Dále očekávat splnění slibu
11. kapitola
Dále očekávat splnění slibu
1, 2. (a) Co se stane podle neměnitelného „Božího slova“ a jaké vznikají otázky? (b) Jak popisuje apoštol Petr, co se stane s přítomným světem?
CELÝ světový pořádek potřebuje změnu. Každá složka lidského života jí bude zasažena. Tato změna je nevyhnutelná, protože neselhávající „Boží slovo“ rozhodlo o konci přítomných nebes a země i o tom, aby byly nahraženy slavnými novými nebesy a novou zemí. Co bude tento vývoj znamenat pro nás? Jak můžeme ukázat, že žijeme v očekávání toho, co Jehova Bůh zaslíbil?
2 Když se apoštol Petr zmínil o celosvětové potopě za Noemových dnů, napsal: „Týmž slovem jsou však nynější nebesa a země uchovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ (2. Petra 3:7) Apoštol dále říká, že „nebesa pominou se sykotem, ale prvky se pro žhoucí horko rozplynou a země a díla na ní budou odkryta“. — 2. Petra 3:10.
3. K jakému logickému závěru o hmotném vesmíru včetně naší Země dojdeme podle zprávy v 1. Mojžíšově?
3 Když se opíráme o tato inspirovaná slova, máme snad z toho vyvozovat, že naše doslovná Země, stejně jako Slunce, Měsíc a hvězdy, bude zničena? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme uvažovat o Božím názoru na jeho vlastní díla. O konci stvořitelského období nám říká záznam v 1. Mojžíšově: „Bůh viděl vše, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31) Vyhlídkou prvních lidí, pokud by zůstali poslušní, byl šťastný věčný život na zemi. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:3) Nic ve zprávě 1. Mojžíšovy neukazuje, že Země měla být pouze dočasným domovem člověka a nakonec měla být zničena v budoucím dni soudu. Logicky z toho vyplývá, že Božím předsevzetím bylo, aby hmotný vesmír, včetně naší Země, měl nekonečnou existenci.
4. (a) Jaký rozdíl dělá Petr, pokud jde o situaci před potopou a po potopě? (b) Co nezpůsobila potopa?
4 Kromě toho, dělá apoštol Petr rozdíl mezi 1. ‚nebesy starých dob a zemí, která celistvě vystupovala z vody a uprostřed vody‘, a 2. ‚nynějšími nebesy a zemí‘. (2. Petra 3:5, 7) A přece Země, která existovala před potopou, je stejná planeta, jaká je nyní. Je pravda, že záplava změnila fyzickou podobu Země. Vzhledem k tomu, že vody již nejsou zavěšeny vysoko nad zemským povrchem, změnil se ze stanoviska lidského pozorovatele i pohled na viditelný vesmír. Avšak tyto změny byly pouze vedlejším účinkem potopy. Jejím účelem nebylo zničit doslovnou planetu, ale vyhladit bezbožnou lidskou společnost, která byla mimo archu. Prostřednictvím zátopy pominula všechna díla a uspořádání vytvořená bezbožnou lidskou společností.
5. Má-li přijít obdoba celosvětové potopy, co se musí stát ve dni účtování?
5 Má-li tedy přijít obdoba celosvětové potopy, musí být všechno, co je spojené s přítomnou zlou lidskou společností, zničeno, jakoby stráveno ohněm. Ano, celé ústrojí lidských záležitostí, které začalo existovat po potopě, bylo uchováno ke zničení a dni soudu neboli účtování.
6. Je „oheň“, jímž skončí starý svět doslovný?
6 Že je zde „oheň“ použit jako symbol úplného zničení, je potvrzeno v biblické knize Zjevení, kde je Pán Ježíš Kristus popsán jako bojující král. Je řečeno, že po ukončení jeho bojové činnosti zůstává roztroušeno na povrchu země mnoho mrtvol, jako potrava pro supy. (Zjevení 19:15–18) Tento popis by se nemohl nikdy splnit, jestliže by se tato planeta měla doslova proměnit v popel bez života.
7. Co naznačují slova v 2. Petra 3:10 o blížícím se zničení?
7 Petrovo líčení o zkáze přítomné země i nebes se proto vztahuje na vyhlazení bezbožné lidské společnosti. Lidmi vytvořené vlády, které panovaly nad lidskou společností jako „nebesa“, přestanou existovat. (Srovnej Izaiáše 34:2–5; Micheáše 1:3, 4.) Zvuk jejich konečného rozkladu, popsaný jako „sykot“ páry unikající pod tlakem, bude mocný. „Prvky“, to jest duch, který podněcuje bezbožné lidstvo, aby myslelo, plánovalo, mluvilo a jednalo způsobem zneuctívajícím Boha, se rozplynou neboli zmizí. (Srovnej Skutky 9:1; Efezským 2:1–3.) To bude konec všech filozofií, teorií, uspořádání a soustav, které zrcadlí ducha lidstva, odcizeného Nejvyššímu. „Země a díla na ní budou odkryty“ neboli odhaleny jako takové, které si zasluhují zničení. Žádný člen zlé lidské společnosti, „země“, neunikne. (Srovnej 1. Mojžíšovu 11:1; Izaiáše 66:15, 16; Ámosa 9:1–3; Sofoniáše 1:12–18.) Všechna díla bezzákonných lidí — instituce a organizace, a vše s nimi spojené — se zjeví jako Bohem neschválená a budou odložena jako bezcenný odpad.
8. Vzhledem k tomu, že každá část přítomného světa bude zničena, jakou Petrovu radu bychom si měli vzít k srdci?
8 My, Boží služebníci, chceme proto žít způsobem, který by dokazoval naši upřímnou víru, že každá část přítomného světa navždy zanikne. Apoštol Petr nás nabádá, abychom tak jednali:
„Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a prvky se pro žhoucí horko roztaví!“ — 2. Petra 3:11, 12.
9. Kdo jediný přežije přicházející zničení s nadějí na věčná požehnání?
9 Když se každá část tohoto světa rozplyne „ohněm“ Božího hněvu, vyjádřeného skrze Pána Ježíše Krista, uniknou pouze lidé s přímým chováním a s oddaností k Bohu. Pravé uctívání není pasivní, nevyžaduje pouze, aby se člověk zdržoval určitých špatností. I když je závažné zachovávat mravní a duchovní čistotu, máme také povinnost projevovat lásku k druhým lidem tím, že ochotně a horlivě reagujeme na jejich tělesné a duchovní potřeby. To přispívá k velké radosti, protože „více štěstí je v dávání než v přijímání“. — Skutky 20:35.
JEDNÁNÍ, KTERÉ NAZNAČUJE, ŽE SI UVĚDOMUJEME BLÍŽÍCÍ SE KONEC
10. Jaké napomenutí dal Petr, vzhledem k blížícímu se ‚konci všech věcí‘?
10 Následující slova apoštola Petra jen podtrhují, co je nutné dělat vzhledem ke ‚konci všech věcí‘: „Buďte proto zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám. Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů. Buďte k sobě navzájem pohostinní bez reptání.“ — 1. Petra 4:7–9.
11. Co potřebujeme, abychom zůstali „zdravé mysli“?
11 V souladu s napomenutím, abychom zůstali mravně čistí neboli přímí ve svém jednání a abychom činně podporovali duchovní blaho druhých, musíme být „zdravé mysli“. To vyžaduje, abychom se nedali ovládat citovými vzněty a nedovolili, aby nás duchovně vyvedly z rovnováhy. Je životně důležité, abychom rozpoznali opravdu závažné věci života a měli vyvážený názor na to, co má mít přednost. — Filipenským 1:9, 10.
12. (a) Proč je důležité, abychom byli „bdělí vzhledem k modlitbám“? (b) Jak ocenil Petr z vlastní zkušenosti jejich důležitost?
12 Jestliže chceme zůstat věrnými Božími služebníky, nemůžeme doufat, že budeme úspěšní jen na základě vlastní síly. Musíme prosit Jehovu Boha o pomoc, být „bdělí vzhledem k modlitbám“. Apoštol Petr poznal z osobní zkušenosti, jak je důležité být „bdělý“, ostražitý vzhledem k modlitbám. Právě předtím, než byl Ježíš Kristus zatčen ozbrojeným zástupem v Getsemanské zahradě, povzbuzoval Boží Syn Petra, Jakuba a Jana, aby se modlili a nestali se obětí pokušení. Všichni tři apoštolové však v této kritické době usnuli. (Matouš 26:36–46; Marek 14:32–42; Lukáš 22:39–46) Oslaben tím, že nezůstal bdělý vzhledem k modlitbám, zapřel později Petr třikrát Ježíše Krista. (Jan 18:17, 18, 25–27) A přece dříve sebevědomě prohlásil: „Pane, jsem připraven jít s tebou i do vězení i na smrt.“ (Lukáš 22:33) „I když všichni ostatní klopýtnou, pokud jde o tebe, já nikdy neklopýtnu!“ — Matouš 26:33.
13. Čemu se můžeme naučit z Petrovy zkušenosti, když nebyl „bdělý vzhledem k modlitbám“?
13 To, co se stalo Petrovi, je pro nás životně důležitou lekcí. Můžeme z toho poznat nebezpečí přílišné sebedůvěry. Při svých omezeních a slabostech můžeme pouze s Boží pomocí zdárně odporovat pokušení. Proto se stále modleme s bdělou myslí a se srdcem, které je neochvějně nakloněno Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu.
14. Z jaké pohnutky bychom měli plnit své křesťanské odpovědnosti a jak se to projevuje v našem jednání se spoluvěřícími?
14 I když zůstáváme bdělí a vyrovnaní jako křesťanští učedníci, učiníme dobře, když uvážíme, zda nás k plnění odpovědností podněcuje láska. (1. Korintským 13:1–3) Apoštol nás vybízí, abychom měli k spoluvěřícím „vřelou lásku“. Taková láska se projevuje duchem odpouštění. Máme-li ji, nezvětšujeme chyby svých bratrů ani neobracíme pozornost k jejich nedostatkům. Nehledáme chyby a nestavíme přestupky druhých do nejhoršího světla. Jestliže budeme takto odpouštět, naše láska přikryje množství hříchů; nedostatky nebudou před druhými odhalovány.
15. Proč může být nutné projevit pohostinnost a s jakým postojem by se měla prokazovat?
15 Prokazování pohostinnosti je také výrazem lásky. Jak je krásné, když se dělíme o pokrm a potřebné věci s druhými, a to zejména jsou-li v nouzi! (Lukáš 14:12–14) Když naši spoluvěřící všechno ztratí, buď přírodním neštěstím nebo pronásledováním, máme jim otevřít svůj dům i na delší dobu. Možná, že je nám to velmi nepohodlné a snad máme sklon stěžovat si, že jsou tím kladeny velké požadavky na náš majetek nebo síly. V takové době však učiníme dobře, jestliže nereptáme, že musíme vždy znovu projevovat pohostinnost, a uvědomíme si, že to je znamenitý způsob, jak můžeme prokazovat lásku těm, které Bůh miluje.
16, 17. (a) Jak bychom se měli dívat na dary, které máme? (b) Jaký znamenitý postoj doporučil a projevil Pavel?
16 Všichni máme nějaké dary nebo nadání, které můžeme použít pro dobro druhých. Zda zůstaneme Božími schválenými služebníky závisí na tom, užíváme-li tyto dary horlivě a radostně. Je moudré, jestliže se neporovnáváme s druhými. Tím se vyhneme zklamání, když vidíme, že druzí mohou dělat mnohem více než my. Ale naopak nebudeme vzbuzovat pocit nadřazenosti, když můžeme vykonat v některém ohledu více než druzí. (Galatským 6:3, 4) Povšimni si, co říká apoštol Petr: „Podle toho, jaký dar každý obdržel, používejte jej tak, že si navzájem sloužíte jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti, která je vyjádřena rozmanitými způsoby.“ (1. Petra 4:10) Máme tedy odpovědnost plně používat všechny dary, které máme. Je to z Boží nezasloužené laskavosti, že jsme to, co jsme, a že máme to, co máme. Všechny naše síly, schopnosti a nadání mají být považovány za dary, které nám byly poskytnuty z Jehovovy nezasloužené laskavosti, aby byly používány k slávě a cti Nejvyššího.
17 Apoštol Pavel vyzdvihl správný postoj následujícími otázkami: „Kdo tě nutí, aby ses odlišoval od někoho jiného? Vskutku, co máš, co jsi nedostal? Jestliže jsi to pak skutečně dostal, proč se chlubíš, jako kdybys to nedostal?“ (1. Korintským 4:7) Ačkoli Pavel mohl říci: „Namáhal jsem se více než oni všichni“, nepřipisoval si zásluhu, ale dodal „ne však já, ale Boží nezasloužená laskavost, která je se mnou“. — 1. Korintským 15:10.
18. Jakým způsobem bychom měli používat své dary?
18 Jako věrní správci budeme chtít plně využít všechny dary, které máme, pro duchovní i hmotnou pomoc druhým. Také je velmi důležitý způsob, jakým to děláme. O tom napsal apoštol Petr:
„Jestliže někdo mluví, ať mluví, jako by to byla svatá Boží prohlášení; slouží-li někdo, ať slouží, jako závislý na síle, kterou opatřuje Bůh, tak aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Ježíše Krista. Jeho je sláva a moc po celou věčnost. Amen.“ — 1. Petra 4:11.
19. Jak můžeme oslavovat Boha, když druhým pomáháme duchovně i hmotně?
19 Jestliže tedy pomáháme druhým duchovně, budeme chtít mluvit tak, abychom ukázali, že pramenem našich útěšných, milujících slov je Jehova Bůh. Činíme-li to, naše kázání a učení bude budující a nebude vzbuzovat pocity méněcennosti a studu v těch, kterým přicházíme na pomoc. A podobně, jestliže rozdáváme ze svého času a energie, abychom pomáhali tělesně, budeme se svými silami spoléhat na Boha. Tak nebudou zdůrazňovány naše vlastní schopnosti, ale bude položen důraz na to, jak Bůh používá naše schopnosti ke konání dobra. Tím bude oslavován náš nebeský Otec. (1. Korintským 3:5–7) Je-li sláva a čest vzdávána Otci, protože jsme učedníky jeho Syna, Jehova Bůh je „oslavován prostřednictvím Ježíše Krista“. Ano, je to Nejvyšší, kdo nám poskytuje schopnosti a sílu, abychom konali dobré.
20. Proč bychom se měli těšit na příchod Jehovova velikého dne a co bychom tedy měli dělat?
20 Když používáme svůj čas, majetek a síly pro pomoc druhým, ukazujeme, že jsme ve stavu duchovní pohotovosti, připraveni na Jehovův veliký den. Vědomí toho, že Pán Ježíš Kristus může kdykoli přijít jako vykonavatel Boží pomsty, nás může podněcovat, abychom zůstali duchovně bdělí. Proto chceme mít ustavičně na mysli, že Jehovův veliký den určitě přijde. Můžeme se na něj právem těšit s horlivým očekáváním, že otevře dosud nevídané příležitosti pro všechny věrné učedníky Ježíše Krista. Jehovův den bude znamenat naše trvalé osvobození od nespravedlnosti a útlaku přítomného světa, abychom se mohli radovat z „nových nebes a nové země“. Jak je důležité, abychom tento den ‚pevně chovali v mysli‘ a dychtivě po něm toužili! (2. Petra 3:12, 13) Naše horlivé účastenství v oznamování Božího předsevzetí druhým dokazuje správný postoj. Ukazuje, že jsme přesvědčeni, že Jehovův den přijde a že druzí to musí vědět, aby mohli jednat v souladu s tímto životně důležitým poznáním.
21. (a) Čím si můžeme být jisti, pokud jde o Boží slib „nových nebes a nové země“? (b) Jak se nás to dotýká?
21 Boží zaslíbení „nových nebes a nové země“, poprvé prohlášené prostřednictvím proroka Izaiáše, se splní v plném smyslu slova. (Izaiáš 65:17; 66:22) Spravedlivé panství v rukou Ježíše Krista a s ním spojených králů-kněží nad pozemskou společností, která je v souladu s božským zákonem, se musí stát skutečností. (Zjevení 5:9, 10; 20:6) Jistota toho nás může povzbudit k činnosti, přimět nás, abychom se co nejvíce snažili být mezi těmi, kteří budou mít podíl na budoucích požehnáních. Apoštol Petr připomněl: „Milovaní, vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Jako Boží služebníci máme zájem, abychom byli schváleni Pánem Ježíšem Kristem a nebyli poskvrněni nebo znehodnoceni světskými názory, způsoby a jednáním. Nechceme být znečištěni hříchem. Hřích ničí náš pokoj s Bohem; pouze zůstáváme-li ve stavu, kdy naše hříchy mohou být usmířeny, můžeme být při příchodu velikého dne shledáni „v pokoji“.
OCEŇOVAT BOŽÍ TRPĚLIVOST
22. Proč bychom neměli být netrpěliví vzhledem ke splnění Božího slibu?
22 Zatímco se právem těšíme na „nová nebesa a novou zemi“, nechceme se stát netrpěliví k splnění Božího slibu. Okolnost, že Jehovův veliký den již dávno nepřišel, umožnila naši vlastní záchranu. Apoštol Petr řekl:
„Považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, stejně jako vám také psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, když mluvil o těchto věcech, jako to činí také ve všech svých dopisech. Jsou v nich však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení a nestálí překrucují, jako to rovněž, ke svému vlastnímu zničení, dělají s ostatním Písmem.“ — 2. Petra 3:15, 16.
23. (a) Proč bychom neměli spoléhat na Boží trpělivost? (b) Jak někteří lidé v prvním století nepoznali důvod Boží trpělivosti?
23 Jako lidé, kteří oceňují Jehovovu trpělivost, si chceme dát pozor, abychom se na ni nespoléhali a neospravedlňovali některé skutky sobectví tím, že veliký den může být ještě daleko. V prvním století n. l. byli věřící, kteří to zřejmě dělali. Apoštol Petr je popisuje jako ‚neučené a nestálé‘, postrádající jasné porozumění Božího slova a vrtkavé vzhledem ke křesťanským naukám a k jejich uplatnění. Tito lidé se snažili dokonce používat výroky z dopisů inspirovaného apoštola Pavla a jiné části Písem, aby omlouvali své nesprávné chování. Snad poukazovali na to, co Pavel napsal o pěstování svědomí a o prohlášení za spravedlivé vírou a ne skutky mojžíšovského Zákona; to poskytlo místo všem druhům skutků, které odporovaly Boží vůli. (Srovnej Římanům 3:5–8; 6:1; 7:4; 8:1, 2; Galatským 3:10.) Možná, že byly zneužity i následující myšlenky:
„Kristus nás osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ (Galatským 5:1) „Všechno je pro mne zákonné.“ (1. Korintským 6:12) „Čistým je vše čisté.“ (Titovi 1:15)
Nedbali ovšem na to, že Pavel také řekl:
„Nepoužívejte této svobody jako popudu pro tělo, ale s láskou si navzájem služte jako otroci. Vždyť celý Zákon je naplněn v jednom výroku; totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe.‘ “ (Galatským 5:13, 14) „Každý ať nadále hledá ne svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ — 1. Korintským 10:24.
24. Proč musíme dávat pozor na svou společnost i uvnitř sboru?
24 Jako v prvním století, jsou i dnes lidé, kteří by chtěli rozšířit hranice křesťanské svobody tak, že by se stali otroky hříchu. Proto učiníme dobře, jestliže dáváme pozor na svou společnost, abychom nepřišli pod špatný vliv a nebyli svedeni. Apoštol Petr na to upozornil, když napsal: „Milovaní, když tedy máte předem takové poznání, střezte se, abyste s nimi nebyli svedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od svého vlastního pevného postoje.“ — 2. Petra 3:17.
ČINIT JAKO KŘESŤANÉ POKROKY
25, 26. Když jsme získali víru, co bychom měli dělat v souladu s 2. Petra 1:5–7?
25 Abychom neztratili požehnání, která pro nás chystá Jehova Bůh, měli bychom se snažit, abychom činili pokroky v křesťanském životě i činnosti. (2. Petra 3:18) Když to budeme dělat, bude to v souladu s povzbuzením apoštola Petra:
„Ano, právě proto přispějte podle toho vším svým opravdovým úsilím a připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ — 2. Petra 1:5–7.
26 Jehova Bůh nám dal skrze svého Syna možnost věřit. Proto nebo jako následek toho, co se vykonalo k našemu užitku, bychom měli rozvíjet další znamenité vlastnosti, které dokazují, že máme pravou víru. Děláme to, jestliže necháme plnou silou působit ve svém životě Boží slovo a Božího ducha. (2. Petra 1:1–4) Apoštol Petr nás nabádá, abychom ‚přispěli vším svým opravdovým úsilím‘ a pilně vynaložili všechnu sílu, kterou máme, a spolupracovali s naším nebeským Otcem, který z nás chce učinit dokonalé křesťany. — Srovnej 1. Korintským 3:6, 7; Jakuba 1:2–4.
27. Co se myslí tím, že máme k víře připojit ctnost?
27 Připojit ctnost k víře znamená, že se snažíme být lidmi s vynikající mravností, když napodobujeme svůj příklad Krista. Ctnost neboli mravní znamenitost je pozitivní vlastnost. Ten, kdo ji má, se nejen zdržuje, aby nedělal zlo nebo působil bezpráví druhým, ale také se snaží konat dobro a kladně reagovat na duchovní, tělesné a citové potřeby jiných.
28. Proč je důležité růst v poznání?
28 Mravní znamenitost nemůže existovat bez poznání. Potřebujeme poznání, abychom rozeznali správné od nesprávného. (Židům 5:14) Je také důležité, abychom ocenili, jaké pozitivní dobro máme projevit v dané situaci. (Filipenským 1:9, 10) Na rozdíl od lehkověrnosti, která zlehčuje nebo dokonce odporuje poznání, spočívá pevně založená víra na poznání a má z něho užitek. Pilné uplatňování Svatého písma posilní naši víru, jak porosteme v poznání Jehovy Boha a jeho Syna.
29. (a) Proč je poznání důležité pro pěstování sebeovládání? (b) Jaký je vztah mezi sebeovládáním a vytrvalostí?
29 Poznání nám slouží k tomu, abychom se nepoddávali hříšným vášním, abychom se nestali nemírní a bezuzdní v chování nebo se nějakým jiným způsobem neprovinili vážným přestupkem a nepřestali zrcadlit božský obraz v postoji, slovu a skutku. Poznání přispívá k sebeovládání, schopnosti krotit vlastní osobu, jednání a mluvu. Jestliže stále pěstujeme sebeovládání, získáme důležitou vlastnost — vytrvalost. Vnitřní síla, kterou dává vytrvalost, může nám též pomoci, abychom odolali hříšným vášním, nedělali kompromisy při pronásledování nebo nebyli příliš zaměstnaní denními starostmi, zábavami či hmotným majetkem. Naše vytrvalost pramení z toho, že se spoléháme na sílu a vedení Nejvyššího. — Srovnej Filipenským 4:12, 13; Jakuba 1:5.
30. (a) Co je zbožná oddanost a jak se projevuje? (b) Co ukazuje, že zbožnost nemůže existovat bez bratrské náklonnosti?
30 Zbožná oddanost neboli uctivost by měla být spojena s vytrvalostí. Takový postoj odlišuje celý životní běh pravého křesťana. Projevuje se vážností a úctou ke stvořiteli a uctivou pozorností a ohledem k rodičům a všem, kteří si zaslouží oddanost. (1. Timoteovi 5:4) Bez bratrské náklonnosti ovšem neexistuje zbožnost. Apoštol Jan řekl:
„Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten totiž, kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20)
Každý, kdo se pyšní svou úctou a oddaností, bude ji žalostně postrádat, jestliže nebude projevovat náklonnost, laskavost a přátelství svým bratrům. Nemůžeme být vřelí k Bohu a chladní k bratrům.
31. Komu by měla být projevována láska a proč?
31 Láska je vynikající vlastnost, která má být v našem životě zvláště zřejmá. Tento druh lásky nemá být omezen na naše křesťanské bratry. Zatímco máme náklonnost k duchovním bratrům, láska má být projevována všem lidem. Tato láska nezávisí na tom, jakou má někdo morálku. Má se projevovat i nepřátelům, a to zejména tak, že zrcadlí přání duchovně jim pomoci. — Matouš 5:43–48.
32. K čemu to povede, jestliže uplatníme radu v 2. Petra 1:5–7?
32 K čemu to povede, jestliže se ctnost, poznání a sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost, bratrská náklonnost a láska připojí k víře? Apoštol Petr odpovídá: „Jsou-li totiž ve vás tyto věci a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:8) Nebudeme pak nečinní, duchovně mrtví. Budou-li božské vlastnosti sídlit v našem srdci jako skutečná část naší osoby, budeme nutkáni myslet, mluvit a jednat způsobem, který Bůh schvaluje. (Srovnej Lukáše 6:43–45.) Bude-li tomu tak, bude pro nás příchod Pána Ježíše Krista, až převezme plný dozor nad pozemskými záležitostmi, začátkem požehnání daleko větších, než si dnes dovedeme představit.
33–35. Jaký máme užitek z toho, že žijeme jako učedníci Ježíše Krista?
33 Proto nikdy nebuďme nedbalí ve svém chování nebo vykonávání svých křesťanských odpovědností, včetně důležitého díla oznamování Božího poselství druhým. Jestliže jsme si vyvolili život jako učedníci Ježíše Krista, můžeme se radovat z čistého svědomí a blahodárného společenství se spoluvěřícími. Můžeme pociťovat Boží posilující pomoc v dobách zkoušek a náš vztah k druhým se bude zlepšovat, když budeme svědomitě uplatňovat biblické zásady.
34 Neexistuje žádná životní situace — doma, v zaměstnání, v jednání s vládními autoritami na všech úrovních — , kde by se neprojevilo dobro, jestliže se snažíme následovat Boží slovo. Také nás to povede k tomu, abychom si více uvědomovali, jak je důležité, abychom celým srdcem dosahovali co nejvíce lidí s utěšujícím biblickým poselstvím. Najdeme velké štěstí a opravdový pocit naplnění, budeme-li reagovat na potřeby druhých, a to zejména na jejich duchovní potřeby.
35 A co je nejdůležitější, žít jako praví učedníci Ježíše Krista je jediná cesta, která je spojena se zaslíbením šťastného života v nekončící budoucnosti. Jistě bychom nechtěli ztratit to, co jsme získali. Ať nás tedy každý nadcházející den najde připravené na příchod našeho Pána, který se objeví jako vítězný král. Pouze za takových okolností se můžeme podílet na neomezené radosti, kterou budeme mít z toho, že jsme lpěli na své oddanosti věrně sloužit Jehovovi Bohu.
[Studijní otázky]
