1., 2. (a) Proč se Hana přestala těšit na svátky v Šilu? (b) Co se můžeme z Hanina příběhu naučit?

 HANA je plně zabraná do příprav na cestu. Pomáhá jí to, aby nějak zaměstnala svou mysl. Její manžel Elkana se jako každý rok chystá vzít celou rodinu do Šila, aby tam uctívali Boha ve svatostánku. Pro Hanu by to měly být příjemné chvíle, protože Jehova si přál, aby tyto svátky byly radostné. (Přečti 5. Mojžíšovu 16:15.) A není pochyb o tom, že se na ně od dětství pokaždé těšila. Před několika lety se to však změnilo.

² Hana má to štěstí, že je provdaná za muže, který ji miluje. Elkana si ale vzal ještě jednu manželku. Jmenuje se Peninna a zdá se, že jejím hlavním cílem je znepříjemňovat Haně život. Dokonce dosáhla toho, že i každoroční svátky v Šilu jsou pro Hanu obdobím velké bolesti. Jak se jí to podařilo? A co je důležitější, jak Haně víra v Jehovu pomohla zvládnout zdánlivě neřešitelnou situaci? Pokud bojuješ s problémy, které ti berou radost ze života, Hanin příběh pro tebe může být zvlášť působivý.

3., 4. S jakými závažnými problémy se Hana potýkala?

³ Bible ukazuje, že se Hana potýkala se dvěma závažnými problémy. S prvním nemohla udělat nic, a s tím druhým teprve ne. Za prvé, žila v polygamním manželství a o svého muže se musela dělit se ženou, která ji nenáviděla. A za druhé, byla neplodná. To je těžké pro každou ženu, která touží mít děti, ale v tehdejší době a kultuře byla neplodnost zvlášť skličující. Všichni Izraelité totiž chtěli mít potomky, kteří dál ponesou jméno rodiny. Neplodnost byla považovaná za hanbu a potupu.

⁴ Haně by se její břemeno nejspíš neslo snadněji, nebýt Peninny. Polygamie nikdy nebyla ideálním svazkem – až příliš často ji provázelo soupeření, spory a zármutek. Tento zvyk se  velmi lišil od uspořádání, které Bůh zavedl v zahradě Eden, tedy že muž má mít pouze jednu ženu. (1. Mojž. 2:24) Bible vykresluje pochmurnou realitu života v polygamii. A příběh o Elkanově rodině ji jen potvrzuje.

 5. Proč Peninna Haně ubližovala a jak to dělala?

⁵ Elkana Hanu miloval víc než Peninnu. Podle židovské tradice se oženil nejdřív s ní a s Peninnou až o několik let později. Ať už to bylo jakkoli, Peninna na Hanu žárlila a našla mnoho způsobů, jak svou sokyni trápit. Její převaha spočívala v tom, že měla děti. Možná si myslela, že s každým dalším dítětem se její pozice v rodině upevňuje. Místo aby s Hanou soucítila a utěšovala ji, útočila na její citlivé místo. Z Bible vyplývá, že ji ponižovala a trápila záměrně, protože jí chtěla působit bolest. (1. Sam. 1:6) A to se jí skutečně dařilo.

6., 7. (a) Proč Hana Elkanovi neřekla o všem, co jí působilo bolest? (b) Byla Hanina neplodnost známkou Jehovovy nepřízně? Vysvětli to. (Viz poznámku pod čarou.)

⁶ Zdá se, že Peninna k tomu s oblibou využívala období, kdy se celá rodina účastnila každoročních svátků v Šilu. Elkana dával „všem jejím synům a dcerám“ podíly z obětí předkládaných Jehovovi. Své milované Haně ale dával zvláštní podíl. Žárlivá Peninna se potom chovala tak povýšeně a Haně s takovou bezcitností připomínala její neplodnost, že tato ubohá žena plakala, a dokonce neměla chuť k jídlu. Elkana si všiml, že jeho drahá manželka je ztrápená a nejí, a tak se ji snažil utěšit. „Hano,“ zeptal se, „proč pláčeš a proč nejíš a proč se tvé srdce cítí špatně? Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ (1. Sam. 1:4–8)

⁷ Elkana poznal, že se Hana trápí kvůli tomu, že nemůže mít děti, a ona si jeho laskavých slov určitě vážila. a Elkana se však nezmínil o zášti ze strany Peninny a z Bible nevyplývá, že by mu o tom Hana něco řekla. Možná si myslela, že kdyby jednání Peninny odhalila, svou situaci by tím jenom zhoršila. Je otázka, zda by s tím Elkana něco udělal. Nevraživost Peninny  by se tím nejspíš jen prohloubila a možná by se jí nechali strhnout i její děti a sluhové. Hana by se ve své vlastní domácnosti cítila čím dál víc jako vyděděnec.

 8. Co bychom si měli připomínat, když jsme terčem zlomyslného nebo nespravedlivého jednání?

⁸ Ať už Elkana o zlomyslnostech Peninny věděl, nebo ne, Jehovovi Bohu nic z toho neuniklo a celou situaci nechal dopodrobna popsat ve svém Slově. Dal tak důrazné varování každému, kdo ze žárlivosti a nenávisti ubližuje druhým, byť by se jednalo o zdánlivě bezvýznamné skutky. Naproti tomu nevinní a mírumilovní lidé, jako byla Hana, mohou najít útěchu v tom, že náš spravedlivý Otec dá všechny záležitosti ve svůj čas a svým způsobem do pořádku. (Přečti 5. Mojžíšovu 32:4.) To si zřejmě dobře uvědomovala i Hana, protože se o pomoc obracela právě na něj.

 9. Jaké poučení si můžeme vzít z Haniny ochoty jít do Šila?

⁹ Už od časného rána bylo v Elkanově domě dost rušno. Každý, včetně dětí, se připravoval na cestu do Šila. Elkanovu velkou rodinu čekalo víc než 30kilometrové putování kopcovitou krajinou kmene Efrajim. b Cesta mohla trvat den či dva. Hana věděla, jak se k ní bude Peninna chovat, a přesto nezůstala doma. Dnešním Božím služebníkům tím dala vynikající příklad. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nám nesprávné jednání druhých bránilo v uctívání Boha. Pokud bychom něco takového připustili, připravili bychom se tím o Boží požehnání, které nás právě v časech těžkostí může posilovat.

10., 11. (a) Proč se Hana co nejdřív vydala do svatostánku? (b) Jak a o co se Hana modlila?

¹⁰ Po celodenním putování po klikatých cestách se rodina konečně blížila k Šilu. Město leželo na kopci, který téměř ze všech stran obklopovaly vyšší pahorky. Hana zřejmě hodně přemýšlela o tom, co řekne Jehovovi ve své modlitbě. Když do města dorazili, dali si něco k jídlu. Hned jak to bylo možné, se Hana od skupiny oddělila a zamířila k Jehovovu svatostánku. U jeho vchodu zrovna seděl velekněz Eli. Hana se však soustředila pouze na svého Boha. Byla si jistá, že ji na tomto místě  vyslyší. I kdyby její těžký úděl nikdo jiný plně nechápal, její nebeský Otec jí porozumí. Svůj zármutek už nedokázala potlačovat a rozplakala se.

¹¹ Vzlykající Hana se k Jehovovi začala potichu modlit. Rty se jí třásly, když se snažila vyjádřit, jakou bolest prožívá. Modlila se dlouze a vylévala Bohu své srdce. Toužebně si přála získat jeho požehnání, ale zároveň mu chtěla dát, co mohla. Nespokojila se tedy jen s tím, že by Jehovu žádala, aby vyslyšel její zoufalou prosbu o dítě. Slavnostně slíbila, že pokud bude mít syna, dá mu ho, aby mu celý život sloužil. (1. Sam. 1:9–11)

12. Jak bychom se měli modlit?

¹² Hana je pro všechny Boží služebníky příkladem v tom, jak se modlit. Jehova své ctitele laskavě vybízí, aby s ním otevřeně mluvili o svých problémech, podobně jako se dítě s důvěrou svěřuje svému láskyplnému rodiči. (Přečti Žalm 62:8; 1. Tesaloničanům 5:17.) V souvislosti s modlitbou apoštol Petr napsal tato utěšující slova: „[Uvrhněte na Boha] všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:7)

13., 14. (a) K jakému závěru Eli ukvapeně došel? (b) Proč je Hanina reakce vynikajícím příkladem víry?

¹³ Lidé však nejsou tak vnímaví jako Jehova a nedokážou se tak dobře vžít do pocitů druhých. Když se Hana s pláčem modlila, překvapil ji něčí hlas. Byl to velekněz Eli, který ji už chvíli pozoroval. Řekl: „Jak dlouho se budeš chovat jako opilá? Zbav se svého vína.“ Eli si všiml, že je Hana rozrušená, chvějí se jí rty a vzlyká. Nesnažil se ale zjistit, co se jí stalo, a ukvapeně došel k závěru, že je opilá. (1. Sam. 1:12–14)

¹⁴ Ztrápenou Hanu muselo toto bezdůvodné obvinění hluboce ranit – tím spíš, že ho vyslovil někdo v tak úctyhodném postavení. Přesto opět projevila příkladnou víru a nedovolila, aby jí něčí nedokonalost bránila v uctívání Jehovy. Odpověděla Elimu s úctou a vysvětlila mu, v jaké je situaci. Eli si možná uvědomil, že jednal nesprávně, a proto už mírněji odpověděl: „Jdi v pokoji, a kéž Bůh Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“ (1. Sam. 1:15–17)

15., 16. (a) K čemu vedlo to, že Hana přišla Jehovu uctívat ke svatostánku a otevřela mu své srdce? (b) Jak můžeme napodobit Hanin příklad, když bojujeme s negativními pocity?

¹⁵ K čemu vedlo to, že Hana přišla Jehovu uctívat ke svatostánku a otevřela mu tam své srdce? Biblická zpráva uvádí,  že Hana odešla, najedla se a „její obličej již nebyl ustaraný“. (1. Sam. 1:18) Pocítila velkou úlevu. Své těžké břemeno uvrhla na někoho mnohem silnějšího, než byla ona sama, na svého nebeského Otce. (Přečti Žalm 55:22.) Je snad pro něj nějaký problém příliš těžký? Ne, nikdy tomu tak nebylo a ani nebude.

¹⁶ Pokud tě něco trápí a zmáhá tě smutek, jednej podle Hanina příkladu a otevřeně se svěřuj tomu, kdo slyší modlitby. (Žalm 65:2) Jestliže to budeš s vírou dělat, můžeš se spolehnout, že místo zármutku pocítíš „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Fil. 4:6, 7)

17., 18. (a) Z čeho je vidět, že Elkana Hanin slib podpořil? (b) Jak se Hana cítila, když se vrátila domů?

¹⁷ Další den ráno se Hana vypravila ke svatostánku i s Elkanou. Pravděpodobně mu o své prosbě k Bohu a o svém slibu řekla. Mojžíšův zákon totiž stanovoval, že manžel má právo zrušit slib, který dala jeho manželka bez jeho vědomí. (4. Mojž. 30:10–15) Tento věrný muž však nic takového neudělal. Společně s Hanou vzdali Jehovovi slávu a pak zamířili k domovu.

¹⁸ Kdy si Peninna uvědomila, že její útoky přestávají Hanu rozrušovat? Biblická zpráva o tom nic neříká, ale z vyjádření, že Hanin obličej „již nebyl ustaraný“, lze usuzovat, že se od své návštěvy svatostánku už netrápila. V každém případě Peninna brzy přišla na to, že se její zlomyslné jednání míjí účinkem. Bible se o této ženě už znovu nezmiňuje.

19. Jaké požehnání Hana získala a z čeho je vidět, že si uvědomovala, komu za něj vděčí?

¹⁹ Uběhlo několik měsíců a k vnitřnímu klidu, který Hana cítila, se přidala i obrovská radost. Byla těhotná! V tomto šťastném období však ani na chvíli nezapomněla, komu za své požehnání vděčí. Když se chlapec narodil, dala mu jméno Samuel, což znamená „jméno Boží“. Toto slovní spojení poukazuje na vzývání Božího jména, tak jak to dělala Hana. Ten rok se s Elkanou a dalšími členy rodiny do Šila nevydala. S dítětem zůstala doma tři roky, dokud ho neodstavila. Pak sebrala sílu k tomu, aby svého milovaného syna odvedla do svatostánku.

20. Jak Hana s Elkanou splnili slib, který dali Jehovovi?

 ²⁰ Loučení muselo být hodně těžké. Hana samozřejmě věděla, že Samuel bude v dobrých rukou, možná v péči žen, které ve svatostánku sloužily. Ale byl tak malý! A každá maminka přece touží být se svým dítětem. I přesto ho Hana a Elkana nepřivedli do Božího domu neochotně, ale s vděčností. Předložili tam oběti, představili Samuela Elimu a připomněli mu slib, který Hana dala Bohu před několika lety.

21. Jak se v Hanině modlitbě odráží hloubka její víry? (Viz také rámeček „ Dvě výjimečné modlitby“.)

²¹ Hana pak pronesla modlitbu, kterou Bůh považoval za natolik cennou, že ji nechal zaznamenat do svého inspirovaného Slova. Je zapsaná v 1. Samuelově 2:1–10. Až si ji budeš číst, zjistíš, že se v každé větě odráží hloubka Haniny víry. Chválila Jehovu za pozoruhodné projevy jeho moci – že je schopen pokořit domýšlivé, požehnat utiskovaným, přivodit smrt nebo někoho od smrti osvobodit. Svého Otce chválila také za to, že je svatý, spravedlivý a věrný. Mohla oprávněně říct: „Není žádná skála jako náš Bůh.“ Jehova je zcela spolehlivý a stálý, je útočištěm pro všechny utlačované, kteří ho prosí o pomoc.

22., 23. (a) Proč mohl Samuel vyrůstat s pocitem, že ho rodiče milují? (b) Jak Jehova Haně dál požehnal?

²² Malý Samuel byl určitě rád, že má maminku s tak silnou vírou v Jehovu. I když se mu po ní muselo stýskat, věděl, že na něj pořád myslí. Rok co rok chodila do Šila a přinášela mu plášť bez rukávů, který pak nosil při službě ve svatostánku.  Plášť, který Hana sama vyráběla, byl důkazem toho, jak hluboce svého syna miluje a jak jí na něm záleží. (Přečti 1. Samuelovu 2:19.) Zkus si představit, jak svého chlapce obléká, upravuje, něžně se na něj dívá a povzbuzuje ho hřejivými slovy. Pro Samuela byla jeho maminka požehnáním. A on sám se stal požehnáním pro své rodiče i pro celý Izrael.

²³ Jehova na Hanu pamatoval i potom. Požehnal jí tím, že časem Elkanovi porodila dalších pět dětí. (1. Sam. 2:21) Ale tím nejcennějším bylo pro Hanu přátelství s jejím Otcem Jehovou, které se v průběhu let stále prohlubovalo. Pokud budeš Haninu víru napodobovat, budeš mít blízký vztah k Bohu i ty.