Představ si následující situaci: Je středa večer. Sedmnáctiletý Adam už má hotové všechny povinnosti a konečně si může užít zasloužený relax. Pustí si televizi a svalí se do svého oblíbeného křesla.

V tu chvíli se ve dveřích objeví táta a netváří se zrovna nadšeně.

Kdybys byl na Adamově místě, jak bys mohl hádce s tátou předejít?

Komunikace s rodiči je jako jízda autem. Když se objeví nějaká překážka, je potřeba hledat jinou cestu.

 PŘÍKLAD:

Lea si stěžuje: „Povídat si s tátou je těžké. Občas se stane, že mu začnu něco říkat a on se po chvíli zeptá: ‚Promiň, co jsi říkala?‘“

LEA MÁ MINIMÁLNĚ TŘI MOŽNOSTI:

1. Vyjet na tátu.

   Lea na něj zakřičí: „Cože? Já ti říkám, co řeším, a ty mě vůbec neposloucháš!“

2. Přestat s tátou mluvit.

   Lea to prostě vzdá a o svých problémech mu nic neřekne.

3. Počkat na lepší chvíli a začít o tom mluvit znovu.

   Lea si s tátou o svém problému promluví později.

Kterou možnost by si podle tebe měla Lea vybrat?

PŘEMÝŠLEJ: Táta je myšlenkami někde jinde a vůbec si nevšiml, že jeho dcera řeší nějaký problém. Pokud si Lea vybere možnost A, táta nepochopí, proč se tak chová. Lea mu tím rozhodně neukáže, že si ho váží, a těžko dosáhne toho, že si ji bude chtít vyslechnout. (Efezanům 6:2) Tahle možnost prostě nikomu nepomůže.

Možnost B se sice může zdát nejjednodušší, ale není zrovna nejlepší. Proč? Aby Lea mohla svoje problémy vyřešit, musí s tátou mluvit. A ten, aby jí mohl nějak pomoct, musí vědět, co jeho dcera prožívá. Když se o věcech nemluví, ničeho se nedosáhne.

Pokud si Lea vybere možnost C, nenechá se překážkou zastavit, ale pokusí se promluvit si s tátou jindy. Možná se dokonce rozhodne mu o svém problému napsat a díky tomu se jí uleví okamžitě.

Navíc si může během psaní ujasnit, co přesně mu chce říct. Až si to táta přečte, zjistí, co Leu trápí, a díky tomu bude její situaci líp chápat. Možnost C je tedy výhodná pro oba. Ať už Lea tátovi napíše, nebo si s ním popovídá, bude se řídit biblickou radou: „Usilujme o věci, které působí k pokoji.“ (Římanům 14:19)

Má Lea ještě jiné možnosti?

Zkus na nějakou přijít. Taky se zamysli, k čemu by pravděpodobně vedla.

Uvědom si, že to, co říkáš, tvoji rodiče nemusí vždycky pochopit správně.

PŘÍKLAD:

Rodiče se tě zeptají, proč se tváříš tak otráveně. Ty na to řekneš: „Nechci o tom mluvit.“

Jenže rodiče slyší: „Nemám k vám takovou důvěru, abych se vám svěřoval. Svoje problémy budu radši řešit s kamarády než s vámi.“

Představ si, že máš nějaký vážný problém a rodiče ti chtějí pomoct. Ty ale řekneš: „V pohodě. Já to zvládnu.“

• Co možná slyší rodiče?

• Co by asi bylo lepší říct?