Video Proč studovat Bibli? je přeloženo už do osmi domorodých jazyků, kterými se mluví na území pobočky v Kanadě. V říjnu 2014 bratři uspořádali desetidenní kampaň v polárním regionu Nunavik. Při ní ukázali video v jazyce inuktitut skoro v každé domácnosti ve 14 vesnicích, kde žije přes 12 000 lidí.

V září 2014 se v Soulu v Jižní Koreji na Sangam World Cup Stadium konal mezinárodní sjezd. Programu se zúčastnilo přes 56 000 lidí. Manažer stadionu  se pochvalně vyjádřil o dobrém chování a spolupráci svědků. Řekl: „Všichni se chovali moc pěkně. Přišlo mi úžasné, že dokázali uklidit stadion líp než náš profesionální personál. Byl bych rád, kdyby naši lidé měli k práci stejný přístup. Jestli chceme brát náboženství vážně, musíme být stejní jako svědkové Jehovovi.“

V květnu 2012 vláda ve Švédsku zamítla naši žádost o ekonomické výhody, na jaké mají náboženské organizace nárok. Vedoucí sbor souhlasil s tím, aby se bratři proti rozhodnutí odvolali k nejvyššímu správnímu soudu Švédska.

 Soud rozhodl, že před vynesením rozsudku proběhne ústní slyšení. Několik bratrů z různých zemí se sešlo den předem, aby společně probrali, jak odpovědí na otázky, které jim možná budou položeny. Schůzka se konala v jednom sále Království ve Stockholmu.

Během ní zazvonil zvonek. Jeden z bratrů šel otevřít a za dveřmi stály dvě dívky ve věku 13 a 14 let. Představily se a řekly, že se chtějí zeptat na pár otázek ohledně svědků Jehovových. Bratr vzpomíná: „Chtěl jsem jim říct, aby přišly někdy jindy, protože jsme měli dost práce a nebyl čas se jim věnovat.“

Nakonec se ale rozhodl, že si s nimi popovídá. Dívky měly spoustu otázek. Některé byly hodně konkrétní a týkaly se toho, jak se stavíme k různým sociálním otázkám nebo k volbám. Když dívky odešly, bratr se vrátil k ostatním a řekl jim, na co se ptaly a jak jim odpověděl.

Další den se konalo slyšení. Bratři byli překvapení, protože hodně otázek, na které se soud ptal, bylo úplně stejných jako ty, na které se ptaly dívky. Bratr, který zastupoval naši organizaci, říká: „Nebyl jsem vůbec nervózní, i když by se to dalo čekat, protože jsem měl před sebou nejuznávanější právníky v zemi. Jehova totiž jasně ukázal, že za námi stojí. Předchozí den nás připravil přesně tak, jak jsme potřebovali.“

Soud rozhodl v náš prospěch a případ se vrátil vládě, aby vynesla nové rozhodnutí.

Kenovi je šest let a žije na Haiti. Když se dozvěděl, že se pro jeho sbor začne stavět nový sál Království,  měl velkou radost. Rozhodl se, že si z jedné krabičky udělá kasičku a schová si ji v pokoji. Rodiče mu dávali nějaké peníze do školy, ale místo aby je utrácel, házel je do svojí kasičky. Dělal to vytrvale až do chvíle, kdy přijela skupina stavebníků a začala pracovat na sále Království. Tehdy jim svoji kasičku dal. Bylo v ní dost peněz, aby se za ně mohl koupit velký pytel rýže. Rýže od Kena se ještě dlouhou dobu používala k přípravě obědů pro stavebníky.

Pokud chtěl během většiny minulého roku někdo vstoupit do částí Sierry Leone, které byly izolované kvůli epidemii eboly, potřeboval zvláštní povolení. Osobní průkazky a povolení pro auta museli mít například krajští dozorci a také kurýři, kteří tam dopravovali publikace a korespondenci. Výbor pro humanitární pomoc potřeboval do izolovaných částí dostat dezinfekci, infračervené teploměry a jídlo. Je skvělé, že jsme potřebné dokumenty vždycky dostali.

Jeden zážitek byl obzvlášť hezký a posiluje víru. Bratři podali písemnou žádost o 34 průkazek a povolení pro 11 aut. Museli se ale setkat s armádním generálem, který takové žádosti schvaloval. Dva bratři z pobočky se s ním sešli v den, kdy si chtěli průkazky a povolení vyzvednout. Jenže žádost nebyla k nalezení. A tak bratrům řekli, aby sami prohledali štosy žádostí a našli ji. Ale ani oni ji nedokázali najít. Najednou řekl generál svojí sekretářce, že už zavírá kancelář a další dva týdny žádné žádosti nebude vyřizovat. Bratři se začali v duchu naléhavě modlit, aby jim Jehova nějak  pomohl. Generál se na ně najednou podíval a zeptal se: „Kolik průkazek a povolení potřebujete?“ Když mu to bratři řekli, vyskočil ze židle a zařval: „To je hrozně moc!“

Bratři mu vysvětlili podstatu naší práce a řekli mu, jak naše humanitární akce pomáhá v boji s epidemií eboly. Generál se zastavil, podíval se na sekretářku a řekl: „Dejte jim všechno, co potřebují.“