Naši bratři a sestry se nenechali zastrašit a dál chodili na shromáždění. Starší moudře podnikli určitá preventivní opatření, aby zvěstovatele chránili. Bratr André Carbonneau, kanadský právník, který v té době bratry obhajoval, vzpomíná: „Nedaleko místa, kde bylo shromáždění, stál obvykle bratr s mobilním telefonem. Když viděl, že se blíží dav, zavolal starším a varoval je.“

Po každém incidentu navštívili bratry dva zástupci pobočky, aby je povzbudili. „Pozoruhodné bylo,“ vypráví André, „že když zástupci pobočky na shromáždění přijeli, čekali tam na ně obvykle samí šťastní a usměvaví bratři a sestry.“

 Podobné odhodlání projevovali i ti, kterých se útoky přímo nedotkly, a to včetně zájemců. André si vzpomíná na rozhovor s jednou ženou, která se chtěla stát nepokřtěnou zvěstovatelkou. Řekla mu: „Když jsem ty útoky viděla v televizi, pochopila jsem rozdíl mezi pravými a falešnými křesťany. A já chci patřit k těm pravým.“

Během těch problematických let prokázali zvěstovatelé pevnou víru a dál statečně kázali. Stejnou  víru projevili i ti, kdo obhajovali své spoluvěřící u soudů.

V médiích se o svědcích často mluvilo jako o lidech, kteří rozbíjejí rodiny, odmítají lékařskou péči a jednají proti zájmům státu. Právníci, kteří je zastupovali u soudů, riskovali svou pověst a kariéru.

John Burns, právník z kanadské pobočky, který v těch letech gruzínským bratrům pomáhal, vzpomíná: „Místní bratři a sestry, kteří pracovali jako advokáti,  ochotně nabídli svou pomoc. I když je to mohlo profesně poškodit, nebáli se u soudu přihlásit k tomu, že jsou svědkové Jehovovi.“ Tito stateční bratři a sestry významně přispěli k obhajobě a zákonnému prosazování dobré zprávy. (Fil. 1:7)

Násilí proti svědkům pokračovalo, a tak 8. ledna 2001 bratři sepsali petici, která vyzývala k ochraně před útoky davu a ke stíhání těch, kdo se na útocích na pokojné občany podílejí.

Bratr Burns vysvětluje účel petice: „Chtěli jsme poukázat na to, že většina Gruzínců s násilím proti svědkům Jehovovým nesouhlasí a že za ním stojí pouze malá skupina náboženských fanatiků.“

 Během dvou týdnů podepsalo petici 133 375 dospělých občanů ze všech oblastí Gruzie. Většina z nich patřila k pravoslavné církvi. Petice byla předána prezidentovi Ševarnadzemu, ale násilí nepřestalo. Svědkové dál zůstávali terčem náboženských extremistů.

Jehova ale nepřestal podporovat kazatelskou činnost. Zatímco se náboženští fanatici soustředili na to, aby Božímu lidu dělali problémy, Jehova pomohl mnoha upřímným lidem, aby falešné náboženství opustili.

Většinu svého života byla Babilina Charatišviliová oddanou členkou gruzínské pravoslavné církve. Zamlada cestovala od města k městu a od vesnice k vesnici a učila lidi o životě svatých.

Babilina toho ale chtěla o Bohu vědět víc. Rozhodla se proto, že bude chodit na přednášky do gruzínského pravoslavného semináře. Duchovní posluchačům jednou ukázal knihu Poznání, které vede k věčnému životu a povzbudil je, aby si ji od svědků Jehovových opatřili. Řekl jim: „Z téhle knihy se o Bibli hodně dozvíte.“

To Babilinu šokovalo. Svědkům se vždycky vyhýbala a teď duchovní doporučuje jejich knihy! Řekla si tedy: „Když se mám o Bohu učit od svědků Jehovových, tak co dělám tady?“ Okamžitě se spojila se svědky ve městě Poti a začala s nimi studovat Bibli.

 Babilina se toho z Bible mnoho dozvěděla a udělala ve svém životě důležité změny. Jednou řekla: „Když jsem v Bibli na vlastní oči viděla, že uctívání ikon je špatné, zavrhla jsem všechny formy modlářství. Byla jsem přesvědčená, že dělám správnou věc.“ Když se rozhodla, že se stane svědkem Jehovovým, bylo jí skoro 80 let.

Než mohla být Babilina pokřtěná, v roce 2001 onemocněla a zemřela. Později se ale dala pokřtít její vnučka Izabela a věrně slouží Jehovovi.

Elise Dzidzišviliové bylo 28 let, když se rozhodla, že bude jeptiškou. V Tkibuli, odkud pocházela, ale nebyl klášter, a tak se v roce 2001 přestěhovala do Tbilisi. Hledala klášter, který by ji přijal, a mezitím začala na částečný úvazek pracovat jako soukromá učitelka.  Mezi jejími studenty byla dcera sestry Nunu Kopalianiové.

Eliso vypráví: „Často jsme mluvily o Bibli. Zatímco já jsem zarputile obhajovala pravoslavnou víru, Nunu mi trpělivě četla jeden verš za druhým. Jednou mi nabídla, že bychom si mohly přečíst brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Jak jsme četly odstavce a hledaly si biblické verše, došlo mi, že uctívání ikon je jasným porušením Božího přikázání.“

Po nějaké době Eliso zašla do kostela, aby položila knězi několik otázek. Z toho, co odpověděl, jí bylo jasné, že nauky církve nejsou založené na Bibli. (Mar. 7:7, 8) Pochopila, kde je pravda. Okamžitě začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a zanedlouho se dala pokřtít.

V roce 2001 bylo patrné, že stále více sborů potřebuje vhodné místo pro shromáždění. Bylo nutné postavit asi 70 sálů Království. I když měli svědkové v zemi mnoho odpůrců, rozhodli se zahájit projekt výstavby sálů Království. (Ezra 3:3)

Krátce nato začala stavební skupina s přestavbou budovy, kterou v Tbilisi už dříve používalo několik sborů. Hned potom následovaly další dva projekty. Jeden v Tbilisi a druhý v Čiatuře v západní Gruzii.

Bratr Tamazi Chucišvili, který pracoval na stavbě v Čiatuře, vzpomíná: „Každý den nás tam pracovalo 15. Netrvalo dlouho a všichni ve městě věděli, že stavíme nový sál. Proslýchalo se ale, že se ho naši nepřátelé chystají zbořit.“

Podaří se vůbec stavbu dokončit? Tamazi říká: „Pokračovali jsme v práci a za tři měsíce byl sál Království  postavený. Přes všechny ty výhružky nakonec k žádnému útoku nedošlo.“ a

V říjnu roku 2003 začal stavební projekt ve městě Samtredia. Náboženští extremisté místním bratrům opět vyhrožovali. Malta ještě ani nezaschla, když na staveniště opravdu vtrhli a budovu zbořili.

Už v listopadu ale došlo v Gruzii k událostem, které bratrům a sestrám přinesly úlevu. Změnila se vláda a to vedlo k větší náboženské toleranci. Někteří pravoslavní extremisté, kteří dosud beztrestně napadali svědky Jehovovy, byli uvězněni.

Krátce potom co pronásledování skončilo, dostal Jehovův lid řadu duchovních darů. Například na oblastním sjezdu v roce 2004 byla zveřejněna Křesťanská řecká písma – Překlad nového světa v gruzínštině.

Další nezapomenutelná událost se odehrála v roce 2006 na oblastním sjezdu „Vysvobození je na dosah!“. Delegáti byli nadšení, když se dozvěděli, že bude mít proslov člen vedoucího sboru Geoffrey Jackson. K jejich velkému překvapení bratr Jackson oznámil  vydání kompletního Překladu nového světa v gruzínštině!

Mnoha delegátům dojetím vyhrkly slzy. Jedna sestra řekla: „Ani nedokážu vyjádřit, jakou jsem měla radost, když jsme dostali celou Bibli. ... Byla to opravdu historická událost.“ Duchovní hostina, kterou tehdy 17 000 delegátů zažilo, byla milníkem v historii Jehovova lidu v Gruzii.