1, 2. (a) Když dva lidé vstupují do manželství, co si možná říkáte a proč? (b) Které otázky rozebereme v této kapitole?

CHODÍTE rádi na svatby? Nejspíš ano, protože svatba je radostná událost. Nevěsta a ženich jsou nádherně oblečení a září štěstím. Usmívají se a těší se na společnou budoucnost.

² Skutečností však je, že manželství jako takové je dnes v krizi. Jistě novomanželům přejete to nejlepší, ale současně si možná říkáte: ‚Bude jejich manželství opravdu šťastné? Zůstanou spolu?‘ Odpovědi závisí na tom, zda manžel a manželka budou důvěřovat Božím radám, které se týkají manželství, a zda je budou uplatňovat. (Přísloví 3:5, 6) Je to nezbytné k tomu, aby se zachovali v Boží lásce. V této kapitole si na základě Písma odpovíme na následující čtyři otázky: Proč vstoupit do manželství? Kdo by byl vhodným manželským partnerem? Jak se na manželství připravit? A co může manželům pomoci, aby jejich svazek zůstal šťastný?

3. Proč by nebylo moudré vstoupit do manželství z malicherných důvodů?

³ Někteří lidé si myslí, že pokud si člověk nenajde manželského partnera, nemůže být šťastný a spokojený. Tak to ale není. Ježíš nebyl ženatý a o svobodném stavu  mluvil jako o daru. Vybízel druhé, aby svobodní zůstali, pokud mohou. (Matouš 19:11, 12) Také apoštol Pavel psal o výhodách svobodného stavu. (1. Korinťanům 7:32–38) Ježíš ani Pavel však neřekli, že svobodní musí zůstat všichni. ‚Zakazování manželství‘ naopak patří k „démonským naukám“. (1. Timoteovi 4:1–3) Těm, kdo chtějí Jehovovi sloužit bez rozptylování, však svobodný stav může přinést mnoho výhod. Nebylo by proto moudré se vdát nebo oženit z malicherných důvodů, například kvůli tlaku vrstevníků.

4. Proč je úspěšné manželství ideálním prostředím pro výchovu dětí?

⁴ Existují ale nějaké podstatnější důvody, proč do manželství vstoupit? Ano. I manželství je totiž darem od našeho milujícího Boha. (1. Mojžíšova 2:18) Přináší s sebou proto určité výhody a může vést ke štěstí. Úspěšné manželství je například ideálním prostředím pro výchovu dětí, ve kterém jim rodiče mohou projevovat lásku, ukázňovat je a poskytovat jim vedení. (Žalm 127:3; Efezanům 6:1–4) Děti ale nejsou jediným důvodem, proč vstoupit do manželství.

5, 6. (a) Co můžeme podle slov v Kazateli 4:9–12 najít v důvěrném přátelství? (b) V jakém smyslu může být manželství jako trojitá šňůra?

⁵ Zamysleme se nad klíčovým biblickým veršem této kapitoly a nad jeho kontextem: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout. Ale jak to jen bude s tím, který je sám a padá, není-li zde druhý, aby jej pozvedl? Navíc, lehnou-li si dva spolu, pak se jistě také zahřejí; ale jak si může jediný člověk udržet teplo? Kdyby někdo mohl přemoci jednoho samotného, dva by se proti němu mohli spolu postavit. A trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.“ (Kazatel 4:9–12)

 ⁶ Tato biblická pasáž mluví o hodnotě přátelství. Můžeme ji však vztáhnout i na manželství, protože mezi manželem a manželkou je to nejdůvěrnější přátelství. Jak z těchto veršů vidíme, v takovém vztahu je možné najít podporu, útěchu a ochranu. Manželství je zvláště pevné tehdy, pokud je víc než jen poutem mezi dvěma lidmi. Z těchto veršů nepřímo vyplývá, že dvojitou šňůru lze přetrhnout. Avšak přetrhnout šňůru spletenou ze tří pramenů by bylo mnohem obtížnější. Pokud manžel i manželka usilují především o to, aby dělali radost Jehovovi, jejich manželství je jako taková trojitá šňůra. Jehova je součástí jejich manželství, takže jejich svazek je velmi pevný.

7, 8. (a) Co Pavel radil svobodným lidem, pro které je těžké ovládat sexuální touhy? (b) Jaký realistický pohled na manželství předkládá Bible?

⁷ Manželství také umožňuje správně uspokojovat sexuální touhy. Pouze v manželství je pohlavní styk právem považován za zdroj potěšení. (Přísloví 5:18) I když je svobodný člověk po ‚rozkvětu mládí‘, tedy po období, kdy sexuální touhy začínají být silné, přesto musí takové touhy dál ovládat. Pokud by to nedělal, mohl by se dopustit nečistého nebo nesprávného jednání. Svobodným lidem Pavel napsal tuto inspirovanou radu: „Nemají-li sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než planout vášní.“ (1. Korinťanům 7:9, 36; Jakub 1:15)

⁸ Ať už člověk vstoupí do manželství z jakéhokoli důvodu, neměl by mít nerealistická očekávání. Pavel napsal, že manžel a manželka „budou mít soužení ve svém těle“. (1. Korinťanům 7:28) Musí se vyrovnávat se situacemi, do kterých se svobodní lidé nedostanou. Když se tedy rozhodnete, že vstoupíte do manželství, jak můžete předejít  některým problémům a zažít více štěstí? Podstatné je, abyste si moudře vybrali svého manželského partnera.

9, 10. (a) Jak Pavel znázornil, k čemu vede úzký svazek s nevěřícím? (b) Jaké jsou často důsledky toho, když se křesťan neřídí Božími radami a vezme si nevěřícího?

⁹ Pavel byl inspirován, aby zapsal velmi důležitou zásadu, podle které by se měl křesťan řídit při výběru manželského partnera. Napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14) Pavel zde použil přirovnání ze zemědělského života. Kdyby byla spojena jhem dvě různě velká nebo různě silná zvířata, obě by trpěla. Podobně kdyby do manželství vstoupil věřící s nevěřícím, bezpochyby by to vedlo k napětí. Pokud by jeden z manželských partnerů chtěl zůstat v Jehovově lásce a druhý by se o uctívání Jehovy nezajímal, jejich životní hodnoty by se lišily. Pravděpodobně by se pak oba trápili. Pavel proto naléhavě vybízel křesťany, aby vstoupili do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39)

¹⁰ Někdy si svobodní křesťané myslí, že manželství s nevěřícím by bylo lepší než osamělost, kterou cítí. Někteří se rozhodnou výše uvedenou biblickou zásadu neuposlechnout a vezmou si člověka, který Jehovovi neslouží. Výsledek je často smutný. Takový křesťan nemůže se svým manželským partnerem sdílet to, co je pro něj v životě nejdůležitější. Osamělost, kterou kvůli tomu pociťuje, může být mnohem větší než ta, kterou zažíval za svobodna. Je hezké, že tisíce svobodných křesťanů spoléhají na rady od Boha a věrně se jich drží. (Žalm 32:8) I když si přejí vstoupit do manželství, zůstávají svobodní, dokud si nenajdou partnera mezi Jehovovými služebníky.

11. Co vám pomůže moudře si vybrat manželského partnera? (Viz také rámeček „ Jaký by měl být můj budoucí partner?“.)

 ¹¹ Samozřejmě ne každý, kdo slouží Jehovovi, je automaticky vhodným manželským partnerem. Měli byste si vybrat někoho, kdo má Jehovu velmi rád a jehož osobnost a duchovní cíle jsou podobné jako ty vaše. Věrný a rozvážný otrok poskytl na toto téma mnoho rad založených na Bibli. Bylo by dobré, abyste si je s modlitbou prostudovali a při výběru manželského partnera se jimi řídili. * (Žalm 119:105)

12. Jaký zvyk je v mnoha zemích běžný a který biblický příklad může rodičům pomoci?

¹² V mnoha zemích je zvykem, že manželského partnera svým dětem vybírají rodiče. V těchto kulturách obecně převládá názor, že rodiče jsou moudřejší a zkušenější, a proto mohou vybrat dobře. Sjednaná manželství jsou často úspěšná, stejně jako tomu bylo v biblických dobách. Například Abraham poslal svého sluhu, aby našel Izákovi manželku. Pro Abrahama nebylo důležité, aby případná manželka měla majetek nebo význačné společenské postavení. Velmi mu však záleželo na tom, aby uctívala Jehovu. * Rodičům, kteří vybírají svým dětem manželského partnera, tak dal Abraham dobrý příklad. (1. Mojžíšova 24:3, 67)

13–15. (a) V čem může zásada uvedená v Příslovích 24:27 pomoci mladému muži, který se chce oženit? (b) Jak se může mladá žena připravit na manželství?

¹³ Pokud chcete vstoupit do manželství, měli byste se  zeptat sami sebe: ‚Jsem na manželství připravený?‘ Když si na tuto otázku chcete správně odpovědět, neměli byste se řídit pouze tím, že toužíte po lásce, sexu, přátelství nebo dětech. Spíše byste měli uvažovat o určitých povinnostech, které manžel a manželka mají.

¹⁴ Když se mladý muž chce oženit, měl by se vážně zamyslet nad následující zásadou: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ (Přísloví 24:27) Co se tím myslí? Muž, který chtěl ‚vybudovat svou domácnost‘ neboli založit rodinu, musel uvažovat o tom, zda je schopný postarat se o manželku a o děti, které možná budou mít. V biblických dobách to znamenalo, že nejprve musel pracovat, tedy starat se o pole. Stejná zásada platí i dnes. Muž, který chce vstoupit do manželství, musí být připraven plnit svou úlohu. Dokud mu to zdraví dovolí, bude muset pracovat. Boží Slovo říká, že manžel, který se nestará o tělesné, citové a duchovní potřeby své rodiny, je horší než člověk bez víry. (1. Timoteovi 5:8)

¹⁵ Když se žena chce vdát, měla by pamatovat na to, že i ona bude mít v manželství řadu závažných povinností. Bible pochvalně mluví o schopnostech a vlastnostech manželky, která pomáhá svému manželovi a stará se o domácnost. (Přísloví 31:10–31) Ti, kdo se nepřipraví na odpovědnost, která je s manželstvím spojena, ale ukvapeně do něj vstoupí, jsou sobečtí. Neuvažují totiž o tom, co mohou nabídnout svému budoucímu manželskému partnerovi. Nejdůležitější však je, aby ti, kdo uvažují o manželství, byli připraveni duchovně.

16, 17. O kterých biblických zásadách by měli rozjímat ti, kdo chtějí vstoupit do manželství?

¹⁶ Duchovně se připravit na manželství znamená rozjímat  o úloze, kterou Bůh dal manželovi a manželce. Muž musí vědět, co znamená být hlavou křesťanské domácnosti. Tato úloha ho neopravňuje k tomu, aby jednal jako tyran. Musí naopak napodobovat způsob, jak uplatňuje svou autoritu Ježíš. (Efezanům 5:23) Křesťanka zase musí rozumět úloze manželky. Bude ochotná podřizovat se ‚zákonu svého manžela‘? (Římanům 7:2) Už jako svobodná je pod zákonem Jehovy a Krista. (Galaťanům 6:2) Autorita, kterou má manžel, pro ni bude dalším zákonem. Dokáže svého manžela podporovat a podřizovat se mu, i když je nedokonalý? Pokud ji taková vyhlídka neláká, raději by se vdávat neměla.

¹⁷ Manžel i manželka musí být navíc ochotni plnit svou úlohu ve vzájemném citovém vztahu. (Filipanům 2:4) Apoštol Pavel v této souvislosti psal o zvláštních potřebách, které manžel a manželka mají. Pod inspirací uvedl: „Ať . . . každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ Pavel vysvětlil, že muž potřebuje cítit, že jeho manželka k němu má hlubokou úctu. A žena potřebuje cítit, že ji manžel miluje. (Efezanům 5:21–33)

18. Proč by měli ti, kdo spolu chodí, projevovat sebeovládání?

¹⁸ Známost nemá být jen příležitostí k tomu, aby spolu dva lidé trávili příjemné chvíle. Měli by se v té době dobře poznat, aby zjistili, zda se k sobě hodí. Je to ale i období, kdy je potřeba projevovat sebeovládání. Touha chovat se příliš důvěrně může být velmi silná. Tělesná přitažlivost je totiž přirozená. Avšak ten, kdo toho druhého opravdu miluje, neudělá nic, čím by mu mohl duchovně ublížit. (1. Tesaloničanům 4:6) Pokud tedy s někým chodíte, projevujte sebeovládání. Tato vlastnost se vám bude v životě hodit, ať už do manželství vstoupíte nebo ne.

19, 20. Jak se liší křesťanský názor na manželství od obecně přijímaného pohledu? Znázorněte to.

¹⁹ Pokud má manželství zůstat trvalé, manžel i manželka si musí uvědomovat, že na sebe berou vůči tomu druhému závazek. V románech a filmech je to často tak, že svatbou všechno šťastně končí. Ve skutečném životě však svatba není konec, ale začátek — začátek svazku, který má být podle Jehovy trvalý. (1. Mojžíšova 2:24) Je smutné, že dnes se tak lidé na manželství většinou nedívají. V některých kulturách se o sňatku mluví jako o „zavázání uzlu“. Lidé si možná ani neuvědomují, jak výstižně toto znázornění odpovídá obecně přijímanému pohledu na manželství. Dobrý uzel by měl totiž vydržet tak dlouho, jak je to potřeba, ale zároveň by mělo být snadné ho rozvázat.

²⁰ Mnozí lidé se dnes na manželství nedívají jako na trvalý závazek. Když si myslí, že manželství uspokojí jejich potřeby, bez váhání do něj vstoupí, ale zároveň spoléhají na to, že když nastanou problémy, budou se moci rozvést. Připomeňme si však, že svazek, jako je například manželství, Bible přirovnává ke ‚šňůře‘. (Kazatel 4:12) Hebrejské slovo, které je v tomto verši použito, je možné přeložit také jako lano. Lodní lano je vyrobeno tak, aby se nerozpletlo nebo nepřetrhlo, a to dokonce ani v nejprudších bouřích. Podobně Jehova vytvořil manželství tak, aby bylo trvalé. Ježíš řekl: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:6) Pokud se oženíte nebo vdáte, musíte mít na manželství stejný názor. Tím se však z manželství nestává břemeno.

21. O co by se manžel a manželka měli snažit a co jim v tom pomůže?

²¹ Manžel a manželka by se měli snažit, aby se na toho druhého stále dívali správným způsobem. Pokud se oba  zaměřují na dobré vlastnosti svého partnera a na jeho upřímnou snahu jednat správně, manželství pro ně bude zdrojem radosti a povzbuzení. Není však trochu naivní dívat se na nedokonalého člověka tak pozitivně? Jehova rozhodně naivní není, ale přesto nás vidí v dobrém světle. Žalmista se ptal: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Manžel a manželka se musí zaměřovat na dobré stránky  toho druhého a musí být ochotní vzájemně si odpouštět. (Kolosanům 3:13)

22, 23. Co se manželé a manželky mohou naučit z příkladu Abrahama a Sáry?

²² Čím déle jsou manželé spolu, tím více štěstí a spokojenosti jim manželství může přinášet. Když Bible mluví o manželství Abrahama a Sáry, byli spolu již dlouho. Jejich život rozhodně nebyl bezproblémový. Jen si představte, jaké to asi pro Sáru muselo být, když ve více než šedesáti letech měla opustit pohodlný domov v prosperujícím městě Ur a zbytek života strávit ve stanech. Přesto se Abrahamovi podřídila. Byla mu skutečným doplňkem a pomocnicí, protože se s úctou snažila, aby jeho rozhodnutí měla úspěch. Sára se nepodřizovala jen naoko. Svého manžela totiž i „v sobě“ nazývala pánem. (1. Mojžíšova 18:12; 1. Petra 3:6) Její úcta k Abrahamovi vycházela ze srdce.

²³ To ovšem neznamenalo, že by Abraham a Sára měli na všechno stejný názor. Sára jednou navrhla něco, co se Abrahamovi „velmi nelíbilo“. V souladu s Jehovovým pokynem však Abraham pokorně naslouchal hlasu své manželky, a rodině to nakonec přineslo požehnání. (1. Mojžíšova 21:9–13) Manželé a manželky se z jejich příkladu mohou hodně naučit, a to i když jsou spolu už desítky let.

24. Jaká manželství přinášejí Jehovovi Bohu čest a proč?

²⁴ Ve šťastném manželství má žena hlubokou úctu ke svému muži, on ji miluje a ctí a oba usilují především o to, aby jednali v souladu s Boží vůlí. Ve sborech svědků Jehovových jsou takových manželství tisíce. Pokud se rozhodnete vdát nebo oženit, vyberte si svého partnera moudře, dobře se na manželství připravte a snažte se o to, aby ve vašem vztahu byl pokoj a láska. Vaše manželství tak bude přinášet čest Jehovovi Bohu a pomůže vám, abyste zůstali v jeho lásce.