1., 2. (a) Kterou zásadou se až dodnes řídí Ježíšovi následovníci? (b) Jak se nad námi nepřátelé snažili zvítězit a s jakým výsledkem?

 KDYŽ stál Ježíš před Pilátem, nejmocnějším světským soudcem židovského národa, stanovil zásadu, kterou se jeho praví následovníci řídí až dodnes. Řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Pilát dal nakonec Ježíše popravit, ale toto vítězství nemělo dlouhého trvání. Ježíš byl totiž vzkříšen. V dalších letech se císařové mocné Římské říše snažili zničit Kristovy následovníky, ale jejich úsilí bylo marné. Křesťané rozšířili poselství o Království po celém tehdejším světě. (Kol. 1:23)

² V době po roce 1914, kdy bylo ustanoveno Království, se některé z nejsilnějších vojenských velmocí všech dob snažily Boží služebníky vyhladit. Žádná z nich ale nad nimi nezvítězila. Mnohé vlády a politické frakce se je pokoušely přinutit, aby se v různých konfliktech postavili na jejich stranu. Jakékoli snahy Boží služebníky rozdělit však byly neúspěšné. Dnes žijí prakticky v každém národu, a přesto jsou jednotní. Tvoří celosvětové společenství bratrů a sester a vůči politickým záležitostem tohoto světa zůstávají zcela neutrální. Naše jednota je jasným dokladem toho, že Boží království panuje a že jeho král své poddané dál vede, přečišťuje a chrání. Uvažujme teď o tom, jak to Ježíš dělá, a zamysleme se nad několika významnými právními vítězstvími, kterých jsme díky němu dosáhli ve snaze zůstat odděleni od světa. (Jan 17:14)

3., 4. (a) K jakým událostem došlo v době, kdy se zrodilo Království? (b) Byla otázka neutrality Božím služebníkům vždy jasná? Vysvětli to.

³ Potom co se zrodilo Království, vypukla v nebi válka a Satan byl svržen do blízkosti země. (Přečti Zjevení  12:7–10, 12.) I na zemi zuřila válka – válka, která vyzkoušela odhodlání Božích služebníků. Ti byli rozhodnuti napodobovat Ježíšův příklad a nebýt částí světa. Zpočátku si ale plně neuvědomovali, že pokud se nebudou chtít zaplést do žádných politických záležitostí, bude to od nich vyžadovat velké oběti.

⁴ Například v 6. svazku Úsvitu milénia, a který vyšel v roce 1904, byli křesťané povzbuzeni, aby se nezapojovali do války. Bylo v něm ale uvedeno, že když je křesťan odveden, měl by usilovat o to, aby mohl sloužit u nebojových jednotek. Pokud se to nepodaří a křesťan je poslán na frontu, měl by dbát na to, aby se nedopustil vraždy. Herbert Senior, který žil v Británii a byl pokřtěn v roce 1905, popsal tehdejší situaci takto: „Bratři byli zmateni, protože rady ohledně toho, zda je správné vstoupit do armády a sloužit u nebojových jednotek, nebyly úplně jednoznačné.“

5. Co bylo o otázce neutrality uvedeno ve Strážné věži z 1. září 1915?

⁵ Díky Strážné věži z 1. září 1915 začali badatelé Bible otázce neutrality rozumět lépe. V souvislosti s radami uvedenými ve Studiích Písem v ní bylo napsáno: „Přemýšlíme o tom, zda bychom se takovým jednáním nedopustili kompromisu.“ Ale co kdyby někomu z křesťanů kvůli tomu, že odmítá nosit uniformu a sloužit v armádě, hrozilo zastřelení? Článek uváděl: „Co by bylo horší? Být zastřeleni za to, že jsme věrní Knížeti pokoje a že odmítáme porušit jeho příkaz, nebo být zastřeleni ve službách těchto pozemských králů – s tím, že bychom je zjevně podporovali a že bychom se přinejmenším zdánlivě dopustili kompromisu vzhledem k učení svého nebeského krále? Z těchto možností bychom si vybrali tu první – raději bychom zemřeli za svou věrnost vůči nebeskému králi.“ Navzdory tomuto silnému vyjádření bylo v článku napsáno: „Tento postup neprosazujeme. Pouze ho doporučujeme.“

6. V čem nám bratr Herbert Senior dal dobrý příklad?

⁶ Někteří bratři měli v této otázce jasno a byli ochotní nést následky. Již zmíněný Herbert Senior řekl: „Neviděl jsem v zásadě žádný rozdíl mezi tím, jestli budu vykládat náboje z lodi [nebojová činnost] nebo jestli jimi budu nabíjet zbraň a střílet z ní.“ (Luk. 16:10) Za to, že bratr Senior z důvodu svědomí odmítl vojenskou službu, byl poslán do vězení. Spolu s dalšími čtyřmi bratry byl součástí skupiny 16 odpíračů, v níž byli i členové dalších náboženských organizací, kteří určitou část výkonu trestu strávili ve vězení v britském Richmondu. Později byla tato skupina známá  jako Richmondská šestnáctka. Jednou se stalo, že Herbert a další muži byli tajně převezeni na francouzskou frontu. Tam byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Spolu s několika dalšími byl Herbert postaven před popravčí četu. Zastřeleni ale nakonec nebyli. Trest jim byl zmírněn na deset let odnětí svobody.

7. Co v době, kdy začala druhá světová válka, Boží lid chápal?

⁷ V době, kdy vypukla druhá světová válka, už Jehovův lid jako celek lépe chápal, co to znamená být neutrální a napodobovat v tom Ježíše. (Mat. 26:51–53; Jan 17:14–16; 1. Petra 2:21) Například ve Strážné věži z 1. listopadu 1939 byl uveřejněn klíčový článek nazvaný „Neutralita“. Bylo v něm napsáno: „Nařízení, kterým se dnes Jehovův smluvní lid musí řídit, je pravidlo přísné neutrality vzhledem k válčícím národům.“ Simon Kraker, který později sloužil v brooklynském ústředí, v souvislosti s tímto článkem řekl: „Pochopil jsem, že Boží služebníci musí zachovávat pokoj s každým, přestože kolem zuří válka.“ Tento článek dostali Boží služebníci v pravý čas. Jejich věrnost vůči Království totiž měla být brzy vystavena mimořádně tvrdému útoku.

8., 9. Jak se splnilo proroctví apoštola Jana?

⁸ Apoštol Jan prorokoval, že po zrození Království v roce 1914 se drak, Satan Ďábel, pokusí vyhladit zastánce Božího království tím, že z úst vychrlí obraznou řeku. b (Přečti Zjevení 12:9, 15.) Jak se Janovo proroctví splnilo? Od 20. let byli Boží služebníci vystaveni vlně pronásledování. Bratr Kraker i mnozí další bratři, kteří žili v Severní Americe, byli během druhé světové války za svou věrnost vůči Království uvězněni. Stojí za zmínku, že svědkové Jehovovi představovali víc než dvě třetiny všech vězňů ve federálních věznicích ve Spojených státech, kteří z náboženských důvodů odmítali vojenskou službu.

⁹ Ďábel a jeho pomocníci byli rozhodnuti zlomit ryzost poddaných Božího království, ať už žijí kdekoli. V Africe, Evropě i Spojených státech se naši bratři ocitali před soudy a před komisemi pro podmínečné propuštění. Protože byli pevně odhodláni zůstat neutrální, byli vězněni, biti a mrzačeni. V Německu Boží služebníci čelili krutému pronásledování kvůli tomu, že odmítali používat pozdrav „Heil Hitler“ a podporovat válečné úsilí. Během nacistické éry bylo přibližně 6 000 svědků posláno do vězeňských táborů a víc než 1 600 svědků z Německa i z jiných zemí rukou svých mučitelů zemřelo. Přesto Ďábel nedokázal způsobit Božímu lidu žádnou trvalou škodu. (Mar. 8:34, 35)

10. Co představuje „země“ a jak jedná ve prospěch Božího lidu?

¹⁰ Proroctví, které zaznamenal apoštol Jan, ukazuje, že „země“ – tolerantnější prvky tohoto politického systému – pomůže Božím služebníkům tím, že pohltí „řeku“ pronásledování. Jak se tato část proroctví splnila? V desetiletích po druhé světové válce „země“ často zasáhla ve prospěch věrných zastánců mesiášského království. (Přečti Zjevení 12:16.) Například různé významné soudy se zastaly práva svědků Jehovových odepřít vojenskou službu a odmítnout účast na vlasteneckých obřadech. Nejprve uvažujme o několika důležitých vítězstvích, která Jehova svým služebníkům pomohl získat v souvislosti s vojenskou službou. (Žalm 68:20)

11., 12. Do jaké situace se dostal bratr Sicurella a bratr Thlimmenos a jak jejich případy skončily?

¹¹ Spojené státy. Anthony Sicurella vyrůstal se svými pěti sourozenci v křesťanské rodině a v 15 letech byl pokřtěn. Když mu bylo 21, zaregistroval se u odvodní komise jako náboženský služebník. O dva roky později, v roce 1950, požádal o to, aby byl evidován jako odpírač z důvodu svědomí. Přestože Federální úřad pro vyšetřování ve své zprávě  neuvedl žádné námitky, ministerstvo spravedlnosti žádost zamítlo. Po několika soudních řízeních se případem bratra Sicurelly zabýval Nejvyšší soud Spojených států. Soud rozhodl v jeho prospěch a zvrátil tak rozsudek nižšího soudu. Toto rozhodnutí přispělo k vytvoření precedentu pro další občany Spojených států, kteří z důvodu svědomí odmítali vojenskou službu.

¹² Řecko. V roce 1983 byl Iakovos Thlimmenos odsouzen za neuposlechnutí rozkazu obléct uniformu a byl poslán do vězení. Po svém propuštění se ucházel o místo účetního, ale neuspěl, protože měl záznam v trestním rejstříku. Obrátil se tedy na soud. Jelikož řecké soudy rozhodly v jeho neprospěch, podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). V roce 2000 Velký senát ESLP, který byl tvořen 17 soudci, rozhodl v jeho prospěch a stanovil tak precedens proti diskriminaci. Před tímto rozhodnutím mělo víc než 3 500 bratrů v Řecku záznam v trestním rejstříku, protože byli za svůj neutrální postoj uvězněni. Po tomto příznivém rozhodnutí Řecko schválilo zákon, na jehož základě byli bratři zproštěni všech obvinění. Kromě toho byla při revizi řecké ústavy znovu potvrzena platnost zákona, který byl schválen jen o několik let dřív a který všem řeckým občanům umožňoval vykonávat alternativní civilní službu.

13., 14. Co se můžeme naučit z případů Ivaila Stefanova a Vahana Bajatjana?

¹³ Bulharsko. V roce 1994 byl Ivailo Stefanov ve věku 19 let odveden. Odmítl nejen vstoupit do armády, ale i vykonávat nebojové úkoly pod vojenskou správou. Byl odsouzen k 18 měsícům odnětí svobody, ale proti rozsudku se odvolal na základě práva odepřít vojenskou službu z důvodu svědomí. Jeho případ se nakonec dostal až k ESLP. Ale v roce 2001, ještě předtím než mohl být případ projednán, bulharská vláda dosáhla s bratrem Stefanovem smírného urovnání. Vláda udělila amnestii nejen bratru Stefanovovi, ale všem občanům Bulharska, kteří byli ochotni vykonávat alternativní civilní službu. c

¹⁴ Arménie. Vahan Bajatjan se stal způsobilým pro povinnou vojenskou službu v roce 2001. d Na základě svého svědomí ji však odmítl. Arménské soudy ho poslaly na dva a půl roku do vězení. V září 2002 nastoupil výkon trestu, ale po necelých jedenácti měsících byl propuštěn. Mezitím podal stížnost k ESLP. Ten se jeho případem zabýval, ale 27. října 2009 rozhodl v jeho neprospěch. Zdálo se, že tento verdikt je pro arménské bratry zdrcujícím úderem. Velký  senát ESLP však toto rozhodnutí přezkoumal a 7. července 2011 soud rozhodl ve prospěch Vahana Bajatjana. Bylo to poprvé, kdy ESLP uznal, že právo odepřít vojenskou službu z důvodu náboženského přesvědčení by mělo být zaručeno na základě práva na svobodu myšlení, svědomí a vyznání. Toto rozhodnutí chrání práva nejen svědků Jehovových, ale také stovek milionů dalších lidí, kteří žijí v členských státech Rady Evropy. e

15. Proč se Jehovovi služebníci odmítají účastnit vlasteneckých obřadů?

¹⁵ Jehovovi služebníci projevují věrnost vůči mesiášskému království nejen tím, že nechtějí vykonávat vojenskou službu, ale také tím, že s úctou odmítají účast na vlasteneckých obřadech. Především po vypuknutí druhé světové války se ve světě zvedla vlna nacionalismu. Od občanů mnoha zemí se vyžadovalo, aby skládali přísahu, zpívali  hymnu nebo zdravili vlajku a tím slibovali věrnost své vlasti. Boží služebníci však jsou oddáni výlučně Jehovovi. (2. Mojž. 20:4, 5) Z tohoto důvodu byli vystaveni velkému pronásledování. Jehova ale znovu použil „zemi“, aby část tohoto odporu pohltila. Uvažujme o několika významných vítězstvích, která nám Jehova prostřednictvím Krista pomohl získat. (Žalm 3:8)

16., 17. Do jaké náročné situace se dostali Lillian a William Gobitasovi a co se z jejich případu učíme?

¹⁶ Spojené státy. V roce 1940 Nejvyšší soud Spojených států rozhodl poměrem hlasů 8 ku 1 v neprospěch svědků Jehovových v případu známém jako Minersvillský školský okrsek vs. Gobitisovi. Dvanáctiletá Lillian Gobitasová f a její desetiletý bratr William chtěli zůstat věrní Jehovovi, a tak odmítali zdravit vlajku a skládat přísahu. Byli proto ze školy vyloučeni. Jejich případ se dostal až k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že jednání školy bylo v souladu s ústavou, protože bylo v zájmu „národní jednoty“. Tímto rozsudkem se spustila lavina pronásledování. Ze škol byly vyloučeny i další děti svědků, řada bratrů a sester přišla o práci a mnozí byli vystaveni davovým útokům. V knize The Lustre of Our Country (Lesk naší země) bylo uvedeno, že „pronásledování svědků v letech 1941 až 1943 bylo největší epidemií náboženské nesnášenlivosti v Americe 20. století“.

¹⁷ Boží nepřátelé se však z vítězství neradovali dlouho. V roce 1943 projednával Nejvyšší soud další případ, který se případu Gobitisovi podobal. Je znám jako Státní školská správa Západní Virginie vs. Barnettovi. Tentokrát soud rozhodl ve prospěch svědků Jehovových. Bylo to vůbec poprvé v dějinách Spojených států, kdy Nejvyšší soud během tak krátké doby změnil své rozhodnutí. Přímé pronásledování Jehovových služebníků po tomto rozsudku výrazně zesláblo. Díky zmíněnému procesu se upevnila práva všech občanů Spojených států.

18., 19. Co Pablu Barrosovi pomohlo zůstat silný a jak mohou ostatní Jehovovi služebníci jeho příklad napodobovat?

¹⁸ Argentina. Pablo a Hugo Barrosovi, kterým tehdy bylo osm a sedm let, byli v roce 1976 vyloučeni ze školy, protože se neúčastnili obřadu zdravení vlajky. Ředitelka školy jednou do Pabla strčila a udeřila ho do hlavy. Oba chlapce nechala hodinu po škole a snažila se je přinutit, aby se do vlasteneckých obřadů zapojili. Když Pablo na tuto zkoušku vzpomínal, řekl: „Ten útok na moji ryzost jsem zvládnul jenom díky pomoci od Jehovy.“

¹⁹ Když se případ projednával u soudu, soudce došel k závěru, že rozhodnutí školy o vyloučení Pabla a Huga bylo  v pořádku. Svědkové se ale odvolali k Nejvyššímu soudu Argentiny. V roce 1979 Nejvyšší soud zvrátil rozhodnutí soudu nižší instance a uvedl: „Zmíněný trest [vyloučení ze školy] je v rozporu s ústavně chráněným právem se učit (článek 14) a s povinností státu zajistit základní vzdělání (článek 5).“ Z tohoto vítězství mělo užitek přibližně tisíc dětí svědků. Někteří, jimž hrozilo vyloučení, nakonec vyloučeni nebyli, a jiní, jako Pablo a Hugo, byli do školy znovu přijati.

20., 21. Jak tvou víru posílil případ Roela a Emily Embralinagových?

²⁰ Filipíny. V roce 1990 devítiletý Roel Embralinag g a jeho desetiletá sestra Emily byli společně s víc než 65 dalšími žáky z řad svědků vyloučeni ze školy za to, že nezdravili vlajku. Leonardo, otec Roela a Emily, se s představiteli školy snažil situaci řešit, ale bez výsledku. Rozhodl se tedy podat stížnost k Nejvyššímu soudu. Neměl ale peníze ani  právníka, který by ho zastupoval. Celá rodina se úpěnlivě modlila k Jehovovi o vedení. Po celou tu dobu byly děti vystaveny posměchu. Leonardo si říkal, že nemá šanci případ vyhrát, protože neměl žádné právnické vzdělání.

²¹ Nakonec to dopadlo tak, že rodinu zastupoval Felino Ganal, právník, který dřív pracoval v jedné z nejrenomovanějších advokátních kanceláří na Filipínách. Předtím než proces začal, Felino ze zaměstnání odešel a stal se svědkem Jehovovým. Nejvyšší soud jednomyslně rozhodl ve prospěch svědků a příkazy k vyloučení zrušil. Ti, kdo se snažili zlomit ryzost Božích služebníků, znovu neuspěli.

22., 23. (a) Díky čemu jsme získali tolik významných právních vítězství? (b) O čem svědčí naše celosvětové společenství?

²² Díky čemu Jehovovi služebníci získali tolik významných právních vítězství? Nemáme přece žádný politický vliv. Přesto v mnoha zemích a u jednoho soudu za druhým nás nezaujatí soudci chrání před útoky zarputilých odpůrců a svými rozhodnutími stanovují důležité precedenty v oblasti ústavního práva. Není pochyb o tom, že Kristus nás v tomto úsilí podporuje. (Přečti Zjevení 6:2.) Proč vlastně takové bitvy vedeme? Naším cílem není změnit právní systém. Chceme jen zajistit, abychom mohli dál bez zábran sloužit našemu králi, Ježíši Kristu. (Sk. 4:29)

²³ Dnešní svět je rozdělený politickými konflikty a pokřivený zakořeněnou nenávistí. Náš panující král Ježíš Kristus však svým následovníkům po celém světě pomáhá, aby dokázali zůstat neutrální. Satanovy snahy nás rozdělit a ovládnout naprosto selhávají. Boží vláda už má miliony poddaných, kteří se nechtějí „učit válce“. Samotná existence našeho celosvětového pokojného společenství bratrů a sester je zázrakem – je to nezvratný důkaz, že Boží království panuje! (Iz. 2:4)