Pomoc při snášení těžkostí
8. kapitola
Pomoc při snášení těžkostí
1, 2. Proč nemohou učedníci Ježíše Krista uniknout utrpení?
NĚKDY v životě naléhavě potřebujeme pomoc ve svých problémech. Jestliže nás potkalo v rychlém sledu několik tragédií, můžeme snadno upadnout do beznadějného zoufalství. Břemeno se zdá být větší, než můžeme unést. Jak je dobré mít v takové době pomoc!
2 I když jsme učedníky Syna Jehovy Boha, nevylučuje to, že potřebujeme pomoc. Nejsme imunní vůči neštěstí. Všeobecný úděl lidstva dále zahrnuje nemoci, nehody, zátopy, zemětřesení, vichřice, zločiny, nespravedlnost a utiskování. Neměli bychom očekávat, že svrchovaný Pán použije své moci, aby ovlivňoval dědičné činitele a okolí, takže bychom se my, jeho služebníci, stali jedinečně oproštění od jakéhokoli utrpení, které je těmito věcmi způsobené. Boží čas k nápravě všech škodlivých následků lidského hříchu je ještě v budoucnosti. Kdyby nyní způsobil, aby jeho lid vedl ‚sladký život‘, nepochybně bychom pozorovali, jak se ohromné množství lidí shromažďuje k jeho službě — ovšem ze sobeckých důvodů, nikoli z lásky a víry. — Srovnej Jana 6:10–15, 26, 27.
3, 4. Jaké utrpení, které jiní lidé nepodstupují, může postihnout pravé křesťany, a jaké otázky to vzbuzuje?
3 Nejenže nevyhnutelně pocítíme utrpení z nešťastných okolností, ale — protože jsme Božími služebníky — může nás také potkat pronásledování od příbuzných, sousedů nebo známých či od vládních autorit. Ježíš dokonce řekl: „Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno.“ (Matouš 24:9) Skutečnosti ukazují, že se to děje nyní, ve 20. století.
4 Proč všemohoucí Bůh dovoluje, aby jeho služebníci podstupovali různé zkoušky? Jelikož jim jejich životní cesta nezaručuje osvobození od běžného neštěstí a dokonce je může učinit „předmětem nenávisti“, může se člověk divit, jak taková životní cesta může být opravdu ta nejlepší. Je zde nějaký užitek, který vynahradí nebo vyváží neštěstí? Může být skutečně větší štěstí z vytrvalosti ve zkouškách, než když se jim vyhneme? Co nám pomůže, abychom byli úspěšní při snášení vážných nesnází? Odpovědi na tyto otázky nám mohou velmi pomoci a posilnit nás.
KDO NESE SKUTEČNOU ODPOVĚDNOST?
5. Co musíme poznat o zdroji utrpení?
5 Je důležité, abychom nikdy nezapomněli, že náš nebeský Otec není zdrojem utrpení. Nepřivedl na svět hřích. Jeden Boží duchovní syn se vzbouřil proti svému učiniteli a tak se stal satanem, odpůrcem Nejvyššího. Jeho vlivem první lidský pár, Adam a Eva, dobrovolně překročil Boží zákon a přivodil si rozsudek smrti. (1. Mojžíšova 3:1–19; Jan 8:44) Protože Adam porušil svou dokonalost, všichni jeho potomci se narodili v hříchu, podrobeni nemoci, nemohoucnosti, stáří a smrti. (Římanům 5:12) Jako hříšníci od narození nejsme takovými lidmi, jakými bychom chtěli být a měli být. Můžeme snad svými slovy a skutky neúmyslně poranit druhé a tím přispět k jejich nesnázím. Proto si musíme pamatovat, že nesmíme vinit Boha z nepříjemností, které jsou způsobeny nedokonalostí naší nebo jiných lidí. Kdyby byl plněn jeho zákon, nikdy by nevznikly nemoci, nemohoucnost, stáří a mnoho jiných příčin utrpení.
6. Jak smýšlí Jehova o vzájemné nelidskosti lidí?
6 Náš nebeský Otec také neschvaluje nelidskost člověka k člověku. Bible říká: „Drtit pod nohama všechny zajatce země, převracet soud tělesně schopného muže před tváří Nejvyššího, působit, aby člověk byl pokřivený ve svém právním případu — to sám Jehova nikdy neschvaloval.“ (Pláč 3:34–36) Ti, kteří špatně zacházejí s druhými a tím porušují Boží zákon, budou muset Bohu skládat účty. „Pomsta je má; já odplatím, říká Jehova.“ (Římanům 12:19) Proto musíme dávat pozor, abychom nezatrpkli vůči nebeskému Otci pro utrpení, která přicházejí, když lidé dobrovolně a vzpurně nedbají božského zákona.
7. Jestliže Jehova připouští situace, které vedou k našemu utrpení, co si musíme myslet o jeho důvodech?
7 Jehova Bůh má ovšem schopnost zabránit satanovi, démonům, zlým lidem a lidské hříšnosti v působení všech možných svízelných situací. Když však připouští, aby nešťastné okolnosti tísnily dokonce i jeho služebníky, musí pro to mít dobrý důvod.
PRO DOBRO „NÁDOB MILOSRDENSTVÍ“
8. Jaké důvody jsou uvedeny v Římanům 9:14–24 pro to, že Jehova Bůh nejedná okamžitě proti těm, kteří působí utrpení?
8 Písmo ukazuje, že Boží úmysl nejednat okamžitě proti těm, kteří jsou odpovědni za utrpení druhých, slouží konečnému dobru spravedlivých. Křesťanský apoštol Pavel napsal v dopise Římanům:
„Je u Boha nespravedlnost? Ať se to nikdy nestane! Vždyť říká Mojžíšovi: ‚Budu mít milosrdenství, s kým skutečně mám milosrdenství, a projevím soucit, komu skutečně projevuji soucit.‘ Proto nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který má milosrdenství. Písmo přece říká faraónovi: ‚Právě proto jsem tě ponechal, abych ukázal ve spojení s tebou svou moc a aby mé jméno bylo oznamováno po celé zemi.‘ A tedy s kým chce, s tím má milosrdenství, ale koho chce, toho nechává, aby se zatvrdil.
Proto mi řekneš: ‚Proč ještě vytýká chyby? Kdo totiž odporoval jeho výslovné vůli?‘ Kdo tedy opravdu jsi, člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne výtvor tomu, kdo jej vytvořil: ‚Proč jsi mě tak udělal?‘ Což nemá hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal z téže hroudy jednu nádobu pro čestné použití, jinou pro nečestné použití? Co na tom, jestliže Bůh, ačkoli měl v úmyslu projevit svou zlobu a oznámit svou moc, trpěl s mnohou shovívavostí nádoby zloby, připravené ke zničení, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě, totiž nás, které povolal nejen ze Židů, ale též z národů?“ — Římanům 9:14–24.
9. Jak se faraón sám odhalil jako ‚nádoba zloby‘?
9 Co Jehova Bůh snad způsobí nebo dovolí, aby se vyvinulo v životech lidí, může odhalit, jakými jsou „nádobami“. Faraón, kterému Jehova prostřednictvím Mojžíše a Árona doručil příkaz propustit zotročené Izraelity, se stále více zatvrzoval proti Nejvyššímu. Jak přicházela na Egypťany pohroma za pohromou, stával se faraón stále tvrdošíjnější v odporu propustit Izraelity z Egypta jako svobodný lid. Tím se sám odhalil jako ‚nádoba zloby‘, která zaslouží zničení pro vzpurný vzdor vůči autoritě svrchovaného Pána Jehovy Boha. Současně však kruté, nespravedlivé zacházení s Izraelity ukázalo, že zaslouženě potřebují milosrdenství, útrpnost nebo soucit.
10. Jak si učinil Jehova velké jméno tím, že dovolil faraónovi, aby nějaký čas setrval ve svém zpupném jednání?
10 Povšimni si také, že apoštol Pavel obrací pozornost na to, že šlo o Boží jméno, jestliže Jehova dovolil faraónovi, aby pokračoval ve svém tvrdošíjném vzdoru. Kdyby byl tento pyšný vládce okamžitě zničen, nebyla by tu příležitost, aby se projevila moc Jehovy Boha tak rozsáhlým a rozličným způsobem, jímž ponížil mnoho egyptských božstev a kněze, provádějící magii. Deset pohrom, které vrcholily zničením faraóna a jeho vojenských sil v Rudém moři, bylo tak důrazným projevem božské moci, že dlouhá léta o tom okolní národy hovořily. Tak bylo Jehovovo jméno oznamováno po celé zemi, byla mu přinášena sláva a čest a mnoho upřímných lidí uznalo jeho svrchované postavení. — Jozue 2:10, 11; 1. Samuelova 4:8.
11. Jaký užitek měli Izraelité ze své zkušenosti s faraónem?
11 Izraelité jako „nádoby milosrdenství“ měli užitek z toho, co Nejvyšší učinil. To, že dovolil utiskování a pak je ukončil velkolepou ukázkou své moci, jim pomohlo lépe jej poznat a dalo jim nahlédnout na jeho velikost, což se nedalo docílit jinak. Ačkoli byla zkušenost Izraelitů v Egyptě bolestná, přece jim pomohla, aby viděli důležitost víry v Boží záchrannou moc a důležitost zdravé bázně před Bohem. To bylo podstatné, jestliže měli dále jít po životní cestě, která by vedla ke štěstí, bezpečí, pokoji a dobrému zdraví. — 5. Mojžíšova 6:1–24; 28:1–68.
12. Co nám umožňuje okolnost, že Jehova připouští, abychom trpěli, jak je znázorněno v Jobově případě?
12 V takové době se projeví sklony lidských srdcí. Zkoušky a utrpení, které nás tudíž s Božím připuštěním mohou potkat, zjeví, zda Bohu sloužíme ze správných pohnutek. Boží protivník satan tvrdí, že ti, kteří konají Boží vůli, jsou v základě sobečtí. Pokud šlo o věrného Joba, protivník prohlásil: „Všechno, co člověk má, dá za svou duši. Vztáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se i jeho kostí a masa, a podívej, zda tě nebude proklínat přímo v tvář.“ (Job 2:4, 5) Věrnou vytrvalostí v utrpení dokazujeme, že satanovo tvrzení je lživé, a podílíme se na ospravedlnění dobrého jména nebeského Otce, který důvěřuje svým věrným služebníkům. Co však, jestliže by Jehova satanovi dovolil, aby prostřednictvím svých nástrojů podrobil pravé křesťany velmi krutému zacházení, které by mohlo končit smrtí nebo zmrzačením? Co však, jestliže by byl někdo dokonce sexuálně napaden nebo jiným zvráceným způsobem zneuctěn? To je jistě otřesné. Není však nic mimo dosah moci našeho nebeského Otce, co by nemohlo být ve svém určeném čase plně napraveno. Tak v některých případech snad Bůh vidí, že je vhodné, aby nechal zkoušku dojít až do nejzazší krajnosti. Božím služebníkům je dána příležitost, aby věrností až do smrti nepopiratelně projevili pravost své oddanosti.
13. Co nám objasňují slova v 1. Petra 1:5–7 o utrpení, kterému jsou křesťané vystaveni?
13 I když se to někomu může zdát překvapující, zkoušky, kterým jsme podrobeni — ať z přirozených příčin nebo z pronásledování — nám mohou osobně přinést užitek. Apoštol Petr na to upozornil. Když zdůraznil, že křesťané jsou „chráněni Boží mocí“, takže jejich konečná záchrana je zaručená, říká apoštol:
„Z této skutečnosti se velmi radujte, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:5–7.
14. Proč se křesťané mohou radovat, když jsou „zarmouceni“ zkouškami?
14 Jak Petr doznává, utrpení, které snad prožíváme, nemusí být vůbec radostné. Můžeme být zkouškami skutečně „zarmouceni“ neboli trápeni. Ale současně se můžeme radovat. Proč? Radost pochází z poznání, že z toho máme duchovní užitek, jestliže úspěšně snášíme sklíčenost. Jaký duchovní užitek?
UTRPENÍ MŮŽE TŘÍBIT VÍRU
15. Jaký účinek mohou mít zkoušky na víru?
15 Apoštol Petr přirovnal výsledek, který mohou mít zkoušky na křesťanovu víru, k čištění zlata v ohni. Očistný proces odstraňuje nečistoty a zanechává ryzí zlato. Hodnota zlata tím velmi stoupá, takže se očistný proces vyplatí. Ale jak řekl Petr, i zlato zkoušené v ohni je pomíjející. Může se znehodnotit nebo jiným způsobem zničit. Se zkoušenou vírou tomu tak není. Pravá víra se nedá zničit.
16. Proč je pro nás vysoce užitečné, abychom měli pravou víru?
16 Máme-li získat Boží schválení, je absolutně nutné, abychom měli takovou víru. Bible říká: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu [Bohu]“. (Židům 11:6) Víra, která se ve zkoušce prokáže jako pravá, daleko převyšuje hodnotu čistého zlata. Naše věčná budoucnost závisí od takové víry.
17. Jaká otázka o účinku zkoušek na víru se nabízí?
17 Ale jak mohou zkoušky tříbit víru, aby „byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“? To se může stát různým způsobem.
18. Jak se může ve zkouškách projevit víra a jak nás to může posilnit?
18 Jestliže je naše víra silná, bude nás posilovat a podporovat v době těžkostí. Jestliže jsme tedy úspěšně prošli jednou zkouškou, jsme posíleni, když nás potká další. Zkušenost ukázala, co pro nás víra může udělat.
19. Jak může některá zkouška odhalit slabosti víry a jak nám to může pomoci?
19 Zvláštní zkouška může také odhalit vady osobnosti jako pýchu, tvrdošíjnost, netrpělivost, světskost nebo lásku k pohodlí a zábavě. Takové rysy se rodí ze slabosti víry. Jak to? Projeví totiž, že člověk se plně nepoddal Božímu vedení a Boží vůli. Takový člověk není přesvědčen, že jeho Otec skutečně nejlépe ví, co vede ke štěstí, a že uposlechnutí Božích příkazů vždy povede k požehnání. (Židům 3:12, 13) Když zkoušky odhalí nějakou slabost, má si křesťan uvědomit, že potřebuje posilnit víru, aby mohl zůstat schváleným služebníkem Nejvyššího.
20. Co máme dělat, když zkoušky odhalí slabost víry?
20 Jestliže zvláštní situace ukáže nedostatek naší víry, můžeme se zkoumat a rozhodnout, jaká nápravná opatření podnikneme. Měli bychom se ptát: ‚Proč je má víra slabá? Zanedbávám studium a přemýšlení o Božím slově? Využívám plně výhodu shromažďovat se se spoluvěřícími, abych byl posilněn jejich vyjádřením víry? Mám sklon spoléhat na sebe více, než bych měl, místo abych svěřil všechny své starosti a úzkosti Jehovovi Bohu? Jsou modlitby, ze srdce jdoucí modlitby, denní částí mého života?‘ Když zjistíme, kde je zapotřebí zlepšení, musíme projevit pilnou snahu, abychom s ohledem na posilnění své víry učinili změny ve svých životních zvycích.
21. Co to znamená, že naše víra bude „shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“?
21 Vzhlížíme-li k Bohu o vedení a trpělivě mu důvěřujeme, že nám ukáže cestu osvobození z našich zkoušek, mohou nám tyto nepříjemné zkušenosti pomoci, abychom se stali jeho lepšími služebníky. Pak bude naše víra opravdu „shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“. Boží Syn bude ‚chválit‘ naši víru. Pro naši víru nás bohatě odmění, a tak nám poskytne „slávu“. Před Jehovou Bohem a anděly nás bude ‚ctít‘ jako své učedníky. (Srovnej Matouše 10:32 a Lukáše 12:8; 18:8.) To bude pro nás znamenat nekonečnou budoucnost šťastného života. Co však můžeme dělat, když podstupujeme těžké utrpení, abychom zabránili oslabení své víry?
JAK JEDNAT POD SILNÝM TLAKEM
22. Kterou skutečnost o délce zkoušek si máme uvědomit, abychom vytrvali?
22 Jednou věcí, která nám může pomoci, abychom úspěšně vytrvali v obtížných zkouškách, je vědomí jejich dočasnosti. Čištění zlata má svůj začátek a konec. Také nesnáze, které podstupujeme, nebudou trvat nekonečně. Jestliže se nás hluboce dotýká Boží slib věčného života bez nemocí, výkřiků nebo bolestí, potom se nám může zdát, že i to nejhorší utrpení v tomto světě „trvá okamžik a je lehké“. (2. Korintským 4:17) Těšme se na dobu, kdy „dřívější věci nebudou připomínány, ani nevstoupí do srdce“! (Izaiáš 65:17) Jak je skvělé vědět, že nepříjemné zážitky pak nebudou ani bolestnou vzpomínkou!
23. Proč nás obyčejně nepotkává utrpení pro znamenité chování?
23 Velké utrpení způsobené lidmi není ovšem každodenní zkušeností. Naše znamenité chování dává málo důvodů, aby nám někdo ubližoval. Je záležitostí vládních autorit, aby dbaly na zachovávání zákonů a pořádku, a proto mohou chválit Jehovovy služebníky, že zákony dodržují. V nové době jsou i odpůrci nuceni uznat to, co museli přiznat nepřátelé Božího věrného proroka Daniela: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme ji najít proti němu jedině v zákoně jeho Boha.“ Ano, Daniel „byl důvěryhodný a nenašla se na něm vůbec žádná nedbalost a nic zkaženého“. (Daniel 6:4, 5) Znamenité chování samo o sobě obyčejně není důvodem, aby křesťan byl předmětem nenávisti. Proto apoštol Petr klade otázku: „Vskutku, jaký člověk vám uškodí, budete-li horliví pro dobro?“ — 1. Petra 3:13.
24. Proč nám lidé nemohou činit trvalé bezpráví?
24 Svou otázkou jako by se apoštol ptal: ‚Kdo může skutečně uškodit poctivému křesťanovi?‘ Nikdo nám nemůže činit trvalé bezpráví. Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:28) Lidé mohou dojít tak daleko, že nás zabijí, ale nemohou nám vzít právo být živou duší. Nejvyšší Bůh prostřednictvím svého Syna může a chce obnovit své věrné služebníky k životu. Je to pouze Jehova, kdo může zničit náš nárok na to, být živou bytostí po celou věčnost, a určit nás k nekončící smrti bez naděje na vzkříšení.
25, 26. (a) Proč můžeme být šťastni, když trpíme pro spravedlnost? (b) Proč se nemáme bát toho, čeho se bojí naši pronásledovatelé?
25 Pro tuto pravdu mohl říci apoštol Petr svým křesťanským bratrům: „Ale i kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste šťastni. Nebojte se však toho, čeho se oni bojí, ani se neznepokojujte.“ — 1. Petra 3:14.
26 Jestliže trpíme „pro spravedlnost“, můžeme být šťastni, protože máme dobré svědomí před Bohem i lidmi. Trpíme ze správného důvodu. Hluboké vnitřní uspokojení a pokoj pramení z toho, když děláme to, o čem víme, že se líbí Nejvyššímu. Avšak jak poznamenal apoštol, nesmíme se bát, máme-li to dělat úspěšně. Apoštol snad zde mluví o strachu, který vzbuzují pronásledovatelé, když působí sklíčenost Božímu lidu. Nebo to může být strach, který mají sami pronásledovatelé. Protože nemají víru, že Jehova Bůh prostřednictvím Krista vzkřísí mrtvé, bojí se odpůrci pravých křesťanů například předčasné smrti. (Židům 2:14, 15) My, Boží služebníci, se nemusíme bát toho, čeho se bojí nevěřící, protože jsme osvobozeni od strachu z takové smrti a víme, že náš nebeský Otec nás nikdy neopustí. Proto bychom neměli být ‚znepokojeni‘, abychom se v hněvu obrátili proti pronásledovatelům.
27, 28. Jak nám může pomoci rada v 1. Petra 3:15, když jsme vedeni před vládní úředníky a dotazováni drsným, ponižujícím způsobem?
27 A co dělat, jestliže jsme vedeni před vládní autority a dotazováni drsným, ponižujícím způsobem? Nikdy nebudeme chtít odplácet stejným způsobem. Důvěra, že nás Bůh chrání, nám může dát smělost, ale není omluvou pro útočnost nebo nadutost. (Srovnej Skutky 4:5–20.) Apoštolova rada zní: „Ve svých srdcích však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Kdybychom se této rady nedrželi a dovolili si vyjádřit pohrdání nebo neúctu, přestali bychom trpět pro spravedlnost. Vládní autority by se cítily ospravedlněny zakročit proti nám pro nedodržení uctivé podřízenosti. Lidé ve světě projevují rozčilení, hněv a trpké pohoršení, když cítí, že se nedbá jejich práv. Křesťané musí být jiní.
28 Jak radí apoštol, za takových okolností musíme mít na mysli svého Pána neboli Mistra a připomenout si jeho příklad. Musíme pečlivě přisuzovat Ježíši Kristu největší úctu a vykázat mu svaté místo ve svém srdci. Jsme jeho učedníci a chceme mluvit s vládní autoritou, která se nás dotazuje, jako bychom stáli v samotné přítomnosti svého Pána. Důvody pro křesťanský postoj by měly být předkládány uctivě, klidným, umírněným způsobem.
DOBRÝ ÚČINEK NA ODPŮRCE
29. Jaký účinek na odpůrce může mít věrná vytrvalost v utrpení?
29 Věrná vytrvalost v utrpení může také uklidnit odpůrce. Apoštol Petr to uvádí jako podnět k zachování čistého svědomí: „Zachovejte si dobré svědomí, aby právě v tom, v čem proti vám mluví, byli zahanbeni ti, kteří zlehčují vaše dobré chování ve spojitosti s Kristem.“ (1. Petra 3:16) Když odpůrci pozorují trpělivý, odevzdaný způsob, jímž jednají Boží služebníci, mohou se zastydět, že je tupili. To platí zejména v případě, když jednáme s odpůrci laskavě. — Římanům 12:19–21.
30. (a) Proč nepřichází žádný užitek z utrpení pro činění zla? (b) Proč řekl Petr o utrpení pro spravedlnost: „Je-li to Boží vůle“?
30 Petrovým dalším slovům dodává sílu skutečnost, že takový užitek přichází z věrného snášení těžkostí pro spravedlnost: „Je totiž lépe, abyste trpěli pro činění dobra, je-li to Boží vůle, než pro činění zla.“ (1. Petra 3:17) Jaká je v tom zásluha, jestliže člověk trpí jako zloděj, vyděrač, jako ten, kdo neplatí daně, nebo se vysmívá autoritám z falešné zbožnosti či nevhodné horlivosti? Je-li za to potrestán, je pouze potupen on a jeho spoluvěřící. Jestliže však křesťan trpělivě snáší nespravedlivé zacházení, může působit na druhé silou, která podporuje pravé ctitele, a může potlačit zkreslené názory na Boží pravdu a její podporovatele. Poněvadž utrpení, které postihuje křesťana, přichází s Božím svolením, nezkresluje Petr nic, ale správně říká „je-li to Boží vůle“.
ODMĚNA, JAK JE UKÁZÁNA V JEŽÍŠOVĚ PŘÍPADĚ
31. Proč byla užitečná věrná vytrvalost Ježíše Krista v utrpení?
31 V případě Ježíše Krista je dobře znázorněno, že věrná vytrvalost v utrpení může vést u křesťana k velkým požehnáním. Ježíš byl bez hříchu a neučinil nic, zač by si zasloužil špatné zacházení. A přesto snášel sklíčenost a nakonec zemřel potupnou smrtí na kůlu; to však vedlo k nádherným požehnáním pro nás a k bohaté odměně pro něj. Apoštol Petr napsal:
„Ano, i Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, on, který byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu. V tomto stavu také odešel a kázal duchům ve vězení, kteří byli kdysi neposlušní, když Boží trpělivost čekala v Noemových dnech, zatímco byla stavěna archa, ve které bylo několik lidí, totiž osm duší, bezpečně přeneseno přes vodu.“ — 1. Petra 3:18–20.
32. Jaký máme my užitek z toho, že Kristus snášel utrpení až ke smrti?
32 Protože Ježíš Kristus plně zachoval ryzost v utrpení, byl schopen položit svůj život jako dokonalou lidskou oběť. Tak jeho smrt upravila cestu pro lidstvo, aby mohlo být ‚vedeno k Bohu‘, usmířeno s Nejvyšším a mít před sebou vyhlídku věčného života. Máme-li tolik užitku z toho, že Kristus za nás zemřel, neměli bychom chtít následovat jeho příklad a trpět pro spravedlnost?
33. O čem by nás mělo ujistit vzkříšení Ježíše Krista, když čelíme nebezpečí smrti, protože jsme jeho učedníky?
33 Nadto můžeme být ujištěni, že naše věrná vytrvalost bude požehnána stejně jako v jeho případě. Skutečnost, že Ježíš Kristus byl „oživen v duchu“ neboli byl vzkříšen k duchovnímu životu, je nezměnitelnou zárukou, že jeho učedníci budou obnoveni k životu. — 1. Korintským 15:12–22.
34. Co mohl Ježíš Kristus pro svou věrnost dělat ve spojení se zlými duchy?
34 Protože Boží Syn zvítězil svou věrnou vytrvalostí, mohl jako duchovní osoba oznamovat poselství o rozsudku proti „duchům ve vězení“. Neposlušnost těchto duchů se spojuje s Noemovou dobou, a proto se musí jednat o Boží andělské syny, kteří opustili své původní bydliště v nebesích a začali žít jako manželé s ženami. (1. Mojžíšova 6:1–4) Jsou označeni jako „duchové ve vězení“, protože jejich trest zahrnuje určitou formu omezení; navždy jsou totiž odstraněni ze svého původního místa mezi věrnými anděly. Judova slova potvrzují, že těmto padlým andělům může být oznámeno pouze poselství odsuzujícího rozsudku: „A anděly, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště, uchoval [Bůh] s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ (Juda 6) Byla to Ježíšova věrná vytrvalost až do smrti, která jej oprávnila k tomu, aby byl obnoven k životu, a tak mu dala možnost kázat neboli oznamovat odsuzující rozsudek padlým andělům.
35. Proč nás může Ježíšovo kázání o zničení „duchů ve vězení“ povzbudit, abychom věrně vytrvali?
35 Kázání o zničení zlých duchů by nás mělo povzbudit, abychom věrně vytrvali, když nás potká nějaký žal. Proč? Protože takové zlé duchovní síly jsou většinou odpovědné za podněcování lidstva odcizeného Bohu proti učedníkům Ježíše Krista. Bible nám říká: „Bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících, aby neprosvitlo osvícení slavného dobrého poselství o Kristu, který je obraz Boží.“ (2. Korintským 4:4) „[My křesťané] nevedeme boj proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocem, proti světovládcům této tmy, proti zlým duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezským 6:12; viz též Zjevení 16:13, 14) To, že vzkříšený Ježíš Kristus mohl kázat poselství o odsouzení zlých duchů, nám dává jistotu, že jednou bude jejich nenávistný vliv zcela odstraněn. (Srovnej Marka 1:23, 24.) Jaké to bude podivuhodné ulehčení!
36. (a) Jak byl Ježíš Kristus odměněn za svou věrnost? (b) Jak bychom měli vzhledem k Ježíšovu postavení smýšlet o těžkostech pro jeho jméno?
36 Kromě toho, že Ježíš Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako Boží schválený služebník a tak byl schopen kázat poselství o odsouzení neposlušným andělům, byl ještě vysoko vyvýšen. Apoštol Petr nám říká: „Je po Boží pravici, neboť odešel do nebe; a byli mu podřízeni andělé a moci a mocnosti.“ (1. Petra 3:22) Toto tvrzení souhlasí s Ježíšovými vlastními slovy po vzkříšení z mrtvých: „Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18) Mnozí lidé byli ochotni trpět a položit i životy ve službě lidských vládců, kteří měli mnohem méně moci. Považovali za velkou čest sloužit nějakému králi nebo královně. Oč více bychom se měli cítit poctěni my, když můžeme trpět pro věrnou oddanost svému nebeskému Králi, Ježíši Kristu!
NAPODOBOVAT JEŽÍŠE KRISTA
37. Čí příklad se máme snažit napodobovat, když máme soužení?
37 Při těžkostech vzhlížej vždy k Božímu Synu jako ke svému příkladu. Apoštol píše: „Poněvadž tedy Kristus trpěl v těle, vy se rovněž vyzbrojte stejným smýšlením; ten, kdo trpěl v těle, upustil totiž od hříchů, aby po zbytek svého času v těle již nežil pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli.“ — 1. Petra 4:1, 2.
38. Jaké bylo Ježíšovo smýšlení?
38 Jaké bylo Ježíšovo smýšlení? Pokorně se podrobil tělesné a slovní potupě, která na něj byla navršena, a nakonec zemřel bolestivou smrtí na kůlu. Nikdy neoplácel stejnou mincí, a tak splnil prorocká slova: „Byl přiveden jako ovce na porážku a jako beránek, který je němý před svým střihačem, takže neotevírá ústa.“ — Skutky 8:32; Izaiáš 53:7.
39. Co dokazuje, že jsme upustili od hříchů?
39 My, služebníci Nejvyššího, bychom si přáli stejně snášet soužení, a neprojevovat ducha vzpoury nebo odplaty. Kdybychom špatně nakládali se svými pronásledovateli a vyhledávali příležitost, abychom jim uškodili, ukazovali bychom, že stále ještě podléháme vášním hříšného těla. Jakékoli bolestné zážitky z rukou lidí by na nás měly přicházet pouze proto, že nesledujeme sobecký způsob života a cesty tohoto světa. (Jan 15:19, 25) Tak můžeme ukazovat, že svým postojem, slovem ani skutkem již nežijeme „pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli“.
DŮVOD KE ŠTĚSTÍ
40. Proč se mnoha věřícím prvního století mohlo zdát zvláštní, že musí podstupovat utrpení pro Krista?
40 V prvním století n. l. nepoznalo modlářské obyvatelstvo soužení z náboženských důvodů. Avšak ti, kteří se stali křesťany, stali se předmětem nenávisti. Být pronásledován musel být zvláštní překvapující zážitek. Bylo to tak odlišné od požehnání, která jim nabízelo „dobré poselství“! Křesťané velmi potřebovali správný náhled na soužení. Další slova apoštola Petra je jistě občerstvila:
„Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného. Naopak se dále radujte, kdykoli jste účastníky Kristových utrpení, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Když jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ — 1. Petra 4:12–14.
41, 42. (a) Jak se máme dívat na utrpení pro spravedlnost podle 1. Petra 4:12–14? (b) Co potvrzuje toto utrpení?
41 Místo abychom se dívali s údivem nebo překvapením na těžkosti, které nás potkají, máme je považovat za přípravu na to, abychom se mohli podílet na požehnáních, která obdržíme při zjevení našeho Mistra. Petr mluví o utrpení jako o ‚ohni‘, protože kovy jsou čistěny ohněm. Stejně tak Bůh připouští, aby jeho služebníci byli čistěni soužením, které prožívají. Jehova Bůh nás ovšem neučinil hříšnými. Ale protože takoví jsme, může připustit, abychom zakusili určité utrpení, které by mohlo vést k našemu očistění. Trápení, které prožijeme, nám může pomoci, abychom se stali laskavějšími, pokornějšími, soucitnějšími a chápajícími při svém jednání s druhými. Když jsme také sami vytrvali přes těžké zkoušky, mají naše slova útěchy a povzbuzení daleko větší váhu. Ti, které utěšujeme, vědí, že rozumíme tomu, co prožívají.
42 Protože Boží Syn trpěl, potvrzují nám jen těžkosti, které zakoušíme, že jsme skutečně jeho učedníky, kteří se těší z jednoty s ním. Ježíš řekl svým apoštolům: „Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Jsme-li pronásledováni z téhož důvodu jako náš Mistr a podstupujeme-li soužení pro spravedlnost jako on, jsme „účastníky Kristových utrpení“. A stejně jako jeho věrnost byla odměněna jeho nebeským Otcem, tak i naše stálá věrnost při snášení těžkostí je zárukou, že budeme schváleni při zjevení Božího Syna. Jestliže budeme poctěni nekonečným životem v novém světě, kde již nebudou důvody k přítomnému zármutku, bude naše radost jistě veliká.
43. Přítomnost jakého ducha dokazuje naše věrná vytrvalost v utrpení? Proč?
43 Jak Petr také řekl, snášení potupy pro Kristovo jméno, to jest proto, že jsme jeho učedníky, mělo by být důvodem ke štěstí. Dokazuje to, že ti, kteří jsou haněni a pomlouváni, mají Božího ducha neboli vznešeného „ducha slávy“, který pochází od Boha. Tento duch, protože je svatý, může spočívat pouze na lidech, kteří jsou z Božího stanoviska čistí neboli ryzí.
44. Jakého druhu utrpení se máme vyvarovat?
44 Proto je tak důležité, abychom se ujišťovali, zda se jakékoli utrpení, které nás potká, nemůže přisuzovat špatnému jednání. Apoštol Petr naléhá: „Ať však nikdo z vás netrpí jako vrah či zloděj nebo zločinec nebo jako ten, který se vměšuje do záležitostí jiných lidí.“ — 1. Petra 4:15.
45. K čemu to vede, když člověk, který vyznává, že je křesťanem, trpí pro spáchaný zločin?
45 Člověk, který vyznává, že je křesťanem, a jenž se provinil zločinem proti někomu jinému, nemůže očekávat, že se vyhne nějakému trestu. (Srovnej Skutky 25:11.) Trest přinese pohanění jemu, sboru, s nímž je spojen, a Kristovu jménu. Nezískává radost, ale hanbu.
46. (a) Kdo je všetečný člověk? (b) Jak může křesťan trpět pro všetečnost?
46 Vměšování se do záležitostí jiných může člověka učinit předmětem nenávisti. Jak se někdo může stát všetečným, je vyjádřeno řeckým slovem, které Petr používá a jež doslova znamená „dozorce nad tím, co je druhého“. Protože křesťan získal biblické poznání, začne se snad cítit oprávněn říkat lidem ze světa, jak si mají zařizovat své osobní záležitosti. Může vnucovat své vlastní názory na oblékání, výchovu dětí, sňatek a sexuální problémy, zábavy, stravu a podobně. Když se vnucuje, nezván do osobních záležitostí druhých, a říká jim, co mají nebo nemají dělat, snaží se být „dozorcem“ v jejich věcech. To obyčejně vede k rozladění. Všetečnému člověku může být jasnými slovy řečeno, aby se staral o své vlastní věci. Může dokonce zakusit drsné tělesné zacházení od lidí, kteří reagují hněvem na jeho vměšování do jejich soukromého života. Kdo slídí po záležitostech, do kterých mu nic není, činí nepříjemnosti sobě a špatně zastupuje křesťanství a jeho poselství před druhými. Ani ve sboru není ovšem místo pro všetečné lidi. — Srovnej 1. Timoteovi 5:13.
47. Jak může křesťanovo snášení těžkostí přinést Bohu slávu?
47 V opaku k hanbě, které je člověk veřejně vystaven jako přestupník zákona nebo všetečný, přináší to čest, trpí-li někdo jako křesťan. Petr píše: „Trpí-li však jako křesťan, ať se nestydí, ale ať dále oslavuje Boha v tomto jménu.“ (1. Petra 4:16) Když nás postihnou těžkosti pro křesťanský způsob života, přináší to slávu Nejvyššímu, snášíme-li je s trpělivostí a bez stížností. Dokazujeme tím, že to, co jako křesťané máme — vzácný vztah k Bohu a Kristu, čisté svědomí, duchovní pohodu a pevnou víru do budoucnosti — je poklad ohromné ceny. Ukazujeme, že jsme ochotni pro tento poklad trpět a v případě nutnosti i zemřít, a to oslavuje Boha, kterému s vážností sloužíme. Podlehnout nátlaku a zradit víru by naopak zneuctilo jeho jméno. Pozorovatelé by vážně pochybovali o neocenitelné hodnotě toho, být učedníky Ježíše Krista. — Srovnej Efezským 3:13; 2. Korintským 6:3–10.
CESTA KÁZNĚ NEBOLI CVIČENÍ
48. Jak ukazuje 1. Petra 4:17–19, že nejsme bez pomoci, když podstupujeme utrpení pro spravedlnost?
48 Viděli jsme, že nespravedlivému utrpení křesťanů může Jehova Bůh ve své všemohoucnosti zamezit, ale že je připouští z dobrého důvodu. Nejvyšší na druhé straně nenechává své služebníky bez pomoci. Apoštol Petr rozvíjí tuto myšlenku a píše:
„Je totiž ustanovený čas, aby soud začal u Božího domu. Jestliže začíná nejprve u nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni Božího dobrého poselství? ‚A jestliže je spravedlivý stěží zachráněn, kde se objeví bezbožník a hříšník?‘ Tedy ať také ti, kteří trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému stvořiteli, zatímco činí dobro.“ — 1. Petra 4:17–19.
49. (a) Od kdy je „Boží dům“ v soudu? (b) Co určuje konečný rozsudek?
49 Jako „Boží dům“ vznikl křesťanský sbor v roce 33 n. l. Od té doby jsou jeho členové pod božským soudem. Jejich reakce na Boží vůli, jejich postoj, slova i činy vzhledem k tomu, co Jehova Bůh na ně připouští, přispívají k tomu, jaký bude konečný rozsudek. Někdy se snad to, co Jehova Bůh považuje za správné na ně připustit, zdá velmi přísné. Ale pronásledování s sebou nese určité ukázňování, které Bůh může využít k dobru svého lidu. — Židům 12:4–11; viz též Židům 4:15, 16, kde je ukázáno, že utrpení, které podstoupil Ježíš Kristus, jej vyzbrojilo, aby byl soucitným a chápajícím veleknězem.
50, 51. Jak ukazují zkušenosti Josefa a Pavla, že Jehova může obrátit v požehnání to, čím se nám lidé snažili ublížit?
50 Špatným zacházením se snad lidé, kteří jsou pod satanovou mocí, snaží zničit naši víru. Avšak Jehova může zmařit jejich zlé úmysly. Protože náš nebeský Otec sám nenávidí zlo, může způsobit, že to, co nám mělo uškodit, vede nakonec k dobrému. Vezměme si jako příklad Jákobova mladého syna Josefa. Jeho nevlastní bratři jej nenáviděli a prodali jej do otroctví. Po léta Josef mnoho trpěl a byl dokonce nespravedlivě uvězněn. Ale později Jehova Bůh využil této okolnosti, aby zachoval naživu celou Jákobovu rodinu. Josef o tom řekl svým nevlastním bratrům:
„Nyní se však nermuťte a nehněvejte se na sebe za to, že jste mne sem prodali; Bůh mne totiž poslal před vámi pro zachování života. Vždyť teď je druhý rok hladu na zemi a ještě je pět let, kdy se nebude orat ani žnout. Proto mně Bůh poslal před vámi, aby pro vás usadil ostatek na zemi a velkým únikem vás zachoval naživu. Neposlali jste mě sem tedy vy, ale pravý Bůh, aby mě ustanovil za otce faraónovi, za pána v celém jeho domě a za vládce nad celou egyptskou zemí.“ — 1. Mojžíšova 45:5–8.
51 Podobně, když byl apoštol Pavel vězněn v Římě, sloužila tato nepříjemná okolnost k podpoře pravého uctívání. V dopise Filippanům napsal:
„Rád bych, bratři, abyste věděli, že se mé záležitosti vyvinuly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže se má vězeňská pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známá mezi celou prétoriánskou stráží a všemi ostatními. Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru v má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ — Filipenským 1:12–14.
52. Proč nemůže „bezbožník a hříšník“ očekávat, že se objeví před Bohem?
52 Jestliže Jehova Bůh připouští, aby jeho věrní služebníci podstupovali kruté zacházení proto, aby se očistili a projevili svou oddanost, jak bychom si mohli představit, že „bezbožník a hříšník“ v křesťanském sboru neboli v „Božím domě“ by se mohl před ním jen ‚objevit‘ současně se „spravedlivým“ téhož sboru? Žalmista říká: „Proto zlí nepovstanou v soudu ani hříšníci ve shromáždění spravedlivých.“ (Žalm 1:5) Ne, zlí nepovstanou jako schválení, ale budou odsouzeni. Mohou být ve shromáždění spravedlivých, ale nikdy se úspěšně ‚neobjeví‘ před Bohem. Pro to, co všichni věřící musí v tomto světě překonat, jejich konečná záchrana k věčnému životu vyžaduje skutečné úsilí, lásku a víru ve spravedlnost. Proto budou zachráněni „stěží“. Proto je namístě, aby se všichni členové křesťanského sboru („Božího domu“) vystříhali toho, aby byli ‚bezbožníky a hříšníky‘ v tomto ‚ustanoveném čase‘ soudu. — 1. Petra 4:17, 18; Přísloví 11:31.
53. (a) Když trpíme, jakou útěchu můžeme mít z toho, že Jehova je ‚věrným stvořitelem‘? (b) Jak bychom měli jednat se svými pronásledovateli?
53 Mohou nás potkat zkoušky, které prostě nejsme schopni unést svou vlastní silou. Avšak bez ohledu na to, jak dojemná může být naše situace, může nás Jehova Bůh podporovat a zcela napravit všechnu škodu, kterou jsme utrpěli. Když se na něj plně spolehneme, může nás posilovat svým svatým duchem, abychom utrpení přestáli. Je, jak Petr říká, ‚věrným stvořitelem‘, Bohem, kterému můžeme důvěřovat; nikdy se nestane nevěrný svému slibu, že přijde na pomoc svým služebníkům. (1. Petra 4:19) Toto vědomí nám pomůže, abychom nejednali s pronásledovateli způsobem, který zneuctívá Boha. Místo abychom proti nim bojovali a opláceli jim stejnou mincí, budeme chtít stále činit dobré. — Lukáš 6:27, 28.
54. Jak se pokořujeme pod Boží ruku a jaký z toho máme prospěch?
54 Jestliže se pokorně podřídíme tomu, co nás potká, a zachováme křesťanské smýšlení, můžeme se spolehnout, že nás Jehova povýší. Žádná zkouška není nekonečná. Má svůj konec. Pokud se v době, kdy s námi špatně zacházejí, chováme v souladu s Boží vůlí, zůstáváme pod Jehovovou rukou. A tato ruka nás může pozdvihnout a povýšit jako jeho schválené, vyzkoušené služebníky. To doporučuje apoštol Petr: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době, tím že na něj uvrhnete všechnu svou úzkostlivou starost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6, 7.
55. I když se nemůžeme zkouškám vyhnout, nač se můžeme spolehnout a jak?
55 Jak je povzbuzující vědět, že Jehova opravdu o nás pečuje! Jeho láska rozehřívá naše srdce; jeho duch nás posiluje a podpírá. Když pak zkouška přejde a díváme se zpět na Jehovovu milující péči, jsme k němu ještě úžeji přitrhováni. Je to podobná situace jako v případě uznalého dítěte, které pocítilo lásku a péči starostlivých rodičů v době vážné nemoci. Jeho důvěra a láska byly velmi posilněny. Je pravda, že nemůžeme prostě utéci, když jsou okolnosti krušné. Ale můžeme uvrhnout své úzkosti a trápení na Jehovu Boha. Nemusíme si dělat hlavu s tím, jak dlouho budeme schopni vydržet nemilosrdné bití běsnící lůzy, sexuální přepadání útočníků a jiné krutosti. S pomocí milujícího nebeského Otce můžeme vydržet a získat morální vítězství nad pronásledovateli, jestliže zůstaneme věrni svému Bohu. Toto ujištění nás zbavuje úzkosti, jež by nás oloupila o pokoj mysli a srdce, který je tak důležitý, máme-li zůstat ve zkouškách pevní.
56. Když uvrhneme úzkostlivou starost na Jehovu, proč to neznamená, že můžeme být vzhledem ke zkouškám bezstarostní?
56 To však neznamená, že můžeme být bezstarostní nebo lhostejní, když uvrhneme svou úzkostlivou starost na Jehovu. Máme nepřítele. „Buďte střízliví, bděte,“ napsal Petr. „Vášprotivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ — 1. Petra 5:8.
57. Oč má satan zájem?
57 V souladu s apoštolovou radou si nemůžeme dovolit být v soužení bezstarostní. Protivník jen čeká na možnost, aby nás přiměl k pádu. Může-li satan docílit toho, abychom pochybovali o věrnosti svých bratrů nebo jiným způsobem nás duchovně oslabit, učiní to. Kdybychom se oddělili od společenství s křesťanským sborem nebo přestali mluvit o své víře s druhými, znamenalo by to, že jsme pohlceni satanem, ‚řvoucím lvem‘, který vždy číhá na neopatrnou kořist.
58. Jaké vědomí vzhledem k našim bratrům nám může pomoci, abychom zůstali věrní?
58 Abychom si zachovali svou bdělost, pomůže nám, jestliže si vždy připomeneme, že v utrpení nejsme sami. Po celé zemi se naši křesťanští bratři vyrovnávají s nejrůznějšími druhy soužení. A s pomocí Božího ducha úspěšně a věrně vytrvávají ve zkouškách. Vědomí toho nám může pomoci, abychom nepadli jako oběť do satanových léček, neboť nám to dodává důvěru, že i my můžeme vytrvat v Jehovově síle. „Postavte se však proti němu pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ — 1. Petra 5:9.
59, 60. Jak můžeme mít největší užitek ze svých zkoušek?
59 Jehova Bůh si přeje, abychom měli úspěch a byli zachráněni, a proto k němu můžeme s důvěrou vzhlížet o pomoc. Současně však bychom měli přijmout vše, co nás s Božím připuštěním potká, jako cennou kázeň, která z nás činí úplné, plně vyspělé křesťany, silné ve víře. Apoštol Petr to krásně vyjadřuje:
„Avšak potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás. Jemu buď moc navždy. Amen.“ — 1. Petra 5:10, 11.
60 Jako Ježíš Kristus trpěl chvíli na zemi a pak byl vysoko vyvýšen, tak i učedníci Božího Syna se těší na slavnou odměnu. Jestliže utrpení, které nás s Božím připuštěním potká, nás učiní silnějšími v našem lpění na biblických měřítcích, jestliže z nás učiní pokornější, chápavější a soucitnější učedníky Božího Syna, pak tento způsob školení neboli formování nebyl zbytečný. Ale aby tomu tak bylo, je nutné plně důvěřovat nebeskému Otci, s jistotou, že cokoli připustí, povede k našemu věčnému blahu a štěstí, jestliže se tomu pokorně poddáme. (Římanům 8:28) V duchu apoštola Petra můžeme pozdvihnout hlas a říci: ‚Díky, Bože, že nás dáváš školit zkouškami a pomáháš nám, abychom byli pevní a silní jako tvoji schválení služebníci s nadějí na věčný život!‘
[Studijní otázky]
