1. Proč obyvatelé Šila truchlili?

SAMUEL vnímá zármutek, který se šíří městem. Zdá se, že se celé Šilo utápí v slzách. Z domů je slyšet nářek žen a dětí. Truchlí nad tím, že se mnoho otců, manželů, synů a bratrů už nikdy nevrátí. Ve dvou bitvách s Filištíny Izrael přišel nejdřív o 4 000 vojáků a pak o dalších asi 30 000. (1. Sam. 4:1, 2, 10)

2., 3. Kvůli jakým tragickým událostem přišlo Šilo o svou slávu?

² To ale nebyla jediná tragická událost. Chofni a Pinechas, zkažení synové velekněze Eliho, nechali po první prohrané bitvě odnést ze Šila posvátnou truhlu smlouvy. Její místo bylo v Nejsvětější ve svatostánku a symbolizovala Boží přítomnost. Izraelité ji vzali na bojiště, protože si pošetile mysleli, že je zázračně ochrání a zajistí jim vítězství. Filištíni ji však ukořistili a Chofniho a Pinechase zabili. (1. Sam. 4:3–11)

³ Truhla byla ve svatostánku v Šilu mnoho staletí. Když se 98letý Eli dozvěděl, že se dostala do rukou nepřátel, spadl ze svého sedátka a zlomil si vaz. Jeho snacha, která v ten den ovdověla, zemřela při porodu. Než vydechla naposled, řekla: „Sláva odešla od Izraele do vyhnanství.“ Šilo už nikdy nebude takové jako dřív. (1. Sam. 4:12–22)

4. Co se dozvíme v této kapitole?

⁴ Jak se Samuel vyrovná s těmito skličujícími situacemi? Bude mít tak silnou víru, aby dokázal pomáhat národu, který ztratil Jehovovu ochranu a přízeň? Každý z nás někdy zažije něco skličujícího nebo se dostane do problémů, které prověří jeho víru. Podívejme se tedy na to, co dalšího se můžeme od Samuela naučit.

5., 6. Na co se biblická zpráva dál zaměřuje a co během toho období dělal Samuel?

⁵ Biblická zpráva se pak zaměřuje na to, co se dělo s posvátnou truhlou. Popisuje, jak Filištíni trpěli kvůli tomu, že se jí zmocnili, a jak byli přinuceni ji vrátit. Samuel se v biblické zprávě znovu objevuje asi až po dvaceti letech. (1. Sam. 7:2) Co během té doby dělal?

⁶ Můžeme to odvodit z toho, co o něm Bible říká, než došlo k tragickým bitvám s Filištíny. Čteme tam: „Samuelovo slovo dále přicházelo k celému Izraeli.“ (1. Sam. 4:1) Pak uplynulo zmíněných asi dvacet let a my se dozvídáme, že Samuel měl ve zvyku každoročně navštěvovat tři izraelská města, kde řešil spory mezi lidmi a otázky, které měli. Po takové cestě se vždycky vracel do svého domovského města Ramy. (1. Sam. 7:15–17) Během tohoto dvacetiletého období měl tedy bezpochyby hodně práce.

7., 8. (a) Jaké poselství musel Samuel předat Izraelitům po dvou desetiletích usilovné práce? (b) Jak Izraelité na Samuelova slova reagovali?

⁷ Nemravnost a zkaženost Eliho synů podkopaly víru Izraelitů. Zřejmě nebylo výjimkou, že začali uctívat falešné bohy. Navzdory dvěma desetiletím usilovné práce jim Samuel musel říct: „Jestliže se vracíte k Jehovovi celým srdcem, odstraňte ze svého středu cizozemské bohy a také sochy Aštoret a zaměřte své srdce neochvějně k Jehovovi a služte pouze jemu, a osvobodí vás z ruky Filištínů.“ (1. Sam. 7:3)

⁸ Filištíni Izraelity tvrdě utlačovali. Po prohraných bitvách se izraelská armáda prakticky rozpadla, a tak měli Filištíni pocit, že mohou Boží lid beztrestně utiskovat. Samuel však Izraelity ujistil, že když se k Jehovovi vrátí, situace se změní. Budou ale ochotní to udělat? Samuel s radostí sledoval, jak odstraňují své modly a začínají „sloužit pouze Jehovovi“. Svolal shromáždění k Micpě, městu v hornatém kraji na sever od Jeruzaléma. Izraelité se sešli, postili se a uznali, že se  ve velké míře dopouštěli modlářství. (Přečti 1. Samuelovu 7:4–6.)

9. K čemu chtěli Filištíni využít shromáždění Izraelitů a jak na hrozící nebezpečí Boží lid zareagoval?

⁹ Filištíni se ale o tomto velkém shromáždění doslechli a viděli v tom příležitost k útoku. Poslali k Micpě své vojsko, aby Jehovovy ctitele zničilo. Izraelité se o hrozícím nebezpečí dozvěděli a vyděšeně žádali Samuela, aby se za ně modlil. Samuel souhlasil a přinesl zápalnou oběť. V té době už bylo filištínské vojsko u Micpy a vyrazilo do útoku. Jehova Samuelovu modlitbu vyslyšel a dal najevo svůj hněv. „Způsobil, že toho dne s hlasitým hlukem hřmělo proti Filištínům.“ (1. Sam. 7:7–10)

10., 11. (a) Proč muselo být hřmění, které způsobil Jehova, něčím neobvyklé? (b) Jak dopadla bitva, která začala u Micpy?

¹⁰ Byli snad Filištíni jako malé děti, které se při zahřmění vyděšeně utíkají schovat k mamince? Ne, byli to silní, ostřílení válečníci. Přesto se vyděsili. Muselo se tedy jednat o hřmění, jaké ještě nikdy neslyšeli. Vylekala je síla hluku? Vycházel snad z jasně modré oblohy nebo se k němu přidala ozvěna z hor? Ať už to bylo jakkoli, byli úplně zmatení a pro Izraelity se stali snadnou kořistí. Izraelští muži vyrazili z Micpy, sráželi je a pronásledovali je až k místu, které leželo na jihozápad od Jeruzaléma. (1. Sam. 7:11)

¹¹ Byl to zlomový okamžik. Po zbývající dobu, kdy Samuel sloužil jako soudce, Filištíni ustupovali a Izraelité postupně získávali zpět svá města. (1. Sam. 7:13, 14)

12. Co to znamená, že Samuel docílil spravedlnosti, a jaké vlastnosti mu v tom pomohly?

¹² O mnoho staletí později apoštol Pavel uvedl Samuela mezi věrnými soudci a proroky, kteří „docílili spravedlnosti“. (Hebr. 11:32, 33) Samuel pomáhal lidem, aby dělali, co je dobré a správné v Jehovových očích. Trpělivě na Jehovu čekal a věrně pokračoval ve své práci, i když prožíval skličující situace. Dával také najevo svou vděčnost. Po vítězství u Micpy postavil pamětní kámen na připomínku toho, jak Jehova svému lidu pomohl. (1. Sam. 7:12)

13. (a) Které Samuelovy vlastnosti bychom měli napodobovat? (b) Kdy je nejlepší tyto vlastnosti začít rozvíjet?

 ¹³ Také se chceš zastávat spravedlnosti? Pokud ano, napodobuj Samuelovu trpělivost, pokoru a vděčnost. (Přečti 1. Petra 5:6.) Bez těchto vlastností se nikdo z nás neobejde. Samuelovi prospělo, že je rozvíjel už od mládí, protože mu to pomohlo vyrovnat se s řadou skličujících situací, které zažil později.

14., 15. (a) Do jaké skličující situace se letitý Samuel dostal? (b) Proč si Samuel nezasloužil stejné odsouzení jako Eli?

¹⁴ Když Samuel zestárl, pověřil své dva syny, Joela a Abijáše, aby mu pomáhali soudit Izrael. Je však smutné, že zklamali důvěru, kterou v ně vložil. Ačkoli Samuel byl čestný a spravedlivý, jeho synové své postavení sobecky zneužívali – překrucovali právo a brali úplatky. (1. Sam. 8:1–3)

¹⁵ Jednou přišli za letitým Samuelem izraelští starší muži a stěžovali si: „Tvoji vlastní synové nechodí v tvých cestách.“ (1. Sam. 8:4, 5) Věděl o tom Samuel? To zpráva neříká. Na rozdíl  od Eliho byl Samuel jistě zodpovědný otec. Eliho totiž Jehova důrazně pokáral a potrestal za to, že své syny ctil víc než jeho a nezasáhl, když jednali špatně. (1. Sam. 2:27–29) Samuelovi ale nic takového nevytkl.

16. S jakými pocity se potýkají někteří rodiče a v čem pro ně může být Samuelův příklad zdrojem útěchy a povzbuzení?

¹⁶ Biblická zpráva nepopisuje, s jakými pocity se Samuel potýkal, když se dozvěděl o trestuhodném jednání svých synů. Cítil hanbu, úzkost nebo zklamání? Mnozí rodiče si to asi umí představit. V dnešní těžké době je naprosto běžné, že se děti proti rodičům bouří. (Přečti 2. Timoteovi 3:1–5.) Pro ty, kdo takovou bolest prožívají, může být Samuelův příklad zdrojem útěchy a povzbuzení. Špatné jednání jeho synů mu nezabránilo v tom, aby Jehovovi dál věrně sloužil. I když slova a ukázňování selžou, na zatvrzelé srdce dítěte může zapůsobit dobrý příklad rodičů. V každém případě však rodiče podobně jako Samuel mohou svým jednáním dělat radost svému Otci, Jehovovi.

17. Co izraelští starší muži žádali od Samuela a co si o tom myslel?

¹⁷ Samuelovi synové pravděpodobně vůbec netušili, jak dalekosáhlé důsledky bude jejich chamtivost a sobectví mít. Izraelští starší muži přišli za Samuelem a řekli mu: „Ustanov nám nyní přece krále, aby nás soudil jako všechny národy.“ Samuel mohl mít pocit, že ho tím vlastně zavrhli. Vždyť je soudil jménem Jehovy po celá desetiletí! Oni už ale nechtěli, aby byl jejich soudcem jen nějaký prorok. Přáli si mít krále stejně jako okolní národy. Co si o tom Samuel myslel? Čteme: „Ta věc . . . byla v Samuelových očích špatná.“ (1. Sam. 8:5, 6)

18. Jak Jehova utěšil Samuela, ale současně odhalil závažnost hříchu Izraelitů?

¹⁸ Jak reagoval Jehova, když s ním o tom Samuel v modlitbě mluvil? Odpověděl: „Naslouchej hlasu lidu ohledně všeho, co ti říkají; vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem.“ Tato slova musela Samuela do určité míry utěšit. Žádost o krále však byla hroznou urážkou všemohoucího Boha. Ten svému proroku řekl, ať Izraelity upozorní na to, jak vysokou cenu za lidského krále zaplatí. Samuel to udělal,  ale oni přesto trvali na svém: „Ne, ale bude nad námi král.“ Samuel tedy na Jehovův pokyn pomazal nového krále. (1. Sam. 8:7–19)

19., 20. (a) S jakým postojem Samuel poslechl Jehovův pokyn, aby pomazal Saula za izraelského krále? (b) Jak Samuel Izraelitům dál pomáhal?

¹⁹ Poslechl Samuel neochotně nebo jen z povinnosti? Nechal se chováním Izraelitů znechutit a zahořkl? Mnozí muži by tak možná reagovali, ale Samuel ne. Pomazal Saula s vědomím, že ho vybral sám Jehova. Políbil ho a tím dal najevo, že ho jako krále uznává a podřizuje se mu. Izraelitům řekl: „Viděli jste toho, koho Jehova vyvolil, že v celém lidu není nikdo jako on?“ (1. Sam. 10:1, 24)

²⁰ Na muži, kterého Jehova vybral, Samuel nehledal chyby, ale to dobré. Nejdůležitější pro něj bylo zůstat věrný Bohu, a ne získat schválení vrtkavých lidí. (1. Sam. 12:1–4) Také svědomitě plnil úkol, který od Boha dostal – upozorňoval Izraelity na duchovní nebezpečí a povzbuzoval je, aby zůstali Jehovovi věrní. Jeho slova zapůsobila na jejich srdce a oni prosili Samuela, aby se za ně modlil. Odpověděl jim nádhernými slovy: „Z mé strany je nemyslitelné, abych zhřešil proti Jehovovi tím, že se přestanu modlit ve váš prospěch; a budu vás poučovat o dobré a správné cestě.“ (1. Sam. 12:21–24)

21. Jak ti může Samuelův příklad pomoci, když určitou výsadu nebo postavení získá někdo jiný?

²¹ Stalo se ti někdy, že určité postavení nebo výsadu, po kterých jsi toužil, získal někdo jiný, a ty jsi z toho byl sklíčený? Samuel nám dal hezký příklad v tom, že nezahořkl ani nedovolil, aby v jeho srdci zakořenila žárlivost. (Přečti Přísloví 14:30.) Bůh má spoustu užitečné a uspokojující práce pro každého svého věrného služebníka.

22. Jakými vlastnostmi se Saul vyznačoval?

²² Samuel viděl Saulovy dobré vlastnosti. Byl to odvážný, vynalézavý a v té době i skromný muž. Byl vysoký a pohledný.  (1. Sam. 10:22, 23, 27) A navíc, stejně jako všichni ostatní lidé, dostal od Jehovy vzácný dar svobodné vůle. Mohl si zvolit, jak bude žít a jak se bude rozhodovat. (5. Mojž. 30:19) Využil tento dar dobře?

23. O kterou vlastnost Saul přišel nejdřív a jak se to začalo projevovat?

²³ Je smutné, že když někdo získá moc, je skromnost často tou první vlastností, která vezme za své. Netrvalo dlouho a ze Saula se stal arogantní člověk. Jehovovými nařízeními, která mu předával Samuel, se přestal řídit. Jednou z netrpělivosti předložil oběť, kterou měl přinést Samuel. Ten ho přísně napomenul a předpověděl, že Jehova mu královské postavení odebere. Místo aby si Saul vzal pokárání k srdci, začal jednat ještě hůř. (1. Sam. 13:8, 9, 13, 14)

24. (a) Který Jehovův příkaz Saul ve válce s Amalekity neposlechl? (b) Jak Saul reagoval na napomenutí a o čem Jehova rozhodl?

²⁴ Prostřednictvím Samuela Jehova Saulovi řekl, aby bojoval proti Amalekitům. Také mu přikázal, aby popravil ničemného krále Agaga. Saul ho však ušetřil, stejně jako to nejlepší z kořisti, která měla být zničena. Když ho Samuel přišel napomenout, ukázalo se, jak moc se Saul změnil. Místo aby napomenutí pokorně přijal, začal se ospravedlňovat, vymlouvat, popírat svou vinu a svalovat ji na lid. Své jednání omlouval tím, že něco z kořisti bude obětováno Jehovovi. Samuel na to reagoval známými slovy: „Pohleď, poslouchat je lepší než oběť.“ Saula odvážně pokáral a sdělil mu Jehovův rozsudek: království od něj bude odtrženo a bude dáno někomu lepšímu. * (1. Sam. 15:1–33)

25., 26. (a) Proč Samuel truchlil pro Saula a co mu Jehova řekl? (b) Jaké důležité poučení Jehova Samuelovi předal v domě Jišaie?

²⁵ Saulovo jednání Samuela velmi sklíčilo. Celou noc o tom mluvil s Jehovou. Dokonce začal pro Saula truchlit. Na  začátku v něm viděl takový potenciál, a teď přišlo takové zklamání. Už to nebyl ten člověk, kterého znal – dobré vlastnosti ztratil a obrátil se proti Jehovovi. Samuel už ho nechtěl vidět. Za nějakou dobu Jehova Samuelovi řekl: „Jak dlouho budeš truchlit pro Saula, zatímco jsem ho přece zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem? Naplň si roh olejem a jdi. Pošlu tě k Betlémanu Jišaiovi, protože jsem si mezi jeho syny opatřil krále.“ (1. Sam. 15:34, 35; 16:1)

²⁶ Splnění Jehovova záměru nezávisí na nedokonalých lidech. Pokud někdo jedná zrádně, Jehova najde někoho jiného, kdo jeho vůli vykoná. Letitý Samuel tedy přestal nad Saulem truchlit a na Jehovův pokyn šel do domu Jišaie v Betlémě, kde se setkal s několika jeho syny. Už ten první na něj udělal dojem, ale Jehova Samuelovi řekl, aby se na fyzický vzhled nezaměřoval. (Přečti 1. Samuelovu 16:7.) Nakonec před Samuela přivedli Jišaiova nejmladšího syna, Davida. A právě toho Jehova vybral.

27. (a) Díky čemu byla Samuelova víra stále pevnější? (b) Jak na tebe působí Samuelův příklad?

²⁷ V posledních letech svého života si Samuel stále víc uvědomoval, jak bylo moudré, že Jehova nahradil Saula Davidem. Saula ovládla vražedná žárlivost a stal se z něj odpadlík. David naproti tomu projevoval krásné vlastnosti – odvahu, ryzost, víru a věrnou oddanost. Jak se Samuelův život blížil ke konci, jeho víra byla stále pevnější. Viděl, že ať se člověk dostane do jakkoli skličující situace, Jehova mu vždy pomůže, najde z ní východisko, nebo ji dokonce změní v požehnání. Když Samuel zemřel, oplakával ho celý Izrael. A není divu. Ze zprávy o jeho mimořádném životě, který trval téměř celé století, máme užitek ještě dnes. Každý z nás by se proto měl sám sebe zeptat: Napodobuji Samuelovu víru?