ZNÁŠ někoho, kdo chce být vždycky první? — Třeba se mu nechce stát ve frontě, a tak se snaží druhé předběhnout. Možná tě dokonce odstrčí, jen aby už byl na řadě. Stalo se ti to někdy? — Také někteří dospělí chtějí být vždycky první a mít pro sebe to nejlepší místo. Velký učitel viděl, že někteří lidé tak jednají, a nelíbilo se mu to. Budu ti vyprávět, co se jednou přihodilo.

V Bibli čteme, že jeden bohatý farizeus pozval Ježíše na hostinu. Když tam Ježíš přišel, všiml si, že někteří hosté si vybírají ta nejlepší místa. Proto později hostům vyprávěl příběh. Poslechni si, o čem s nimi tehdy mluvil.

 Ježíš řekl: ‚Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nevybírej si to nejlepší místo.‘ Co myslíš, proč to řekl? — Na hostinu totiž mohl být pozván také nějaký vážený host. Potom by se mohlo stát to, co vidíš na obrázku. Hostitel přijde a řekne: ‚Sem se posadí tento člověk, a ty si sedni jinam.‘ Dovedeš si představit, jak se host, který si musel přesednout, asi cítí? — Stydí se, protože všichni ostatní vidí, že se musel posadit na horší místo.

Ježíš ukázal, že není správné chtít pro sebe to nejlepší místo. Řekl: ‚Když tě někdo pozve na svatební hostinu, jdi a sedni si na horší místo. Potom ten, kdo tě pozval, možná přijde a řekne: „Příteli, posaď se sem, dopředu.“ A tak ti před všemi ostatními hosty prokáže čest, protože tě posadí na lepší místo.‘ (Lukáš 14:1, 7–11)

Víš, proč Ježíš tento příběh vyprávěl? — Představ si, že nastupuješ do autobusu. Na zastávce je ale hodně lidí. Budeš si chtít za každou cenu sednout a necháš staršího člověka stát? — Co by asi udělal Ježíš? —

Někdo možná říká, že Ježíšovi je jedno, co děláme. Ale myslíš si, že je to pravda? — Vzpomeň si, že na hostině u farizea si Ježíš pozorně všímal toho, jaká místa si lidé vybírají. A myslíš si, že ho zajímá i to, co děláme my? — Ježíš je teď v nebi, a proto dobře vidí, co děláme.

 Když někdo chce být vždycky první, mohou vznikat těžkosti. Lidé se kvůli tomu často hádají a zlobí se. Například se to může stát, když děti jedou autobusem na školní výlet. Jen co se otevřou dveře, všichni se tlačí dovnitř. Každý chce sedět na tom nejlepším místě a nejraději u okna. Co myslíš, jak to asi dopadne? — Možná se kvůli tomu pohádají.

Jestliže někdo chce pro sebe to nejlepší, přináší to mnoho problémů. Stalo se to i Ježíšovým apoštolům. V šesté kapitole této knihy jsme četli o tom, že apoštolové se mezi sebou hádali, kdo z nich je největší. Vzpomínáš si, co udělal Ježíš? — Napomenul je. Později se ale pohádali znovu. Podívejme se, o co tehdy šlo.

Apoštolové a další učedníci šli  společně s Ježíšem do Jeruzaléma. Velký učitel jim vyprávěl o svém Království, a tak Jakub a Jan přemýšleli o tom, jak budou s Ježíšem vládnout. Svěřili se s tím i své matce Salome. (Matouš 27:56; Marek 15:40) A tak ještě před tím, než došli do Jeruzaléma, Salome přišla za Ježíšem, poklekla před ním a řekla, že ho chce o něco poprosit.

„Co chceš?“ zeptal se Ježíš. Salome odpověděla, že by si přála, aby Ježíš ve svém Království dal jejím synům místo vedle sebe — aby jednoho posadil po své pravici a druhého po své levici. Ale ostatních deset apoštolů se dozvědělo, o co Salome prosila. Co myslíš, jak na to reagovali? —

 Velmi se na Jakuba a Jana zlobili. Ježíš dal proto všem svým apoštolům dobrou radu. Mluvil s nimi o tom, že vládci se rádi chlubí svou mocí a svým postavením. Chtějí, aby je každý poslouchal. Ježíš však ukázal, že jeho následovníci by takoví být neměli. Proto jim řekl: „Kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ To je opravdu důležité poučení. (Matouš 20:20–28)

Víš, co dělá otrok? — Slouží druhým lidem, a nečeká, že ostatní budou sloužit jemu. Je v tom nejnižším postavení a určitě si o sobě nemyslí, že je nejdůležitější. A vzpomeň si na Ježíšova slova, že ten, kdo chce být první, má druhým sloužit jako otrok.

Co to ale znamená pro nás? — Co myslíš, hádal by se otrok se svým pánem kvůli tomu, kdo se posadí na to nejlepší místo nebo kdo dříve dostane jídlo? — Ježíš vysvětlil, že otrok dá svému pánovi vždycky přednost. (Lukáš 17:7–10)

Jak bychom tedy měli jednat? — Měli bychom sloužit druhým jako otroci, a ne se snažit vždycky být první. A to znamená dávat ostatním přednost. Napadá tě, jak to můžeš dělat? — Na stranách 40 a 41 je uvedeno několik příkladů, jak můžeš druhým sloužit, a tak jim dávat přednost.

Vzpomeň si, že i Velký učitel sloužil druhým. Poslední večer, kdy byl se svými apoštoly, jim dokonce umyl nohy. Když tedy sloužíme druhým, Velký učitel i jeho Otec, Jehova Bůh, z toho mají radost.