Ježíš a jeho učedníci odchází z Galileje, překračují řeku Jordán a míří přes Pereu na jih. Když byl Ježíš v Pereji naposledy, vysvětlil farizeům, jaký má Bůh názor na rozvod. (Lukáš 16:18) Ti se teď k tomuto námětu vrací, aby Ježíše vyzkoušeli.

Mojžíš napsal, že muž se může se ženou rozvést, když na ní najde „něco neslušného“. (5. Mojžíšova 24:1) Existují ale různé názory na to, co všechno může být důvodem k rozvodu. Někteří jsou přesvědčení, že k tomu můžou patřit i docela malé věci. Farizeové se proto ptají: „Má muž právo rozvést se s manželkou z jakéhokoli důvodu?“ (Matouš 19:3)

Místo aby Ježíš založil svou odpověď na nějakém lidském názoru, mistrně argumentuje tím, jak vytvořil manželství Bůh. Říká: „Nečetli jste, že ten, kdo lidi stvořil, stvořil je na začátku jako muže a ženu? A nečetli jste, že řekl ‚Proto muž opustí otce a matku a přilne ke své manželce, a ti dva budou jedno tělo‘? Takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ (Matouš 19:4–6) Když Bůh spojil manželským svazkem Adama a Evu, nedal jim možnost, aby svoje manželství z nějakého důvodu ukončili.

Farizeové ale namítají: „Proč potom Mojžíš řekl, že je dovoleno dát manželce potvrzení o rozvodu a rozvést se s ní?“ (Matouš 19:7) Ježíš jim odpovídá: „Kvůli tvrdosti vašeho srdce udělal Mojžíš ústupek a dovolil vám rozvést se s manželkou, ale na začátku to tak nebylo.“ (Matouš 19:8) Tento „začátek“ se netýká Mojžíšovy doby, ale doby, kdy Bůh v Edenu manželství vytvořil.

Pak Ježíš zdůrazňuje důležitou skutečnost: „Říkám vám, že kdo se rozvádí s manželkou z jiného důvodu než kvůli sexuální nemravnosti [řecky porneia] a bere si jinou, dopouští se cizoložství.“ (Matouš 19:9) Sexuální nemravnost je tedy podle Písma jediným oprávněným důvodem k rozvodu.

Když to učedníci slyší, reagují slovy: „Pokud je to mezi mužem a ženou takhle, pak je lepší se neženit.“ (Matouš 19:10) Je zřejmé, že když někdo uvažuje o manželství, měl by ho považovat za trvalý svazek.

Co se týče svobodného stavu, Ježíš vysvětluje, že někteří se narodí jako eunuchové, a nejsou tedy schopní intimního života. Jiní se stanou eunuchy vinou lidí, takže je jim znemožněno sexuálně žít. Ale ještě jiní svoje sexuální touhy záměrně potlačují, a to proto, aby se mohli co nejvíc zaměřovat na práci související s Božím královstvím. Ježíš své posluchače vybízí: „Kdo to může udělat [zůstat svobodný], ať to udělá.“ (Matouš 19:12)

Lidé teď začínají k Ježíšovi přivádět svoje malé děti. Učedníci jim to ale vyčítají, protože nejspíš nechtějí, aby děti Ježíše obtěžovaly. Když to Ježíš vidí, pohorší ho to a říká: „Nechte malé děti, ať ke mně přichází. Nebraňte jim v tom, protože takovým patří Boží království. Ujišťuji vás, že kdo nepřijme Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevejde.“ (Marek 10:14, 15; Lukáš 18:15)

Ježíš tím vyzdvihuje něco důležitého: Pokud chceme přijmout Boží království, musíme být pokorní a ochotní se učit, stejně jako malé děti. Ježíš teď ukazuje, jak má děti rád – bere je do náruče a žehná jim. A takovou něžnou lásku cítí ke všem, kdo přijímají „Boží království jako malé dítě“. (Lukáš 18:17)