Přední kněží a starší lidu právě v chrámu zpochybnili oprávněnost Ježíšova jednání. To, co jim Ježíš odpověděl, je zaskočilo a umlčelo. Teď vypráví podobenství, kterým odhalí, jací doopravdy jsou.

Ježíš říká: „Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ Ten odpověděl: ‚Nechce se mi‘, ale potom toho litoval a šel. Pak šel za druhým a řekl mu to samé. Ten svému otci odpověděl: ‚Půjdu‘, ale nešel. Který z těch dvou udělal to, co si otec přál?“ (Matouš 21:28–31) Odpověď je jasná. Svého otce nakonec poslechl první syn.

Ježíš proto svým odpůrcům říká: „Ujišťuji vás, že výběrčí daní a prostitutky jsou Božímu království blíž než vy.“ Výběrčí daní a prostitutky nejdřív Bohu nesloužili. Ale podobně jako první syn později činili pokání a teď mu slouží. Naproti tomu náboženští vůdci jsou jako druhý syn, protože tvrdí, že Bohu slouží, ale ve skutečnosti je to jinak. Ježíš to komentuje: „Jan [Křtitel] k vám přišel a ukázal vám správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Výběrčí daní a prostitutky mu však uvěřili. A vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.“ (Matouš 21:31, 32)

Pak Ježíš pokračuje dalším podobenstvím. Tentokrát chce ukázat, že u náboženských vůdců jde o víc než o to, že zanedbávají službu Bohu. Jsou to v jádru špatní lidé. Ježíš vypráví: „Jeden člověk vysadil vinici, oplotil ji, vykopal nádrž pro vinný lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a odcestoval do ciziny. Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby od nich převzal něco z úrody té vinice. Oni ho ale popadli, zbili a poslali pryč s prázdnou. Poslal k nim jiného otroka. Tomu rozbili hlavu a ponížili ho. Poslal dalšího a toho zabili. A poslal i mnoho jiných, některé zbili a jiné zabili.“ (Marek 12:1–5)

Pochopí Ježíšovi posluchači, co to podobenství znamená? Může jim pomoct, když si vzpomenou na Izajášova vyčítavá slova: „Vinice Jehovy, Boha vojsk, je izraelský dům a judští muži jsou sadba, kterou měl rád. Očekával právo, ale viděl jen bezpráví.“ (Izajáš 5:7) Ježíšovo podobenství je v určitých ohledech podobné. Majitel vinice je Jehova a vinice je izraelský národ, který je „oplocený“ a chráněný Božím zákonem. Jehova ke svému lidu posílal proroky, aby jim předávali jeho pokyny, napomínali je a pomáhali jim nést dobré ovoce.

„Vinaři“ se ale k „otrokům“, kteří k nim byli poslaní, chovali špatně a zabíjeli je. Ježíš dál vypráví: „[Majitel vinice] měl ještě milovaného syna. Nakonec k nim poslal jeho. Řekl si: ‚Mého syna budou respektovat.‘ Ale vinaři si řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘ A tak ho popadli, zabili a vyvlekli z vinice.“ (Marek 12:6–8)

Ježíš teď pokládá otázku: „Co majitel vinice udělá?“ (Marek 12:9) Náboženští vůdci odpovídají: „Protože jsou zlí, způsobí jim strašné zničení a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu v patřičném čase odevzdají ovoce.“ (Matouš 21:41)

Nevědomky tak sami nad sebou vynáší rozsudek, protože patří k „vinařům“, kterým Jehova svěřil svoji „vinici“ neboli izraelský národ. K ovoci, které od nich Jehova právem očekává, patří víra v jeho Syna, Mesiáše. Ježíš se na náboženské vůdce zpříma podívá a říká: „Nikdy  jste to nečetli v Písmu? ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem. Pochází od Jehovy a je podivuhodný v našich očích.‘“ (Marek 12:10, 11) Pak Ježíš objasňuje, co z toho pro ně vyplývá: „Boží království vám bude odebráno a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43)

Znalci Zákona a přední kněží si uvědomí, že když Ježíš „vyprávěl to podobenství, měl na mysli je“. (Lukáš 20:19) Víc než kdy dřív chtějí tohoto právoplatného „dědice“ zabít. Bojí se ale ostatních lidí, protože ti považují Ježíše za proroka. Takže se ho nepokusí zabít hned teď.