich napsal:
„Běda těm, kteří vstávají brzy ráno, aby mohli hledat jen opojný nápoj, kteří se zdržují až do pozdní večerní tmy, takže je víno rozpaluje! Při jejich hostinách musí být harfa a strunný nástroj, tamburina a flétna a víno; na činnost Jehovovu se však nedívají a dílo jeho rukou neviděli.“ (Izaiáš 5:11, 12)
Tito lidé milující zábavy, jednali tak, jako by nebylo svědectví o velkých stvořitelových dílech. Jednali bez jakýchkoli zábran, nedbali na svou odpovědnost vůči Jehovovi Bohu, a proto nemohli doufat, že uniknou jeho soudu.
19. Co ukazuje, že někteří lidé spojení se sborem jsou milovníci zábav?
19 Nemělo by nás překvapovat, že se dnes mohou dít podobné věci mezi některými lidmi, kteří tvrdí, že jsou Božími služebníky. Svatby a různá výročí se mohou zneužít jako příležitosti k divokému, smyslnému tančení při hudbě, která vzbuzuje vášeň. Při takových slavnostech tečou až příliš volně alkoholické nápoje. Hlasitá, divoká společnost končívá až v časných ranních hodinách neboli za svítání. V některých zemích pojmenování novorozených dětí, zasvěcování nového domu, pohřby a odevzdávání budov pro uctívání se promění v příležitosti ke schůzkám, které se stanou velmi neuváženými, ruší dokonce světské sousedy, kteří jsou snad nuceni žádat o zmírnění nadměrného hluku. I v zemích, kde jsou lidé všeobecně známi svou rezervovaností, může se stát nadměrné pití mezi blízkými přáteli podnětem k tomu, že se mluví s opovržením o pravdě „dobrého poselství“. Praví křesťané se tudíž jistě musí chránit takových výstřelků. — 1. Petra 4:3.
20. (a) Jaký vliv na sbor mají ti, kteří se oddávají výstřelkům? (b) Jak se i hezké příležitosti přemění v hýření?
20 Jak řekl apoštol Petr, takové jednání je „poskvrnou a potupou“ křesťanského sboru. Narušuje čistý zjev Božích věrných služebníků. Je jako skvrna na čistém oděvu nebo jako vada na jinak půvabném obličeji. Protože někteří lidé mají v úmyslu vynasnažit se ze všech sil, aby uspokojili své touhy po zábavě, přemění i běžné hezké příležitosti v hýření. Snaží se ovlivnit nebo naučit druhé, aby se k nim připojili v divokém tanci a pití opojných nápojů, a říkají, že to je ‚normální uvolnění‘. Mohou se tu projevit „oči plné cizoložství“, jak řekl Petr. Při různých společenských příležitostech se mužské oči začnou dívat s nemravným zájmem na přítomné půvabné ženy. Nečisté žádosti se mohou stát tak mocné, že se dokonce i oči ženatých mužů mohou provinit hříchem. (Srovnej Matouše 5:28; Marka 9:47.) Ženy, které nejsou pevné v křesťanských zásadách, se jako „nestálé duše“ mohou snadno stát obětí zkažených mužů. — Srovnej 2. Timoteovi 3:6, 7.
21. Proč jsou skutečným nebezpečím pro křesťanský sbor lidé, kteří chtějí i druhé zaplést do výstředního života?
21 Tito muži jsou opravdu nebezpeční, protože jsou dovední ve svádění slabých. Apoštol Petr je popisuje jako ty, kteří mají ‚srdce školené v chtivosti‘. Jejich celý smysl nebo cíl života zřejmě leží v uspokojování chtivých žádostí, a tito muži se stávají zběhlí v dosažení svých tužeb. Učedník Juda o nich také mluví jako o těch, kteří „vnikli dovnitř“ a „nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro volné chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu, Ježíši Kristu“. Ukazuje, že „pro svůj vlastní prospěch obdivují osobnosti“ a že „ti, kteří působí rozdělení, [jsou] živočišní lidé, kteří nemají duchovní smýšlení“. (Juda 4, 16, 19) Jestliže mají buď lichocením nebo projevem zdánlivé horlivosti úspěch a získají vliv nebo významné postavení ve sboru, představují vážné nebezpečí. Právem přijdou pod Boží trest a zaslouží si zničení, jak prohlašuje apoštol Petr. Co platí pro muže, kteří jdou po této rozdělující, zkažené cestě, to stejně platí i pro ženy, které to činí. — Srovnej Zjevení 2:20–23.
22, 23. V čem se podobají Balámovi ti, kteří kazí druhé?
22 Apoštol Petr také přirovnal zkažené muže k Balámovi:
„Následovali cestu Baláma, syna Beorova, který miloval odměnu za křivdu, ale byl pokárán za své vlastní porušení toho, co je správné. Němý soumar zabránil prorokově šílenosti, když promluvil lidským hlasem.“ (2. Petra 2:15b, 16)
Tento věštec dobře věděl, že je proti vůli svrchovaného Pána proklínat Izraelity. Zatímco navenek tvrdil, že nepřestoupí to, co Jehova chtěl, aby mluvil, uvnitř živil žádost proklínat Izrael. Toužil po odměně, kterou mu nabízel moabitský král Balák. Ale Všemohoucí pokáral Baláma prostřednictvím jeho vlastní oslice. Zázrakem způsobil, že nerozumný soumar vyjádřil srozumitelnou řeč. (4. Mojžíšova 22:1–35) To nebylo obtížné pro toho, který může způsobit, aby křičely dokonce kameny. (Lukáš 19:40) Pro Balámovu přemrštěnou ziskuchtivost použil Jehova Bůh právem tento zcela neobyčejný způsob pokárání. Balám jednal pošetile, když se pokoušel odporovat Boží vůli, týkající se Izraele. Na čas mu pokárání domácího zvířete zabránilo sledovat svůj cíl, neboť se ukázalo, že prostě nemůže mít úspěch v proklínání Izraele. — 4. Mojžíšova 23:1 až 24:9.
23 Balám byl nicméně stále nakloněn tomu, aby získal odměnu. Nakonec přišel s plánem, jak se Izraelité sami dostanou pod Boží kletbu. Poradil Balákovi jak využít moabských a madiánských žen, aby se izraelští muži zapletli do modlářství a smilstva. (4. Mojžíšova 31:16; Zjevení 2:14) Plán měl úspěch, což vedlo ke smrti 24 000 Izraelitů. — 4. Mojžíšova 25:1–9.
24. Jak nám pomáhá Balámův příklad, abychom poznali sobecké lidi?
24 Jak působivě znázorňuje Balámův případ jednání lidí, kteří pro osobní zisk opustí, co je správné! Ani zázrak jim nezabrání, aby se nepokusili uspokojit svou chtivost. Proto bychom se měli vyhýbat úzkému společenství s každým, jehož postoj, mluva a chování vážně znepokojuje naše svědomí. Sobeckým lidem to prostě není zatěžko, ublíží-li druhým, aby dosáhli svého vlastního cíle.
25. Co je zdůrazněno slovy v 2. Petra 2:17?
25 Petr pokračuje v popisu takových zlých lidí: „Jsou to prameny bez vody a mračna hnaná prudkou bouří, a pro ně je vyhražena černota tmy.“ (2. Petra 2:17) Důvěrné přátelství s pošpiněnými lidmi nepřináší nic prospěšného. Tito lidé jsou jako prameny nebo studny, ke kterým se přibližuje unavený cestovatel v naději, že se osvěží vodou, ale je zklamán, když shledá, že pramen vyschl. Jsou také jako rozptýlená mlhavá mračna, k nimž vzhlížíme v naději na déšť potřebný k pěstování úrody, ale které jsou rychle odváty silným větrem. Učitelé lží nejsou pramenem světla nebo osvícení. Pohybují se k ‚černotě tmy‘, k naprosté tmě, představující odsuzující rozsudek, který je očekává.
BÝT OPATRNÝ NA ‚NABUBŘELÉ VÝRAZY‘
26. Jak popisuje apoštol Petr způsob, jímž zkažení lidé dosahují svého cíle?
26 Musíme dávat pozor na nebezpečné osoby uvnitř sboru právě pro jejich podvodný vnější zjev. Zvláště opatrní musí být ti, kteří nejsou dost pevní v křesťanské pravdě a v křesťanském životě. Metody používané sobeckými lidmi mohou být velmi působivé. Ale běda těm, kteří jsou podvedeni jejich mohutným přemlouváním! Apoštol Petr říká:
„Vyjadřují se nabubřele a neužitečně a tělesnými žádostmi a uvolněnými zvyky lákají ty, kteří právě unikli lidem, jednajícím v omylu. Zatímco jim slibují svobodu, jsou sami jako otroci zkaženosti, neboť kdokoli je někým přemožen, je jím zotročen.“ — 2. Petra 2:18, 19.
27. Co je charakteristické na mluvě a chování lidí, kteří působí špatným vlivem?
27 Ti, kteří přesvědčují druhé, aby přijali omyl neboli šli po cestě, která odporuje příkazům čistého svědomí, mluví často s velkou přesvědčivostí. Jsou domýšliví na sebe a svá slova a připisují velkou váhu svým výrokům. (Srovnej 2. Korintským 10:10, 12; 11:3–6, 12, 13.) Místo aby předkládali zdravé biblické důvody v duchu pokory, vysmívají se, mluví útočným a okázalým způsobem a skrývají slabost svých důkazů chvástáním. (Opak ke 2. Korintským 4:2.) Když jsou jejich působivá slova zkoumána ve světle Svatého písma, ukazuje se, že jsou prázdná a jalová.
28. Kdo je nejsnáze ovlivnitelný špatnými jedinci ve sboru?
28 Je smutné, že ti, kteří nejsou pevně založeni v Božím slovu, nepoznají nebezpečí. Jejich ‚vnímavost není cvičena, aby rozlišovala mezi správným a nesprávným‘. (Židům 5:14) Jelikož se snad tito nestálí lidé teprve nedávno oddělili od zvyků, které zneuctívají Boha, ale jež jsou ve světě běžné, mohou mít pro ně tyto zvyky stále určitou přitažlivost.
29. Jaký je biblický názor na zábavu nebo uvolnění a kdy je zapotřebí, abychom dávali pozor?
29 V našem přístupu k zábavě nebo uvolnění je nepochybně nutná rovnováha. Písmo nežádá, aby Boží služebníci žili asketickým životem nebo projevovali sebezapírání, jako by pouze v tom byla nějaká ctnost. Sebezapírání má smysl, jen když se tím sleduje nějaký dobrý cíl. (Srovnej Kazatele 2:24; 3:1, 4, 13; 8:15; 1. Korintským 13:3; Kolossenským 2:20–23.) Ale to nikoho neomlouvá, aby šel až do krajnosti a neovládal své padlé tělo či využíval křesťanskou svobodu jako zástěrku pro svou špatnost. (Galatským 5:13, 14; 1. Petra 2:16) Takový život nikdy nemůže být v souladu s láskou k Bohu a s láskou k bližnímu jako k sobě samému, nemůže být v souladu s „královským zákonem“, pod nímž jsme. (Jakub 2:8, 12) Ti, kteří uvádějí jiné důvody a kteří se vysmívají těm, kteří nesouhlasí s jejich výstřelky, ukazují, že jsou stále otroky svých vlastních sobeckých sklonů.
30. Co se nakonec může stát při špatném vlivu uvnitř sboru?
30 Je zapotřebí být rozumný a vystříhat se obou extrémů. Existuje nepopiratelné nebezpečí, že někdo nastoupí cestu, na níž se bezhlavě pěstuje zábava. Může být postupně vtažen do víru společnosti, která se za čas zhorší, a stále hlouběji sklouzává do extrémů v tanci nebo pití či podívané, která chválí sexuální nemravnost a sadismus. Je nerozumné tvrdit, že tyto neblahé vlivy nepředstavují nebezpečí. Stěží mohou pomoci, ale mají oslabující účinek na křesťanské svědomí a narušují mravní zázemí. Lidé, kteří předstírají něco jiného, často skončí jako oběť opilství a sexuální nemravnosti. — Přísloví 13:20.
31, 32. Co budou někteří členové sboru dále dělat až do ‚dne soudu‘ a s jakým výsledkem?
31 Apoštol Petr opravdu přesně popsal, co se bude stále dít mezi Božími služebníky až do ‚dne soudu, kdy nespravedliví budou odříznuti‘. (2. Petra 2:9) Budou vždy lidé, kteří se budou snažit rozšířit hranice křesťanské svobody daleko za to, co je rozumné, aby mohli uspokojit své tužby po smyslné rozkoši. Nechtějí uposlechnout biblický příkaz: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chtivost.“ (Kolossenským 3:5) Místo toho volí právě ty zábavy, které vzbuzují tyto špatné žádosti. Když se jejich jednání dotýká druhých, snad říkají: ‚Pokud to dovolí naše svědomí, není na tom nic špatného.‘ Ale nepoznávají, že poskvrněné svědomí není bezpečným vůdcem. Tito lidé touží po špatných žádostech, a proto jsou jejich otroky. „Svoboda“, kterou slibují druhým, je klam.
32 Výsledek pro ty, kteří se opět vrhají do špatného života, je opravdu nešťastný. Apoštol Petr napsal:
„Jestliže potom, co unikli poskvrnám světa přesným poznáním Pána a zachránce Ježíše Krista, se opět zapletli právě do těch věcí a jsou jimi přemoženi, jistě se pro ně stala jejich konečná situace horší než počáteční. Vždyť by pro ně bylo lépe, kdyby nebyli přesně poznali stezku spravedlnosti, než aby se po jejím přesném poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Stalo se jim to, co říká pravé přísloví: ‚Pes se vrátil ke svému vlastnímu zvratku a vykoupaná svině k válení v blátě.‘ “ — 2. Petra 2:20–22.
33. (a) Jaké změny snad učiní člověk, když přišel k poznání pravdy? (b) Proč je návrat ke světským způsobům velmi vážnou věcí?
33 Proč to mohl apoštol Petr říci? Když někdo jednou získá přesné poznání Pána Ježíše Krista, začne pociťovat nutnost učinit změny. Snad se vzdá opilství, nemravného života, karbanu a jiných neřestí. Když se očistí a změní, jak se očekává od učedníků Ježíše Krista, vyhne se neboli unikne „poskvrnám světa“, zvykům, o nichž poznal, že nejsou Bohem schváleny. Ale když se opět zaplete do zvyků, které zneuctívají Boha, dobrovolně odloží to, co poznal jako správné. Jeho poznání Ježíše Krista a jeho biblicky školené svědomí mu zpočátku slouží jako zábrana špatného chování. Když se však zbaví blahodárné zábrany, stane se ještě horším než předtím, co nastoupil cestu křesťanského učedníka. Možná, že zachází ještě dále než lidé, kteří neznají stezku spravedlnosti. Je to tím, že se jeho svědomí poskvrnilo nebo jako mrtvá tkáň dokonce zvadlo. (Srovnej 1. Timoteovi 4:2.) Kdyby nikdy nebyl poznal správnou cestu, jeho chování by nezneuctilo tak mocně Kristovo jméno, jeho hřích by neměl takovou závažnost a Boží soud proti němu by nemusel být tak přísný. — Srovnej Lukáše 12:45–48; 1. Timoteovi 1:13, 15, 16.
34, 35. (a) Co se můžeme naučit z přísloví o nečistém psu a vepři? (b) Jak bychom se měli dívat na toto přísloví?
34 Vzhledem k přísloví, které Petr použil, nemohou již zřejmě ti, kteří nastoupí cestu hříchu, využít příležitosti, aby činili pokroky v křesťanském životě. (2. Petra 1:2–11) Možná, že se někteří navenek zbavili špatných zvyků, ale nikdy je nezačali nenávidět. Ve skutečnosti neopustili „zvratek“, nečistotu tohoto světa. Stále jim je něco na ní přitažlivé, a tak se k ní mohou vrátit. Možná, že mají niterné přání, aby se váleli ve světském blátě mravního úpadku. Jiným se snad nepodařilo, aby prohloubili své ocenění pro hodnotu křesťanského učedníka, a má pro ně větší půvab to, co může nabídnout svět. Jak tragický je pád těch, kteří se tímto způsobem dostanou zpět do stavu, jejž si dříve tak ošklivili!
35 Inspirované přísloví je varováním všem, kteří tvrdí, že jsou křesťané. Jestliže nepěstujeme mravní a duchovní čistotu ve svých srdcích a postrádáme-li správný pocit štítivosti vůči nečistotě tohoto světa, jsme ve vážném nebezpečí duchovní zkázy. Křesťané si prostě nemohou dovolit, aby přestali být bdělí v odporu ke svodům zkaženého světa. Musíme umrtvit své špatné žádosti a nedovolit jim, aby nás začaly ovládat. Neměli bychom je ani rozněcovat toužebným pohledem na to, co může poskytnout svět. — 1. Korintským 10:12; Kolossenským 3:5.
ZŮSTAT BDĚLÍ!
36. Co musíme dělat, abychom se líbili svému Mistrovi, kromě toho, že zůstáváme mravně a duchovně čistí?
36 Kromě toho, že máme zůstat mravně a duchovně čistí, musíme být také činní ve službě našeho Mistra a pomáhat druhým duchovně i hmotně. Celý náš způsob života by měl prozrazovat duchovní bdělost a činnost. Apoštol Petr zdůraznil důležitost toho, když řekl:
„Milovaní, je to již druhý dopis, který vám píši, v němž, jako ve svém prvním, probouzím vaši schopnost jasně přemýšlet připomínkou, abyste si pamatovali výroky, které dříve mluvili svatí proroci, a přikázání Pána a zachránce skrze vaše apoštoly. Vždyť především víte to, že v posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od počátku stvoření.‘ “ — 2. Petra 3:1–4.
37. (a) Proč bychom měli mít ‚probuzenou schopnost jasně přemýšlet‘? (b) Na jakou významnou událost poukazovali proroci?
37 Máme dnes jistě prospěch z toho, že máme ‚probuzenou svou schopnost jasně přemýšlet‘, takže můžeme sami zhodnotit, co je důležité, abychom získali Boží schválení. (Srovnej 2. Petra 1:12–15.) „Svatí proroci“ zpět až k Enochovi varovali před dnem zúčtování. V Judovi 14, 15 čteme: „Ano, o nich prorokoval také sedmý muž od Adama, Enoch, když řekl: ‚Hle, Jehova přišel se svými svatými miriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci. O staletí později byli nuceni hebrejští proroci jako Izaiáš, Daniel, Joel, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš vyjádřit podobná proroctví. — Izaiáš 66:15, 16; Daniel 7:9–22; Joel 3:9–17; Abakuk 3:16–18; Sofoniáš 1:14–18; Aggeus 2:21, 22; Zachariáš 14:6–9; Malachiáš 4:1–6.
38. Proč bychom se měli snažit, abychom byli připraveni?
38 Božský soud, předpověděný všemi těmito i jinými proroky, zcela jistě proběhne. To vyžaduje, abychom se v každé době snažili být připraveni a nedávali v sázku své čisté postavení před Nejvyšším.
39. Jaké je poselství, sdělené přikázáním Ježíše Krista?
39 Poselství proroků je totéž jako to, jež nám bylo předáno přikázáním našeho Pána Ježíše Krista a opakováno apoštoly, včetně Pavla. My, učedníci Božího Syna, bychom měli být činní v jeho službě, zůstat mravně i duchovně čistí a být vždy připraveni přijmout našeho Pána, až přijde vykonat rozsudek nad bezbožnými. Boží Syn prohlásil:
„Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a náhle by na vás přišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Lukáš 21:34–36.
40. Co musíme dělat, abychom nepodlehli duchovní ospalosti?
40 Musíme dát tudíž pozor, abychom nepodlehli duchovní ospalosti. To vyžaduje, abychom se vyhýbali nemírnému požitku z jídla, pití a zábav. Takové výstřelky otupují duševní a duchovní vnímání a zatěžují srdce pocitem viny. Vytlačují dobré pohnutky ze srdce. Stejně tak i nevhodný zájem o živobytí může oloupit srdce o uklidňující jistotu, že Jehova Bůh opatří všechno, co opravdu potřebujeme. (Matouš 6:25–34) Kdykoli hlavní pohnutkou srdce přestane být přání, abychom byli nalezeni jako schválení Pánem Ježíšem Kristem v době jeho soudu, dostáváme se do vážného duchovního nebezpečí. Mohli bychom se ocitnout ve stavu, který není schvalován Mistrem, Ježíšem Kristem.
41. Proč víra v to, že Kristus zcela jistě přijde ve slávě, vždycky pomáhala lidem, aby mu zůstali věrně oddaní?
41 Stejně jako Petr, i jiní věrní apoštolové učili své spoluvěřící, aby stále měli před očima, že Kristus zcela jistě přijde, aby provedl soud a odměnil své věrně oddané učedníky. Hlavním cílem tohoto vyučování bylo pomoci křesťanům, aby byli schváleni, až přijde Syn člověka „s mocí a velikou slávou“. (Matouš 24:30) Stejně jako Ježíš i apoštolové zdůrazňovali důležitost prokázat se věrným až do konce. Konec mohl přijít buď při jejich smrti nebo během „přítomnosti Jehovova dne“. (2. Petra 3:12) Jelikož také vzkříšení Kristových spoludědiců je v Písmu spojováno s jeho návratem, naděje všech věrných učedníků jsou spojovány s příchodem Božího Syna v moci slavného nebeského Krále. (Matouš 10:28; 24:13, 36–44; 1. Tessalonicenským 1:9, 10; 4:14–17) Proto po celou dobu existence křesťanského sboru pomáhala neotřesitelná víra v Pánův příchod „s mocí a velikou slávou“ k tomu, aby se člověk prokázal jako věrný.
NEDAT SE SVÉST POSMĚVAČI
42. (a) Proč dnes slyšíme hlasy posměvačů? (b) V čem spočívá jejich dokazování?
42 Částečně z horlivosti, aby se dožili chvíle, kdy se Ježíš Kristus zjeví ve své slávě, vyskytli se během staletí věřící, kteří začali vzhlížet k zvláštnímu období nebo roku, kdy měl nastat obrat pro bezbožný svět. Tak tomu je až do těchto „posledních dnů“. Protože se určitá očekávání nesplnila, mnozí klopýtli a vrátili se na cestu světa. I dnes slyšíme ve splnění Petrových slov hlasy posměvačů. (2. Petra 3:3, 4) V podstatě říkají: ‚Jaký je důvod, abychom věřili, že Boží Syn odsoudí bezbožné a odmění své učedníky? Nic se přece nezměnilo od času stvoření. Původní životní koloběh pokračuje a nenaznačuje, že přijde v blízké budoucnosti nešťastný konec. Muži se žení, ženy se vdávají, děti se rodí a člověk dále stárne a umírá.‘ Z toho dovozují, že Pán Ježíš Kristus nikdy nepřijde, aby provedl rozsudek, nebo že tato událost je tak daleko v budoucnosti, že není nutné o ní bezprostředně uvažovat.
43. Co ukazuje, že vždy bylo zapotřebí, aby Kristovi učedníci byli pečliví ve vykonávání svých odpovědností?
43 Takoví posměvači zcela ztratili ze zřetele, že je nevyhnutelně dostihne buď smrt nebo „Jehovův den“. V obou případech nebudou mít další příležitost skládat si poklady v nebi svými znamenitými skutky. (Lukáš 12:15–21, 31, 33–40) Proto nikdy v dějinách neexistovalo pro učedníky Ježíše Krista období, kdy si mohli dovolit být lhostejní ke svým odpovědnostem. V naší době je jistě o to víc riskantnější činit to.
44. Jaké základní odpovědnosti bychom měli vykonávat?
44 Které odpovědnosti bychom tedy měli dnes vykonávat? Především máme příkaz: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Ano, při skonávání světa máme přednost podílet se na celosvětovém kázání „dobrého poselství o království“. (Matouš 24:14) Zvlášť důležitá je v této době naše povinnost projevovat lásku všem bratrům a reagovat na jejich potřebu pomoci, soucitu a povzbuzení. (Srovnej Matouše 25:35–40; Židům 13:1–3; 1. Jana 3:16–18.) Kromě toho se stále musíme snažit, abychom zůstali čistí od poskvrňujících skutků těla. — Matouš 7:21–23; Galatským 5:19–21.
JEHOVA DOKÁZAL, ŽE POSMĚVAČI NEMAJÍ PRAVDU
45, 46. Jaký důkaz poskytl Jehova, aby ukázal, že posměvači nemají pravdu?
45 Když dále vedeme život, který je v souladu s tím, že jsme učedníky Ježíše Krista, budeme neustále pamatovat na to, že Jehova Bůh před dávným časem podal nezvratný důkaz, že posměvači nemají pravdu. Apoštol Petr na to upozornil, když napsal:
„Podle jejich přání uniká totiž jejich pozornosti ta skutečnost, že nebesa byla odedávna a země, která Božím slovem celistvě vystupovala z vody a uprostřed vody; a těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou.“ — 2. Petra 3:5, 6.
46 To, že Jehova již jednou zničil svět bezbožných lidí, ukazuje, že posměvači nemají pravdu, když tvrdí, že nepřijde žádná drastická změna v lidských záležitostech, ale že „všechno pokračuje přesně tak jako od počátku stvoření“. Máme vlastní slovo Boha, jenž zaslíbil, že prostřednictvím svého Syna zasáhne proti bezbožným. Toto slovo je tak mocné, že není možné, aby se nesplnilo.
47. Jak objasňuje zpráva o stvoření moc Božího „slova“?
47 Způsob, jakým Bible mluví o Jehovových stvořitelských dílech, projevuje moc toho „slova“. Z 1. Mojžíšovy, 1. kapitoly se dozvídáme, že Nejvyšší řekne slovo nebo dá příkaz, a jeho záměr je tím vlastně vykonán. (Srovnej Žalm 8:1–6.) O druhém dni je řečeno: „A Bůh dále řekl: ‚Ať vznikne prostor mezi vodami a ať se oddělí vody od vod.‘ Bůh pak přistoupil k tomu, aby udělal prostor a oddělil vody, které by měly být pod prostorem, od vod, které by měly být nad prostorem. A tak se to stalo.“ (1. Mojžíšova 1:6, 7) Pak třetího dne „Bůh dále řekl: ‚Ať se shromáždí vody pod nebesy na jedno místo a ať se objeví souš.‘ A tak se to stalo.“ — 1. Mojžíšova 1:9.
48. Jak ‚země Božím slovem celistvě vystupovala z vody‘ „uprostřed vody“?
48 To, co říká 1. Mojžíšova, je v plném souladu s popisem apoštola Petra. Protože souš se vynořila nad povrch pozemských vod, ‚země Božím slovem celistvě vystupovala z vody‘. A pro vodu, která obklopovala zemi nad prostorou [jež obsahovala plyny, nutné k udržení života], stála země také „uprostřed vody“. (Srovnej Přísloví 8:24–29.) Toto uspořádání vešlo v jsoucnost „Božím slovem“.
49. (a) Jak se stalo, že „těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení“? (b) Jakou budoucí událost činí mocné „Boží slovo“ jistou?
49 Vody visící vysoko nad zemským povrchem a vody na zemi vytvořily možnost universální potopy a staly se i prostředkem, jímž Nejvyšší zničil bezbožný svět. Proto je potopa varovným příkladem všem, kteří se posmívají jistotě božského zákroku do lidských záležitostí v době Kristovy přítomnosti. Mocné slovo, jež vytvořilo možnosti pro universální potopu, tímtéž slovem, které poukazuje na zničení přítomného zlého světa. Apoštol Petr pokračuje: „Týmž slovem jsou však nynější nebesa a země uchovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ — 2. Petra 3:7.
50. (a) Jaké stanovisko přijali někteří lidé spojení s křesťanským sborem, pokud jde o zničení přítomného starého světa? (b) Jak se projevuje tento postoj?
50 Protože uplynulo mnoho století od doby, kdy apoštol Petr napsal tato slova, a protože jistá očekávání zůstala nesplněna, tázali se někteří lidé spojení s křesťanským sborem, zda takové zničení vůbec někdy přijde. I když se snad veřejně nepřipojují k posměvačům, nedívají se již na „den soudu“ jako na událost, s níž musí počítat. Stali se nedbalými a nežijí podle svých křesťanských odpovědností; upadli do stavu duchovní ospalosti. Pokud jde o zábavy a majetek, snaží se získat pokud možno nejvíce od přítomného světa.
VÁŽIT SI JEHOVOVY TRPĚLIVOSTI
51. Proč si nemáme myslet, že se příchod Krista, který má vykonat božský rozsudek, již dlouho odkládá?
51 Z lidského stanoviska se může zdát, že se již dlouho odkládá příchod Krista, který má vykonat božskou pomstu. Ale v očích Jehovy Boha tomu tak není. Abychom tedy duchovně neusnuli, musíme se dívat na věci ze stanoviska Nejvyššího. Slova apoštola Petra nám pomáhají, abychom to činili. Čteme:
„Ať však neuniká vaší pozornosti jedna skutečnost, milovaní, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. A přece Jehovův den přijde jako zloděj.“ — 2. Petra 3:8–10.
52, 53. Jak je pro Jehovu tisíc let jako jeden den a jeden den jako tisíc let?
52 Jehova není lhostejný k času, pokud jde o člověka. (1. Mojžíšova 1:14, 15) Přál si, aby člověk měřil čas. Vyznačil v Bibli určitá časová období, která jsou měřena v rocích podle lidského počítání času. (1. Mojžíšova 15:13–16; 2. Mojžíšova 12:40, 41; Galatským 3:17; 4. Mojžíšova 14:33, 34; 5. Mojžíšova 2:7; Jozue 5:6; Skutky 13:20) Protože je Bohem bez začátku a konce, od věčnosti do věčnosti, nemůže být jeho vlastní život měřen časem. (Žalm 90:2, 4) Co je tedy pro člověka tisíc let neboli období více než 365 000 dní, je pro věčného Boha jako jeden den o 24 hodinách.
53 Když inspirovaný Petr říká, že „jeden den je u Jehovy jako tisíc let“, nemyslí tím, že se pro Jehovu únavně vleče čas, pokud jde o pozemské nebo lidské záležitosti. Spíše tím myslí, že Bůh může v jednom dni o 24 hodinách vykonat to, k čemu by člověk potřeboval, dejme tomu, tisíc let. Ale Nejvyšší není nikdy tísněn časem, i když může věci uspíšit. Jestliže chce čekat tisíc let, než vykoná určitou věc, čeká — relativně řečeno — pouze jeden „den“.
54. (a) Proč bychom si neměli myslet, že Jehova Bůh je pomalý? (b) Jaký jsme měli prospěch z Jehovovy trpělivosti?
54 Proto místo abychom považovali staletí, která uplynula od Petrova druhého dopisu, za důkaz Boží pomalosti, měli bychom se na toto období dívat jako na podivuhodný projev božské trpělivosti. Nezvratně dokazuje, že náš nebeský Otec chce, aby lidé všude došli k pokání a žili. Jak zdůraznil Petr, Boží trpělivost byla prospěšná křesťanům. Kdysi byli i oni nevěřícími a potřebovali činit pokání, aby získali schválené postavení před Nejvyšším. Kdyby byl vykonán božský soud proti bezbožnému světu, byli by zahynuli ti, kteří ještě nepřišli k pokání. Tak Jehovova trpělivost umožnila záchranu křesťanů; stejně tak mají dosud příležitost i jiní, aby činili pokání a žili. Boží trpělivost nebude však projevována nekonečně. Neočekávaně, jako když přichází zloděj, zjeví se Pán Ježíš Kristus „v planoucím ohni“ až začne své dílo ničení bezbožných. — 2. Tessalonicenským 1:7–9.
55. Co bychom měli dělat vzhledem k tomu, že Kristus jistě přijde, aby vykonal rozsudek, a co to pro nás může znamenat?
55 Protože takové zjevení Pána Ježíše Krista může přijít kdykoli, musíme vážně myslet na své postavení před Bohem a Kristem. Nemáme k dispozici nekonečný čas, abychom si vytvořili záznam znamenitých skutků, pro něž bychom byli považováni za schválené. Bible jasně ukazuje, že den soudu našeho Pána překvapí ty, kteří nebudou bdělí. Jsme-li nedbalí ve svých křesťanských odpovědnostech, pak nás může jako zloděj tato událost zastihnout nepřipravené. Proto bychom se měli snažit, abychom žili každý den tak, jako by to byl náš den poslední, a neměli bychom dovolit, aby osobní žádosti nebo zábavy rušivě zasahovaly do naší věrné služby Jehovovi Bohu a našemu Pánu Ježíši Kristu. V takovém případě nebudeme nikdy litovat, jak jsme využili svůj čas, svou energii a svůj hmotný majetek. Zjevení Pána Ježíše Krista nebude časem, jenž by nás odhalil jako nevěrné otroky, kteří zasluhují potrestání. Naopak, začne tím období nesrovnatelných požehnání pro nás, kteří budeme částí Bohem učiněných „nových nebes“ nebo „nové země“. To je jistě velkolepá naděje, která si zaslouží, aby byla chráněna. — 2. Petra 3:13.
[Studijní otázky]
