1.–3. a) Co udělá zemědělec, když je úroda příliš veliká, než aby ji mohl sklidit sám? b) Před jakým problémem stojí Ježíš na jaře roku 33 n. l. a jak si s ním poradí?

 ZEMĚDĚLEC stojí před skutečným problémem. Před několika měsíci zoral a osil svá pole. Bedlivě sledoval, jak se objevují první stébla, a radoval se, když viděl, jak obilí zraje. Nyní přichází odměna za veškerou jeho tvrdou práci – nastává čas sklízet. Problém je v tom, že úroda je příliš veliká, než aby ji mohl sklidit sám. Co s tím? Zemědělec se moudře rozhodne najmout nějaké pracovníky a poslat je na pole, aby drahocennou úrodu sklidili. Ví totiž, že není času nazbyt.

² Před podobným problémem stojí vzkříšený Ježíš na jaře roku 33 n. l. Během své služby rozséval semena pravdy.  Nyní je čas sklízet a úroda je bohatá. Je mnoho lidí, kteří by rádi přijali pozvání stát se jeho učedníky, a ty je potřeba shromáždit. (Jan 4:35–38) Jak si Ježíš s tímto problémem poradí? Než vystoupí do nebe, dává svým učedníkům za úkol, aby našli další pracovníky. Říká jim: „Jděte proto a pomáhejte lidem ze všech národů stát se učedníky. Křtěte je … a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20)

³ Jen ten, kdo tento úkol plní, může být považován za pravého Kristova následovníka. Uvažujme tedy o třech otázkách: Proč Ježíš tento úkol učedníkům dal? Jaké školení jim poskytl, aby nové pracovníky dokázali najít? Jak se zmíněný úkol týká nás?

4., 5. Proč Ježíš nemohl dokončit dílo, které zahájil, a kdo v něm musel pokračovat po jeho návratu do nebe?

⁴ Když Ježíš v roce 29 n. l. zahájil svou službu, věděl, že toto dílo sám nedokončí. Nebylo možné, aby během té krátké doby, kterou měl ještě strávit na zemi, oznámil poselství o Království všude a všem. Je pravda, že kázal hlavně „ztraceným ovcím z izraelského národa“, tedy Židům a proselytům. (Matouš 15:24) Tyto ztracené ovce však byly rozptýlené po celém Izraeli, na území o rozloze mnoha tisíců čtverečních kilometrů. Kromě toho se dobrá zpráva měla nakonec oznamovat i ve zbytku obrazného pole, tedy na celém světě. (Matouš 13:38; 24:14)

⁵ Ježíš si uvědomoval, že po jeho smrti bude zapotřebí udělat ještě mnoho práce. Svým jedenácti věrným apoštolům řekl: „Ujišťuji vás, že kdo ve mě věří, bude konat stejné skutky, jaké konám já, a bude konat ještě větší skutky, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14:12) Jelikož Syn se vracel  do nebe, budou muset v kazatelském a vyučovacím díle pokračovat jeho následovníci, a to nejen apoštolové, ale také všichni budoucí učedníci. (Jan 17:20) Ježíš pokorně řekl, že budou konat „ještě větší skutky“ než on. V jakém smyslu? Ve třech ohledech.

6., 7. a) V jakých ohledech měly skutky Ježíšových následovníků být ještě větší než jeho vlastní? b) Jak můžeme dávat najevo, že Ježíš svým následovníkům důvěřoval oprávněně?

⁶ Za prvé, Ježíš věděl, že jeho následovníci budou pracovat na větším území. Dnes vydávají svědectví v těch nejvzdálenějších koutech světa, daleko za hranicemi území, na kterém kázal sám Ježíš. Za druhé, budou kázat více lidem. Malá skupina učedníků, kterou po sobě Ježíš zanechal, se rychle rozrostla do tisíců. (Skutky 2:41; 4:4) Nyní je jeho učedníků několik milionů a každý rok se dávají pokřtít tisíce nových. Za třetí, budou kázat delší dobu. A skutečně, káže se ještě dnes, téměř 2 000 let potom, co skončila Ježíšova třiapůlletá služba.

⁷ Když Ježíš o svých následovnících řekl, že budou konat „ještě větší skutky“, než byly jeho, projevil jim velkou důvěru. Svěřoval jim dílo, na kterém jemu samotnému nesmírně záleželo – měli kázat „dobrou zprávu o Božím království“ a vyučovat druhé. (Lukáš 4:43) Ježíš byl přesvědčen, že tento úkol budou věrně plnit. Co z toho vyplývá pro nás? Když se horlivě a svědomitě věnujeme kazatelské službě, dáváme tím najevo, že Ježíš svým následovníkům důvěřoval oprávněně. To je přece mimořádná čest! (Lukáš 13:24)

8., 9. Jaký dal Ježíš příklad v kazatelské službě a jak tento příklad můžeme napodobovat?

⁸ Ježíš poskytl svým učedníkům to nejlepší školení, jaké  mohli pro kazatelskou službu dostat. Především jim dal dokonalý příklad. (Lukáš 6:40) Předcházející kapitola pojednávala o Ježíšově postoji ke službě. Zamysli se nad tím, čeho všeho si mohli všimnout učedníci, kteří Ježíše doprovázeli na jeho kazatelských cestách. Viděli, že káže všude, kde jsou lidé – na březích jezera, na úbočích hor, ve městech, na tržištích i v soukromých domech. (Matouš 5:1, 2; Lukáš 5:1–3; 8:1; 19:5, 6) Nemohlo jim uniknout, že je velmi pracovitý – že vstává brzy ráno a slouží do pozdních hodin. Služba pro něj rozhodně nebyla pouhým koníčkem, kterému by se věnoval ve chvilkách volna. (Lukáš 21:37, 38; Jan 5:17) Učedníci jistě cítili, že Ježíše pohání hluboká láska k lidem. Možná viděli, jak se v jeho výrazu obličeje zračí soucit, který má v srdci. (Marek 6:34) Co myslíš, jak na učedníky Ježíšův příklad působil? Jak by působil na tebe?

⁹ Jako Kristovi následovníci se ve službě snažíme jeho příklad napodobovat. Děláme všechno pro to, abychom vydali „důkladné svědectví“. (Skutky 10:42) Podobně jako Ježíš navštěvujeme lidi doma. (Skutky 5:42) Pokud je to potřeba, rádi upravíme svůj časový plán, abychom přišli v době, kdy je spíš zastihneme. Také se snažíme hledat lidi na veřejnosti – na ulicích, v parcích, v obchodech nebo na pracovišti – a taktně jim kázat. Ve službě „tvrdě pracujeme a namáháme se“, protože tuto činnost považujeme za důležitou. (1. Timoteovi 4:10) Hluboká, upřímná láska k druhým nás podněcuje, abychom příležitosti ke kázání vyhledávali vždy a všude – kdekoli jsou lidé. (1. Tesaloničanům 2:8)

10.–12. Která důležitá poučení dal Ježíš svým učedníkům před tím, než je vyslal kázat?

¹⁰ Ježíš školil své učedníky také tím, že jim dával podrobné  pokyny. Než vyslal kázat svých dvanáct apoštolů a později sedmdesát učedníků, uspořádal pro ně jakési instruktážní schůzky. (Matouš 10:1–15; Lukáš 10:1–12) Toto školení přineslo dobré výsledky. V Lukášovi 10:17 je zpráva o tom, že „se těch 70 vrátilo s radostí“. Zamysleme se nad dvěma důležitými poučeními, která Ježíš dal. Mějme přitom na paměti, že jeho slova musíme chápat v kontextu židovských zvyků, které platily v biblických dobách.

¹¹ Ježíš své následovníky učil, že mají důvěřovat v Jehovu. Řekl jim: „Neobstarávejte si zlato, stříbro ani měděné mince do svých opasků ani mošnu s jídlem na cestu ani oděv navíc ani sandály ani hůl, protože dělník si zaslouží své jídlo.“ (Matouš 10:9, 10) Pocestní si obvykle brali s sebou opasek s penězi, mošnu na jídlo a rezervní sandály. a Když Ježíš svým učedníkům nařizoval, aby si s takovými věcmi nedělali starosti, vlastně jim říkal: „Plně důvěřujte v Jehovu, protože on vám opatří, co budete potřebovat.“ Jehova se o ně postará tak, že podnítí lidi, kteří přijmou dobrou zprávu, aby jim projevili pohostinnost, což bylo tehdy v Izraeli zvykem. (Lukáš 22:35)

¹² Ježíš své následovníky také učil, že se nemají ničím  zbytečně rozptylovat. Řekl jim: „S nikým se po cestě nezdravte.“ (Lukáš 10:4) Myslel tím, že učedníci se mají chovat odměřeně nebo upjatě? To rozhodně ne. V biblických dobách totiž pozdravit často znamenalo mnohem víc než někomu popřát dobrý den. K pozdravu obvykle patřily různé formality a zdlouhavé rozhovory. Jeden znalec Bible o tom napsal: „Pozdravy Orientálců nespočívaly v letmém pokynutí nebo podání ruky, jak to děláme my, ale byly provázeny mnohým objímáním, úklonami, a dokonce padnutím na zem. To vše vyžadovalo mnoho času.“ Když Ježíš své učedníky nabádal, aby se zdržovali obvyklých pozdravů, v podstatě jim říkal: „Musíte čas využít co nejlépe, protože lidem nesete naléhavé poselství.“ b

13. Jak můžeme dávat najevo, že máme na mysli pokyny, které dal Ježíš učedníkům v prvním století?

¹³ Pokyny, které dal Ježíš svým učedníkům v prvním století, se snažíme mít na mysli i my. Když se věnujeme kazatelské službě, plně přitom důvěřujeme Jehovovi. (Přísloví 3:5, 6) Uvědomujeme si, že budeme-li dávat „na první místo Království“, budeme mít všechno, co nutně potřebujeme k životu. (Matouš 6:33) Celodobí kazatelé všude na světě mohou dosvědčit, že Jehova se o své služebníky dokáže postarat i v těžkých dobách. (Žalm 37:25) Také chápeme, že je důležité zbytečně se nerozptylovat. V tomto světě je mnoho věcí, které by mohly snadno odvést naši pozornost jinam, kdybychom si nedávali pozor. (Lukáš 21:34–36) Na takové rozptylování však není čas. Máme pro lidi naléhavé  poselství. Jde jim přece o život. (Římanům 10:13–15) Když si to stále budeme uvědomovat, nenecháme se světskými rozptylujícími vlivy připravit o čas a energii, které by bylo lépe věnovat službě. Pamatujme: žeň je veliká a zbývá už jen málo času. (Matouš 9:37, 38)

14. Z čeho vyplývá, že úkol zaznamenaný v Matoušovi 28:18–20 se vztahuje na každého Kristova následovníka? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹⁴ Slovy „jděte … a pomáhejte lidem … stát se učedníky“ uložil vzkříšený Ježíš svým následovníkům velmi odpovědnou práci. Jeho slova přitom nebyla určena jen učedníkům, kteří byli toho jarního dne na oné hoře v Galileji. c K úkolu, kterým Ježíš pověřil své následovníky, patřilo kázat lidem „ze všech národů“ a toto dílo mělo probíhat „až do závěru tohoto systému“. Je jasné, že jde o úkol, který se vztahuje na každého Kristova následovníka, tedy i na nás. Podívejme se teď na Ježíšova slova zaznamenaná v Matoušovi 28:18–20 blíž.

15. Proč je moudré poslouchat Ježíšův příkaz, abychom lidem pomáhali stát se učedníky?

¹⁵ Předtím než Ježíš dá svým následovníkům úkol, aby lidem pomáhali stát se učedníky, říká: „Dostal jsem veškerou moc v nebi i na zemi.“ (Verš 18) Opravdu má Ježíš takovou moc? Ano! Je archandělem a velí myriádám myriád andělů. (1. Tesaloničanům 4:16; Zjevení 12:7) Je také „hlavou sboru“, a má tedy moc nad svými následovníky na zemi. (Efezanům 5:23) Od roku 1914 vládne v nebi jako  mesiášský král. (Zjevení 11:15) Dokonce má moc i nad hrobem, protože dokáže vzkřísit mrtvé. (Jan 5:26–28) Tím, že nejprve upozorňuje na svou velkou moc, Ježíš ukazuje, že jeho další slova nejsou jen doporučením, ale že to je příkaz. Je moudré Ježíše poslouchat, protože tuto moc si nepřisvojil, ale dostal ji od Boha. (1. Korinťanům 15:27)

16. K čemu nás Ježíš vyzývá, když říká „jděte“, a jak plníme tuto část svého úkolu?

¹⁶ Ježíš nyní uvádí jednotlivé části úkolu, který dostávají jeho následovníci. Tento úkol začíná jedním slovem: „Jděte.“ (Verš 19) Ježíš nás vyzývá, abychom byli iniciativní a s poselstvím o Království šli za lidmi. Při plnění této části svého úkolu můžeme postupovat různě. Kazatelská služba dům od domu nám nejlépe umožňuje navázat přímý kontakt s lidmi. (Skutky 20:20) Také hledáme možnosti k neformálnímu vydávání svědectví, takže rádi začneme mluvit o dobré zprávě, kdykoli se nám během dne naskytne vhodná příležitost. Jelikož se snažíme přizpůsobit se potřebám a podmínkám lidí v místě, kde žijeme, používáme možná v kazatelské službě různé metody. Jedno však zůstává stejné: Jdeme a hledáme lidi, kteří si zaslouží slyšet od nás dobrou zprávu. (Matouš 10:11)

17. Co znamená pomáhat lidem, aby se stali učedníky?

¹⁷ Dál Ježíš vysvětluje, co je cílem našeho úkolu: „Pomáhejte lidem ze všech národů stát se učedníky.“ (Verš 19) Co to znamená? Učedník je v podstatě žák, tedy ten, kdo se od někoho něčemu učí. Pomáhat lidem, aby se stali učedníky, však neznamená pouze předávat druhým znalosti. Když s někým studujeme Bibli, naším cílem je pomoci mu stát se Kristovým následovníkem. Kdykoli je to možné, obracíme jeho pozornost na Ježíšův příklad. Chceme totiž, aby se takoví lidé naučili pohlížet na Ježíše jako na svého Učitele  a svůj vzor – aby žili jako on a věnovali se stejné činnosti jako on. (Jan 13:15)

18. Proč je křest nejdůležitějším milníkem v učedníkově životě?

¹⁸ Důležitá část našeho úkolu je vyjádřena těmito slovy: „Křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha.“ (Verš 19) Křest je nejdůležitějším milníkem v učedníkově životě – je výstižným symbolem toho, že se úplně zasvětil Bohu. Křest je proto nezbytný pro záchranu. (1. Petra 3:21) Když se učedník po svém křtu dál upřímně snaží sloužit Jehovovi, má krásnou vyhlídku na věčný život v budoucím novém světě. Pomohl jsi už někomu, aby se stal pokřtěným Kristovým učedníkem? V křesťanské službě neexistuje žádný větší důvod k radosti. (3. Jana 4)

19. Co učíme zájemce a proč v tom možná budeme pokračovat i po jejich křtu?

¹⁹ Další část našeho úkolu Ježíš vysvětluje těmito slovy: „Vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Verš 20) Učíme zájemce, aby poslouchali Ježíšova přikázání, včetně toho, že máme milovat Boha, milovat své bližní a pomáhat lidem stát se učedníky. (Matouš 22:37–39) Postupně je učíme vysvětlovat biblické pravdy  a obhajovat to, čemu už uvěřili. Když splňují požadavky pro to, aby začali chodit do služby se sborem, spolupracujeme s nimi a slovem i příkladem je učíme, jak se na této činnosti smysluplně podílet. A i když se pak dají pokřtít, neznamená to, že je vyučovat přestaneme. Možná ještě budou potřebovat další pomoc, aby zvládali náročné situace, se kterými se budou jako Kristovi následovníci setkávat. (Lukáš 9:23, 24)

20., 21. a) Proč při plnění svého úkolu nemáme důvod se bát? b) Proč teď není čas zvolňovat tempo a k čemu bychom měli být odhodlaní?

²⁰ Závěrečná slova úkolu, který Ježíš dává svým následovníkům, jsou velmi povzbudivá: „Já budu s vámi po všechny dny až do závěru tohoto systému.“ (Matouš 28:20) Ježíš si uvědomuje, že je to závažný úkol. Ví také, že při jeho plnění budou jeho následovníci občas narážet na nepřátelské reakce. (Lukáš 21:12) Nemusíme se ale bát. Ježíš neočekává, že tento úkol zvládneme sami, bez jakékoli pomoci. Není snad útěchou vědět, že ten, který dostal „veškerou moc v nebi i na zemi“, je s námi, aby nás při plnění tohoto úkolu podporoval?

²¹ Ježíš své učedníky ujistil, že v jejich službě bude s nimi po celá staletí „až do závěru tohoto systému“. Než přijde konec, musíme úkol, abychom pomáhali lidem stát se učedníky, dál plnit. Teď není čas zvolňovat tempo. Vždyť probíhá žeň a úroda je bohatá! Stále nacházíme mnoho lidí, kteří příznivě reagují na dobrou zprávu. Buďme rozhodnutí plnit ten závažný úkol, který jsme jako Kristovi následovníci dostali. Buďme odhodlaní nešetřit časem, silami ani prostředky, když posloucháme Kristův příkaz „Jděte … a pomáhejte lidem … stát se učedníky“.