Angela, která žije v Surinamu, navštívila sirotčinec v blízkosti svého bydliště. Ústav vedla nečinná sestra, takže Angele ochotně dovolila, aby kázala dětem. Angela si povídala s 85 dětmi a pouštěla jim videa z jw.org. S mnoha z nich potom začala studovat. Připojily se k ní dvě průkopnice a každá z nich  se věnovala skupině dětí. Nečinná sestra řekla, že už předtím děti učila písničky z našeho zpěvníku a večer jim četla biblické příběhy. Také projevila zájem chodit na shromáždění, ale nemohla nechat děti v sirotčinci samotné. Bratři proto zařídili, aby všechny děti mohly přijít do sálu Království. Vzhledem k tomu, že ze sirotčince se dá dojít do sálu pěšky, pomohli je tam dovést. Sestra i všech 85 dětí nyní pravidelně chodí na shromáždění.

Cestou z regionálního sjezdu v Paraguayi přemýšlel šestiletý Gabriel o tom, jak je důležité kázat poselství o Království. Pak si uvědomil, že tu je někdo, na kom mu moc záleží a s kým by chtěl být v ráji – jeho dědeček. Ten ale nikdy neprojevil zájem o pravdu a to, že jeho manželka a děti uctívají Jehovu, mu vadilo.

Ještě ten den Gabriel poprosil rodiče, aby ho pomocí videohovoru spojili s prarodiči, kteří žijí v Argentině. Vysvětlil dědečkovi, proč je důležité studovat Bibli, a rovnou se ho zeptal: „Dědo, chceš se mnou studovat?“ Dědeček souhlasil. Gabriel navrhl, aby probírali brožuru Poslouchejte Boha, a budete žít věčně. Několik následujících měsíců ji spolu studovali. Vzhledem k tomu, že oba měli problém plynule číst, cvičili si to předem. Gabriel si na každé studium připravil jednu lekci a vzal si košili a kravatu.

 Později se prarodiče rozhodli přijet na několik týdnů ke Gabrielově rodině. Během té doby s nimi dědeček chodil na sborová shromáždění. Po návratu do Argentiny pokračoval v biblickém studiu s místním bratrem a udělal takový pokrok, že se mohl stát nepokřtěným zvěstovatelem. Nyní se Gabrielovi prarodiče každý den společně modlí. Pokroky dělá také malý Gabriel. I on už je nepokřtěný zvěstovatel. Dědeček vyjádřil přání dát své zasvěcení Jehovovi najevo křtem.

Při kampani s traktátem Mohou ti, kdo zemřeli, znovu žít? Jennifer v Brazílii zaklepala na dveře jedné ženy, která právě spěchala na pohřeb své blízké přítelkyně. Jennifer jí řekla, že shodou okolností jí právě  chtěla dát letáček, který obsahuje naději, že své blízké, kteří zemřeli, opět uvidíme. Paní se nad názvem traktátu na okamžik zarazila, ale vzala si ho. Když se jí sestra zeptala, jestli by si jich chtěla vzít víc pro pozůstalé, řekla, že to je dobrý nápad, a požádala o dalších devět.

Když Jennifer tuto ženu opět navštívila, ta jí řekla: „Později ten den, co jste ke mně přišla, jsem si uvědomila, že to setkání nebyla náhoda. Bůh vás za mnou poslal s útěchou, kterou jsem tak zoufale potřebovala.“ Paní rozdala na pohřbu všechny letáčky. Člen rodiny, který měl pohřební řeč, celý traktát nahlas přečetl. Všem se to líbilo a děkovali za povzbudivé myšlenky. Žena přijala nabídku biblického studia.

Tři betelité na Haiti jednou jeli pestře pomalovaným autobusem veřejné dopravy, kterému se říká tap-tap. Během dvouapůlhodinové cesty mluvili o biblické naději s dalšími cestujícími a rozšířili celkem 50 časopisů a 30 traktátů. Betelita, který se jmenuje Gurvitch, četl výňatek z časopisu Probuďte se! jednomu cestujícímu. Poslouchal je mladík jménem Pépé a rychle se zapojil do diskuse. Požádal o biblické studium a ukázalo se, že žije v obvodu sboru, ve kterém Gurvitch slouží. Od prvního kontaktu v lednu 2014 Pépé nechyběl prakticky na žádném shromáždění a sjezdu. Mluví o své nové víře s druhými a doufá, že se brzy stane nepokřtěným zvěstovatelem.