Juana Venturová začala Bibli studovat v době, kdy bylo dílo zakázáno, a pokřtěna byla v roce 1960 v Río Ozama. Při jedné příležitosti protestantský pastor v Santo Domingu řekl, že by ji rád viděl za mřížemi, protože mu „odvádí ovečky“. Ve snaze dokázat, že svědkové Jehovovi jsou lháři, a zdiskreditovat Juanu ji vyzval, aby předstoupila před členy jeho církve a zodpověděla otázky týkající se její nové víry.

„Položil mi tři otázky,“ vypráví Juana. „‚Proč nevolíte? Proč nechodíte do války? A proč si říkáte svědkové Jehovovi?‘ Když jsem na každou otázku odpovídala na základě Bible, všichni farníci si biblické texty vyhledali a to, co četli, je překvapilo. Mnozí z nich si  uvědomili, že našli pravdu. Celá skupina potom začala studovat a nakonec se jich dvacet pět zasvětilo Jehovovi.“ Tato zajímavá událost výrazně přispěla k pokroku díla v Santo Domingu.

Po atentátu na Trujilla se politická situace zkomplikovala. V Ročence 1963 se psalo: „Podél ulic stáli vojáci, stávkovalo se a docházelo k násilí.“ I přes politické nepokoje kazatelské dílo postupovalo kupředu a na konci služebního roku 1963 dosáhl vrcholný počet zvěstovatelů 1 155.

Když v roce 1962 navštívil Dominikánskou republiku Nathan Knorr ze světového ústředí, zorganizoval koupi pozemku, aby mohly být postaveny větší budovy pobočky a bylo možné se starat o rychle se rozvíjející kazatelské dílo. Na tomto pozemku vznikla dvoupodlažní budova a sál Království. Proslov k zasvěcení nových budov pobočky pronesl v sobotu 12. října 1963 další návštěvník ze světového ústředí, Frederick Franz. Bylo jasné, že svědkové Jehovovi hodlají v Dominikánské republice zůstat. Krátce po zasvěcení přijeli poslední misionáři vypovězení z Kuby, Harry a Paquita Duffieldovi.

Dne 24. dubna 1965 došlo ke státnímu převratu. I v těžké době, která následovala, se Jehovovu lidu duchovně dobře dařilo. V roce 1970 bylo v této zemi 3 378 zvěstovatelů v 63 sborech. Víc než polovina jich přišla do organizace během posledních pěti let. Ročenka 1972 uvedla: „Pocházejí z nejrůznějšího  prostředí – jsou to automechanici, zemědělci, řidiči veřejné dopravy, účetní, stavbaři, tesaři, právníci, zubaři, a dokonce bývalí politici. Všechny je spojuje láska k pravdě a k Jehovovi.“