1.  Co je Velký Babylon?

2.  Kdy se měl objevit Mesiáš?

3.  Lékařské postupy s použitím krve

4.  Rozhodnutí žít odděleně

5.  Svátky a oslavy

6.  Infekční nemoci

7.  Obchodní záležitosti a soudní spory

 1. Co je Velký Babylon?

Jak víme, že žena jménem „Velký Babylon“ představuje všechna falešná náboženství? (Zjevení 17:5) Zamyslete se nad těmito skutečnostmi:

• Působí po celém světě. V Bibli se o této ženě píše, že sedí na „zástupech“ a „národech“ a že „vládne nad králi země“. (Zjevení 17:15, 18)

• Nemůže to být politická ani obchodní mocnost. „Králové země“ a „obchodníci“ přežijí její zničení. (Zjevení 18:9, 15)

• Staví Boha do špatného světla. V Bibli se o ní mluví jako o prostitutce, protože kvůli penězům nebo jiným výhodám uzavírá spojenectví s vládami. (Zjevení 17:1, 2) Lidi ze všech národů svádí ke špatnému jednání a má na svědomí mnoho životů. (Zjevení 18:23, 24)

Zpět do 13. lekce, 6. bodu

 2. Kdy se měl objevit Mesiáš?

Bible předpověděla, že než se Mesiáš objeví, uplyne 69 týdnů. (Přečtěte si Daniela 9:25.)

• Kdy 69 týdnů začalo? Bylo to v roce 455 př. n. l. Místodržitel Nehemjáš tehdy dorazil do Jeruzaléma, aby ho obnovil a znovu postavil. (Nehemjáš 2:1, 5–8; Daniel 9:25)

• Jak dlouho 69 týdnů trvalo? Den v některých biblických proroctvích představuje rok. (4. Mojžíšova 14:34; Ezekiel 4:6) Jeden týden tedy představuje sedm let. To znamená, že 69 týdnů představuje v tomto proroctví 483 let (69 týdnů x 7 dnů).

• Kdy 69 týdnů skončilo? Když od roku 455 př. n. l. počítáme 483 let, dostaneme se do roku 29 n. l. a Právě v tom roce se Ježíš dal pokřtít a stal se Mesiášem. (Lukáš 3:1, 2, 21, 22)

Zpět do 15. lekce, 5. bodu

 3. Lékařské postupy s použitím krve

Při určitých lékařských postupech se využívá pacientova vlastní krev. Některé z nich jsou pro křesťany nepřijatelné. Jedná se například o uskladnění vlastní krve před operací. Křesťané krev ani nedarují. (5. Mojžíšova 15:23)

Jiné postupy ale můžou být pro křesťany přijatelné. Patří k nim krevní testy, hemodialýza, hemodiluce, sběr krve z rány nebo mimotělní krevní oběh. Každý křesťan se musí sám rozhodnout, jak se bude zacházet s jeho krví během chirurgického zákroku, lékařského vyšetření nebo léčebného úkonu. Každý lékař může postupovat trochu jinak. Než proto bude křesťan souhlasit s nějakým chirurgickým zákrokem, lékařským vyšetřením nebo léčebným úkonem, měl by si zjistit, jak přesně se bude s jeho krví zacházet. Zamyslete se nad těmito otázkami:

• Co když mi lékaři část krve odvedou z těla a její proudění se možná na chvíli přeruší? Dovolí mi moje svědomí považovat ji stále za součást mého těla, takže není nutné „ji vylít na zem“? (5. Mojžíšova 12:23, 24)

• Co kdyby mi bylo při lékařském zákroku odebráno určité množství krve a pak bylo upraveno a vráceno do mého těla (nebo na operační ránu)? Měl bych výčitky svědomí, nebo by pro mě byl takový postup přijatelný?

Zpět do 39. lekce, 3. bodu

 4. Rozhodnutí žít odděleně

Boží Slovo povzbuzuje manžele a manželky, aby od sebe neodcházeli, a jasně ukazuje, že i kdyby to udělali, nemůžou uzavřít nové manželství. (1. Korinťanům 7:10, 11) Někdy ale nastanou situace, kdy někteří křesťané začnou uvažovat o tom, že od svého partnera odejdou.

• Úmyslné zanedbávání hmotné péče: Manžel se o rodinu odmítá starat, takže rodina nemá ani ty nejnutnější věci k životu. (1. Timoteovi 5:8)

• Hrubé fyzické násilí: Násilný partner možná ve svém jednání zajde tak daleko, že ohrožuje zdraví, nebo dokonce život toho druhého. (Galaťanům 5:19–21)

• Vážné ohrožení vztahu s Jehovou: Manželský partner znemožňuje tomu druhému sloužit Jehovovi. (Skutky 5:29)

Zpět do 42. lekce, 3. bodu

  5. Svátky a oslavy

Křesťané neslaví svátky, které se Jehovovi nelíbí. Každý křesťan se ale musí na základě svého biblicky školeného svědomí sám rozhodnout, jak řešit určité situace, které můžou v souvislosti s takovými svátky vzniknout. Uvažujme o několika příkladech.

• Někdo vám popřeje hezké svátky. Můžete mu jednoduše poděkovat. Pokud chce vědět víc, můžete mu vysvětlit, proč ten svátek neslavíte.

• Váš manželský partner, který není svědek Jehovův, si přeje, abyste s ním během nějakého svátku šli na společné jídlo k příbuzným. Pokud vám svědomí dovolí tam jít, můžete svému partnerovi předem vysvětlit, že se nebudete podílet na ničem, co má pohanský původ.

• Váš zaměstnavatel vám v době Vánoc nebo jiného svátku dá nějaké prémie nebo bonus. Měli byste to odmítnout? Nemusí to být nutné. Považuje to váš zaměstnavatel za součást oslav, nebo vám tím chce jenom poděkovat za dobrou práci?

• Někdo vám v období nějakého svátku chce dát dárek. Třeba vám řekne: „Vím, že to neslavíš, ale stejně ti ten dárek chci dát.“ Možná vám chce jenom udělat radost. Ale co když máte důvod si myslet, že vás zkouší nebo chce dosáhnout toho, abyste ten svátek vlastně slavili? Až to zvážíte, bude na vás, jestli dárek přijmete, nebo ne. Vždycky se chceme rozhodovat tak, abychom měli čisté svědomí a zůstali věrní Jehovovi. (Skutky 23:1)

Zpět do 44. lekce, 1. bodu

 6. Infekční nemoci

Máme druhé rádi, a proto si dáváme velký pozor, abychom je nenakazili nějakou infekční nemocí. Platí to, ať už tou nemocí přímo trpíme, nebo máme podezření, že jsme přenašeči. Proč nám na tom tak záleží? Protože Bible říká: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Římanům 13:8–10)

Co to znamená v praxi? Nakažený člověk by se měl vyhnout fyzickému kontaktu s druhými, jako je podání ruky, objetí nebo polibek. Neměl by se zlobit, když se někdo rozhodne nezvat ho k sobě domů, protože chce chránit svoji rodinu. A než se dá pokřtít, měl by o svém zdravotním stavu říct koordinátorovi rady starších, aby se dalo zařídit, že při křtu nikoho nenakazí. Ten, kdo možná přišel do kontaktu s nějakou nakažlivou nemocí, by měl před tím, než s někým začne chodit, dobrovolně podstoupit krevní testy. Tím vším můžeme dát najevo, že „[nemyslíme] jen na to, co je dobré pro [nás], ale také na to, co je dobré pro druhé“. (Filipanům 2:4)

Zpět do 56. lekce, 2. bodu

 7. Obchodní záležitosti a soudní spory

Veškeré dohody týkající se peněz je dobré mít v písemné podobě, a to i když je uzavíráme s někým ze spoluvěřících. Můžeme si tím ušetřit spoustu problémů. (Jeremjáš 32:9–12) I tak se ale může stát, že křesťané budou mít mezi sebou kvůli penězům nebo jiným věcem menší neshody. Takové neshody by měli vyřešit rychle, v klidu a měli by to udělat soukromě.

Jak ale řešit vážné věci, jako je podvod nebo pomluva? (Přečtěte si Matouše 18:15–17.) Ježíš řekl, abychom postupovali takto:

1. Pokuste se spor vyřešit mezi čtyřma očima. (Viz 15. verš.)

2. Pokud se to nepodaří, poproste jednoho nebo dva duchovně zralé křesťany, aby šli s vámi. (Viz 16. verš.)

3. Když nepomůže ani to, obraťte se na starší. (Viz 17. verš.)

Ve většině případů bychom se s bratry neměli soudit, protože by to mohlo na Jehovu a na sbor vrhnout špatné světlo. (1. Korinťanům 6:1–8) V některých situacích ale může být soudní jednání nutné. Může jít například o rozvod, svěření dítěte do péče, alimenty, pojistné případy, bankrot nebo dědictví. Křesťan, který se v takových situacích obrátí na soud a snaží se záležitost vyřešit co nejpokojněji, nejedná v rozporu s uvedenou biblickou radou.

V rozporu s touto radou nejedná ani křesťan, který oznámí příslušným úřadům závažný trestný čin, jako je znásilnění, zneužití dítěte, fyzické napadení, velká krádež nebo vražda.

Zpět do 56. lekce, 3. bodu