UŽ SE ti stalo, že ti někdo něco ukradl? — Bylo ti to líto? — Ten, kdo krade, je zloděj. A zloděje nemá nikdo rád. Co myslíš, jak se někdo stane zlodějem? —

V minulé kapitole jsme se dozvěděli, že každý z nás se narodil hříšný. Proto jsme všichni nedokonalí. Nikdo se ale nenarodil jako zloděj. Člověk, který krade, může pocházet z dobré rodiny. Jeho rodiče a sourozenci možná jednají správně. Ale někdo tak touží po penězích a po věcech, které si za ně může koupit, že se stane zlodějem.

Víš, kdo se stal prvním zlodějem? — Byl to někdo, kdo žil v nebi, stejně jako Ježíš. Byl to jeden anděl. Co myslíš, jak se anděl mohl stát zlodějem, když Bůh všechny anděly stvořil dokonalé? — Mluvili jsme o tom v 8. kapitole této knihy. Ten anděl chtěl něco, co mu nepatřilo. Vzpomeneš si, co to bylo? —

Když byli stvořeni první muž a žena, ten anděl chtěl, aby ho uctívali. Na to ale neměl právo. Adam s Evou měli uctívat pouze Boha. Ten anděl je ale přemluvil, aby uctívali jeho. A tak vlastně Boha okradl. Stal se Satanem Ďáblem.

Co myslíš, jak se z někoho stane zloděj? — Takový člověk začne toužit po něčem, co mu nepatří. Může po tom toužit tak moc, že to ukradne, i když do té doby nikdy nic takového neudělal. Někteří zloději se už nikdy nepolepší. Takový  byl i jeden z Ježíšových apoštolů. Jmenoval se Jidáš Iškariotský.

Jidáš moc dobře věděl, že krást je špatné, protože už od malička znal Boží zákon. Věděl, že Bůh svému lidu kdysi z nebe řekl: „Nebudeš krást.“ (2. Mojžíšova 20:15) Když Jidáš vyrostl, setkal se s Velkým učitelem a stal se jeho učedníkem. Později si ho Ježíš dokonce vybral, aby byl jedním z jeho dvanácti apoštolů.

Ježíš a jeho apoštolové společně cestovali a také společně jedli. Všechny peníze, které měli, dávali do jedné pokladny. Tuto pokladnu dal Ježíš na starost Jidášovi. Peníze však samozřejmě Jidášovi nepatřily. Víš, co ale Jidáš začal dělat? —

Začal si brát peníze z pokladny. Dělal to tak, aby ho ostatní neviděli. Dokonce přemýšlel, jak to udělat, aby jich měl ještě víc. Stále myslel jenom na peníze. K čemu to nakonec vedlo? Podívejme se, co se stalo jen několik dní před tím, než byl Velký učitel zabit.

Ježíš byl na návštěvě u svého přítele Lazara. Lazarova sestra Marie vzala nádobku s velmi drahým olejem a Ježíšovi potřela nohy. To se Jidášovi nelíbilo. Víš, proč? — Jidáš říkal, že olej mohli prodat a peníze dát chudým lidem. Ale ve skutečnosti chtěl, aby měl v pokladně víc peněz a mohl je ukrást. (Jan 12:1–6)

Ježíš ale Marii pochválil a řekl, že jednala správně. Jidáše to rozzlobilo a uraženě odešel. Šel ke kněžím, kteří Ježíše nenáviděli a chystali se ho zatknout. Chtěli to ale udělat v noci, aby to lidé neviděli.

 Jidáš kněžím řekl: ‚Prozradím vám, kde Ježíš je, abyste ho mohli zatknout. Kolik mi za to zaplatíte?‘

‚Dáme ti třicet kousků stříbra,‘ odpověděli kněží. (Matouš 26:14–16)

Jidáš si ty peníze vzal. Umíš si to představit? Kvůli penězům zradil Velkého učitele! Dokonce takovou špatnost může udělat člověk, který se stal zlodějem. Peníze totiž miluje víc než lidi, a dokonce víc než Boha.

Možná, že řekneš: ‚Jehovu Boha budu mít vždycky nejraději.‘ Jidáš si snad myslel něco podobného, když si ho Ježíš vybral za apoštola. Mysleli si to i někteří jiní lidé, z nichž se později stali zloději.

Jedním z nich byl Achan. Byl to Boží služebník, který žil dříve, než se narodil Velký učitel. Jednou Achan uviděl nádherný oděv, cihlu zlata a několik kousků stříbra. Ty věci ale nebyly jeho. Bible říká, že patřily Jehovovi. Byla to válečná kořist, kterou Boží lid získal vítězstvím nad nepřáteli. Achan po těch věcech tolik toužil,  že je nakonec ukradl. (Jozue 6:19; 7:11, 20–22)

Podívejme se na další příklad. Kdysi dávno Jehova vybral Davida, aby se stal králem nad Izraelity. Jednoho dne David uviděl krásnou Bat-šebu. Dlouho se na ni díval a přemýšlel o tom, jak to udělat, aby ji mohl vzít do svého domu. Bat-šeba však byla vdaná. Jejím manželem byl Urijáš. Co myslíš, co měl David udělat? —

David měl na Bat-šebu přestat myslet. On to ale neudělal. Nechal ji naopak přivést do svého domu a Urijáše dal zabít. Víš, proč David jednal tak špatně? — Protože začal toužit po ženě, která byla manželkou někoho jiného. (2. Samuelova 11:2–27)

 David toho však velmi litoval, a proto ho Bůh nechal naživu. Přesto měl David mnoho problémů. Jeho syn Absalom se chtěl stát králem místo něj. Když lidé přicházeli za Davidem, Absalom je na uvítanou objímal. Bible říká: „Absalom stále kradl srdce izraelských mužů.“ Chtěl, aby ho lidé měli raději než Davida a udělali ho králem. (2. Samuelova 15:1–12)

Achan, David a Absalom po něčem velmi toužili. Máš i ty nějaké velké přání? — Kdybychom ale toužili po něčem, co patří někomu jinému, nemůžeme si to vzít bez dovolení. Byla by to krádež. Vzpomínáš si, po čem toužil první zloděj, Satan? — Chtěl, aby lidé uctívali jeho, a ne Boha. A tak, když přemluvil Adama a Evu, aby ho poslechli, vlastně kradl.

Ten, komu patří nějaká věc, má právo rozhodnout, kdo si ji smí půjčit. Někdy si možná hraješ s kamarády u nich doma. Možná mají nějakou hračku, která se ti líbí. Myslíš, že by bylo správné odnést si ji domů? — Nebylo. Museli by ti to dovolit rodiče tvého kamaráda. Když si něco vezmeš bez dovolení, je to krádež.

Kdy tě třeba může napadnout, že něco ukradneš? — Když budeš toužit po něčem, co ti nepatří. Lidé, kteří si něco vezmou bez dovolení, si možná myslí, že je při tom žádný člověk neviděl. Ale někdo je určitě viděl. Víš, kdo? — Jehova Bůh. A my víme, že Bůh nenávidí zloděje. Láska k Bohu a k druhým lidem nám tedy pomáhá, abychom se nestali zloději.