Asi šest měsíců potom, co Jan Křtitel začíná kázat, za ním k Jordánu přichází Ježíš, kterému je zhruba 30 let. Proč za ním jde? Není to jenom nějaká přátelská návštěva. Důvodem není ani to, že by chtěl zjistit, jak Janova činnost pokročila. Ježíš za ním přichází proto, aby ho Jan pokřtil.

Je pochopitelné, že Jan namítá: „Já bych měl být pokřtěn tebou, a ty přicházíš ke mně?“ (Matouš 3:14) Jan ví, že Ježíš je Boží Syn. Vzpomeňte si, co se stalo v době, kdy byl Jan ještě nenarozené dítě. Když Marie, která čekala Ježíše, přišla navštívit jeho matku Alžbětu, poskočil v ní radostí. Alžběta mu o tom určitě později vyprávěla. A také se dozvěděl, jak anděl oznámil Marii Ježíšovo narození a jak se andělé objevili pastýřům v tu noc, kdy Ježíš přišel na svět.

Jan si uvědomuje, že jeho křest je určený těm, kdo se kají ze svých hříchů. Jenže Ježíš nikdy nezhřešil. I přes Janovy námitky ale trvá na svém: „Nech to tentokrát tak, protože je to potřeba. Tak uděláme všechno, co je správné.“ (Matouš 3:15)

Proč je potřeba, aby se Ježíš dal pokřtít? Ježíšův křest není symbolem pokání z hříchů, ale ukazuje, že se Ježíš dává k dispozici, aby dělal to, co si přeje jeho Otec. (Hebrejcům 10:5–7) Doposud pracoval jako tesař, ale teď přišel čas, aby se začal věnovat službě, kvůli které ho jeho nebeský Otec poslal na zem. Co myslíte, očekává Jan, že se při Ježíšově křtu stane něco neobyčejného?

Sám Jan později uvádí: „Ten, kdo mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat ducha a zůstávat na něm, to je ten, kdo křtí svatým duchem.‘“ (Jan 1:33) Jan tedy očekává, že na někoho z těch, které pokřtí, sestoupí Boží duch. Takže po Ježíšově křtu zřejmě není překvapený, když vidí „Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a snáší se na [Ježíše]“. (Matouš 3:16)

Při Ježíšově křtu se ale dějí ještě další věci. Otevírají se mu nebesa. Co to znamená? Pravděpodobně  se mu vrací vzpomínky na jeho život v nebi, než se stal člověkem. Takže teď si Ježíš vzpomíná na dobu, kdy byl Jehovovým duchovním synem, a na to, co ho Bůh v nebi učil.

Kromě toho se při Ježíšově křtu ozve z nebe hlas: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.“ (Matouš 3:17) Čí je to hlas? Ježíšův být nemůže, protože ten stojí přímo vedle Jana. Je to Boží hlas. Je jasné, že Ježíš je Boží Syn, a ne samotný Bůh.

Stojí za zmínku, že když je teď Ježíš na zemi, je Božím lidským synem, stejně jako jím byl první člověk Adam. Učedník Lukáš nejdřív píše o Ježíšově křtu a pak dodává: „Když Ježíš zahájil svou službu, bylo mu asi 30 let. Byl, jak se domnívali, synem Josefa, syna Heliho, ... syna Davida, ... syna Abrahama, ... syna Noema, ... syna Adama, syna Božího.“ (Lukáš 3:23–38)

Právě jako byl Božím lidským synem Adam, je jím i Ježíš. Při křtu se ale také stává Božím duchovním synem. Jehova na něj totiž vylil svého ducha a Ježíš pochopil, že se později vrátí zpátky do nebe. Díky svému novému vztahu s Bohem může učit lidi pravdu a ukazovat jim cestu k životu. Ježíš teď začíná dráhu, která časem povede k tomu, že obětuje svůj lidský život ve prospěch hříšných lidí.