Začátkem roku 1963 do Sierry Leone podruhé přijel Milton Henschel. S bratry z odbočky mluvil o problému, se kterým se už nějakou dobu potýkali. Šlo o negramotnost. Vybídl je, aby v boji s negramotností vyvinuli větší úsilí.

Některé sbory vedly kurzy čtení a psaní v angličtině. Po návštěvě bratra Henschela je ale začaly pořádat v rodném jazyce zájemců. V některých sborech probíhaly kurzy ve dvou nebo třech jazycích. Byly tak populární, že se do nich přihlásila třetina všech zvěstovatelů v Sieře Leone.

V roce 1966 bratři v Libérii vytvořili kisijský obrázkový slabikář. Ukázali ho liberijským vládním úředníkům a ti byli ohromení. Rozhodli se, že ho nechají vytisknout a zdarma distribuovat. Rozdávali ho v Guineji, Libérii a Sieře Leone. Tisíce Kisijů se díky němu naučily číst a psát. Bratři později vytvořili slabikáře i v jiných jazycích a tím pomohli mnoha dalším lidem.

 V kurzech se lidé nejen učili číst a psát, ale také díky nim dělali duchovní pokroky. Příkladem je 50letá nepokřtěná zvěstovatelka Sia Ngallahová. O své službě si udržovala přehled pomocí černého a červeného provázku. Když hodinu sloužila, udělala uzel na černém provázku, a když vykonala opětovnou návštěvu, udělala uzel na červeném provázku. Po kurzu čtení a psaní si dokázala vést záznamy snadněji a lépe. Také dokázala působivěji kázat a vyučovat a dala se pokřtít.

Mnoho sborů v Sieře Leone a Guineji pořádá kurzy čtení a psaní i dnes. Jeden vysoce postavený vládní úředník ze Sierry Leone bratrům z odbočky řekl: „Když lidi v naší zemi učíte, co říká Bible, a navíc jim pomáháte, aby se stali gramotnými, děláte záslužnou práci.“

S tím, jak se mnoho lidí z různých etnických skupin naučilo číst, vzrostla i potřeba překládat naše publikace. Většina kmenů měla ve svém jazyce jen málo světské literatury, a některé dokonce neměly žádnou. Vzdělaní lidé v Sieře Leone četli anglicky a v Guineji francouzsky. Bude možné udělat něco pro to, aby si lidé mohli přečíst biblické publikace ve své mateřštině?

Dva absolventi Gileadu přeložili v roce 1959 jeden traktát a brožuru do mendeštiny, ale mezi lidi se rozšířil jen omezený počet výtisků. O deset let později byly do kisijštiny přeloženy brožury „Toto dobré poselství o království“ a Žít v naději na spravedlivý nový pořádek.  Bratři jich rozšířili asi 30 000 a používali je k vedení biblických studií.

V roce 1975 začala odbočka vydávat v kisijštině studijní články ze Strážné věže. Zvěstovatelé z kmene Kisi byli nadšení! Jeden bratr napsal: „Jehova pro nás vykonal úžasný zázrak. Nikdo z nás nechodil do školy. Byli jsme jako kameny – nemohli jsme mluvit. Ale teď, když máme Strážnou věž v kisijštině, můžeme mluvit o Jehovových velkolepých činech.“ (Luk. 19:40) Do kisijštiny byly přeloženy i další publikace.

Většina lidí v Sieře Leone a Guineji stále čte naše publikace v angličtině nebo francouzštině. To jsou jazyky, ve kterých se pořádají shromáždění. V poslední době ale prudce vzrostl počet publikací přeložených do místních jazyků, jako jsou kisijština, mendeština a jazyky guerze, krio, pular a susu. V nich vyšla brožura Poslouchejte Boha, a budete žít věčně i její zjednodušená verze. Tyto studijní pomůcky přinášejí užitek mnoha lidem, kteří neumějí dobře číst. Díky nim mohou pochopit krásné biblické pravdy a mít pro ně ocenění.

Začátkem 60. let hledali bratři ve Freetownu pozemek, na kterém by mohli postavit novou odbočku. V roce 1965 se jim konečně podařilo získat stavební parcelu v ulici Wilkinson Road. Byl odtamtud výhled na moře a nacházela se v jedné z nejlepších obytných čtvrtí.

Bratři rozhodli, že v budově s atraktivním designem bude sál Království, misionářský domov i kanceláře. Během stavby se hustý provoz na Wilkinson Road často téměř zastavil, protože řidiči a cestující si chtěli stavbu  prohlédnout. Zasvěcení odbočky proběhlo 19. srpna 1967. Zúčastnilo se ho skoro 300 lidí včetně významných úředníků a několika dlouholetých svědků, kteří byli pokřtění bratrem Brownem v roce 1923.

Nová budova odbočky přispěla k tomu, že se mnoho lidí na činnost svědků Jehovových začalo dívat s větším oceněním. Také se ukázalo, že náboženští kritici, kteří tvrdili, že svědkové v Sieře Leone nevydrží, neměli pravdu. Budova odbočky byla jasným důkazem, že svědkové Jehovovi zde budou i nadále.

Od poloviny 70. let proudili do Sierry Leone a Guineje misionáři vyškolení v Gileadu. Díky nim postupovalo dílo kupředu ještě rychleji. Někteří z nich už  předtím sloužili v jiných afrických zemích, a tak si na místní podmínky rychle zvykli. Jiní se v Africe ocitli poprvé. Jak zvládali život na území, kterému se říká „hrob bílého muže“? Přečtěte si, co o tom sami řekli:

„Lidé byli pokorní a duchovně hladověli. Bylo nesmírně odměňující vidět, jak pravda zlepšuje jejich život.“ Hannelore Altmeyerová

„Nebylo jednoduché zvyknout si na tropické podnebí a vyrovnávat se s nemocemi. Ale když jsem pomáhala upřímným lidem, aby začali sloužit Jehovovi, zažívala jsem obrovskou radost. Rozhodně to stálo za to.“ Cheryl Fergusonová

„Naučila jsem se být trpělivá. Když jsem se jedné sestry zeptala, kdy přijedou její hosté, odpověděla: ‚Možná dnes, možná zítra. Nebo možná další den.‘ Asi jsem vypadala hodně překvapeně, protože mě začala ujišťovat: ‚Ale oni určitě přijedou!‘“ Christine Jonesová

„V misionářském domově ve Freetownu bydlelo 14 misionářů z různých kultur a etnických skupin. Měli jsme dva záchody, jednu sprchu, jednu pračku a jednu kuchyň. Jídla nebylo moc a nebylo nijak kvalitní. Občas vypadla elektřina a někdy jsme byli bez proudu celé dny. Většina z nás se nakazila malárií a jinými tropickými chorobami. I když to může znít jako recept na katastrofu, naučili jsme se spolu žít, odpouštět si a náročné situace zvládat s humorem. Služba byla úžasná a z misionářů se stali nerozluční přátelé.“ Robert a Pauline Landisovi

 „Služba v Sieře Leone patřila k tomu nejkrásnějšímu, co jsme kdy zažili. Ničeho nelitujeme a na nic si nestěžujeme. Jenom nám to hrozně chybí.“ Benjamin a Monica Martinovi

„Jednou jsme přes noc zůstali u zájemkyně a ona nám naservírovala podivně vypadající jídlo. Řekla: ‚To je zmije. Zuby jsem dala pryč. Vezmete si?‘ Slušně jsme odmítli, ale ona trvala na svém. I přes takové zážitky jsme oceňovali, jak pohostinní místní lidé byli. Opravdu nám přirostli k srdci.“ Frederick a Barbara Morriseyovi

„Během 43 let misionářské služby jsem bydlela s víc než sto misionáři. Považuji za velkou výsadu, že jsem mohla poznat tolik lidí. Každý měl jinou osobnost, ale všichni měli stejný cíl. Největší radost mi přinášelo, že mohu spolupracovat s Bohem a pomáhat lidem přijmout pravdu.“ Lynette Petersová

„Největší radost mi přinášelo, že mohu spolupracovat s Bohem a pomáhat lidem přijmout pravdu.“

Od roku 1947 sloužilo v Sieře Leone 154 misionářů a v Guineji 88. Přestěhovalo se sem i mnoho dalších svědků, protože zde bylo zapotřebí víc zvěstovatelů. Dnes je v Sieře Leone 44 misionářů a v Guineji 31. Jejich vytrvalé úsilí a obětavost zapůsobily na srdce mnoha lidí. Alfred Gunn, dlouholetý člen výboru odbočky, říká: „S láskou na ně všechny myslíme.“