Ježíš je stále ještě buď v Samaří, nebo v Galileji. Farizeové se ho teď ptají na příchod Božího království. Představují si, že to bude velkolepá a slavnostní událost. Ježíš jim ale říká: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“ (Lukáš 17:20, 21)

Někdo by mohl dojít k závěru, že to Ježíš myslí tak, že Království vládne v srdci Božích služebníků. Tak to ale být nemůže, protože Království určitě není v srdci farizeů, kteří s Ježíšem mluví. Je v jejich středu v tom smyslu, že vybraný král Božího království, Ježíš, je přímo mezi nimi. (Matouš 21:5)

Když už jsou farizeové nejspíš pryč, Ježíš sděluje svým učedníkům další podrobnosti o příchodu Království. Ohledně své přítomnosti v pozici krále tohoto království nejdřív dává jedno upozornění: „Přijde doba, kdy zatoužíte vidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho.“ (Lukáš 17:22) Ježíš tím ukazuje, že čas, kdy bude Syn člověka vládnout v Království, přijde až v budoucnu. Někteří učedníci ho možná budou už předtím netrpělivě vyhlížet, ale nezbyde jim, než dál čekat na chvíli, kterou pro příchod Syna člověka stanovil Bůh.

Ježíš pokračuje: „Lidé vám řeknou: ‚Podívejte se, tam je!‘ nebo ‚Podívejte se, tady je!‘ Nikam nechoďte ani se za nimi nežeňte. Jako totiž blesk zazáří od jednoho konce nebe k druhému, tak to bude se Synem člověka v jeho den.“ (Lukáš 17:23, 24) Co Ježíšovým učedníkům pomůže, aby se nehnali za falešnými mesiáši? Ježíš říká, že příchod pravého Mesiáše bude jako blesk, který je vidět široko daleko. Důkazy toho, že je přítomný v pozici krále Božího království, budou pro všechny vnímavé pozorovatele jasně patrné.

Ježíš teď zmiňuje dvě události ze starověku, aby ukázal, jaké postoje budou lidé během tohoto budoucího období mít. Říká: „Za dnů Syna člověka to bude jako za dnů Noema... Podobně to bylo za Lotových dnů: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli. Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe pršely oheň a síra a všechny je usmrtily. Stejně to bude v den, kdy bude zjeven Syn člověka.“ (Lukáš 17:26–30)

Ježíš to nemyslí tak, že by lidé v Noemově a Lotově době byli zničeni kvůli tomu, že se věnovali běžným činnostem, jako je jedení, pití, kupování, prodávání, sázení a stavění. Minimálně některé z těch věcí dělali i Noe a Lot se svými rodinami. Ale lidé kolem nich se jimi zabývali,  aniž by přitom věnovali pozornost tomu, co si přeje Bůh. Ignorovali, jak významná je doba, ve které žijí. Ježíš proto své učedníky vybízí, aby se o to, co si Bůh přeje, zajímali a aktivně se takovým věcem věnovali. Tím jim vlastně ukazuje, jak si můžou zachránit život, až Bůh v budoucnu zničí špatné lidi.

Učedníci si budou muset dát pozor, aby se nenechali rozptýlit různými věcmi ve světě. Ježíš říká: „Kdo bude v ten den na střeše a bude mít svoje věci v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a kdo bude na poli, ať se pro nic nevrací. Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“ (Lukáš 17:31, 32) Z té se stal solný sloup.

Ježíš pokračuje ve vysvětlování toho, co se bude dít, až bude Syn člověka vládnout jako král. Říká učedníkům: „Tu noc budou dva lidé na jednom lůžku, jeden bude vzat, ale druhý bude zanechán.“ (Lukáš 17:34) Takže někteří lidé budou zachráněni, ale jiní budou zanecháni neboli přijdou o život.

Učedníci se ptají: „Kde to bude, Pane?“ Ježíš jim odpovídá: „Kde je tělo, tam se slétnou i orli.“ (Lukáš 17:37) Někteří lidé budou jako dalekozrací orli. Tito učedníci rozpoznají pravého Krista, Syna člověka, a shromáždí se k němu. Ježíš je bude v tomto budoucím období zásobovat duchovním pokrmem, díky kterému se můžou věrní lidé zachránit.