V KVĚTNU 1963 vypukly na západě Jávy protičínské nepokoje. Nejhorší situace byla ve městě Sukabumi, kde měla naše rodina dopravní firmu. Do našeho domu násilím vnikly stovky lidí, kteří vypadali jako smyslů zbavení. Bylo mezi nimi i několik našich sousedů. Vyděšeně jsme se k sobě tiskli, zatímco útočníci rozbíjeli a rabovali náš majetek.

Když dav odešel, někteří další sousedé nás přišli utěšit. Tatínek s nimi seděl na podlaze v obýváku. Mezi všemi těmi rozbitými věcmi našel svoji velkou Bibli v sundštině, otevřel ji a vysvětlil našim sousedům, že Bible takové těžkosti předpověděla. Potom jim řekl o krásné naději na Království.

Tatínek se nikdy nezaměřoval na hromadění majetku. Často nám připomínal: „Na prvním místě musí být duchovní věci.“ Díky jeho dobrému příkladu přijala pravdu i moje maminka, šest sourozenců, 90letý dědeček a mnoho dalších příbuzných a sousedů.