1., 2. Proč bychom cestu k Jehovovi nikdy nenašli sami a jakou službu nám v tomto ohledu prokazuje Ježíš Kristus?

 KAŽDÝ z nás už asi někdy zabloudil. Dejme tomu, že jedeš na návštěvu k přátelům nebo příbuzným a najednou nevíš, kudy se dát. Co teď? Nějakou dobu možná pokračuješ po neznámé silnici, ale pak raději zastavíš a někoho se zeptáš na cestu. Představ si, že nějaký laskavý člověk by ti místo vysvětlování řekl: „Pojeďte za mnou. Já vás tam dovedu.“ Určitě by sis zhluboka oddechl.

² Dá se říci, že podobnou službu nám prokazuje Ježíš Kristus. Bez jeho pomoci bychom nikdy nenašli cestu k Bohu. V důsledku zděděného hříchu a nedokonalosti bloudíme a jsme „odcizeni životu, který pochází od Boha“. (Efezanům 4:17, 18) Abychom se z tohoto bludného kruhu dostali, potřebujeme pomoc. Ježíš, náš vzor, nám nejen radí a dává pokyny, ale dělá víc. Jak jsme poznali v 1. kapitole, je tak laskavý, že nás zve: „Přijď a staň se mým následovníkem.“ (Matouš 19:21) Ježíš také uvádí přesvědčivý argument, proč bychom jeho pozvání měli přijmout. Při jedné příležitosti řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6) Uvažujme teď o tom, z jakých důvodů je možné získat přístup k Otci jedině skrze Syna. Na základě toho pak prozkoumáme, v jakém smyslu je Ježíš skutečně „cesta, pravda a život“.

3. Proč je možné mít přístup k Bohu jen skrze Ježíše?

³ Přístup k Bohu je možný jen skrze Ježíše především proto, že Jehova uznal za vhodné svěřit svému Synovi tu nejvýznamnější úlohu. a Učinil ho ústřední postavou v uskutečňování všech svých záměrů. (2. Korinťanům 1:20; Kolosanům 1:18–20) Abychom význam Synovy úlohy pochopili, musíme se vrátit k událostem v zahradě Eden, kde se první lidská dvojice připojila k Satanovi ve vzpouře proti Bohu. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–6)

4. Jakou otázku vyvolala vzpoura v Edenu a jak se Jehova rozhodl tuto věc vyřešit?

⁴ Vzpoura v Edenu vyvolala otázku, která se v konečném důsledku týká všech tvorů ve vesmíru: Je ten, který se jmenuje Jehova, skutečně svatý, dobrý, spravedlivý a milující ve všem, co dělá? Jehova rozhodl, že pro vyřešení této zásadní věci bude nutné, aby na zem šel jeden z jeho dokonalých duchovních synů. Tento syn dostane nanejvýš závažný úkol – vzdát se svého života, aby posvětil Jehovovo jméno a posloužil jako výkupné pro záchranu lidstva. Pokud zůstane věrný až do smrti, umožní tím, aby byly vyřešeny všechny problémy způsobené Satanovou vzpourou. (Hebrejcům 2:14, 15; 1. Jana 3:8) Jehova však měl stovky milionů dokonalých duchovních synů. (Daniel 7:9, 10) Koho pověřil tímto nanejvýš důležitým úkolem? Vybral svého „jediného Syna“, toho, který se později stal známým pod jménem Ježíš Kristus. (Jan 3:16)

5., 6. Jak dal Jehova najevo, že svému Synovi důvěřuje, a na čem byla tato důvěra založena?

⁵ Mělo by nás překvapovat, koho Jehova vybral? Určitě  ne. Ke svému jedinému Synovi měl naprostou důvěru. O staletí dříve, než jeho Syn přišel na zem, o něm Jehova předpověděl, že zůstane věrný navzdory všemožnému utrpení. (Izajáš 53:3–7, 10–12; Skutky 8:32–35) O čem to svědčí? Uvědomme si, že Syn měl stejně jako ostatní inteligentní tvorové svobodnou vůli, tedy schopnost rozhodovat o svém jednání. Jehova mu však natolik důvěřoval, že předpověděl jeho věrnost. Na čem byla tato důvěra založena? Stručně řečeno, Jehova svého Syna zná. Zná ho velmi dobře a ví, že Syn mu chce vždy dělat radost. (Jan 8:29; 14:31) Syn svého Otce hluboce miluje a Jehova zase miluje svého Syna. (Jan 3:35) Díky této vzájemné lásce existuje mezi nimi nezlomné pouto jednoty a důvěry. (Kolosanům 3:14)

⁶ Bereme-li v úvahu, jak důležitou má Syn úlohu, jak velkou důvěru k němu má jeho Otec a jak pevná je láska, která je k sobě poutá, jistě nás nepřekvapuje, že přístup k Bohu je možný pouze skrze Ježíše. Existuje však ještě jeden důvod, proč nám cestu k Otci může ukázat jenom Syn.

7., 8. Proč mohl Ježíš po pravdě říci, že Otce úplně zná „jedině Syn“?

⁷ Chceme-li získat přístup k Jehovovi, musíme splňovat určité požadavky. (Žalm 15:1–5) A právě Syn nejlépe ví, co je potřeba k tomu, aby někdo Božím měřítkům odpovídal a měl Boží schválení. Ježíš řekl: „Můj Otec mi dal všechno. A nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec, ani nikdo úplně nezná Otce, jedině Syn a každý, komu ho Syn chce odhalit.“ (Matouš 11:27) Jak to, že Otce úplně zná „jedině Syn“? Podívejme se, proč to Ježíš mohl pravdivě a bez přehánění říci.

 ⁸ Syn je „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“ a jako takový má s Jehovou jedinečný vztah. (Kolosanům 1:15) Od úsvitu stvoření až do doby, kdy byli vytvořeni další duchovní tvorové, existovali jen oni dva – Otec a Syn – a během těch dlouhých věků se jistě nesmírně sblížili. (Jan 1:3; Kolosanům 1:16, 17) Jen si představ, jakou neocenitelnou příležitost Syn měl! Mohl vstřebávat Otcovy myšlenky, mohl poznávat, jaká má přání a měřítka, a mohl se učit z jeho jednání. Ježíš tedy rozhodně nepřeháněl, když řekl, že svého Otce zná lépe než kdokoli jiný. Díky tomu ho mohl druhým odhalit tak, jak by to nikdo jiný udělat nemohl.

9., 10. a) Jak Ježíš lidem odhalil svého Otce? b) Co musíme dělat, máme-li mít Jehovovo schválení?

⁹ To, že Ježíš přesně věděl, jak Jehova uvažuje, jaké má pocity a co vyžaduje od svých ctitelů, se zrcadlilo v jeho učení. b Svého Otce však lidem odhalil ještě jiným významným způsobem. Řekl: „Kdo viděl mě, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Vším, co Ježíš říkal a dělal, svého Otce dokonale napodoboval. Když tedy v Bibli čteme o Ježíšovi – o tom, jak přesvědčivě a úchvatně vyučoval, jak ze soucitu uzdravoval druhé nebo jak dal empaticky průchod slzám – můžeme si představovat, že totéž říká a dělá Jehova. (Matouš 7:28, 29; Marek 1:40–42; Jan 11:32–36) Svými slovy a skutky Syn dokonale odhalil Otcovo uvažování a jeho vůli. (Jan 5:19; 8:28; 12:49, 50) Máme-li tedy mít Jehovovo schválení, musíme se řídit Ježíšovým učením a následovat jeho příklad. (Jan 14:23)

¹⁰ Jelikož Ježíš Jehovu důvěrně zná a dokonale ho napodobuje,  není překvapivé, že Jehova se rozhodl umožnit k sobě přístup pouze prostřednictvím Syna. Když teď známe důvody, proč můžeme k Jehovovi přijít jen skrze Ježíše, prozkoumejme, co konkrétně znamenají Ježíšova slova: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6)

11. a) Proč nám může dobrý vztah s Bohem zprostředkovat pouze Ježíš? b) Jak slova zaznamenaná u Jana 14:6 zdůrazňují to, že Ježíš má jedinečné postavení? (Viz poznámka pod čarou.)

¹¹ Už víme, že přístup k Bohu není možné získat jinak než skrze Ježíše. Zamysleme se však víc nad tím, co to pro nás znamená. Ježíš je „cesta“ v tom smyslu, že pouze on nám může zprostředkovat dobrý vztah s Bohem. Proč to tak je? Ježíš zachoval věrnost až do smrti a dal tím svůj život jako výkupní oběť. (Matouš 20:28) Kdyby výkupné nebylo zaplaceno, nikdy bychom nemohli získat k Bohu přístup. Hřích vytváří mezi lidmi a Bohem bariéru, protože Jehova je svatý, a proto v žádném případě nemůže hřích schvalovat. (Izajáš 6:3; 59:2) Ježíšova oběť však tuto bariéru odstranila – umožnila, aby hřích byl přikryt neboli usmířen. (Hebrejcům 10:12; 1. Jana 1:7) Pokud tento dar, který Bůh poskytl Ježíšovým prostřednictvím, přijímáme a věříme v něj, můžeme získat Jehovovu přízeň. Žádná jiná cesta ke smíření s Bohem jednoduše neexistuje. c (Římanům 5:6–11)

12. V jakých ohledech je Ježíš „cesta“?

¹² Ježíš je „cesta“, pokud jde o modlitbu. Pouze jeho  prostřednictvím můžeme v modlitbě přicházet k Jehovovi s důvěrou, že naše vroucí prosby vyslyší. (1. Jana 5:13, 14) Sám Ježíš řekl: „Ujišťuji vás, že pokud Otce o něco poprosíte v mém jménu, dá vám to. … Proste, a dostanete, aby byla vaše radost úplná.“ (Jan 16:23, 24) V Ježíšově jménu se proto můžeme k Jehovovi modlit a oslovovat ho „náš Otče“. (Matouš 6:9) Ježíš je „cesta“ ještě v jiném ohledu. Jde nám příkladem. Jak už jsme si řekli, Ježíš dokonale napodoboval svého Otce. Z jeho příkladu proto poznáváme, jak bychom měli žít, abychom dělali Jehovovi radost. Pokud tedy chceme najít cestu k Bohu, musíme jít v Ježíšových stopách. (1. Petra 2:21)

13., 14. a) Jak Ježíš prokázal, že je pravdomluvný? b) Co musel Ježíš udělat, aby byl „pravda“, a proč to bylo nutné?

¹³ Všechno, co Ježíš řekl o prorockém slově svého Otce, byla pravda. (Jan 8:40, 45, 46) V jeho ústech se nikdy nenašel podvod. (1. Petra 2:22) I jeho odpůrci uznali, že vyučuje „o Bohu podle pravdy“. (Marek 12:13, 14) Svými slovy „já jsem … pravda“ však neměl na mysli pouze to, že pravdu hlásal, když mluvil s druhými, když kázal nebo když vyučoval. Šlo o mnohem víc než o slova.

¹⁴ Vzpomeňme si, že Jehova vedl pisatele Bible, aby staletí předem zaznamenali množství proroctví, která se vztahovala na Mesiáše neboli na Krista. V těchto proroctvích byly podrobnosti týkající se jeho života, služby i smrti. Také Mojžíšův zákon obsahoval stíny neboli prorocké obrazy, které poukazovaly na Mesiáše. (Hebrejcům 10:1) Zachová Ježíš věrnost až do smrti, aby se splnilo všechno, co o něm bylo prorokováno? Jedině tak se prokáže, že když Jehova něco prorokuje, pokaždé se to splní.  Tato ohromná odpovědnost spočívala na Ježíšových bedrech. Celým svým životem – každým slovem, které pronesl, a každým činem, který vykonal – Ježíš proměňoval prorocké obrazy ve skutečnost. (2. Korinťanům 1:20) Ježíš tedy byl „pravda“. Od chvíle, kdy přišel na svět, byla v něm takříkajíc zosobněna pravdivost Jehovova prorockého slova. (Jan 1:17; Kolosanům 2:16, 17)

15. Co znamená věřit v Syna a co je možné díky tomu získat?

¹⁵ Ježíš je „život“, protože skutečný život můžeme získat jedině jeho prostřednictvím. (1. Timoteovi 6:19) Bible říká: „Kdo věří v Syna, má věčný život. Kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ (Jan 3:36) Co znamená věřit v Božího Syna? Znamená to být přesvědčen o tom, že získat život není bez něho možné. Kromě toho musíme svou víru dávat najevo skutky, stále se od Ježíše učit a ze všech sil se snažit, abychom se řídili jeho slovy a příkladem. (Jakub 2:26) Kdo v Božího Syna věří, získá věčný život – buď nesmrtelný duchovní život v nebi, vyhrazený pro „malé stádo“ duchem pomazaných křesťanů, anebo dokonalý lidský život v pozemském ráji, vyhrazený pro „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Lukáš 12:32; 23:43; Zjevení 7:9–17; Jan 10:16)

16., 17. a) Jak Ježíš prokáže, že je „život“ pro ty, kdo zemřeli? b) Na co se můžeme spolehnout?

¹⁶ A co ti, kdo už zemřeli? Ježíš je životem také pro ně. Krátce před tím, než vzkřísil svého přítele Lazara, řekl jeho sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, ožije.“ (Jan 11:25) Jehova svému Synovi svěřil „klíče od smrti a hrobu“, tedy propůjčil mu moc křísit. (Zjevení 1:17, 18) Těmito klíči odemkne oslavený  Ježíš brány společného hrobu lidstva a propustí všechny, kdo jsou v něm. (Jan 5:28, 29)

¹⁷ „Já jsem cesta, pravda a život.“ Tímto jednoduchým výrokem Ježíš shrnul účel svého života a služby na zemi. Jeho slova mají hluboký význam i pro nás. Vzpomeňme si, že Ježíš pokračoval: „Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6) Jeho slova dnes platí stejně jako v době, kdy je pronesl. Můžeme se tedy spolehnout, že budeme-li Ježíše následovat, nikdy nezabloudíme. On je tím jediným, kdo nám ukáže cestu „k Otci“.

18. Co znamená být pravým Ježíšovým následovníkem?

¹⁸ Vzhledem k tomu, že Ježíš má velmi důležitou úlohu a že důvěrně zná Otce, máme jistě pádný důvod ho následovat. Jak jsme si ukázali v předcházející kapitole, k tomu, abychom byli pravými Ježíšovými následovníky, nestačí jen slova nebo pocity. Jsou zapotřebí především skutky. Následovat Krista znamená měnit svůj život podle vzoru, který nám dal svým učením a příkladem. (Jan 13:15) Studijní pomůcka, kterou právě čteš, ti v tomto úsilí pomůže.

19., 20. Co nám při studiu této knihy pomůže, aby se nám dařilo následovat Krista?

¹⁹ V následujících kapitolách se budeme důkladně zabývat Ježíšovým životem a službou. Tyto kapitoly jsou rozdělené do tří oddílů. Nejprve se seznámíme s tím, jaké měl Ježíš vlastnosti a jak jednal. Ve 2. oddílu prozkoumáme příklad, který nám dal jako horlivý kazatel a učitel. A poslední oddíl bude pojednávat o tom, jak Ježíš projevoval lásku. Počínaje 3. kapitolou bude v každé kapitole rámeček nazvaný „Jak můžeš Ježíše následovat?“.  Biblické verše a otázky, které jsou v něm uvedené, by nám měly pomoci přemýšlet o tom, jak můžeme Ježíše napodobovat.

²⁰ Díky Jehovovi nemusíme bloudit a být mu odcizeni, i když jsme zdědili hřích. Ačkoli to Jehovu stálo mnoho, laskavě nám vyslal na pomoc svého Syna, který nám ukázal, jak získat dobrý vztah s Bohem. (1. Jana 4:9, 10) Kéž tě, milý čtenáři, tento velký projev lásky podnítí, abys ochotně přijal Ježíšovo pozvání: „Buď mým následovníkem.“ (Jan 1:43)