Petr slyšel Ježíšovu radu, že když mezi bratry vznikne spor, měli by se ho snažit urovnat mezi čtyřma očima. Zdá se ale, že chce přesně vědět, kolikrát by to měl udělat.

Ptá se Ježíše: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratrovi, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Někteří náboženští vůdci učí, že člověk by měl odpustit maximálně třikrát. Takže Petr si možná myslí, že když bratrovi odpustí „až sedmkrát“, bude to od něj hodně velkorysé. (Matouš 18:21)

Počítat chyby druhých ale není v souladu s tím, co Ježíš učí. Proto Petrův názor opraví: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až 77krát.“ (Matouš 18:22) Vlastně to znamená odpouštět pořád. Neměl by existovat žádný limit, kolikrát Petr bratrovi odpustí.

Ježíš pak Petrovi a ostatním vypráví podobenství, aby jim zdůraznil, že mají povinnost odpouštět. Je to příběh o otroku, který se neřídí příkladem svého milosrdného pána. Tím je král, který se rozhodne vyrovnat účty se svými otroky. Nechá si zavolat jednoho z nich, který mu dluží ohromnou částku – 10 000 talentů (60 000 000 denárů). Tak velký dluh nemá šanci splatit. A proto král nařizuje, aby byli otrok, jeho žena a děti prodáni a dluh se díky tomu zaplatil. Otrok okamžitě padne svému pánovi k nohám a prosí ho: „Měj se mnou trpělivost a všechno ti splatím!“ (Matouš 18:26)

Králi je otroka líto, a tak jeho obrovský dluh milosrdně zruší. Jakmile to král udělá, ten otrok vyhledá svého spoluotroka, který mu dluží 100 denárů. Popadne ho, začne ho škrtit a říká: „Splať všechno, co mi dlužíš.“ Jeho spoluotrok mu ale padne k nohám a úpěnlivě ho  prosí: „Měj se mnou trpělivost a já ti to splatím!“ (Matouš 18:28, 29) Jenže otrok, kterému král odpustil, se příkladem svého pána neřídí. Spoluotroka, který mu dluží mnohem menší částku, nechává zavřít do vězení, kde má zůstat, dokud všechno nesplatí.

Ostatní otroci, kteří to nemilosrdné jednání viděli, jdou za svým pánem a povědí mu o tom. Pán se rozzlobí, zavolá si toho otroka a říká mu: „Zlý otroku, smazal jsem celý tvůj dluh, když jsi mě o to prosil. Neměl ses i ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ Pak nemilosrdného otroka předá vězeňským strážcům. Má být zavřený, dokud nesplatí všechno, co dluží. Na závěr Ježíš říká: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat s vámi, pokud nebudete každý ze srdce odpouštět svému bratrovi.“ (Matouš 18:32–35)

Z tohoto podobenství se o odpouštění můžeme opravdu hodně naučit. Bůh nám odpustil obrovský dluh, kterým je naše hříšnost. Každý prohřešek, kterého se vůči nám nějaký křesťan dopustí, je v porovnání s tím jako nic. A Jehova nám neodpouští jen jednou, ale tisícekrát. Neměli bychom snad našim bratrům odpouštět opakovaně, a to i když máme důvod cítit se zranění? Jak řekl Ježíš v Kázání na hoře, Bůh nám odpustí „naše dluhy“ v případě, že „jsme i my odpustili svým dlužníkům“. (Matouš 6:12)