Ježíš už dřív učedníkům vyprávěl podobenství, ze kterého vyplývá, že je důležité vytrvale se modlit. (Lukáš 11:5–13) Teď je asi v Samaří nebo v Galileji a znovu se k této myšlence vrací. Vypráví další podobenství:

„V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem. V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘ Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘“ (Lukáš 18:2–5)

Pak Ježíš vysvětluje, jaké z toho plyne poučení: „Všimněte si, co řekl ten soudce, i když byl nespravedlivý! Nezjedná tedy Bůh spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí, zatímco s nimi má trpělivost?“ (Lukáš 18:6, 7) Co tím chce Ježíš říct o svém Otci?

Určitě nemá na mysli to, že se Bůh Jehova v nějakém ohledu podobá tomu nespravedlivému soudci. Pomocí kontrastu chce ale vyzdvihnout důležitou myšlenku: Když i nespravedlivý lidský soudce vyhoví opakovaným naléhavým prosbám, bezpochyby to udělá i Bůh. Je spravedlivý a dobrý, a když se k němu jeho služebníci vytrvale modlí, vyslyší je. Je to vidět z toho, co Ježíš dodává: „Říkám vám: Zjedná jim spravedlnost rychle.“ (Lukáš 18:8)

Obyčejní a chudí lidé se často spravedlnosti nedovolají, zatímco vlivní a bohatí bývají zvýhodňovaní. Bůh tak ale nejedná. Až k tomu dozraje čas, postará se, aby špatní lidé byli potrestáni a jeho služebníci získali věčný život.

Kdo má takovou víru jako ta vdova? Kolik lidí doopravdy věří, že Bůh jim „zjedná ... spravedlnost rychle“? Ježíš právě ukázal, že je důležité modlit se vytrvale. Teď zdůrazňuje, že je potřeba věřit v sílu modlitby. Říká: „Až přijde Syn člověka, najde na zemi takovou víru?“ (Lukáš 18:8) Jeho slova naznačují, že až Kristus přijde, taková víra asi nebude u lidí běžná.

Někteří z těch, kdo Ježíše poslouchají, jsou přesvědčení, že víru mají. Myslí si o sobě, že jednají správně, zatímco na druhé se dívají svrchu. A právě takovým lidem Ježíš adresuje následující podobenství:

„Dva lidé vešli do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus se tam postavil a začal se v duchu modlit: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní, jako vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Dvakrát týdně se postím, dávám desátky ze všeho, co získám.‘“ (Lukáš 18:10–12)

Farizeové jsou známí tím, že veřejně vystavují na odiv svoji zdánlivou zbožnost. Dělají  to proto, aby zapůsobili na druhé. Půst, který si sami uložili, obvykle drží v pondělí a ve čtvrtek, což jsou dny, kdy je na velkých tržištích spousta lidí, kteří je můžou vidět. Farizeové navíc úzkostlivě odevzdávají desetinu i z malých rostlinek. (Lukáš 11:42) To, jak opovrhují obyčejnými lidmi, ukázali před několika měsíci, když o nich řekli: „Tenhle zástup, ti prokletí lidé, kteří [z pohledu farizeů] neznají Zákon!“ (Jan 7:49)

Ježíš pokračuje ve vyprávění: „Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani vzhlédnout k nebi. Bil se do prsou a říkal: ‚Bože, jsem hříšník, smiluj se nade mnou.‘“ Výběrčí daní tedy pokorně uznává, že dělá chyby. Ježíš pak podobenství zakončuje slovy: „Říkám vám, že když tento muž odešel domů, byl v Božích očích lepší než ten farizeus. Protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Lukáš 18:13, 14)

Ježíš svým podobenstvím objasňuje, jak důležitá je pokora. Něco takového učedníci rozhodně potřebují slyšet. Byli totiž vychovaní ve společnosti, kde povýšení farizeové vyzdvihují postavení a prestiž. A je to cenné poučení i pro Ježíšovy následovníky dnes.