Když byl v Izraeli hladomor, Izraelitka Noemi se společně s manželem a dvěma syny přestěhovala do Moabu. Později její manžel umřel. Její synové se oženili s Moabkami, které se jmenovaly Rut a Orpa. Po čase ale Noemini synové taky umřeli.

Když se Noemi dozvěděla, že hladomor v Izraeli skončil, rozhodla se vrátit domů. Rut a Orpa šly s ní. Na cestě jim ale Noemi řekla: „Byly jste dobré manželky a dobré snachy. Chtěla bych, abyste se znovu vdaly. Vraťte se do Moabu.“ Rut a Orpa řekly: „Máme tě rády. Nechceme tě opustit.“ Noemi je přesvědčovala, aby se vrátily. Nakonec se Orpa vydala domů, ale Rut zůstala s Noemi. Noemi jí řekla: „Orpa se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Jdi s ní a vrať se do domu své matky.“ Ale Rut odpověděla: „Neopustím tě. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem.“ Co myslíš, měla z toho Noemi radost?

Rut a Noemi přišly do Izraele na začátku sklizně ječmene. Jednou šla Rut sbírat zbylé obilí na pole Boaze, který byl synem Raab. Doslechl se, že Rut je Moabka a že chtěla zůstat s Noemi. Řekl svým mužům, aby pro ni na poli nechávali nějaké obilí navíc.

 Když Rut přišla večer domů, Noemi se jí zeptala: „Komu patří pole, na kterém jsi dnes pracovala?“ Rut odpověděla: „Boazovi.“ Noemi jí řekla: „Boaz je příbuzný mého manžela. Dál choď na jeho pole a pracuj tam společně s ostatními mladými ženami. Budeš tam v bezpečí.“

Rut sbírala obilí na Boazově poli, dokud sklizeň neskončila. Boaz si všiml, že Rut je pracovitá a skvělá žena. V té době bylo zvykem, že když nějaký muž zemřel a neměl syny, s jeho manželkou se oženil jeho příbuzný. A tak si Boaz vzal Rut. Narodil se jim Obed, který se později stal dědečkem krále Davida. Noeminy přítelkyně měly velkou radost. Řekly jí: „Nejdřív ti Jehova dal Rut, která ti hodně pomáhala, a teď máš i vnuka. Jehova si zaslouží velkou chválu.“