1. Jak na nás mohou působit případy bezpráví?

 VDOVU v pokročilém věku někdo připravil o životní úspory. Bezmocného kojence opustila bezcitná matka. Jistý muž je uvězněn za zločin, který nespáchal. Jak reagujete, když slyšíte o takových případech? Každý z nich vás pravděpodobně rozruší – a je to pochopitelné. My lidé totiž máme hluboký smysl pro to, co je správné a co je nesprávné. Když je spácháno nějaké bezpráví, popudí nás to. Chceme, aby oběť byla odškodněna a viník neušel spravedlnosti. Jestliže k tomu nedojde, možná si říkáme: Vidí Bůh vůbec, co se děje? Proč nezasáhne?

2. Jak na bezpráví reagoval Habakuk a proč mu to Jehova nevytkl?

² Podobné otázky si věrní Jehovovi služebníci kladou během celých lidských dějin. Například prorok Habakuk se k Bohu modlil: „Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.“ (Habakuk 1:3, Bible21) Jehova Habakukovi nevytýkal jeho otevřené otázky. Vždyť to byl on, kdo lidem vštípil cit pro spravedlnost. V malé míře v sobě máme ten hluboký smysl pro spravedlnost, který má on sám.

3. Proč je možné říci, že Jehova si nespravedlnost uvědomuje více než my?

³ Jehova není k nespravedlnosti nevšímavý. Vidí, co se děje. O Noemově době nám Bible říká: „Jehova viděl, že zkaženost lidí na zemi je velká a že všechny jejich myšlenky a touhy jejich srdce jsou pořád jenom špatné.“ (1. Mojžíšova 6:5) Zamysleme se nyní nad tím, co tento výrok znamená.  Naše vnímání nespravedlnosti je často založeno na několika událostech, o nichž jsme buď slyšeli, nebo s nimiž jsme se sami setkali. Naproti tomu Jehova si nespravedlnost uvědomuje v celosvětovém měřítku. Vidí všechno bezpráví. A co víc, dokáže rozeznat sklony srdce – zkažené uvažování, které se za nespravedlivými skutky skrývá. (Jeremjáš 17:10)

4., 5. a) Jak Bible ukazuje, že se Jehova zajímá o lidi, kteří zažívají nespravedlnost? b) Jak nespravedlnost zasáhla samotného Jehovu?

⁴ Jehova však dělá víc než jen to, že si nespravedlnosti všímá. Také se zajímá o ty, kdo se stali obětí takového jednání. Když s příslušníky Božího lidu krutě zacházely nepřátelské národy, Jehovu trápilo, „když sténali kvůli těm, kdo je utlačovali a tyranizovali“. (Soudci 2:18) Možná jste si všimli, že čím více nespravedlnosti lidé vidí, tím otrlejší vůči ní jsou. V případě Jehovy to tak ale není. Nespravedlnost v celé její šíři vidí už asi 6 000 let, a přece se ve své nenávisti k ní nezměnil. Bible nás ujišťuje, že takové věci, jako je „prolhaný jazyk“, „ruce, které prolévají nevinnou krev“ a „falešný svědek, který stále lže“, jsou Bohu odporné. (Přísloví 6:16–19)

⁵ Zamysleme se také nad tím, jak Jehova přísně odsoudil nespravedlivé vůdce v Izraeli. Svého proroka inspiroval k tomu, aby se jich zeptal: „Neměli byste znát právo?“ Potom velmi živě popsal, jak zneužívají svou moc, a předpověděl, jak to s těmito zkaženými muži dopadne: „Budete volat k Jehovovi o pomoc, ale on vám neodpoví. V té době před vámi skryje svou tvář, protože jste jednali ničemně.“ (Micheáš 3:1–4) Jehova má k nespravedlnosti opravdu velký odpor. Vždyť on sám ji přímo zažívá. Už tisíce let se mu nespravedlivě vysmívá Satan. (Přísloví 27:11) Kromě toho Jehovu zasáhl ten nejstrašnější projev nespravedlnosti,  když jeho Syn, který „nezhřešil“, byl popraven jako zločinec. (1. Petra 2:22; Izajáš 53:9) Je tedy zřejmé, že Jehova není ani nevšímavý, ani lhostejný k situaci těch, kdo trpí nespravedlností.

6. Jak možná reagujeme, když se setkáme s nespravedlností, a proč?

⁶ Když však jsme svědky nějaké nespravedlnosti – nebo když se sami staneme obětí nečestného jednání – je zcela přirozené, že nás to pobouří. Jsme vytvořeni k Božímu obrazu, a bezpráví je naprostým protikladem toho, co Jehova představuje. (1. Mojžíšova 1:27) Proč tedy Bůh nespravedlnost připouští?

7. Popište, jak bylo pošpiněno Jehovovo jméno a jeho způsob vlády.

⁷ Odpověď souvisí s jednou zásadní věcí. Jak jsme už viděli, Stvořitel má právo vládnout nad zemí a nad všemi, kdo na ní žijí. (Žalm 24:1; Zjevení 4:11) Na počátku lidských dějin však bylo pošpiněno Jehovovo jméno a zpochybněn jeho způsob vlády. Jak se to stalo? Jehova přikázal prvnímu člověku, Adamovi, aby nejedl z určitého stromu v zahradě, která byla jeho rajským domovem. Ale co kdyby neuposlechl? „Určitě zemřeš,“ řekl mu Bůh. (1. Mojžíšova 2:17) Boží příkaz neznamenal pro Adama a jeho ženu Evu žádné těžkosti. Nicméně Satan přesvědčil Evu, že je Bůh příliš omezuje. Co kdyby ze stromu jedla? Satan Evě přímo řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v den, kdy z něho něco sníte, se vám otevřou oči a budete jako Bůh – budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:1–5)

8. a) O čem chtěl Satan Evu přesvědčit? b) Co Satan napadl v souvislosti s Božím jménem a vládou?

⁸ V tomto výroku Satan naznačil nejen to, že Jehova před Evou zamlčel důležitou informaci, ale svými slovy naznačil také to, že jí lhal. Pokušitel tak Evu přiměl, aby začala pochybovat  o tom, jaký vlastně Jehova je. Tím hodně pošpinil Boží jméno. Napadl také Jehovovu svrchovanost, tedy jeho způsob vlády. Satan dbal na to, aby nezpochybnil skutečnost, že Bůh je Svrchovaný panovník. Ale napadl to, že Bůh má právo jím být, že je toho hoden a že je to tak správně. Jinými slovy tvrdil, že Jehova nevládne spravedlivě a v nejlepším zájmu svých poddaných.

9. a) Jaké důsledky měla pro Adama a Evu jejich neposlušnost a které důležité otázky to vyvolalo? b) Proč vzbouřence Jehova hned nezničil?

⁹ Adam s Evou potom neuposlechli a jedli ze zakázaného stromu. Za jejich neposlušnost je čekal trest smrti, přesně jak to Bůh prohlásil. Satanova lež však vyvolala některé závažné otázky. Má Jehova skutečně právo vládnout lidstvu, nebo by si měl člověk vládnout sám? Uplatňuje Jehova svou svrchovanost tím nejlepším možným způsobem? Jehova mohl použít svou neomezenou moc, a vzbouřence ihned zničit. Ovšem vzniklé otázky se netýkaly Boží moci, ale jeho jména, a tedy i způsobu vlády. Kdyby tedy Bůh odstranil Adama, Evu a Satana, pak by se oprávněnost Božího panování nepotvrdila. Naopak, otázek mohlo v souvislosti s tím vzniknout ještě víc. Existoval jediný způsob, jak zjistit, zda si lidé mohou úspěšně vládnout sami, nezávisle na Bohu – nechat uplynout nějaký čas.

10. Co v souvislosti s lidskou vládou ukazují dějiny?

¹⁰ Co čas ukázal? Během tisíciletí lidé experimentovali s mnoha formami vlády, mimo jiné s autokracií, demokracií, socialismem a komunismem. Výsledek toho všeho je zcela otevřeně shrnut v biblickém výroku: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Prorok Jeremjáš tedy zcela oprávněně prohlásil: „Dobře vím, Jehovo, že není na člověku, aby si určoval cestu. Ten, kdo jde, ani nedokáže řídit své kroky.“ (Jeremjáš 10:23)

11. Proč Jehova dovolil, aby byl lidský rod vystaven utrpení?

 ¹¹ Jehova už od počátku věděl, že lidská nezávislost neboli samostatná vláda lidí bude mít za následek mnoho utrpení. Bylo tedy od Boha nespravedlivé, když dovolil, aby tato situace trvala dál? To rozhodně ne! Ukažme si to na příkladu. Představte si, že vaše dítě musí podstoupit operaci, aby se uzdravilo z nemoci, která ohrožuje jeho život. Uvědomujete si, že operace způsobí vašemu dítěti určitou bolest, a to vás hodně trápí. Zároveň však víte, že díky tomuto postupu bude vaše dítě v pozdějším období svého života zdravější. Podobně Bůh věděl, a dokonce to předpověděl, že když dovolí lidem vládnout, přinese to určitou míru bolesti a utrpení. (1. Mojžíšova 3:16–19) Věděl však také, že podstatná a trvalá úleva je možná pouze tehdy, když lidstvu umožní zakusit špatné ovoce vzpoury. Tak mohla být tato zásadní věc vyřešena natrvalo, na celou věčnost.

12. Jaké obvinění, jak to ukazuje případ Joba, vznesl Satan proti lidem?

¹² Tato věc má ještě jinou stránku. Když Satan zpochybnil to, zda Bůh má právo vládnout a zda vládne správně, nejenže pomluvil Jehovu, pokud jde o jeho svrchovanost a jeho jméno, ale pomluvil také Boží služebníky a napadl jejich věrnost. Povšimněme si například, co Satan řekl Jehovovi o bezúhonném Jobovi: „Nepostavil jsi snad plot okolo něj, okolo jeho domu a okolo všeho, co má, abys ho chránil? Žehnáš všemu, co dělá, a jeho stáda se v zemi rozrůstají. Ale napřáhni ruku a sáhni mu na všechno, co má, a uvidíš, že tě prokleje přímo do očí!“ (Job 1:10, 11)

13. Co Satan naznačil svými obviněními v souvislosti s Jobem a jak se to týká všech lidí?

¹³ Satan tvrdil, že Jehova používá svou ochrannou moc  k tomu, aby si koupil Jobovu oddanost. Z toho zase vyplývalo, že Jobova věrnost byla pokrytecká, že Job uctíval Boha jen kvůli tomu, aby z toho něco měl. Satan o Jobovi tvrdil, že kdyby přišel o Boží požehnání, pak by svého Stvořitele dokonce proklel. Satan věděl, že Job je výjimečně „bezúhonný a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné“. a Kdyby tedy Satan dokázal zlomit Jobovu věrnost, co by z toho vyplývalo pro zbytek lidstva? Satan ve skutečnosti zpochybňoval věrnost všech těch, kdo chtějí sloužit Bohu. Ano, celou otázku rozšířil tím, že Jehovovi řekl: „Za svůj život dá člověk všechno, co má.“ (Job 1:8; 2:4)

14. Co ukazují dějiny v souvislosti se Satanovým obviněním vzneseným proti lidem?

¹⁴ Dějiny ukazují, že mnozí lidé, podobně jako Job, zůstávají Jehovovi věrní i ve zkouškách, a to navzdory Satanovu tvrzení. Svou věrností dělají radost Jehovovi a poskytují odpověď na Satanovo pyšné tvrzení, že když se lidé dostanou do těžkostí, přestanou Bohu sloužit. (Hebrejcům 11:4–38) Ano, upřímní lidé se odmítají obrátit k Bohu zády. I když bojují s velmi vážnými problémy, stále spoléhají na to, že jim Jehova dá sílu vytrvat. (2. Korinťanům 4:7–10)

15. Která otázka by mohla vzniknout v souvislosti s dřívějšími a budoucími Božími soudními rozhodnutími?

¹⁵ Jehovovo uplatňování práva se však netýká pouze otázky svrchovanosti a věrnosti lidí. Bible nám poskytuje zprávy o Jehovových soudních rozhodnutích v souvislosti s jednotlivci, a dokonce s celými národy. Obsahuje také proroctví o soudních rozhodnutích, která Jehova vykoná  v budoucnosti. Proč můžeme mít důvěru, že své rozsudky Jehova dosud vynášel a dál bude vynášet spravedlivě?

16., 17. Které příklady ukazují, že lidé mají omezený rozhled, pokud jde o skutečnou spravedlnost?

¹⁶ O Jehovovi může být popravdě řečeno: „Všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Něco takového o sobě nemůže prohlásit nikdo z nás, protože naše vnímání toho, co je správné, je zastřeno naším omezeným rozhledem. Uvažujme například o Abrahamovi. Když se jednalo o zničení Sodomy, Abraham naléhavě prosil Jehovu ve prospěch tohoto města, přestože v něm bujela zkaženost. Ptal se Jehovy: „Opravdu smeteš se špatnými lidmi i dobré?“ (1. Mojžíšova 18:23–33) Odpověď samozřejmě zněla ne. Jehova tedy „způsobil, že na Sodomu … pršela síra a oheň“ teprve až potom, co bezúhonný Lot a jeho dcery dorazili do bezpečí ve městě Coar. (1. Mojžíšova 19:22–24) Naproti tomu Jonáš se rozzlobil, když Bůh projevil milosrdenství obyvatelům Ninive. Jonáš už totiž oznámil jejich zničení, a proto by ho uspokojilo, kdyby viděl, že jsou vyhlazeni – bez ohledu na jejich upřímné pokání. (Jonáš 3:10–4:1)

¹⁷ Jehova znovu ujistil Abrahama, že spravedlnost uplatňuje nejen odstraňováním špatných lidí, ale také zachraňováním těch dobrých. Jonáš se naproti tomu musel naučit, že Jehova je milosrdný. Jestliže špatní lidé změní své jednání, Jehova jim ochotně odpustí. (Žalm 86:5) Není jako ti, kdo se bojí o své postavení. Když tedy vykonává rozsudek, nechce dokazovat svou moc ani se ze strachu, že by byl považován za slabocha, nebrání projevit soucit. Jehova jedná tak, že projevuje milosrdenství, kdykoli je pro to základ. (Izajáš 55:7; Ezekiel 18:23)

18. Ukažte na základě Bible, že Jehovovo jednání nevychází jen ze sentimentu.

 ¹⁸ Jehova však není zaslepen sentimentem. Když jeho lid propadl modlářství, Jehova rozhodně prohlásil: „Budu tě soudit za tvé jednání a volat tě k odpovědnosti za všechny tvé odporné skutky. Neslituji se nad tebou ani ti neprojevím soucit.“ (Ezekiel 7:3, 4) V případě, že se lidé ve svém jednání zatvrdí, Jehova je podle toho soudí. Jeho rozsudek je však založen na jasných faktech. Když se tedy k Jehovovu sluchu donesly stížnosti kvůli Sodomě a Gomoře, prohlásil: „Sestoupím, abych viděl, jestli jsou stížnosti, které se ke mně dostaly, oprávněné a jestli skutečně jednají tak špatně.“ (1. Mojžíšova 18:20, 21) Můžeme být opravdu velmi vděční za to, že Jehova je úplně jiný než mnozí lidé, kteří druhé ukvapeně posuzují, dříve než vyslechnou všechny skutečnosti. Ano, Jehova – jak ho popisuje Bible – je „věrný a nikdy se nedopustí bezpráví“. (5. Mojžíšova 32:4)

19. Co můžeme udělat, jestliže si bezradně klademe otázky v souvislosti s tím, jak Jehova projevuje spravedlnost?

¹⁹ Bible nemluví o každé otázce související s Jehovovým jednáním v minulosti ani neukazuje všechny podrobnosti o tom, jak v budoucnosti Jehova vykoná rozsudek na jednotlivcích a skupinách. Když jsme při čtení biblických zpráv či proroctví, v nichž takové podrobnosti chybí, zmateni nejasnostmi, měli bychom mít stejný postoj jako prorok Micheáš, který napsal: „Budu trpělivě čekat na Boha, svého zachránce.“ (Micheáš 7:7)

20., 21. Proč můžeme mít důvěru, že Jehova vždy bude dělat to, co je správné?

²⁰ Můžeme mít důvěru, že Jehova udělá v každé situaci to, co je správné. I když člověk zdánlivě přehlíží bezpráví, Jehova slibuje: „Má je pomsta, já oplatím.“ (Římanům 12:19)  Jestliže trpělivě čekáme, bude se v našem jednání zrcadlit pevné přesvědčení, které vyjádřil apoštol Pavel: „Je Bůh nespravedlivý? Rozhodně ne!“ (Římanům 9:14)

²¹ Zatím však žijeme ve velmi těžkých časech. (2. Timoteovi 3:1) Bezpráví a „útlak“ mají za následek mnoho krutosti. (Kazatel 4:1) Jehova se však nezměnil. Stále nenávidí nespravedlnost a má hluboký zájem o ty, kdo jsou její obětí. Pokud zůstaneme Jehovovi věrní a budeme podporovat jeho způsob vlády, on nám dá sílu vytrvat až do stanoveného času, kdy jeho království napraví veškeré křivdy. (1. Petra 5:6, 7)