STAČILY mi dva týdny, abych si Sierru Leone zamilovala. Obdivovala jsem, jak lidé zdánlivě bez námahy nosí na hlavě těžký náklad. Na ulicích panoval čilý ruch. Děti si tam hrály, tancovaly, tleskaly a podupávaly do rytmu. Všude byla spousta barev, pohybu a hudby.

Nejvíc jsem tady ale nadšená z kazatelské služby. Místní lidé se pyšní tím, jak vřele vítají cizince. Mají úctu k Bibli a naslouchají mi, když jim vydávám svědectví. Často mě pozvou dál. Když odcházím, někteří mě doprovodí až na konec ulice. Jejich milé jednání mi pomáhá vyrovnávat se s drobnými nepříjemnostmi, jako jsou výpadky proudu a to, že někdy neteče voda.

Jsem svobodná, a tak se mě občas druzí ptají, jestli se necítím osamělá. Mám ale tolik práce, že na takové pocity ani nemám čas. Můj život má opravdový smysl.