V Kutaisi, druhém největším městě Gruzie, se krajské sjezdy 13 let pořádaly ve zchátralé továrně na šampaňské. Nad sedadly byly zavěšeny igelitové plachty, které posluchače chránily před dešťovou vodou. Nyní mají bratři nový sál Království, jehož kapacitu je možné pro krajské a oblastní sjezdy zvětšit o nezastřešené prostory. Když během stavby vykládalo 50 dobrovolníků z nákladního auta betonové tvárnice, přišli policisté, aby se podívali, co se děje. Radost a píle pracovníků na ně udělaly takový dojem, že je pochválili a pak  jim pomohli tvárnice složit. Řekli bratrům, ať je zavolají, kdyby jim někdo dělal potíže, a slíbili, že až se v novém sjezdovém sále bude konat první oblastní sjezd, přijdou se podívat.

Malachi, starší, který žije v Burundi, si vydělával na živobytí jako zemědělec a tím, že na svém kole přepravoval různé zásilky. Když sbor stavěl sál Království, Malachi se rozhodl, že bude na staveništi každý den. To ale znamenalo, že potřeboval peníze, aby mohl během dvou měsíců stavby zabezpečit rodinu. Proto prodal své kolo a část získaných peněz dal manželce, aby s nimi hospodařila, a zbytek dal do schránky na dary a tak přispěl na pokrytí nákladů na stavbu. Díky svému úsilí dostal na stavbě dobré školení od služebníků pro výstavbu sálů Království. Poté co byl sál dokončen, si Malachi dokázal najít práci ve stavebnictví, protože lidé viděli, že je z něj šikovný řemeslník. Už si také pořídil nové kolo.

Výstavba sálů Království v odlehlých oblastech Malawi s sebou nese specifické obtíže. V minulém roce se jeden sál stavěl v oblasti, kde jsou zvlášť špatné cesty. Bratři z odbočky dopravovali stavební materiál až na místo stavby pomocí vozidel s pohonem na všechna čtyři kola. Místní bratři říkali, že mezi lidmi z okolí to vzbudilo velký zájem. Mnoho lidí, kteří nejsou svědky, se nabídlo, že pomohou, a dlouho do noci skládali písek, lomový kámen, pytle cementu a střešní plechy. Někdy se dokonce stalo, že ti, kdo nebyli svědkové,  svědky početně převyšovali. Když viděli, jaké svědkové Jehovovi vynakládají úsilí na to, aby v odlehlých oblastech, jako je ta jejich, postavili důstojná místa k uctívání, přáli si také pomoct.

Dvojice zvláštních průkopníků v Pobřeží slonoviny studuje Bibli v místním jazyce bete s manželi, kteří mají deset dětí. V květnu 2013 se ve městě Daloa měl konat první krajský sjezd v tomto jazyce a celá rodina se ho chtěla zúčastnit. Cesta tam a zpět však stála v přepočtu asi 30 korun na osobu a otec si nemohl dovolit vzít celou svou velkou rodinu. Byl však rozhodnutý, že pojedou, a dostal nápad. Své nejstarší dceři dal peníze v hodnotě 12 korun a navrhl jí, aby zkusila prodávat karamelový krém. Udělala to a vydělala si tak na cestu. Otec pak postupoval stejně u ostatních dětí. Každému dal tuto částku, aby mohly v malém podnikat, dokud si nevydělají na dopravu. Pak se rodina spolu s dalšími vydala na sjezd. Z toho, že mohli sledovat program ve své mateřštině, byli skutečně nadšení.