Od těch, kdo žijí v manželství, Jehova očekává, že se svého manželského slibu budou držet. Při vzniku prvního manželství Jehova Adamovi a Evě řekl: ‚Muž se přidrží své manželky a stanou se jedním tělem.‘ Ježíš Kristus tento výrok později zopakoval a dodal: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (1. Mojžíšova 2:24; Matouš 19:3–6) Jehova a Ježíš tedy považují manželství za celoživotní svazek, který končí pouze v případě smrti jednoho z partnerů. (1. Korinťanům 7:39) Manželství je posvátné uspořádání, a proto není možné brát rozvod na lehkou váhu. Jehova totiž nenávidí rozvod, když pro něj není biblický důvod. (Malachiáš 2:15, 16)

Z jakého důvodu je podle Bible přípustné dát se rozvést? Jehova nenávidí cizoložství a smilstvo. (1. Mojžíšova  39:9; 2. Samuelova 11:26, 27; Žalm 51:4) Považuje smilstvo za tak ohavný čin, že dovoluje, aby bylo důvodem k rozvodu. (Vysvětlení toho, co je smilstvo, najdete v 9. kapitole v 7. odstavci.) Jehova dává nevinnému manželskému partnerovi právo, aby se rozhodl, zda se s provinilcem rozvede nebo ne. (Matouš 19:9) Pokud se tedy nevinný partner rozvede, nedopustí se tím skutku, který Jehova nenávidí. Současně však křesťanský sbor nikoho k rozvodu nepovzbuzuje. Nevinný partner se za určitých okolností může rozhodnout, že se nerozvede, a to zvláště tehdy, pokud provinilec činí opravdové pokání. V každém případě se však nevinný partner musí sám rozhodnout, co udělá, a musí přijmout všechny následky, které to může přinést. (Galaťanům 6:5)

V určitých krajních situacích se někteří křesťané rozhodli pro rozluku nebo rozvod i přesto, že se jejich manželský partner smilstva nedopustil. K těmto případům Bible jasně říká, že manželka, která od manžela odejde, by měla ‚zůstat nevdaná nebo se s ním opět smířit‘. Stejná zásada platí i pro manžely. (1. Korinťanům 7:11) Takový křesťan není volný k tomu, aby usiloval o nové manželství s někým jiným. (Matouš 5:32) Uvažujte o několika výjimečných situacích, v nichž se někteří rozhodli pro rozluku.

Úmyslné zanedbávání hmotné péče. Manžel se přestane o rodinu starat, i když je toho schopen, takže rodina zůstane bez prostředků a nemá základní věci k životu. Bible říká: „Jestliže se někdo nestará o ty, . . . kdo jsou členy jeho domácnosti, . . . zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Pokud se takový muž odmítá napravit, manželka bude muset zvážit, zda východiskem pro ni i pro děti nebude zákonná rozluka. * Když je nějaký křesťan obviněn, že se nestará o svou rodinu, sboroví starší by tomu  samozřejmě měli věnovat pečlivou pozornost. Úmyslné zanedbávání péče o rodinu by mohlo vést k odnětí pospolitosti.

Fyzické násilí. Násilný manželský partner může jednat tak hrubě, že ohrožuje zdraví, nebo dokonce život toho druhého. Pokud ten, kdo jedná násilně, je křesťan, sboroví starší by měli zjistit, zda k něčemu takovému skutečně dochází. Výbuchy hněvu a násilné chování jsou důvodem k odnětí pospolitosti. (Galaťanům 5:19–21)

Snaha naprosto zabránit v uctívání Jehovy. Manželský partner se může soustavně snažit, aby tomu druhému zabránil v pravém uctívání nebo ho donutil porušit nějaké Boží přikázání. V takovém případě bude muset ohrožený manželský partner zvážit, zda jedinou možností, jak „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“, není zákonná rozluka. (Skutky 5:29)

Pokud se nevinný manželský partner ocitne v nějaké takové krajní situaci, nikdo by ho neměl k rozluce nutit ani ho od ní odrazovat. I když duchovně zralí přátelé a sboroví starší mohou nabídnout pomoc a biblické rady, není možné, aby znali všechny podrobnosti o tom, co se mezi manželem a manželkou děje. To ví jenom Jehova. Pokud by křesťanská manželka zveličovala rodinné problémy jen proto, aby mohla od manžela odejít, jistě by tím neprojevovala úctu k Bohu ani k manželskému uspořádání. Totéž samozřejmě platí i v případě manžela. Jestliže manželský partner chce dosáhnout rozluky pomocí lsti a snaží se to skrýt, Jehova o tom dobře ví. Bible jasně říká: „Všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Hebrejcům 4:13) Pokud však krajně nebezpečná situace pokračuje, nikdo by neměl křesťana kritizovat, když jako poslední možnost využije rozluku. V konečném důsledku totiž „všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem“. (Římanům 14:10–12)