KRÁL Nebukadnecar odvedl nejvzdělanější Izraelity do Babylóna. Potom z nich vybral pohledné a bystré mladé muže. Byli mezi nimi i čtyři chlapci, které vidíš na obrázku. Jeden se jmenoval Daniel, a ostatním třem dali Babylóňané jména Šadrak, Mešak a Abednego.

Nebukadnecar rozhodl, že tito mladí muži budou vyškoleni, aby mu mohli sloužit, a že po třech letech si z nich vybere ty nejmoudřejší, aby mu radili při řešení složitých záležitostí. Král chtěl, aby ti chlapci byli silní a zdraví. Proto svým služebníkům přikázal, aby jim dávali k jídlu stejné vybrané lahůdky a víno, jaké dostával král a jeho rodina.

Podívej se na mladého Daniela. Víš, co říká Ašpenazovi, hlavnímu Nebukadnecarovu služebníkovi? Daniel mu vysvětluje, že nechce jíst všechny ty pochoutky z královského stolu. Ašpenaz však z toho měl obavy. Řekl: ‚Král určil, co máte jíst a pít. Když nebudete vypadat tak zdravě jako ostatní mladí muži, může se stát, že přijdu o život.‘

A tak šel Daniel ke strážci, kterému Ašpenaz dal Daniela a jeho tři přátele na starost. Řekl mu: ‚Prosím, zkus to s námi deset dnů. Dávej nám pouze zeleninu a vodu. Potom nás srovnej s ostatními mladými muži, kteří jedí královskou stravu. Uvidíš, kdo bude vypadat lépe.‘

Dozorce s tím souhlasil. A když uplynulo deset dnů, Daniel a jeho tři přátelé vypadali zdravěji než všichni ostatní mladí muži. A tak jim dozorce dovolil, aby dále jedli zeleninu.

Když uplynuly tři roky, všichni mladí muži byli předvedeni před Nebukadnecara. Král si se všemi promluvil a poznal, že nejmoudřejší ze všech je Daniel a jeho tři přátelé. Proto je ponechal v paláci a jmenoval je svými rádci. A kdykoli se Daniela, Šadraka, Mešaka a Abednega král na něco zeptal, věděli desetkrát více než kterýkoli z královských kněží nebo moudrých mužů.