1, 2. Jaké rozhodnutí musíme udělat v souvislosti se zábavou?

PŘEDSTAVTE si, že chcete sníst lákavě vypadající ovoce, ale pak si všimnete, že je na jednom místě nahnilé. Co uděláte? Máte tři možnosti: (1) Sníst ovoce včetně nahnilé části, (2) celé je vyhodit, (3) nahnilou část vykrojit a na zbytku si pochutnat. Pro co se rozhodnete?

² K takovému ovoci bychom mohli přirovnat zábavu. Někdy se chcete trochu odreagovat, ale zjistíte, že většina dnešní zábavy je mravně závadná, nebo dokonce „shnilá“. Co uděláte? Někdo je ochoten přimhouřit oči nad tím, co je špatné, a konzumovat veškerou zábavu, kterou tento svět nabízí. Někdo jiný se naopak rozhodne, že se veškeré zábavě bude vyhýbat, aby měl jistotu, že se žádnému škodlivému vlivu nevystaví. A někdo další se bude pečlivě vyhýbat nevhodné zábavě, ale čas od času se bude věnovat zábavě, která je z jeho pohledu v pořádku. Pro co byste se měli rozhodnout vy, abyste se zachovávali v Boží lásce?

3. O čem nyní budeme uvažovat?

³ Většina z nás by se asi rozhodla pro třetí možnost. Je jasné, že se někdy potřebujeme odreagovat, ale chceme si vybrat takovou zábavu, která je mravně nezávadná. Zamysleme se tedy nad tím, jak poznáme, co je závadné  a co ne. Nejprve si ale ukažme, jaký vliv může mít zábava, kterou si vybereme, na naši službu Jehovovi.

4. Jak by náš výběr zábavy měl být ovlivněn tím, že jsme se zasvětili Jehovovi?

⁴ Jeden letitý svědek, který byl pokřtěný v roce 1946, nedávno řekl: „Vždy chci být přítomen při proslovu ke křtu a pozorně poslouchat, jako by šlo o můj vlastní křest.“ Zdůvodnil to takto: „Mám tak stále před očima to, že jsem se zasvětil Jehovovi, a velmi mi to pomáhá, abych zůstal věrný.“ Jistě s tímto názorem souhlasíte. Jehovovi jste slíbili, že mu po celý život budete sloužit. Pokud si to připomínáte, bude vás to podněcovat, abyste vytrvávali. (Kazatel 5:4; Hebrejcům 10:7) Když přemýšlíte o tom, že jste zasvěceni Bohu, ovlivňuje to nejen váš názor na křesťanskou službu, ale i na všechny ostatní oblasti života, včetně zábavy. Tuto skutečnost zdůraznil apoštol Pavel, když křesťanům v 1. století napsal: „Ať . . . jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31)

5. Jak nám 3. Mojžíšova 22:18–20 pomáhá pochopit varování, které je nepřímo vyjádřené v Římanům 12:1?

⁵ Všechno v našem životě souvisí s uctíváním Jehovy. V dopise  Římanům použil Pavel působivá slova, aby tuto pravdu svým spoluvěřícím zdůraznil. Naléhavě je vybídl, aby „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Římanům 12:1) Pojem ‚tělo‘ se zde vztahuje i na mysl, srdce a tělesnou sílu. To všechno používáme, když Bohu sloužíme celou duší. (Marek 12:30) O takové službě Pavel mluvil jako o oběti. Výraz „oběť“ v tomto případě obsahuje i nevyřčené varování. V době platnosti mojžíšského Zákona Bůh odmítal oběti, které měly nějakou vadu. (3. Mojžíšova 22:18–20) Dnes je to podobné. Pokud by naše duchovní oběti byly nějak poskvrněné, Bůh by je nepřijal. Jak by se nám to ale mohlo stát?

6, 7. Jak by křesťan mohl poskvrnit své tělo a jaké by to mělo následky?

⁶ Křesťany v Římě Pavel nabádal: „Nepředkládejte své údy [„části těla“, New International Version] hříchu.“ Také jim napsal, aby ‚umrtvovali zvyklosti těla‘. (Římanům 6:12–14; 8:13) Ve svém dopise již předtím uvedl několik příkladů takových ‚zvyklostí těla‘. O hříšných lidech napsal: „Jejich ústa jsou plná proklínání.“ „Jejich nohy spěchají prolít krev.“ „Před jejich očima není bázeň před Bohem.“ (Římanům 3:13–18) Křesťan by poskvrnil své tělo, pokud by jeho jednotlivé části používal k takovým hříšným zvyklostem. Například kdyby se rozhodl, že se bude dívat na něco tak zvrhlého, jako je pornografie nebo sadistické násilí, ‚předkládal by své oči hříchu‘ a tak by poskvrňoval celé své tělo. Cokoli by pak dělal pro pravé uctívání, by bylo Bohu nepřijatelné, protože by se to podobalo oběti, která již není svatá. (5. Mojžíšova 15:21; 1. Petra 1:14–16; 2. Petra  3:11) Za výběr nevhodné zábavy by zaplatil opravdu vysokou cenu.

⁷ Je tedy jasné, že to, jakou zábavu si vybereme, může mít vážné následky. Jistě si proto chceme vybírat zábavu, která naše oběti neznečistí, ale zkrášlí. Rozeberme si nyní, jak můžeme zjistit, která zábava je vhodná a která ne.

8, 9. (a) Do kterých dvou kategorií je možné zábavu rozdělit? (b) Jaké druhy zábavy odmítáme a proč?

⁸ Obecně je možné zábavu rozdělit do dvou kategorií — na tu, které se křesťané jednoznačně vyhýbají, a na tu, kterou mohou, ale nemusí považovat za přijatelnou. Nejprve se zamysleme nad první kategorií.

⁹ Jak bylo uvedeno v 1. kapitole, některé druhy zábavy vyzdvihují jednání, jež Bible jednoznačně odsuzuje. Příkladem mohou být internetové stránky, filmy, televizní programy a hudba, které mají sadistický nebo démonický obsah, je v nich pornografie nebo propagují zkažené, nemorální jednání. Takové pokleslé druhy zábavy stavějí do příznivého světla skutky, které jsou v rozporu s biblickými zásadami či zákony, a proto se těmto druhům zábavy praví křesťané vyhýbají. (Skutky 15:28, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8) Když takovou nevhodnou zábavu odmítáme, dokazujeme tím Jehovovi, že si skutečně ‚ošklivíme, co je ničemné,‘ a že se důsledně ‚odvracíme od toho, co je špatné‘. Díky tomu je naše ‚víra bez pokrytectví‘. (Římanům 12:9; Žalm 34:14; 1. Timoteovi 1:5)

10. Jaké uvažování je nebezpečné a proč?

¹⁰ Někdo si však myslí, že věnovat se zábavě, která otevřeně zobrazuje nemravné jednání, je neškodné. Možná  si říká: ‚Sice se na to dívám v kině nebo v televizi, ale sám bych to nikdy nedělal.‘ Takové uvažování je zrádné a nebezpečné. (Jeremjáš 17:9) Pokud rádi sledujeme to, co Jehova odsuzuje, sotva můžeme říci, že si ‚ošklivíme, co je ničemné‘. Když se opakovaně vystavujeme ničemnému jednání, otupí se naše smysly. (Žalm 119:70; 1. Timoteovi 4:1, 2) Sledování takové zábavy by mohlo ovlivnit naše jednání nebo náš názor na hříšné chování druhých.

11. Jak se v souvislosti se zábavou potvrzují slova z Galaťanům 6:7?

¹¹ To, co jsme popsali v předchozím odstavci, se opravdu stává. Někteří křesťané se dopustili nemravnosti, protože byli ovlivněni zábavou, kterou si navykli sledovat. Na základě trpkých zkušeností pochopili pravdivost výroku: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Takovým smutným následkům se však můžeme vyhnout. Pokud dbáme na to, abychom do své mysli zasévali jen to, co je mravně čisté, s radostí budeme sklízet to, co je dobré. (Viz rámeček „ Jakou zábavu bych si měl vybrat?“.)

12. Jak se na zábavu vztahují slova z Galaťanům 6:5 a jaké vedení při výběru zábavy nám Bůh poskytuje?

¹² Uvažujme nyní o druhé kategorii — o zábavě, která obsahuje jednání, jež není v Božím Slově přímo odsouzeno ani otevřeně schváleno. Při výběru zábavy z této kategorie musí každý křesťan udělat osobní rozhodnutí. (Galaťanům 6:5) Bůh nám v tom však poskytuje vedení. Bible totiž obsahuje neměnné zásady, díky kterým můžeme pochopit Jehovův způsob uvažování. Když takovým  zásadám věnujeme pozornost, dokážeme rozeznat, „jaká je Jehovova vůle“ ve všem, včetně výběru zábavy. (Efezanům 5:17)

13. Co nás bude podněcovat, abychom se vyhýbali zábavě, která se Jehovovi nelíbí?

¹³ Je pochopitelné, že jednotliví křesťané mají rozlišovací schopnost vypěstovanou do různé míry. (Filipanům 1:9) Navíc mají v otázce zábavy rozdílný vkus. Neměli  bychom proto očekávat, že všichni křesťané se budou vždy rozhodovat stejně. Čím více však necháme Boží zásady působit na naši mysl a srdce, tím odhodlaněji se budeme vyhýbat jakékoli zábavě, která se Jehovovi nelíbí. (Žalm 119:11, 129; 1. Petra 2:16)

14. (a) Který faktor bychom při výběru zábavy měli brát v úvahu? (b) Jak můžeme dosáhnout toho, aby zájmy Království zůstaly na prvním místě v našem životě?

¹⁴ Při výběru zábavy musíme vzít v úvahu ještě jeden faktor — náš čas. Zatímco druh zábavy, kterou si vybereme, svědčí o tom, co považujeme za přijatelné, množství času, které jí věnujeme, svědčí o tom, co je pro nás důležité. Pro křesťany jsou samozřejmě nejdůležitější duchovní věci. (Matouš 6:33) Jak tedy dosáhnout toho, aby zájmy Království zůstaly na prvním místě v našem životě? Apoštol Pavel napsal: „Přísně se . . . střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas.“ (Efezanům 5:15, 16) Musíme si proto jasně stanovit, kolik času budeme zábavě věnovat. Díky tomu budeme mít čas na ‚důležitější věci‘ — na činnosti, které přispívají k tomu, že se nám v duchovním ohledu dobře daří. (Filipanům 1:10)

15. Proč je moudré při výběru zábavy pamatovat na skrytá nebezpečí?

¹⁵ Při výběru zábavy je také moudré pamatovat na skrytá nebezpečí. Vraťme se k přirovnání s ovocem. Nechceme sníst nic zkaženého, a proto obvykle vykrojíme nejen nahnilou část, ale i kousek zdravé dužiny kolem ní. Podobně bychom měli jednat i při výběru zábavy. Moudrý křesťan se vyhýbá nejen zábavě, která je jednoznačně v rozporu s biblickými zásadami, ale i takové, která vzbuzuje pochybnosti nebo obsahuje něco,  co by mohlo být duchovně škodlivé. (Přísloví 4:25–27) Když se budeme přesně držet rad z Božího Slova, pomůže nám to, abychom se takové zábavě vyhýbali.

16. (a) Jak můžeme dávat najevo, že máme na morálku stejný názor jako Jehova? (b) Jak se může uplatňování biblických zásad stát přirozenou součástí našeho života?

¹⁶ Praví křesťané berou při výběru zábavy v úvahu především Jehovův názor. Bible ukazuje, jak Jehova smýšlí a jaká má měřítka. Například král Šalomoun uvádí několik věcí, které Jehova nenávidí. Patří k nim „falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému“. (Přísloví 6:16–19) Jak by Jehovův názor měl ovlivnit to, jak smýšlíme my? Žalmista vybízí: „Vy, kdo milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné.“ (Žalm 97:10) Z toho, jakou zábavu si vybíráme, musí být jasně vidět, že opravdu nenávidíme to, co nenávidí Jehova. (Galaťanům 5:19–21) Pamatujme také, že o tom, jakými jsme lidmi, svědčí spíše naše jednání v soukromí než to, co děláme, když nás vidí druzí. (Žalm 11:4; 16:8) Pokud si tedy ze srdce přejeme ve všech oblastech života zrcadlit Jehovovy názory na morálku, budeme se  vždy rozhodovat v souladu s biblickými zásadami. Stane se to přirozenou součástí našeho života. (2. Korinťanům 3:18)

17. Které otázky bychom si měli položit před tím, než se pro nějakou zábavu rozhodneme?

¹⁷ Co ještě můžeme udělat, abychom při výběru zábavy jednali v souladu s Jehovovým způsobem uvažování? Položme si tuto otázku: ‚Jaký vliv bude mít taková zábava na mě a na můj vztah k Bohu?‘ Když například zvažujeme, zda se budeme dívat na nějaký film, měli bychom se zeptat sami sebe: ‚Jak tento film ovlivní mé svědomí?‘ Uvažujme v této souvislosti o některých biblických zásadách.

18, 19. (a) Jak nám zásada ve Filipanům 4:8 pomáhá zjistit, zda je určitá zábava vhodná? (b) Které další zásady nám při výběru vhodné zábavy mohou pomoci? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁸ Klíčová zásada je uvedena ve Filipanům 4:8. Čteme tam: „O všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ Je pravda, že Pavel v tomto verši nemluvil o zábavě, ale o tom, že bychom v srdci měli rozjímat o věcech, které se líbí Bohu. (Žalm 19:14) Zásadu z Pavlových slov je však možné vztáhnout i na zábavu. Jak?

¹⁹ Měli bychom přemýšlet o tom, zda filmy, videohry, hudba a další formy zábavy, které si vybíráme, naplňují naši mysl tím, „co je cudné“. Jaké obrazy nám zůstanou v mysli potom, co jsme se dívali na nějaký film? Pokud jsou hezké, čisté a občerstvující, pak je to známka toho, že jsme si zábavu vybrali dobře. Pokud nás však film ovlivnil tak, že myslíme na věci nevhodné, pak  jsme si vybrali zábavu špatnou, nebo dokonce škodlivou. (Matouš 12:33; Marek 7:20–23) Jak nám taková zábava může uškodit? Uvažování o tom, co je mravně nečisté, narušuje náš vnitřní pokoj, otupuje naše biblicky školené svědomí a může zničit náš vztah k Bohu. (Efezanům 5:5; 1. Timoteovi 1:5, 19) Jelikož má na nás taková zábava škodlivý vliv, buďme rozhodnuti se jí vyhýbat. * (Římanům 12:2) Buďme jako žalmista, který se modlil k Jehovovi: „Dej, aby mé oči přešly a neviděly, co je bezcenné.“ (Žalm 119:37)

20, 21. Jak se slova v 1. Korinťanům 10:23, 24 týkají výběru vhodné zábavy?

²⁰ Když se rozhodujeme v nějaké osobní záležitosti, je potřeba brát v úvahu klíčovou biblickou zásadu, o které psal Pavel. Uvedl: „Všechno je zákonné, ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ (1. Korinťanům 10:23, 24) Jak se tato zásada vztahuje na výběr vhodné zábavy? Měli bychom si položit otázku: ‚Jaký vliv na druhé bude mít to, jakou zábavu jsem si vybral?‘

²¹ Naše svědomí nám možná dovolí, abychom se věnovali zábavě, která je podle nás ‚zákonná‘ neboli přijatelná. Pokud však zjistíme, že naši spoluvěřící, kteří mají citlivější svědomí, považují takovou zábavu za nevhodnou, možná se rozhodneme, že se jí už věnovat nebudeme. Proč ne? Nechceme ‚hřešit proti svým bratrům‘. Náš hřích by spočíval v tom, že by kvůli nám pro ně bylo obtížnější zůstat věrní Bohu. Tím bychom mohli dokonce  ‚hřešit proti Kristu‘, jak uvedl Pavel. Berme si k srdci radu: „Nestaňte se příčinami ke klopýtání.“ (1. Korinťanům 8:12; 10:32) Praví křesťané se dnes touto Pavlovou prozíravou radou řídí, a proto jsou ohleduplní a vyhýbají se zábavě, která sice může být ‚zákonná‘, ale ‚nebuduje‘. (Římanům 14:1; 15:1)

22. Proč křesťané respektují to, jak se druzí rozhodují v osobních záležitostech?

²² To, že křesťané hledají výhodu svých bližních, platí oboustranně. Křesťan s citlivějším svědomím by neměl trvat na tom, aby se ostatní ve sboru přizpůsobili jeho názoru na zábavu. Pokud by tak jednal, podobal by se řidiči, který chce, aby všichni, kdo jedou stejným směrem jako on, jeli takovou rychlostí, která vyhovuje jemu. To by byl nerozumný požadavek. Ten, kdo má citlivější svědomí, by měl na základě křesťanské lásky respektovat své spoluvěřící, jejichž názory na zábavu se od jeho názoru poněkud liší, ale stále jsou v mezích křesťanských zásad. Tak se jeho „rozumnost stane známou všem lidem“. (Filipanům 4:5; Kazatel 7:16)

23. Jak si můžeme vybírat vhodnou zábavu?

²³ Jak si tedy můžeme vybírat vhodnou zábavu? Odmítejme jakýkoli druh zábavy, která otevřeně zobrazuje zkažené, nemravné jednání, jež je v Božím Slově výslovně odsouzeno. Jednejme podle biblických zásad, které je možné vztáhnout na ty druhy zábavy, o nichž se v Bibli přímo nemluví. Vyhýbejme se zábavě, kvůli které bychom měli výčitky svědomí, a buďme ochotni vzdát se zábavy, která by mohla zraňovat svědomí druhých, zvláště našich spoluvěřících. Naše pevné rozhodnutí takto jednat bude přinášet slávu Bohu a my i naše rodiny se zachováme v Boží lásce.