Je jaro a přišel čas, aby Josefova rodina spolu s přáteli a příbuznými podnikla každoroční cestu do Jeruzaléma. Chtějí tam oslavit Pesach, jak to přikazuje Boží zákon. (5. Mojžíšova 16:16) Z Nazaretu do Jeruzaléma je to asi 120 kilometrů. Všichni se připravují na cestu a panuje radostná atmosféra. Na tuto důležitou událost se zvlášť těší 12letý Ježíš, protože bude moct být znovu blízko chrámu.

Pro Ježíše a jeho rodinu není Pesach jen jednodenní záležitost. Den po Pesachu začíná sedmidenní Svátek nekvašených chlebů. (Marek 14:1) Židé ho považují za součást období Pesachu. Cesta z Nazaretu, pobyt v Jeruzalémě a návrat domů obvykle zaberou Josefově rodině asi dva týdny. Tento rok jim to ale kvůli jisté příhodě s Ježíšem trvá o něco déle. Všechno to začíná na zpáteční cestě do Nazaretu.

Josef s Marií si myslí, že Ježíš cestuje společně s příbuznými a přáteli. Když se ale zastaví na noc, nemůžou ho najít. A tak ho hledají mezi těmi, kdo jsou na cestě s nimi. Jenže Ježíš nikde není. Jejich syn se ztratil! Josef a Marie se proto vrací do Jeruzaléma, aby po něm pátrali.

Celý den ho hledají, ale bezvýsledně. Ani druhý den ho nemůžou najít. Objeví ho až třetí den v jedné z mnoha chrámových síní. Ježíš sedí uprostřed skupiny židovských učitelů, poslouchá, co říkají, dává jim otázky a udivuje je svým porozuměním.

Marie mu říká: „Chlapče, jak jsi nám to mohl udělat? Tvůj otec a já tě zoufale hledáme.“ (Lukáš 2:48)

Ježíš se diví, jak to, že nevěděli, kde je. Ptá se: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:49)

Když je teď rodina zase pohromadě, vrací se společně do Nazaretu. Ježíš stále poslouchá své rodiče, roste a je čím dál moudřejší. I když je mladý, získává si oblibu u Boha i u lidí. Už od dětství je Ježíš skvělým příkladem v tom, že se zaměřuje na duchovní věci a je uctivý k rodičům.