PŘEDSTAV si, že můžeš dělat všechno, co chceš. Líbilo by se ti to? — Napadá tě někdy, že by bylo lepší, kdyby ti nikdo neříkal, co máš dělat? —

Ale bylo by to pro tebe opravdu to nejlepší? Myslíš, že je rozumné dělat si, co chceš, nebo je lepší poslouchat tatínka a maminku? — Když Bůh říká, že máš poslouchat své rodiče, jistě k tomu má dobrý důvod. Můžeme si to znázornit.

Kolik je ti let? — Víš, kolik je tvému tatínkovi? — A kolik let je mamince, babičce a dědovi? — Narodili se mnohem dříve než ty. A čím déle člověk žije, tím více se toho naučí. Každý rok slyší, vidí a dělá spoustu nových věcí. Od starších lidí se tedy máme co učit.

Znáš někoho, kdo je mladší než ty? — A myslíš si, že toho znáš víc? — Proč? — Protože ty jsi starší. Jsi na světě déle, a proto znáš víc věcí než ten, kdo je mladší.

Víš ale, kdo žije mnohem déle než ty, já nebo kdokoli jiný? — Je to Jehova Bůh. On toho zná víc než ty a zná toho také víc než  já. A když nám říká, abychom něco dělali, určitě je správné dělat to, i když to může být pro nás těžké. Napadlo by tě, že kdysi bylo i pro Velkého učitele těžké poslechnout? —

Bůh jednou Ježíše požádal, aby udělal něco, co bylo velmi těžké. A proto se Ježíš modlil, jak to vidíme na obrázku. Řekl Jehovovi: „Jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár.“ Z této modlitby vidíme, že ani pro Ježíše nebylo vždy snadné dělat to, co si Bůh přeje. Víš, co ale Ježíš řekl na konci své modlitby? —

Ježíš řekl: „Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Lukáš 22:41, 42) Přál si, aby se dělo to, co chce Bůh. Ježíš vždycky dělal to, co chtěl jeho Otec. Nemyslel si, že toho zná víc než Bůh.

Co se z toho můžeme naučit? — Poznáváme, že je správné vždy dělat to, co říká Bůh, i když je to možná někdy těžké. Ale vyplývá z toho ještě něco jiného. Víš co? — Poznáváme, že Bůh a Ježíš nejsou jedna osoba, jak to říkají někteří lidé. Bůh a Ježíš jsou dvě různé bytosti. Jehova Bůh je starší, a tak toho zná víc než jeho Syn, Ježíš.

Když Boha posloucháme, ukazujeme tím, že ho máme rádi. Bible říká: ‚Láska k Bohu znamená, že dodržujeme jeho přikázání.‘ (1. Jana 5:3) Z toho vidíme, že každý z nás musí poslouchat Boha. Budeš ho poslouchat i ty? —

Vezmi si Bibli a podíváme se, co Bůh říká dětem. Najdi si Efezanům, 6. kapitolu, 1., 2. a 3. verš. Čteme tady: „Děti,  poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.‘“

Vidíš, Jehova Bůh ti říká, že máš poslouchat tatínka a maminku. Také tu čteme, že máš „ctít“ své rodiče. To znamená, že se k nim máš chovat hezky. A Bůh slibuje, že když své rodiče budeš poslouchat, ‚povede se ti dobře‘.

Budu ti vyprávět příběh o tom, jak si někteří lidé zachránili život, protože byli poslušní. Stalo se to před mnoha lety. Tito lidé žili ve velkém městě, které se jmenovalo Jeruzalém. Většina obyvatel tohoto města však Boha neposlouchala. Proto Ježíš lidi varoval, že Bůh jejich město zničí. Také jim ukázal, že se mohou zachránit, když budou jednat správně. Ježíš řekl: ‚Až uvidíte okolo Jeruzaléma vojska, budete vědět, že zničení je blízko. Potom odejděte z Jeruzaléma a utečte do hor.‘ (Lukáš 21:20–22)

Stalo se přesně to, co Ježíš řekl. Jeruzalém obklíčila římská vojska. Potom však z nějakého důvodu vojáci odešli. Většina lidí si myslela, že už jim nehrozí žádné nebezpečí, a proto ve městě zůstali. Ale vzpomeň si na to, co řekl Ježíš. Co měli udělat? — A teď si představ, že také bydlíš v Jeruzalémě. Co uděláš? — Lidé, kteří opravdu věřili tomu, co Ježíš řekl, opustili svůj domov a utekli do hor daleko od Jeruzaléma.

Uplynul rok a v Jeruzalémě se nic nedělo. Ani druhý rok se nic nestalo. Uplynul třetí rok, a pořád nic. A tak si někteří lidé v Jeruzalémě možná mysleli, že ti, kdo z města utekli, byli  hloupí. Ve čtvrtém roce se však římská vojska vrátila. Znovu obklíčila Jeruzalém. Na útěk už bylo příliš pozdě. Vojska úplně zničila celé město. Většina obyvatel zemřela a ostatní byli odvedeni do zajetí.

A víš, jak to dopadlo s těmi, kteří Ježíše poslechli? — Zachránili se. Byli daleko od Jeruzaléma, a tak se jim nic nestalo. Poslušnost je ochránila.

Myslíš, že poslušnost může ochránit i tebe? — Rodiče ti asi říkají, že si nemáš hrát na silnici. Víš, proč ti to říkají? — Protože by tě mohlo srazit auto. Někdy si třeba řekneš: ‚Teď tu zrovna žádná auta nejezdí. Nic se mi nestane. Jiné děti si také hrají na silnici a nikdy se jim nic nestalo.‘

 Většina lidí v Jeruzalémě si také myslela, že se jim nic nestane. Když římská vojska odešla, lidem se zdálo, že už jim žádné nebezpečí nehrozí. Říkali si, že ve městě zůstali i jiní lidé, a tak zůstali také. Byli varováni, a přesto neposlechli. Kvůli své neposlušnosti zemřeli.

Zeptám se tě ještě na něco. Láká tě, hrát si někdy se sirkami? — Někomu se možná líbí pozorovat hořící plamínek. Hrát si se sirkami ale může být velmi nebezpečné. Mohlo by se stát, že shoří celý dům a ty přijdeš o život.

Pamatuj si, že nestačí poslouchat jen někdy. Poslušnost tě ochrání jen v tom případě, že budeš poslouchat vždycky. A vzpomínáš si, kdo říká, „děti, poslouchejte své rodiče“? — Jehova Bůh. A říká to proto, že tě má rád.