V synagoze v Kafarnaum Ježíš dál rozebírá námět, že je pravý chléb z nebe. Tím očividně navazuje na to, co řekl lidem, kteří se vrátili z východního pobřeží Galilejského moře, kde jedli zázračně opatřené chleby a ryby.

Ježíš říká: „Vaši předkové jedli v pustině manu, a přesto zemřeli.“ O sobě ale prohlašuje: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně. A tím chlebem, který dám, aby svět získal život, je moje tělo.“ (Jan 6:48–51)

Na jaře roku 30 n. l. řekl Ježíš Nikodémovi, že Bůh tak miloval svět, že poslal svého Syna, aby nás zachránil. Teď Ježíš zdůrazňuje, že je potřeba jíst jeho tělo, tedy věřit v oběť, kterou zanedlouho přinese. Díky tomu je možné získat věčný život.

Jenže lidé namítají: „Jak nám tenhle člověk může dát jíst svoje tělo?“ (Jan 6:52) Ježíš chce, aby pochopili, že to myslí obrazně, ne doslova. Je to vidět z toho, co říká dál.

„Ujišťuji vás, že pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nezískáte život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život... Mé tělo je totiž pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává v jednotě se mnou.“ (Jan 6:53–56)

Představte si, jak hrozně to asi Židům zní! Možná si myslí, že Ježíš vybízí ke kanibalismu nebo k porušování Božího zákona, který zakazuje jedení krve. (1. Mojžíšova 9:4; 3. Mojžíšova 17:10, 11) Ježíš ale nemluví o doslovném jedení těla a pití krve. Ukazuje, že všichni, kdo chtějí věčný život, musí věřit v oběť, kterou přinese, až se vzdá svého dokonalého lidského těla a prolije svou krev. Jenomže ani mnozí z jeho učedníků to nepochopí. Někteří říkají: „Takové otřesné řeči! Kdo to má poslouchat?“ (Jan 6:60)

Ježíš ví, že někteří učedníci reptají, a tak se jich ptá: „Tohle vás pohoršuje? Co teprve až uvidíte, jak Syn člověka vystupuje tam, kde byl předtím? ... Slova, která jsem vám říkal, pochází z ducha a dávají život. Ale někteří z vás nevěří.“ Když to učedníci slyší, mnozí z nich odchází a přestávají Ježíše následovat. (Jan 6:61–64)

Ježíš se ptá svých 12 apoštolů: „Nechcete odejít i vy?“ Petr mu odpovídá: „Pane, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života. My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“ (Jan 6:67–69) To je opravdu krásný projev věrnosti. A přitom Petr a ostatní apoštolové ještě přesně nechápou, co Ježíš svými výroky myslí.

I když má Ježíš z Petrovy odpovědi radost, říká: „Nevybral jsem si vás dvanáct? A přesto je jeden z vás pomlouvač.“ (Jan 6:70) Mluví o Jidášovi Iškariotském. Ježíš možná v tuto chvíli rozpoznává, že Jidáš se vydává špatným směrem.

Ježíš ale určitě musí mít dobrý pocit z toho, že ho Petr a ostatní apoštolové chtějí dál následovat a věnovat se s ním životně důležité práci.