Muži, kteří ti mohou pomoci k úspěchu
9. kapitola
Muži, kteří ti mohou pomoci k úspěchu
1, 2. (a) Co potřebujeme od druhých v dobách tísně? (b) Kdo nám může v křesťanském sboru nejlépe pomoci?
POVZBUZUJÍCÍ slovo v dobách tísně, pomocná ruka, když hrozí nepříjemnosti — jaké to může být požehnání! Taková pomoc je životně důležitá, protože na naší cestě k věčnému životu vznikají překážky, které tuto cestu uzavírají. Je opravdu požehnáním, že v křesťanském sboru jsou věrní starší bratři, kteří mohou poskytnout potřebné povzbuzení i útěchu.
2 Bible mluví o „pastýřích“ jako o „daru na lidech“, který dal Ježíš Kristus k budování sboru v lásce. (Efezským 4:7–16) Jestliže bys tedy někdy cítil, že slábneš ve víře, byl v rozpacích, zmatený nebo zbavený odvahy pro problémy či zkoušky, měl bys navštívit oddané starší, aby ti pomohli setrvat v rozhodnutí zůstat schváleným učedníkem Božího Syna.
3. Jaké napomenutí je dáno starším v 1. Petra 5:1–3?
3 Prozkoumání toho, co napsal apoštol Petr starším, dobře objasní, jak a proč mohou být pro tebe starší posilující pomocí. Čteme:
„Proto vybízím starší muže mezi vámi, neboť jsem také starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena: Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu.“ — 1. Petra 5:1–3.
4. Jak ukazují Petrova slova, že se nevyvyšoval nad starší, kterým psal?
4 Můžeme být rádi, že existují křesťanští muži, kteří se chtějí řídit radou apoštola Petra. Když poskytují duchovní pomoc členům sboru, činí to v tomtéž duchu, jaký projevil apoštol. Vede je láska k Bohu a bratrům. Povšimni si, že Petr se nevyvyšuje nad starší, které vybízí nebo povzbuzuje. Mluví o sobě jako o ‚starším muži jako oni‘, to jest ‚spolustarší‘. Apoštol tak dává najevo, že je bratrem, který má soucítící porozumění pro jejich postavení starších ve sboru. Takový soucítící postoj v jednání se spoluvěřícími vede k tomu, že starší se stává pro své bratry opravdovým požehnáním.
5. Jak byl Petr „svědek Kristových utrpení“?
5 Petrova slova také ukazují, že poznal těžkou odpovědnost, která mu byla svěřena. Označuje se jako „svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena“. Petr věděl dobře, jak byl Boží Syn hanoben, týrán a nakonec přibit na kůl. Byl toho očitým svědkem a viděl i vzkříšeného Ježíše Krista a jeho vystoupení do nebes. Ve svém druhém dopise říká:
„Neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista proto, že bychom následovali chytře vymyšlené falešné historky, ale proto, že jsme se stali očitými svědky jeho velkoleposti. Přijal totiž od Boha Otce čest a slávu, když mu byla předána od nádherné slávy takováto slova: ‚To je můj Syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova předaná z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ — 2. Petra 1:16–18; srovnej Matouše 16:28 až 17:9.
6. Proč měli starší, k nimž se Petr obracel, dobrý důvod, aby dbali jeho slov?
6 Starší, k nimž se Petr obracel se svým povzbuzením, měli tedy dobrý důvod, aby věnovali pozornost slovům spolustaršího, který o sobě mohl říkat, že je „svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena.“ Nejen že se apoštol na ně obracel pokorným způsobem, ale i jeho vlastní příklad byl hodný následování, protože — jak ukazuje biblický záznam — činně a často se značným nebezpečím oznamoval druhým to, čeho byl očitým svědkem. — Skutky 2:22–38; 4:8–12, 19, 20; 5:29–32.
7, 8. (a) Co by měl starší uznat ohledně toho, komu stádo patří? (b) Jak by to mělo ovlivnit jeho jednání se sborem?
7 Dnešní starší, má-li se podobat Petrovi, musí poznat, že členové sboru nepatří jemu, ale Jehovovi Bohu. Také apoštol Pavel upozornil na tuto důležitou skutečnost. Řekl starším efezského sboru: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch jmenoval jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který koupil krví svého vlastního Syna.“ — Skutky 20:28.
8 Jehova Bůh získal členy sboru do svého vlastnictví. Za velikou cenu. Nemohla být zaplacena větší hodnota než krev jeho bezhříšného Syna. Když starší získají Jehovovo hledisko na hodnotu jim svěřeného sboru, pomáhá jim to, aby pilně pomáhali každému jednotlivci zůstat čestným majetkem Nejvyššího. Musí odpovídat Bohu za každé špatné zacházení se stádem. Proto by se starší měli snažit, aby správně oceňovali hodnotu každého jednotlivce ve sboru. To může sloužit jako mocná zábrana toho, aby se nevyvyšovali nad stádem nebo s ním nejednali drsným, panovačným způsobem. (Opak ke Skutkům 20:29.) Jednotliví členové sboru jsou velmi budováni bratry, kteří jim přiznávají povinnou vážnost a úctu. Všem dodává pocit bezpečí, jsou-li starší skutečnými „pastýři“ a starají-li se o duchovní i tělesné blaho celého stáda.
„NE Z DONUCENÍ, ALE OCHOTNĚ“
9, 10. (a) Za jakých okolností by starší pásl stádo „z donucení“? (b) Co dokazuje, že pase sbor „ochotně“?
9 Za určité situace, když je zapotřebí pomoci, přibližujeme se daleko snáze k tomu, kdo má nejen schopnost pomoci, ale také si přeje to učinit. Petr vhodně žádá, aby starší pásli „ne z donucení, ale ochotně“. (1. Petra 5:2) Aby byl muž dobrým „pastýřem“ ve sboru, nesmí vykonávat svou práci pouze z pocitu povinnosti. Jestliže by se starost o sbor měla stát neradostnou dřinou, starší by prostě vykonával své pověření „z donucení“. Stádo by to poznalo a stáhlo by se, protože by nechtělo přidávat k břemenům staršího ještě své vlastní problémy. Když však má starší radost z konání svých odpovědností, protože si takovou práci opravdu přeje konat, budou k němu členové sboru přitahováni. Taková ochota sloužit pramení z hluboké lásky k Bohu a ke sboru jeho lidu. Je důkazem, že starší vykonává svůj úřad u stáda se správným postojem.
10 Starší ovšem musí mít dobrý úsudek, aby na sebe nenaložil více úkolů, než může rozumně zvládnout. S přibývajícími léty a horším zdravím snad již nemůže vykonat tolik jako dříve, a je třeba, aby žádal jiné schopné muže o pomoc. Nicméně může si stále udržet opravdovou radost, že je v rámci svých možností ochotným „pastýřem“.
„NE Z LÁSKY K NEPOCTIVÉMU ZISKU, ALE DYCHTIVĚ“
11. Proč je nebezpečí, že by mohl sbor pást „z lásky k nepoctivému zisku“?
11 Má-li být opravdovou pomocí bratrům, musí mít starší kromě projevování ochotného ducha také čistou nesobeckou pohnutku. Apoštol Petr varuje, aby pastýř nesloužil „z lásky k nepoctivému zisku“. Používat pastýřského uspořádání k získání hmotného majetku, chvály nebo moci, by bylo nečestné. Je pravda, že Bible radí prokazovat ‚dvojnásobnou čest‘ mužům, kteří tvrdě pracují v učení. (1. Timoteovi 5:17, 18) Tato ‚dvojnásobná čest‘ však musí vždy přicházet od členů sboru dobrovolně; starší ji nikdy nemá vyhledávat či považovat za něco, nač má právo nebo co si zaslouží. Starší může získat významné postavení, protože mu snad okolnosti umožňují, aby se více podílel na činnosti pro království než druzí, nebo protože snad má nějaké zvláštní schopnosti. Snadno pak může vzniknout pokušení, aby využil svého postavení a přál si nebo dělal narážky na určité hmotné věci, které by mu snad druzí mohli poskytnout. Mohlo by to vést také k tomu, že by se stýkal hlavně se zámožnějšími lidmi ve sboru a zanedbával druhé. Mohl by toužit po slávě, ale stát se chladným nebo dokonce pohoršeným vůči oprávněné kritice nebo radě.
12, 13. Jak dokázal apoštol Pavel, že sloužil svým bratrům „dychtivě“?
12 I když se to dnes v křesťanském sboru může stát relativně málo mužům, starší by neměli podceňovat nebezpečí. Měli by odporovat i nejnepatrnějším projevům či sklonům vyhledávat hmotný užitek prostřednictvím duchovního příbuzenství. Křesťanský apoštol Pavel dal v tom ohledu vynikající příklad. Mohl říci starším efezského sboru:
„Mějte na paměti, že jsem tři roky dnem i nocí nepřestával se slzami napomínat každého jednotlivce . . . Netoužil jsem po stříbře ani zlatě ani oděvech žádného člověka. Vy sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým i těch, kteří byli se mnou. Ukázal jsem vám ve všem, že takovou usilovnou prací musíte pomáhat těm, kteří jsou slabí, a mít na paměti slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘ “ — Skutky 20:31–35.
13 Sbor má nesmírný užitek z mužů, kteří „dychtivě“ pracují jako Pavel. Byl rád, že může sloužit bratrům, a nikdy se toužebně nedíval na to, co vlastní a co by mu mohlo být prospěšné. Jeho radost vycházela z toho, že sám dobrovolně dával, když budoval své bratry.
14. Co zahrnuje podle 1. Tessalonicenským 2:5–8 „dychtivé“ pasení sboru?
14 Nepokrytecký způsob služby Pavlovy i jeho druhů je objasněn jeho slovy v dopise Tessaloničanům:
„Nikdy jsme skutečně nevystupovali s lichotivou řečí (jak víte) nebo pod záminkou chtivosti, Bůh je svědek! Nehledali jsme slávu od lidí, ani od vás ani od jiných, ačkoli jsme mohli být nákladným břemenem jako Kristovi apoštolové. Stali jsme se naopak mezi vámi jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní dítě. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost byli jsme velmi potěšeni, že jsme vám předali nejen Boží dobré poselství, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tessalonicenským 2:5–8)
Ano, místo aby hledal osobní zisk u členů sboru, jednal Pavel jako kojící matka, která hluboce miluje své děti a klade jejich zájem před svůj vlastní. — Srovnej Jana 10:11–13.
15. Jakým způsobem by měl starší pást stádo?
15 Starší si kromě správné pohnutky svého zájmu o stádo potřebuje uvědomovat i důležitost toho, aby se staral o sbor správným způsobem. Apoštol Petr radí starším, aby ‚nepanovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale aby se stali příkladem stádu‘. (1. Petra 5:3) Když se starší drží tohoto napomenutí, nevyvyšuje se nad své bratry. To by bylo v opaku k poučení, které dal Ježíš svým následovníkům:
„Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho nenazývejte nikoho na zemi svým otcem, protože jeden je váš Otec, nebeský. Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože jeden je váš vůdce, Kristus. Ale největší mezi vámi ať je vaším služebníkem.“ (Matouš 23:8–11)
Starší, místo aby vydával jako pán příkazy nebo se snažil řídit životy členů sboru, je mužem, který pokorně slouží svým bratrům. Svým příkladem povzbuzuje stádo, aby se podobalo Kristovi. — Srovnej 1. Tessalonicenským 2:9–12.
16. Proč je možné se s důvěrou obrátit na věrné starší?
16 Když starší dávají osobně dobrý příklad v křesťanském životě i činnosti, mohou velmi přispět k tomu, aby jejich spoluvěřící byli nakonec schváleni Jehovou Bohem. A nadto, Ježíš Kristus, „hlavní pastýř“, pod nímž slouží, odmění všechny věrné nižší pastýře v době, kdy se slavně zjeví jako „Král králů a Pán pánů“. (Zjevení 19:16; 1. Timoteovi 6:15) Jak napsal apoštol Petr: „A až bude hlavní pastýř učiněn zjevným, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ (1. Petra 5:4) Opravdu, muži, kteří slouží svým bratrům k dobrému účelu, ze správné pohnutky a vhodným způsobem, jsou skutečnou pomocí sboru a přispívají k jeho velké radosti z křesťanské životní cesty. (2. Korintským 1:24) Neváhejte přihlásit se o pomoc u věrných starších, kdykoli je to zapotřebí.
[Studijní otázky]
