1., 2. (a) Co bratr Russell řekl duchovnímu, který se ho ptal, jak je financována činnost badatelů Bible? (b) O čem budeme v této kapitole uvažovat?

 ZA Charlesem T. Russellem jednou přišel jistý duchovní reformované církve a zeptal se ho, jak je financována činnost badatelů Bible.

 „Nikdy nepořádáme žádné sbírky,“ řekl bratr Russell.

 „A jak tedy získáváte peníze?“ zeptal se duchovní.

 „Pokud vám popravdě řeknu, jak to je, nebudete tomu věřit,“ odpověděl bratr Russell. „Když lidé přijdou na naše shromáždění, nikdo jim nedává pod nos talíř na příspěvky. Ale sami pochopí, že tu jsou nějaké výdaje, a pomyslí si: ‚Ten sál přece něco stojí . . . Mohl bych nějakým drobným obnosem přispět?‘“

 Duchovní se na bratra Russella nevěřícně podíval.

 Ten pokračoval: „Říkám vám čistou pravdu. Lidé se mě skutečně ptají: ‚Jak bych mohl na tuto věc nějakou menší částkou přispět?‘ Když má někdo požehnání a určité prostředky, chce je využít pro Pána. A když žádné prostředky nemá, proč bychom ho měli k dávání pobízet?“ a

² Bratr Russell skutečně říkal čistou pravdu. Boží služebníci už od dávné minulosti dobrovolně přispívají na podporu pravého uctívání. V této kapitole se zamyslíme nad některými příklady z Bible a nad novodobou historií Jehovova lidu. Až budeme uvažovat o tom, jakým způsobem je v dnešní době činnost Boží organizace financována, polož si otázku: Jak mohu dávat najevo, že podporuji Boží království?

3., 4. (a) V čem Jehova svým ctitelům důvěřuje? (b) Jak dali Izraelité najevo, že stavbu svatostánku podporují?

³ Jehova svým ctitelům důvěřuje. Ví, že když dostanou příležitost, rádi mu svou oddanost dají najevo tím, že pravé uctívání hmotně podpoří. Uvažujme o dvou příkladech z dějin izraelského národa.

 ⁴ Potom co Jehova vyvedl Izraelity z Egypta, řekl jim, aby postavili přenosný svatostánek, který měl sloužit jako místo uctívání. Samotný stan i jeho vybavení byly velmi nákladné. Jehova řekl Mojžíšovi, aby dal Izraelitům příležitost tento projekt podpořit. Lidé dostali pokyn: „Vyberte mezi sebou příspěvek pro Jehovu. Ať jej přinese každý ochotného srdce.“ (2. Mojž. 35:5) Jak Izraelité, které ještě donedávna Egypťané „tyransky používali jako otroky“, na tuto vybídku zareagovali? (2. Mojž. 1:14) Dali najevo, že stavbu bezvýhradně podporují – ochotně přinášeli zlato, stříbro a další cenné věci, z nichž většinu pravděpodobně získali od svých bývalých pánů, Egypťanů. (2. Mojž. 12:35, 36) Izraelité darovali víc, než bylo potřeba, takže jim nakonec muselo být řečeno, aby nic dalšího nepřinášeli. (2. Mojž. 36:4–7)

5. Jak Izraelité zareagovali, když jim David dal možnost přispět na stavbu chrámu?

⁵ Asi o 475 let později král David přispěl ze svého osobního majetku na výstavbu chrámu, prvního trvalého střediska pravého uctívání na zemi. Potom dal tuto možnost i ostatním Izraelitům. Zeptal se: „Kdo se dnes dobrovolně nabídne, že naplní svou ruku darem pro Jehovu?“ Izraelité tuto příležitost využili a přinášeli „dobrovolné dary Jehovovi s úplným srdcem“. (1. Par. 29:3–9) David věděl, kdo je skutečným zdrojem těchto cenných věcí, a proto v modlitbě Jehovovi řekl: „Všechno je od tebe, a dali jsme ti z tvé vlastní ruky.“ (1. Par. 29:14)

6. Proč jsou dnes k činnosti Boží organizace zapotřebí peníze a jaké otázky v této souvislosti vznikají?

⁶ Mojžíš ani David nemuseli Boží služebníky k dávání nutit. Naopak, lidé dávali ochotně. A jak je to dnes? I my si uvědomujeme, že pro činnost Boží organizace jsou zapotřebí peníze. Tisk a distribuce Biblí a biblických publikací, výstavba a údržba sálů Království, sjezdových sálů a odboček, ale také poskytování humanitární pomoci spolukřesťanům, které postihla přírodní katastrofa – to všechno stojí hodně peněz. Vznikají proto důležité otázky: Odkud tyto prostředky pocházejí? Musí být Kristovi následovníci k tomu, aby dávali, nějakým způsobem přemlouváni?

7., 8. Proč Jehovovi služebníci nežadoní o peníze?

⁷ Bratr Russell a jeho spolupracovníci odmítali napodobovat způsoby, jimiž často získávají peníze církve křesťanstva. Ve druhém vydání Strážné věže bratr Russell v článku „Chcete ‚Sionskou Strážnou věž‘?“ napsal: „Věříme, že ‚Sionská Strážná věž‘ má podporu JEHOVY, a proto nebude nikdy prosit o podporu od lidí nebo se jí dožadovat. Až  Ten, který říká: ‚Všechno zlato a stříbro na horách je mé‘, přestane poskytovat potřebné prostředky, porozumíme, že je čas vydávání zastavit.“ (Ag. 2:7–9) Od té doby uplynulo už víc než 130 let a Strážná věž i organizace, která ji vydává, jsou na tom velmi dobře.

⁸ Jehovovi služebníci nežadoní o peníze. Při shromážděních nenechávají kolovat talíř na příspěvky ani nikomu neposílají dopisy s žádostí o finanční podporu. Peníze nezískávají ani prostřednictvím loterií, bazarů nebo tombol. Jednají v souladu s tím, co bylo před mnoha lety uvedeno ve Strážné věži: „Nikdy jsme nepovažovali za vhodné se peněz na podporu Pánových záležitostí dožadovat, tak jak je to běžné . . . Soudíme, že peníze získané různými žebravými způsoby ve jménu našeho Pána jsou pro něho urážlivé a nepřijatelné a nepřinášejí požehnání ani těm, kdo je dávají, ani vykonanému dílu.“ b

9., 10. Co je jedním z důvodů, proč dáváme dobrovolné dary?

⁹ Poddané Božího království není potřeba k dávání nutit. Naopak, to, že můžeme své peníze a další prostředky využívat na podporu Království, nám dělá radost. Proč to tak je? Uvažujme o třech důvodech.

¹⁰ Za prvé, svými dobrovolnými dary ukazujeme, že milujeme Jehovu a chceme dělat „to, co se líbí jeho očím“. (1. Jana 3:22) Když Jehova vidí, jak někdo z jeho ctitelů ochotně a ze srdce dává, velmi ho to těší. Zamysleme se nad tím, co o dávání řekl apoštol Pavel. (Přečti 2. Korinťanům 9:7.) Pravý křesťan nedává váhavě ani z donucení. Dává proto, že se tak „rozhodl ve svém srdci“. c To znamená, že nejprve přemýšlel, co je zapotřebí a co by v tom mohl udělat on sám. Takový křesťan je pro Jehovu drahocenný, protože „Bůh miluje radostného dárce“. Jiný překlad Bible říká: „Bůh . . . miluje toho, kdo dává rád.“ (Slovo na cestu)

11. Co nás podněcuje k tomu, abychom Jehovovi dávali to nejlepší?

¹¹ Za druhé, svými finančními příspěvky dáváme Jehovovi najevo vděčnost za to všechno, co pro nás dělá. Uvažujme o jedné zásadě z Mojžíšova zákona, díky níž se mohlo ukázat, co má člověk v srdci. (Přečti 5. Mojžíšovu 16:16, 17.) Při třech každoročních svátcích měli všichni izraelští muži přinést dar, který měl být „úměrný požehnání Jehovy“. Než tedy svátek začal, musel se každý zamyslet nad tím, v jaké míře mu Jehova žehná. Potom se na základě toho, k čemu ho pobízelo jeho srdce, rozhodl, co je tím nejlepším darem, jaký by mohl přinést. Podobně když my uvažujeme  o tom, jakými různými způsoby nám Jehova žehná, podněcuje nás to, abychom mu darovali to nejlepší. Naše štědré dary, k nimž patří i finanční příspěvky, jsou projevem toho, do jaké míry si vážíme dobrých věcí, které od Jehovy dostáváme. (2. Kor. 8:12–15)

12., 13. Proč můžeme říct, že dobrovolnými dary projevujeme lásku k našemu králi, a jakou částkou bychom měli přispívat?

¹² Za třetí, svými dobrovolnými dary ukazujeme, že milujeme našeho krále Ježíše Krista. Jak to? Zamysleme se nad tím, co Ježíš řekl svým učedníkům poslední noc svého života na zemi. (Přečti Jana 14:23.) Prohlásil: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo.“ Ježíšovo „slovo“ mimo jiné zahrnuje jeho příkaz kázat dobrou zprávu o Království po celé zemi. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Toto „slovo“ zachováváme tím, že ze všech sil – s vynaložením svého času, energie i hmotných prostředků – podporujeme kazatelskou činnost. Tím dáváme najevo svou lásku k mesiášskému králi.

 ¹³ Jako věrní poddaní Božího království si ze srdce přejeme dávat svými příspěvky najevo, že toto království podporujeme. Jakou částkou bychom tedy měli přispívat? To je osobní rozhodnutí. Každý přispívá tak štědře, jak může. Mnozí z našich spolukřesťanů však mají hmotných prostředků jen velmi málo, a proto nemohou přispívat tolik. (Mat. 19:23, 24; Jak. 2:5) Tyto bratry a sestry může hřát vědomí, že pokud dávají ochotně, Jehova a Ježíš si jejich darů váží. (Mar. 12:41–44)

14. Jak svědkové Jehovovi mnoho let nabízeli své publikace?

¹⁴ Mnoho let svědkové Jehovovi nabízeli biblické publikace za poplatek. Doporučená cena byla co nejnižší, aby si je mohli dovolit i chudší lidé. Samozřejmě platilo, že pokud měl někdo o literaturu zájem, ale neměl peníze, zvěstovatelé mu ji přesto rádi nechali. Velmi si totiž přáli, aby se publikace dostaly do rukou upřímných lidí, kteří si je přečtou a budou z nich mít užitek.

15., 16. (a) Jakou změnu vedoucí sbor zavedl v roce 1990? (b) Jakým způsobem je možné přispět? (Viz také přehled „ K čemu slouží naše dary?“.)

¹⁵ V roce 1990 se však způsob, jak publikace nabízíme, začal na pokyn vedoucího sboru měnit. Úprava proběhla nejprve ve Spojených státech. Publikace se od té doby nabízely výhradně na principu dobrovolných darů. Dopis všem sborům ve Spojených státech uváděl: „Zvěstovatelé i zájemci budou časopisy a další publikace dostávat, aniž by od nich byl vyžadován nějaký poplatek. Nebude jim ani naznačováno, že takový poplatek je pro získání dané publikace podmínkou. . . . Všichni, kdo chtějí přispět na pokrytí nákladů spojených s naší vzdělávací činností, to mohou udělat, ale publikace mohou dostat bez ohledu na to, zda nějaký příspěvek dají, nebo ne.“ Touto změnou se jasně ukázalo, že naše činnost je dobrovolná a má náboženský charakter a že „nejsme podomními obchodníky s Božím slovem“. (2. Kor. 2:17) Postupem času toto opatření zavedly odbočky po celém světě.

¹⁶ Jakým způsobem je možné přispět? V sálech Království svědků Jehovových jsou za tímto účelem umístěny nenápadné schránky. Člověk může svůj dar buď dát do těchto schránek, nebo ho poslat přímo právnímu subjektu, který svědkové Jehovovi využívají. Informace o tom, jakými způsoby je možné přispět, jsou navíc každý rok uvedeny v článku ve Strážné věži.

17.–19. Vysvětli, jak se využívají dary na (a) celosvětové dílo, (b) výstavbu sálů Království po celém světě, (c) výdaje místního sboru.

¹⁷ Dary na celosvětové dílo. Tyto finanční prostředky slouží k pokrytí výdajů spojených s celosvětovou kazatelskou  činností. Jsou to například náklady na tisk publikací, které se rozšiřují po celém světě, na výstavbu a údržbu odboček a na provoz různých teokratických škol. Z darovaných prostředků jsou kromě toho podporováni misionáři, cestující dozorci a zvláštní průkopníci a financuje se z nich humanitární pomoc pro naše spoluvěřící, které postihla přírodní katastrofa. d

¹⁸ Výstavba sálů Království po celém světě. Z těchto prostředků je financována pomoc sborům, které potřebují postavit nebo opravit sál Království. Díky tomu, že bratři a sestry na výstavbu sálů ochotně přispívají, je možné peníze poskytovat dalším sborům. e

¹⁹ Výdaje místního sboru. Z těchto finančních prostředků se hradí provoz a údržba sálu Království. Starší mohou navrhnout, aby se část sborových prostředků poslala odbočce a byla využita na celosvětové dílo. Takový návrh sbor schvaluje formou usnesení. Bratr, který se stará o sborové účetní výkaznictví, připravuje každý měsíc účetní zprávu, jež je následně přečtena sboru.

20. Jak můžeš Jehovu ctít svými „hodnotnými věcmi“?

²⁰ Když přemýšlíme o tom, co všechno je spojeno s celosvětovou kazatelskou činností, podněcuje nás to, abychom Jehovu ctili svými „hodnotnými věcmi“. (Přísl. 3:9, 10) K nim patří naše fyzické síly, duševní schopnosti i duchovní bohatství. Určitě si přejeme všechny tyto prostředky plně využívat ve službě pro Království. Pamatujme ale na to, že k hodnotným věcem patří i náš hmotný majetek. Buďme rozhodnuti dávat – cokoli můžeme a kdykoli můžeme. Svými dobrovolnými dary totiž přinášíme chválu Jehovovi a dáváme najevo, že podporujeme mesiášské království.