Pilát chce Ježíše propustit. Nechal sice své vojáky, aby ho krutě týrali a posmívali se mu, ale předním kněžím a jejich podporovatelům to nestačí. Nechtějí dovolit, aby cokoli překazilo jejich plány Ježíše zabít. Dál křičí: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“ Pilát jim říká: „Vezměte si ho a pověste ho na kůl sami. Podle mě se ničím neprovinil.“ (Jan 19:6)

Židům se nedaří Piláta přesvědčit, že si Ježíš zaslouží smrt z politických důvodů. Ale co z náboženských? Znovu se vracejí k obvinění z rouhání, které proti Ježíšovi vznesli, když byl souzen před Sanhedrinem. Říkají: „Máme zákon, podle kterého musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího syna.“ (Jan 19:7) Toto obvinění slyší Pilát v souvislosti s Ježíšem poprvé.

Jde zpátky do svého paláce a snaží se přijít na způsob, jak tohoto muže, který obdivuhodně snáší surové zacházení a o kterém se zdálo jeho manželce, dostat na svobodu. (Matouš 27:19) Je tady ale to nové obvinění Židů, že Ježíš je „Boží syn“. Pilát ví, že Ježíš pochází z Galileje. (Lukáš 23:5–7) Přesto se ho ptá: „Odkud jsi?“ (Jan 19:9) Mohl by snad Pilát zvažovat možnost, že Ježíš žil už předtím v nebi a má božský původ?

Pilát slyšel přímo od Ježíše, že je král, ale že jeho království není součástí tohoto světa. Ježíš nepovažuje za nutné to dál rozvádět, a tak mlčí. Tím se ale dotkne Pilátovy pýchy a ten ostře zareaguje: „Ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit a také pravomoc tě pověsit na kůl?“ (Jan 19:10)

Ježíš mu jednoduše odpoví: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdybys ji nedostal shora. Proto ten, kdo ti mě vydal, má větší hřích.“ (Jan 19:11) Ježíš pravděpodobně nemluví o nějakém konkrétním člověku. Spíš to myslí tak, že Kaifáš, jeho přívrženci a Jidáš Iškariotský mají větší díl viny než Pilát.

Ježíšovo chování a slova na Piláta silně působí a navíc má čím dál větší strach, že by Ježíš mohl mít božský původ, a tak se ho znovu pokouší propustit. Židé ale přichází s něčím dalším, čeho se Pilát určitě bojí. Vyhrožují: „Pokud ho propustíš, nejsi císařův přítel. Každý, kdo se prohlašuje za krále, mluví proti císaři.“ (Jan 19:12)

Místodržitel ještě jednou vyvede Ježíše před lidi, sedne si na soudcovský stolec a říká: „Podívejte se, váš král!“ Židé ale trvají na svém. Křičí: „Pryč s ním! Pryč s ním! Pověs ho na kůl!“ Pilát namítá: „Vašeho krále mám pověsit na kůl?“ Židé už dlouhou dobu nelibě nesou nadvládu Římanů, ale i tak přední kněží hrdě prohlašují: „Nemáme krále, jenom císaře.“ (Jan 19:14, 15)

Pilát se nakonec tlaku Židů zbaběle podvoluje a vydává Ježíše na smrt. Vojáci z něj svléknou purpurový plášť a oblečou mu jeho svrchní oděv. Když ho vedou na popravu, musí si sám nést svůj mučednický kůl.

Je pátek 14. nisanu a blíží se poledne. Ježíš je vzhůru už od brzkého čtvrtečního rána a má za sebou celou řadu trýznivých zážitků. Prohýbá se pod tíhou kůlu, až mu úplně dojdou síly. Vojáci proto přinutí jednoho kolemjdoucího, Šimona z Kyréné v Africe, aby nesl kůl na popraviště místo něj. Následuje je hodně lidí a někteří z nich se bijí do prsou a naříkají nad tím, co se právě děje.

 Ježíš říká zdrceným ženám: „Jeruzalémské dcery, přestaňte nade mnou plakat. Spíš plačte nad sebou a nad svými dětmi, protože přichází dny, kdy lidé řeknou: ‚Šťastné jsou neplodné ženy, ty, které nerodily a nekojily!‘ Pak začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a kopcům: ‚Přikryjte nás!‘ Když tohle dělají, dokud má strom vláhu, co se stane, až uschne?“ (Lukáš 23:28–31)

Ježíš mluví o židovském národě. Ten je jako strom, který má ještě trochu vláhy, protože jeho součástí je Ježíš a Židé, kteří v něj uvěřili. Až Ježíš zemře a jeho učedníci se stanou členy nového duchovního národa, židovský národ bude duchovně mrtvý, bude jako uschlý strom. Potom co nad ním římská vojska vykonají Boží rozsudek, bude prolita spousta slz.