Povzbudivá pomoc, abychom se drželi svého rozhodnutí
2. kapitola
Povzbudivá pomoc, abychom se drželi svého rozhodnutí
1, 2. (a) Jak Ježíš Kristus znázornil, že je důležité přidržet se svého rozhodnutí sloužit Bohu? (b) Proč je nemoudré nedbat na Ježíšovu radu?
„ŽÁDNÝ, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se na to, co je vzadu, není způsobilý pro Boží království.“ (Lukáš 9:62) Aby oráč dobře oral a dělal rovné brázdy, musí zaměřit své oči na určité místo na druhém konci pole. Oč je důležitější, abychom my stále upírali oči na svůj životní cíl! Potom se v cenných dnech a letech našeho života projeví životní vzor, který odpovídá cíli, k němuž směřujeme.
2 Výše citovaná slova Božího Syna ukazují, že bychom měli být odhodláni držet se svého rozhodnutí, ať se děje cokoli, když jsme se jednou oddali ke službě svému stvořiteli. Svět může nabízet něco zdánlivě lákavějšího v usilování o zábavy, popularitu nebo hmotný majetek. Kdybychom se však toužebně ohlíželi po kterékoli z těchto věcí, nebo kdybychom dokonce připustili, aby se staly středem našeho života, mohlo by to znamenat ztrátu ceny, o kterou usilujeme. Mohli bychom tak promarnit svůj život.
3. Co je základním účelem naší víry?
3 „Lepší je pozdější konec nějaké věci než její začátek,“ říká Kazatel 7:8. Udělat první krok ve zvoleném způsobu života je nezbytné, ale opravdu důležitý je konec. Proto Boží Slovo tak zdůrazňuje, abychom prokázali věrnost až do konce. (Matouš 24:13) Základním účelem, záměrem či cílem naší víry je záchrana neboli věčný život. — 1. Petra 1:9.
4. (a) Jaký názor na záchranu je důležitý, abychom zůstali věrní? (b) Co nám říká 1. Petra 1:10–12 o zájmu proroků o božské opatření k záchraně?
4 Co nám může pomoci, abychom vytrvali jako věrní učedníci Božího Syna? Především musíme jasně vidět a hluboce cítit drahocennou hodnotu záchrany, o niž usilujeme. Inspirovaná slova apoštola Petra, blízkého společníka Ježíše Krista, nám mohou v tomto ohledu velmi pomoci. Jeho napomenutí přispěje k tomu, abychom poznali, že pro svou konečnou záchranu bychom měli rádi snášet všechnu tíhu jakkoli prudkého odporu. Měli bychom být ochotni pro tuto záchranu pracovat, obětovat se, ano dokonce i zemřít. V 1. Petra 1:10–12 apoštol píše:
„Právě na tuto záchranu se pilně vyptávali a pečlivě po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla zamýšlena pro vás. Neustále zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období duch v nich naznačoval vzhledem ke Kristu, když předem svědčil o utrpeních určených pro Krista a o slávě, jež má po nich následovat. Bylo jim zjeveno, že nesloužili sami sobě, ale vám, tím, co vám nyní bylo oznámeno prostřednictvím těch, kteří vám hlásali dobré poselství se svatým duchem, vyslaným z nebe.“
NÁMĚT, O KTERÝ SE VELMI ZAJÍMALI PROROCI
5. Co proroci předpověděli o Mesiášových utrpeních?
5 Staletí předtím, než Ježíš žil na zemi, byli hebrejští proroci inspirováni, aby předpověděli utrpení, které mělo postihnout zaslíbeného Mesiáše neboli Krista. Danielovo proroctví blíže určilo dobu Kristova příchodu a naznačilo, že bude zbaven života po tříapůlleté službě. (Daniel 9:24 až 27) Z Izaiášova proroctví se dozvídáme, že Mesiáš bude odmítnut a stane se kamenem úrazu. (Izaiáš 8:14, 15; 28:16; 53:3) Proroctví rovněž naznačilo, že on ponese nemoci lidu, bude zkoušen a odsouzen, ale bude mlčet před svými žalobci, bude popliván, počítán mezi hříšníky, probodnut, zemře obětní smrtí a odnese hříchy, aby mnohým připravil cestu k získání spravedlivého postavení před Bohem. (Izaiáš 50:6; 53:4–12) Zachariášovo proroctví poukázalo na to, že Mesiáš bude zrazen za 30 kousků stříbra. (Zachariáš 11:12) A prorok Micheáš předpověděl, že Kristus, „soudce Izraele“, bude uhozen do tváře. — Micheáš 5:1.
6. Jaké podrobnosti o Mesiášových utrpeních jsou předloženy v Žalmech?
6 Mezi výroky v Žalmech, které se vztahují na Ježíše Krista, patří: Bude zrazen důvěrným společníkem. (Žalm 41:9; 41:10, „KB“) Vládci podporovaní svými poddanými, se postaví proti němu. (Žalm 2:1, 2) Židovští duchovní stavitelé jej odmítnou. (Žalm 118:22) Falešní svědkové budou svědčit proti Mesiáši. (Žalm 27:12) Při příchodu na popraviště mu bude nabídnut otupující nápoj. (Žalm 27:12) Při příchodu na popraviště mu bude nabídnut otupující nápoj. (Žalm 69:21a; 69:22a, „KB“) Ti, kteří jej budou přibíjet na kůl, budou ‚u jeho rukou a nohou‘ jako divoká zvířata. (Žalm 22:16; 22:17, „KB“) O jeho oděv bude metán los. (Žalm 22:18; 22:19, „KB“) Jeho nepřátelé se mu budou posmívat a říkat: „Svěřil se Jehovovi. Ať mu opatří únik! Ať jej osvobodí, protože se mu v něm zalíbilo!“ (Žalm 22:8, 22:9, „KB“) Bude trpět velkou žízní, požádá o nápoj a bude mu nabídnuto kyselé víno. (Žalm 22:15; 22:16, „KB“; 69:21b; 69:22b, „KB“) Krátce před smrtí vykřikne: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ — Žalm 22:1; 22:2, „KB“.
7. Co proroctví zjevují o „slávě, která má následovat“ Kristova utrpení?
7 Petr poukazuje na to, že proroci byli inspirováni, aby také mluvili o ‚slávě, která bude následovat‘ po Mesiášově utrpení. Boží vznešenou silou bude tento věrný Syn vzkříšen z mrtvých. (Žalm 16:8–10) Až vystoupí do nebe, posadí se po Boží pravici a bude čekat, dokud nebudou jeho nepřátelé položeni jako podnož jeho nohou. (Žalm 110:1) Bude zastávat postavení věčného kněze podle Melchisedechova řádu. (Žalm 110:4) Jeho Otec, „Starý na dny“, mu dá královskou autoritu. (Daniel 7:13, 14) Nakonec má přijít čas, kdy Boží pomazaný má naprosto zničit všechny národy, které odporují jeho panství. (Žalm 2:9) Potom bude vykonávat panství nad celou zemí. — Žalm 72:7, 8; 72:8, 9, „KB“; Zachariáš 9:9, 10.
8. Jak proroci projevili vřelý zájem o to, co napsali, a proč tak jednali?
8 Proroctví skutečně předem poskytla velkolepý předběžný pohled na Mesiášovu úlohu v božském opatření k záchraně neboli osvobození z hříchu a smrti. Mesiášova věrnost v utrpení, jeho smrt, vzkříšení a vystoupení do nebe jako slavná duchovní bytost — to všechno bylo nutné, aby lidé mohli přijmout předpověděnou „nezaslouženou laskavost“ včetně odpuštění hříchů a naprostého usmíření s Jehovou Bohem jako jeho synové. Sami proroci nemohli plně pochopit, jak dojde skrze Mesiáše k záchraně. Apoštol Petr však ukazuje, že se vřele zajímali o to, co zaznamenali. Pilně zkoumali prorocká slova, často se vraceli ke svým vlastním proroctvím, aby přišli na význam toho, co pod inspirací napsali. Proroci uznávali, že ve zjeveních, která obdrželi, jsou obsaženy nádherné pravdy, a proto plně využívali své duševní schopnosti a usilovali o to, aby získali největší užitek z předpovědí, které dal Bůh. Jednali tak, ačkoli lidé nemohli do Mesiášova příchodu přijmout předpověděnou nezaslouženou laskavost. Ale to, čemu proroci rozuměli, jim stačilo k posile. Také je to podněcovalo, aby chtěli znát stále více. Zvláště se zajímali o to, aby poznali, jaké poměry zavládnou v době, kdy se objeví Mesiáš. Ano, v jakém „druhu období“ podstoupí předpověděná utrpení a potom zažije vyvýšení.
9. Kdo měl zvláště prospěch z proroctví o Mesiáši?
9 Podle Petrova objasnění pochopili hebrejští proroci, že mesiášská proroctví nebyla v prvé řadě zaznamenána k jejich užitku, ale k prospěchu těch, kteří budou skutečně žít v době, kdy Mesiáš přijde. (1. Petra 1:12) Prorok Daniel dostal zjevení, a připustil: „Já pak jsem slyšel, ale nemohl porozumět.“ (Daniel 12:8) Avšak lidé, kteří přijali „dobré poselství“, jež bylo oznamováno v prvním století n.l., měli opravdu plný užitek z inspirovaných slov o Mesiášově prvním příchodu. Proroci ve skutečnosti sloužili právě jim. — Matouš 13:16, 17.
10. Jak by měl na nás zapůsobit zájem, který projevili o záchranu hebrejští proroci, a proč?
10 Jak by nás tedy mělo ovlivnit to, že víme o velkém zájmu proroků? Mělo by nás to přimět, abychom se zkoumali a poznali, zda máme stejný zájem o záchranu. Je hlavním cílem našeho života, abychom zůstali schválenými služebníky Jehovy Boha a Ježíše Krista? Zajímáme se o to opravdu? Máme jistě dobrý důvod, abychom se ze všech sil snažili prokázat se jako věrní učedníci Božího Syna. Mesiáš přišel před staletími. Jeho obětní smrt opatřila pravý základ pro záchranu a zajistila splnění každého jednotlivého Božího slibu. (2. Korintským 1:20) Čas, který zatím uplynul, vůbec neoslabuje jistotu, že se božská zaslíbení splní. Spíše se tím potvrzuje, že si Bůh přeje, aby co nejvíce lidí získalo záchranu. (1. Timoteovi 2:3, 4; 2. Petra 3:9) Můžeme se tedy s důvěrou těšit na to, že zdědíme požehnání, která Nejvyšší přichystal pro své věrné.
PROČ O TO MAJÍ ZÁJEM ANDĚLÉ
11. Jak vřelý je podle 1. Petra 1:12 zájem andělů o božské uspořádání k záchraně?
11 Příklad andělů by nám měl také posloužit jako povzbuzení, abychom se snažili zůstat v Boží přízni. Ačkoli věrní andělé osobně nepotřebují božské opatření k záchraně, opravdu se zajímají o uskutečnění Božího velkolepého předsevzetí s lidstvem. Apoštol Petr napsal: „Právě do těch věcí [které zaměstnávaly pozornost hebrejských proroků] touží nahlédnout andělé.“ (1. Petra 1:12) Již před příchodem Ježíše Krista na zem si andělé přáli poznat více o Ježíšových utrpeních, „o slávě, která bude následovat“ a o vlivu „dobrého poselství“ na lidstvo. Apoštol Petr o nich mohl říci, že „touží nahlédnout“ do těchto věcí. Původní řecký výraz pro slovo „nahlédnout“ naznačuje, že se někdo k něčemu sklání a podrobně a pečlivě to zkoumá. Ale proč se andělé tak horlivě zajímali o to, aby pečlivě prozkoumali zjevení o záchraně, které dal Jehova Bůh? Proč se vlastně jako dokonalé duchovní bytosti tak živě zajímali o opatření pro hříšné pozemské lidi?
12, 13. Jak si můžeme vysvětlit velký zájem andělů o záchranu lidstva?
12 I když andělé nejsou vševědoucí, bezpochyby rozvíjejí své poznání tím, že se zájmem uvažují o Božím jednání a o jeho zjeveních. Uspořádání, kterým bude lidský rod vykoupen, je opravdu nádherným příkladem Jehovovy lásky, spravedlnosti, milosrdenství a moudrosti. Tím, že se andělé zabývají získáváním většího porozumění ohledně Jehovova uspořádání k záchraně hříšného lidstva, ještě více oceňují svého nebeského Otce. Poznávají o jeho osobnosti a způsobech podrobnosti, které ze studia nebo zkoumání nějakých jiných procesů ve vesmíru nelze postřehnout. — Srovnej Efezským 3:8–10.
13 Andělé mají navíc určité „zalíbení“ v lidském rodu. (Srovnej Přísloví 8:22–31.) Přejí si, aby lidstvo bylo usmířeno s nebeským Otcem, Jehovou. Proto mohl Ježíš říci: „Nastává radost mezi Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ — Lukáš 15:10.
14. (a) K jakému jednání nám pomáhá postoj andělů k naší záchraně? (b) Jakou radu apoštola Petra bychom měli mít na mysli, abychom zůstali věrnými Božími služebníky?
14 Milióny andělů se opravdu radovaly, když jsme my sami dospěli k pokání. Velmi se zajímají o to, abychom až do konce vytrvali ve věrnosti. Ve skutečnosti nás ‚povzbuzují‘. Nedopusťme, aby se nám zakalila vidina obrovského nebeského zástupu, který má o nás hluboký zájem a je nám nakloněn. Rozhodně si přejeme, aby se z nás dále radoval. Proto je nutné, abychom si všímali Petrova nabádání: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložte svou naději v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:13.
PŘEPÁSAT SVOU MYSL K ČINNOSTI
15. Jak máme rozumět Petrovu nabádání, abychom ‚přepásali svou mysl k činnosti‘?
15 Co to znamená, že máme ‚přepásat mysl k činnosti‘? Doslovný překlad slov apoštola Petra by zněl: „Opásejte bedra své mysli.“ Ve dnech apoštolů nosili muži dlouhá roucha. Když muž pracoval nebo se zabýval nějakou intenzivní činností, například běžel, protáhl roucho mezi nohama a bezpečně si je upevnil opaskem. „Opásat bedra“ znamenalo být připraven k činnosti. Pro nás tedy ‚opásat bedra své mysli‘ znamená, abychom své duševní schopnosti připravili pro vykonávání svých křesťanských povinností a abychom vydrželi jakékoli zkoušky, které by na nás přišly.
16. Jak můžeme prokázat, že jsme ‚zcela střízliví‘?
16 Jistě jsme ‚zcela střízliví‘, jsou-li naše duševní síly neustále připravené k věrné službě Bohu. Měli bychom být ve svém uvažování vyrovnaní, schopní správně hodnotit. Svým životem musíme dokazovat, že ovládáme své schopnosti a nepoddáváme se svodům světa, který je odcizený Jehovovi Bohu. (1. Jana 2:16) Ve svém životě bychom měli především dělat to, co je příjemné očím našeho nebeského Otce a jeho Syna.
17. (a) Co je „nezasloužená laskavost“, kterou obdrží věřící? (b) Jak ‚vkládáme svou naději v nezaslouženou laskavost, která nám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista‘?
17 Máme-li ‚přepásat svou mysl k činnosti a být zcela střízliví‘, musíme ‚vložit svou naději v nezaslouženou laskavost, jež nám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista‘. V době, kdy Pán Ježíš Kristus přijde ve slávě, všichni ti, kteří mají nebeskou naději a zůstali jeho oddanými učedníky, se budou podílet na Boží nezasloužené laskavosti. (1. Korintským 1:4–9) Nejenom tito duchem zplození učedníci zažijí osvěžující osvobození z utrpení, které jim působili zlí lidé; budou to také ti křesťané, kteří mají naději na pozemský ráj a kteří budou zachováni naživu přes „velké soužení“, jež následuje po Kristově příchodu. Budou mít před sebou vyhlídku na nekonečný pozemský život. Máme opravdu pádný důvod k tomu, abychom měli stále před očima splnění svých křesťanských nadějí a dychtivě očekávali, že dosáhneme božské přízně. Důvěra, že se tato naděje jistě splní, nás může pobízet k tomu, abychom zůstali věrní svému nebeskému Otci a jeho Synu. Mějme svůj pohled pevně upřený na požehnání, která přinese Kristův příchod jeho věrným následovníkům. — Matouš 25:31–46.
DOKAŽME, ŽE JSME BOŽÍ POSLUŠNÉ DĚTI
18. Jak se prokazujeme jako „poslušné děti“?
18 V souladu se svou nadějí bychom měli být „poslušnými dětmi“. Apoštol Petr pokračoval: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti.“ (1. Petra 1:14) Jako děti, které respektují a milují svého nebeského Otce, měli bychom se radostně podřizovat jeho požadavkům a uznávat, že to je správné. Již nechceme řídit své životní záležitosti tak, jak jsme byli zvyklí, než jsme se stali učedníky Ježíše Krista. Dokud jsme neznali Boží příkaz, oddávali jsme se snad svým hříšným vášním, sobecky jsme kladli své zájmy na první místo ke škodě druhých nebo jsme se ve svém životě soustřeďovali na získání hmotného majetku, popularity či autority. Do značné míry jsme utvářeli svůj život podle postojů, slov a jednání lidí ve svém okolí. Nyní víme, že takový způsob života, při němž se člověk nestará o Boha, je prázdný a bezvýznamný.
19. Co je zahrnuto ve výrazu být „svatý“, jak je to znázorněno mojžíšovským Zákonem?
19 Chceme-li žít plným a bohatým životem, musíme napodobovat Jehovu Boha, který je svatý, čistý neboli ryzí. Omezujeme se při napodobování nebeského Otce jen na formální uctívání? Všimni si, že apoštol Petr říká: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování.“ (1. Petra 1:15) Potom citoval ze 3. Mojžíšovy 19:2, kde čteme: „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:16) Tato slova se ve 3. Mojžíšově objevují v souvislosti s výkladem o tom, co Jehova Bůh vyžadoval od Izraelitů při provádění formálního uctívání i v pravidelných každodenních záležitostech. K těmto požadavkům pro svaté jednání patří řádná úcta k rodičům, čestnost, ohled na hluché, slepé a jiné jinak postižené lidi; dále nesmíme v sobě pěstovat zášť, ale musíme lidi ve svém okolí milovat, musíme se zdržovat pomluv a falešného svědectví a musíme jednat podle práva. (3. Mojžíšova 19:3, 9–18) Opravdu tedy žádná oblast našeho života není vyňata z požadavku, že máme být z Jehovova stanoviska svatí neboli čistí.
„CHOVEJTE SE SE STRACHEM“
20. O čem bychom měli uvažovat vzhledem k soudu a jak by to mělo ovlivnit naše jednání?
20 Další mocný důvod pro to, abychom žili podle své oddanosti Bohu, nacházíme v následujících slovech apoštola Petra: „Nadto jestliže vzýváte Otce, který soudí nestranně každého podle jeho díla, chovejte se se strachem během svého pobytu v cizině.“ (1. Petra 1:17) Nikdy bychom neměli ztratit ze zřetele skutečnost, že nás bude náš nebeský Otec prostřednictvím svého Syna soudit. Jeho soud nebude ovlivněn vnějším vzezřením, ale bude nestranný a bude odpovídat tomu, co skutečně jsme. (Izaiáš 11:2–4) Jestliže tedy uznáme Nejvyššího jako svého Otce, budeme si přát jednat tak, aby na nás mohl pohlížet se schválením a vynést nad námi příznivý soud. Právem bychom chtěli dále jednat tak, aby se v našem životě zrcadlila zdravá a uctivá bázeň před Jehovou Bohem.
21. Jak dokazujeme, že se díváme na svou existenci v tomto světě jako na dobu ‚pobytu v cizině‘?
21 Musíme si také uvědomit, že svět a to, co nabízí, není nic trvalého. Měli bychom pamatovat na to, že pobýváme v „cizině“. Nutně musíme dávat pozor, abychom k něčemu ve světě nepřilnuli tak, jako by to mělo trvat navždy. Ani kdysi přepychové paláce starověkých asyrských, babylónských a perských králů již neposkytují nikomu pohodlný domov; leží v troskách. Žádné architektonické dílo, žádný moderní technický výrobek, žádný obraz, žádná socha, naprosto žádný lidský výtvor nemůže zůstat beze změny po celou věčnost. Je pravda, že musíme žít ve světě, který je odcizený Bohu a nemůžeme se z něj „vystěhovat“. (1. Korintským 5:9, 10) Nechceme se však cítit skutečně ‚jako doma‘ v současném světě. To proto, že se těšíme na něco daleko lepšího, na příchod „nových nebes a nové země“, které vytváří Bůh. (2. Petra 3:13) Naše cesta životem ve světě je dobou ‚pobytu v cizině‘ a naše postoje, slova a jednání by to měly dokazovat. — Srovnej Židům 11:13–16.
BYLA ZAPLACENA VYSOKÁ CENA
22, 23. Proč bychom se měli cítit navždy zavázáni Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu?
22 Apoštol Petr dále zdůrazňuje, že je důležité, abychom zůstali svatými, oddanými služebníky Jehovy Boha a píše: „Vždyť víte, že to nebylo porušitelnými věcmi, stříbrem či zlatem, jimiž jste byli osvobozeni od svého neplodného způsobu chování, které jste přijali ústním podáním od svých předků, ale bylo to drahocennou krví, jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Krista.“ (1. Petra 1:18, 19) Protože jsme byli vykoupeni z odsouzení k hříchu a smrti, jsme zavázáni Jehovovi Bohu, který učinil opatření pro naše osvobození. Představme si, že by za naše vykoupení ze smrti bylo zaplaceno nesmírné množství stříbra nebo zlata. Necítili bychom, že jsme hluboce zadluženi tomu, kdo pro nás přinesl tak velkou hmotnou oběť?
23 Oč více tedy dlužíme Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu! Zaplacená výkupní hodnota byla daleko větší než kterýkoli hmotný poklad, jenž může být ztracen, ukraden nebo zničen. Její hodnota je větší než všechno stříbro a zlato, které je dnes na zemi. Tou drahou výkupní hodnotou, která byla zaplacena, je drahocenná krev bezhříšného Božího Syna. Je to krev života někoho, kdo měl právo žít navždy a kdo tedy udělal daleko více, než že se předčasně vzdal svého života, což udělali i jiní lidé v zájmu něčeho, co považovali za ušlechtilé. Petr rovněž říká, že zaplacení této výkupní hodnoty položilo základ našeho ‚osvobození od neplodného způsobu chování, které jsme přijali ústním podáním od svých předků‘. Jak?
24. Proč bylo naše chování „neplodné“, než jsme se stali učedníky Ježíše Krista?
24 Když jsme uznali, že jsme byli vykoupeni neboli koupeni za drahocennou krev Ježíše Krista, zanechali jsme svého dřívějšího způsobu života. Bez poznání o Jehovovi Bohu a jeho záměrech byl náš život „neplodný“, marný a prázdný, protože jsme se zabývali výlučně úsilím o věci, jež jsou nestálé. Svým jednáním jsme se mohli dokonce duševně, tělesně a citově poškozovat. Naši rodiče a prarodiče snad také nebyli obeznámeni se Svatým písmem. Své životní záležitosti asi neřídili podle zásad a měřítek, které odpovídají božské vůli. Snad dokonce pěstovali náboženské zvyky, které Boha zneuctívají. Ani tradice, „ústní podání“ ohledně způsobu života, kterou jsme převzali po svých předcích, neposkytla tedy smysl našemu životu. — Srovnej Matouš 15:3–9.
25. Jak nás mohou slova v 1. Petra 1:10–19 velmi povzbudit, abychom zůstali věrní Jehovovi Bohu a svému Pánu Ježíši Kristu?
25 Slova apoštola Petra nás tedy rozhodně povzbuzují, abychom se drželi své oddanosti sloužit Jehovovi Bohu jako oddaní učedníci Ježíše Krista. Nikdy bychom neměli zapomenout na to, jak hluboký zájem o Boží zjevení ohledně záchrany projevovali hebrejští proroci i andělé. Stále pamatujme na to, že Boží soud je jistý, že se při zjevení Ježíše Krista splní naše naděje, že je důležité, abychom byli čistí v celém svém chování, protože to vyžaduje Jehovova svatost, a že náš život v tomto světě je pouze časem, kdy jsme „v cizině“. Především však nikdy, opravdu nikdy neztraťme ze zřetele skutečnost, že jsme byli vykoupeni drahocennou krví Ježíše Krista!
26. Mohou se věci, které nabízí tento svět, vyrovnat tomu, co získáváme službou Jehovovi?
26 Ve srovnání s požehnáním, které přináší služba Nejvyššímu, jsou okázalé věci tohoto světa skutečně smetím. (1. Korintským 7:29–31; Filipenským 3:7, 8) Za žádný peněžní obnos si nelze koupit čisté svědomí, hodnotný život nyní, a trvalý, šťastný život v budoucnosti. Věrná služba Bohu však přináší taková požehnání. Máme tedy opravdu přesvědčivé důvody k tomu, abychom ji učinili svým hlavním životním zájmem!
[Studijní otázky]
