1., 2. Proč mnoho lidí má jen malou úctu k zákonu, ale jaký vztah si můžeme vypěstovat k Božím zákonům?

 „ZÁKON je bezedná jáma, … všechno pohltí.“ Tento výrok se objevil v knize, která vyšla v roce 1712. Její autor napadl právní řád, ve kterém se soudní pře někdy táhly celá léta a přivedly na mizinu ty, kdo hledali spravedlnost. Právní řády a soudní systémy jsou v mnoha zemích tak spletité, tak plné nespravedlnosti, předsudků a nesrovnalostí, že se všeobecně rozšířilo pohrdání zákonem.

² V protikladu s tím uvažujme o slovech, která byla zapsána asi před 2 700 lety: „Jak moc miluji tvůj zákon!“ (Žalm 119:97) Proč k němu měl žalmista tak hluboký citový vztah? Protože zákon, který chválil, nepocházel od žádné světské vlády, ale od Boha Jehovy. Když studujeme Jehovovy zákony, možná stále více pociťujeme totéž co žalmista. Takové studium nám umožňuje nahlédnout do myšlenkových pochodů nejznamenitějšího právnického mozku ve vesmíru.

3., 4. Ve kterých ohledech se Jehova prokazuje jako Zákonodárce?

³ „Zákonodárce a Soudce je … pouze jeden,“ říká Bible. (Jakub 4:12) Ano, Jehova je jediný pravý Zákonodárce. Jeho „zákony nebes“ řídí dokonce pohyby vesmírných těles. (Job 38:33, Heger) Božími zákony jsou ovládáni také nesčetní Jehovovi svatí andělé, protože jsou podle svého postavení zorganizováni do skupin a svoji službu vykonávají podle Jehovových pokynů. (Žalm 104:4; Hebrejcům 1:7, 14)

⁴ Jehova dal zákony také lidstvu. Každý z nás má svědomí, v němž se zrcadlí Jehovův smysl pro spravedlnost. Jako určitý vnitřní zákon nám svědomí může pomáhat, abychom rozlišovali  správné od nesprávného. (Římanům 2:14) Naši první rodiče byli obdařeni dokonalým svědomím, takže potřebovali jen několik zákonů. (1. Mojžíšova 2:15–17) Nedokonalý člověk však potřebuje více zákonů, které by ho vedly k činění Boží vůle. Od Jehovy dostali zákony patriarchové, například Noe, Abraham a Jákob, a pak je předávali svým rodinám. (1. Mojžíšova 6:22; 9:3–6; 18:19; 26:4, 5) Naprosto ojedinělým způsobem se Jehova stal Zákonodárcem tehdy, když prostřednictvím Mojžíše dal zákoník izraelskému národu. Tato sbírka zákonů nám umožňuje podrobně pochopit Jehovův smysl pro spravedlnost.

5. Byl Mojžíšův zákon těžkopádnou a složitou sbírkou zákonů? Proč tak odpovídáte?

⁵ Mnoho lidí si patrně myslí, že Mojžíšův zákon byl těžkopádnou a složitou sbírkou zákonů. Taková představa však rozhodně neodpovídá skutečnosti. V celém zákoníku je přes 600 zákonů. Může se zdát, že je to mnoho. Považme však, že koncem 20. století federální zákony Spojených států zaplňovaly více než 150 000 stran právnických knih. Každé dva roky přibude asi 600 dalších zákonů. Pokud se na to díváme čistě z hlediska kvantity, pak hora lidských zákonů je značně vyšší než Mojžíšův zákon. Boží zákon však vedl Izraelity v takových oblastech života, kterých se současné zákony ani nedotknou. Podívejme se na určitý přehled.

6., 7. a) Čím se Mojžíšův zákon odlišuje od všech ostatních sbírek zákonů a co je největším přikázáním tohoto zákona? b) Jak mohli dát Izraelité najevo, že uznávají Jehovovo právo vládnout?

⁶ Zákon vyvyšoval Jehovovo právo vládnout. Tím se výrazně odlišuje od jakékoli jiné sbírky zákonů. Nejvýznamnější přikázání Mojžíšova zákona znělo: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.“ Jak  měl Boží lid projevovat svou lásku k Jehovovi? Měl mu sloužit a podřizovat se jeho vládě. (5. Mojžíšova 6:4, 5; 11:13)

⁷ To, že uznává Jehovovo právo vládnout, dával každý Izraelita najevo tím, že se podřizoval lidem, kterým Jehova svěřil příslušnou pravomoc. Patřili k nim rodiče, náčelníci, soudci, kněží a nakonec i král. Každou vzpouru proti nim považoval Jehova za vzpouru proti sobě samotnému. Naproti tomu lidé se svěřenou pravomocí se vystavovali nebezpečí, že Jehova vzhledem k nim projeví svou zlobu, pokud s jeho lidem budou jednat nespravedlivě nebo opovážlivě. (2. Mojžíšova 20:12; 22:28; 5. Mojžíšova 1:16, 17; 17:8–20; 19:16, 17) Obě strany tedy měly za povinnost podporovat Boží právo vládnout.

8. Jak Zákon Izraelitům pomáhal, aby byli svatí?

⁸ Zákon Izraelitům pomáhal, aby byli svatí. Hebrejské výrazy překládané jako „svatý“ a „svatost“ jsou v Mojžíšově zákoně více než 280krát. Zákon pomáhal Božímu lidu rozlišovat mezi tím, co bylo čisté a co nečisté, protože uváděl asi 70 různých věcí, které mohly způsobit, že se Izraelita stal z obřadního hlediska nečistým. Tyto zákony se dotýkaly osobní hygieny, stravy, a dokonce i toho, jak nakládat s odpadem. Ze zdravotního hlediska byly velkým přínosem. a Jejich smyslem však bylo ještě něco důležitějšího – přispívat k tomu, aby Izraelité nepřevzali hříšné zvyklosti okolních zvrhlých národů a zachovali si tak Boží přízeň. Uvažujme o následujícím příkladu.

9., 10. Která nařízení ohledně pohlavních styků a narození dítěte zahrnovala smlouva Zákona a jaký užitek z těchto zákonů plynul?

⁹ Nařízeními smlouvy Zákona bylo stanoveno, že pohlavní styky – dokonce i mezi lidmi v manželství – a narození dítěte  s sebou přinesou období nečistoty. (3. Mojžíšova 12:2–4; 15:16–18) Taková nařízení nestavěla tyto čisté dary od Boha do špatného světla. (1. Mojžíšova 1:28; 2:18–25) Naopak, Jehova chtěl těmito zákony svým služebníkům pomoct, aby zůstali svatí a v duchovním ohledu se nenakazili. Stojí za povšimnutí, že národy, které žily v okolí Izraele, uctívání bohů často směšovaly se sexuálními rituály a s rituály plodnosti. Ke kananejskému náboženství patřila mužská a ženská prostituce. To s sebou neslo mravní úpadek, který se pak šířil dál. Naproti tomu Zákon zcela odděloval uctívání Jehovy od sexuálních záležitostí. b Přinášelo to ještě další užitek.

¹⁰ Tyto zákony Izraelitům připomínaly důležitou pravdu. c Jak se vlastně poskvrnění v podobě Adamova hříchu přenáší z jedné generace na druhou? Není to snad prostřednictvím pohlavních styků a rození dětí? (Římanům 5:12) Ano, Zákon Božímu lidu připomínal skutečnost, že jsou po celý život hříšní. V hříchu se rodíme všichni. (Žalm 51:5) Potřebujeme tedy odpuštění a vyplacení, abychom se k našemu svatému Bohu mohli přiblížit.

11., 12. a) Jakou důležitou zásadu prosazoval Zákon? b) Jaké záruky, že spravedlnost nebude překrucována, Zákon obsahoval?

¹¹ Zákon zdůrazňoval Jehovovu dokonalou spravedlnost. Mojžíšův zákon v otázkách spravedlnosti prosazoval zásadu ekvivalence neboli protiváhy. Zákon tedy stanovil: „Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu.“ (5. Mojžíšova 19:21) V případě trestné činnosti měl tudíž trest odpovídat zločinu. Tato stránka Boží spravedlnosti  prostupovala celý Zákon a až dodnes je základem pro pochopení výkupní oběti Krista Ježíše, jak to objasní 14. kapitola. (1. Timoteovi 2:5, 6)

¹² Zákon obsahoval rovněž záruky, že spravedlnost nebude překrucována. Například k určení toho, zda je nějaké obvinění platné, bylo zapotřebí nejméně dvou svědků. Trest za křivé svědectví byl přísný. (5. Mojžíšova 19:15, 18, 19) Naprosto jasně bylo zakázáno také úplatkářství. (2. Mojžíšova 23:8; 5. Mojžíšova 27:25) I ve svých obchodních záležitostech se měl Boží lid držet Jehovových vysokých měřítek spravedlnosti. (3. Mojžíšova 19:35, 36; 5. Mojžíšova 23:19, 20) Tato ušlechtilá a nestranná sbírka zákonů byla pro Izrael velkým požehnáním.

13., 14. Jak Zákon podporoval spravedlivé a nestranné zacházení se zlodějem a jeho obětí?

¹³ Byl snad Mojžíšův zákon zkostnatělou, nemilosrdnou soustavou pravidel? Rozhodně ne. Král David pod Božím vedením napsal: „Jehovův zákon je dokonalý.“ (Žalm 19:7) Dobře věděl, že se Zákon zastával milosrdenství a nestranného zacházení s člověkem. Jakým způsobem?

¹⁴ Dnes se zdá, že v některých zemích je zákon shovívavější a vlídnější ke zločincům než k jejich obětem. Zloděj možná tráví čas ve vězení. Oběti však stále postrádají své věci, a přesto musí platit daně, z nichž je zločincům hrazeno ubytování a strava. Ve starověkém Izraeli nebyla vězení, jak je známe dnes. Pokud jde o přísnost trestu, existovaly přesné hranice. (5. Mojžíšova 25:1–3) Zloděj musel poškozenému nahradit to, co ukradl. Kromě toho musel zaplatit něco navíc. Kolik? To bylo různé. Je zřejmé, že soudci dostali volnost v tom, aby zvážili řadu činitelů, například hříšníkovo pokání. Tím  by se vysvětlilo, proč náhrada požadovaná od zloděje je podle 3. Mojžíšovy 6:1–7 mnohem nižší než náhrada předepsaná ve 2. Mojžíšově 22:7.

15. Jak Zákon zajišťoval milosrdenství i spravedlnost v případě člověka, který někoho zabil nešťastnou náhodou?

¹⁵ Zákon milosrdně uznával, že ne každé provinění je úmyslné. Když například nějaký člověk někoho zabil nešťastnou náhodou, nemusel dát život za život, pokud využil možnosti utéci do jednoho z útočištných měst rozptýlených po celém Izraeli. Když způsobilí soudci jeho případ prozkoumali, musel v útočištném městě zůstat až do smrti velekněze. Pak byl volný a mohl žít, kde chtěl. Měl tedy užitek z Božího milosrdenství. Zákon zároveň zdůrazňoval vysokou hodnotu lidského života. (4. Mojžíšova 15:30, 31; 35:12–25)

16. Jak Zákon chránil některá osobní práva?

¹⁶ Zákon zaručoval ochranu osobních práv. Uvažujme o tom, jak chránil ty, kdo byli zadlužení. Zákon zakazoval vstoupit do domu dlužníka a vzít si nějaký majetek jako zástavu za půjčku. Věřitel měl zůstat venku a nechat dlužníka, aby mu zástavu přinesl. Tak jeho dům zůstal nedotčen. Jestliže si věřitel vzal jako zástavu dlužníkův oděv, musel ho vrátit do západu slunce, protože dlužník by ho mohl v noci potřebovat, aby se zahřál. (5. Mojžíšova 24:10–14)

17., 18. Jak se v otázkách válčení Izraelité odlišovali od ostatních národů a proč?

¹⁷ Zákon upravoval dokonce válčení. Boží lid měl vést války ne proto, aby uspokojil touhu po moci nebo po vítězství, ale proto, aby působil jako Boží nástroj v Jehovových válkách. (4. Mojžíšova 21:14) V mnoha případech museli Izraelité nejprve nabídnout podmínky kapitulace. Pokud nabídku město odmítlo, pak ho Izrael mohl oblehnout – ale v souladu s Božími nařízeními. Muži v izraelském vojsku, na rozdíl od mnoha vojáků v průběhu dějin, nesměli znásilňovat ženy ani bezohledně vraždit. Měli dokonce brát ohled na životní  prostředí a neměli kácet ovocné stromy na území nepřítele. d Jiná vojska taková omezení neměla. (5. Mojžíšova 20:10–15, 19, 20; 21:10–13)

¹⁸ Jste zděšeni, když slyšíte, že v některých zemích procházejí vojenským výcvikem pouhé děti? Ve starověkém Izraeli nebyl do vojska povolán žádný muž mladší dvaceti let. (4. Mojžíšova 1:2, 3) Vojenské služby byl zproštěn dokonce i dospělý muž, jestliže měl příliš velký strach. Na celý rok byl od vojenské služby osvobozen muž, který právě vstoupil do manželství. Bylo to proto, aby před nástupem do této nebezpečné služby mohl zažít narození dědice. Díky tomu mohl mladý manžel, jak vysvětloval Zákon, „zůstat doma a dělat radost své manželce“. (5. Mojžíšova 20:5, 6, 8; 24:5)

19. Jak Zákon chránil ženy, děti, rodiny, vdovy a sirotky?

¹⁹ Zákon chránil také ženy, děti a rodiny a pečoval o ně. Rodičům přikazoval, aby svým dětem věnovali soustavnou pozornost a poučovali je o duchovních věcech. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Zakazoval všechny podoby krvesmilstva, a to pod trestem smrti. (3. Mojžíšova, 18. kapitola) Zakazoval také cizoložství, které tak často rozbíjí rodiny a ničí jejich bezpečí a důstojnost. Zákon se staral o vdovy a sirotky a těmi nejsilnějšími vyjadřovacími prostředky zakazoval špatné zacházení s nimi. (2. Mojžíšova 20:14; 22:22–24)

20., 21. a) Proč Mojžíšův zákon dovoloval mezi Izraelity polygamii? b) Proč se v otázce rozvodu Zákon lišil od měřítka, které později obnovil Ježíš?

²⁰ V této souvislosti by si však někdo mohl položit otázku: Proč tedy Zákon dovoloval polygamii? (5. Mojžíšova 21:15–17) Když o takových zákonech uvažujeme, musíme  vzít v úvahu to, jaká byla doba. Lidé, kteří Mojžíšův zákon posuzují z hlediska dnešní doby a kultury, ho nejspíš nepochopí. (Přísloví 18:13) Kdysi v Edenu Jehova stanovil, že manželství má být trvalým svazkem jednoho manžela a jedné manželky. (1. Mojžíšova 2:18, 20–24) Nicméně v době, kdy Jehova dával Zákon Izraeli, byly takové zvyklosti, jako je polygamie, už celá staletí zakořeněny. Jehova si byl dobře vědom toho, že jeho „zatvrzelý“ lid často nebude poslouchat ani základní příkazy, jako byly ty, které zakazovaly modlářství. (2. Mojžíšova 32:9) Bylo tedy moudré, že si toto období nevybral k tomu, aby upravil všechny jejich zvyklosti související s manželstvím. Nezapomeňme však, že polygamii nezavedl. Mojžíšův zákon Jehova přesto využil k tomu, aby polygamii u svého národa usměrnil a tak zabránil zneužívání této zvyklosti.

²¹ Mojžíšův zákon také dovoloval muži, aby se z poměrně široké škály závažných důvodů rozvedl se svou manželkou. (5. Mojžíšova 24:1–4) Ježíš to označil jako ústupek, který Bůh udělal židovskému národu „kvůli tvrdosti [jejich] srdce“. Ale takové ústupky byly dočasné. Pro své následovníky Ježíš původní Jehovovo měřítko týkající se manželství obnovil. (Matouš 19:8)

22. Jak Mojžíšův zákon povzbuzoval k lásce a komu ji měli Izraelité projevovat?

²² Dokážete si představit, že by některý současný právní systém povzbuzoval k lásce? Právě lásku Mojžíšův zákon podporoval ze všeho nejvíce. Vždyť jen v 5. Mojžíšově se slova „láska“ či „milovat“ vyskytují v různých tvarech více než dvacetkrát. „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Tak znělo druhé největší přikázání Zákona. (3. Mojžíšova 19:18; Matouš 22:37–40) Příslušníci Božího lidu měli lásku projevovat nejen sobě navzájem, ale i cizincům ve svém středu,  a měli pamatovat na to, že také oni sami kdysi žili v cizí zemi. Měli projevovat lásku chudým a postiženým, měli jim v hmotném ohledu pomáhat a neměli zneužívat jejich tíživou situaci. Dokonce byli vedeni k tomu, aby laskavě a ohleduplně zacházeli s tažnými zvířaty. (2. Mojžíšova 23:6; 3. Mojžíšova 19:14, 33, 34; 5. Mojžíšova 22:4, 10; 24:17, 18)

23. K čemu byl pisatel 119. žalmu podnícen a pro co bychom se mohli rozhodnout my?

²³ Měl snad nějaký jiný národ tak vynikající sbírku zákonů? Není divu, že žalmista napsal: „Jak moc miluji tvůj zákon!“ Žalmistova láska však nebyla pouhý pocit. Podněcovala ho k jednání, protože chtěl tento zákon poslouchat a žít podle něj. Dále řekl: „Celý den o něm přemýšlím.“ (Žalm 119:11, 97) Ano, pravidelně trávil čas studiem Jehovových zákonů. Není pochyb o tom, že když to dělal, jeho láska k nim se prohlubovala. Zároveň se prohlubovala jeho láska k Zákonodárci, Bohu Jehovovi. Kéž i nás další studium Božího zákona ještě více přiblíží k Jehovovi, Velkému zákonodárci a Bohu práva.