1.–3. a) Jakou mimořádnou příležitost mají učedníci, kteří Ježíše doprovázejí na jeho cestách, a jak jim Ježíš pomáhá snadněji si zapamatovat, co jim říká? b) Proč si můžeme výstižné přirovnání lehce zapamatovat?

 UČEDNÍCI, kteří Ježíše doprovázejí na jeho cestách, mají mimořádnou příležitost. Učí se přímo od Velkého učitele a slyší jeho hlas. Ježíš jim vysvětluje, jaký je význam Božího Slova, a učí je podivuhodným pravdám. Prozatím si musejí uchovávat jeho jedinečné výroky v mysli a v srdci, protože ještě nepřišel čas, aby byla jeho slova zapsána. a Ježíš jim však pomáhá, aby si jeho učení snadněji zapamatovali. Jak to dělá? Svým způsobem vyučování, a zejména tím, že mistrně používá podobenství.

² Působivá přirovnání se jen tak nezapomenou. Jistý autor říká, že přeměňují uši v oči a pomáhají posluchačům, aby se uvolnili a zapojili představivost. Když si něco představíme, je pro nás jednodušší to pochopit. Díky přirovnáním tak můžeme snadněji porozumět i abstraktním pojmům. Přirovnání mohou slovům vdechnout život a poskytnout nám poučení, které se vryje do paměti.

³ Žádný učitel na zemi neuměl používat přirovnání lépe než Ježíš Kristus. Jeho podobenství si lidé snadno vybavují dodnes. Proč Ježíš tuto vyučovací metodu používal tak  často? Proč byla jeho podobenství tak působivá? A jak se můžeme naučit tuto metodu používat?

4., 5. Proč Ježíš používal podobenství?

⁴ Bible uvádí dva důležité důvody, proč Ježíš používal podobenství. Prvním důvodem je, že tím splnil proroctví. U Matouše 13:34, 35 čteme: „Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích. Když je vyučoval, vždycky používal podobenství a tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka: ‚Otevřu ústa v podobenstvích.‘“ Prorokem, o kterém se Matouš zmínil, byl pisatel Žalmu 78:2. Tento žalmista psal pod působením Božího svatého ducha staletí před Ježíšovým narozením. Co z toho vyplývá? Několik století předem Jehova rozhodl, že Mesiáš bude vyučovat pomocí podobenství. Je tedy vidět, že Jehova tuto vyučovací metodu považuje za velmi hodnotnou.

⁵ Na druhý důvod poukázal sám Ježíš, když vysvětlil, že podobenství používá proto, aby se oddělili ti lidé, kteří „přestali mít vnímavé srdce“. (Matouš 13:10–15; Izajáš 6:9, 10) Jak na základě jeho podobenství vyšly najevo pohnutky lidí? V některých případech Ježíš chtěl, aby se jeho posluchači zeptali na vysvětlení, a mohli tak jeho slovům plně porozumět. Pokorní lidé byli ochotní se ptát, ale pyšní nebo lhostejní se neptali. (Matouš 13:36; Marek 4:34) Ježíšova podobenství tedy odhalovala pravdu lidem, jejichž srdce po ní hladovělo, a zároveň pravdu skrývala před lidmi, jejichž srdce bylo pyšné.

6. V jakých ohledech byla Ježíšova podobenství užitečná?

⁶ Ježíšova podobenství byla užitečná také v mnoha jiných ohledech. Vzbuzovala zájem lidí a podněcovala je, aby naslouchali. Vyvolávala v posluchačích představy, které  mohli snadno pochopit. Jak už jsme si řekli, díky podobenstvím si posluchači mohli Ježíšova slova dobře zapamatovat. Kázání na hoře, zaznamenané u Matouše 5:3–7:27, je vynikajícím příkladem toho, že Ježíš často používal slovní obrazy. Podle jednoho součtu toto kázání obsahuje víc než padesát obrazných vyjádření. Abychom to docenili, musíme si uvědomit, že toto kázání lze hlasitě přečíst asi za dvacet minut. Při tomto tempu zazní nějaké obrazné vyjádření téměř každých dvacet vteřin. Ježíš tedy dobře věděl, jak cenné je podnítit obrazotvornost posluchačů.

7. Proč bychom jako Ježíšovi následovníci měli používat přirovnání?

⁷ Jako Kristovi následovníci chceme jeho způsob vyučování napodobovat. Proto chceme používat i přirovnání. Působivá přirovnání mají podobný účinek jako koření, které dodává jídlu chuť – naše vyučování je díky nim přitažlivější. Jestliže jsou dobře promyšlená, pomáhají také snadněji pochopit důležité pravdy. Věnujme se nyní Ježíšovým přirovnáním podrobněji, abychom zjistili, proč byla tak účinná. Potom uvidíme, jak můžeme tuto cennou vyučovací metodu dobře využívat i my.

8., 9. Jak Ježíš používal jednoduchá přirovnání a proč byla tak působivá?

⁸ Ježíš často vyučoval pomocí jednoduchých přirovnání. Pouhými několika slovy dokázal v posluchačích vyvolat živé představy a jasně je poučit o důležitých duchovních pravdách. Když například své učedníky nabádal, aby si nedělali starosti kvůli každodenním potřebám, poukázal na ptáky a „luční lilie“. Ptáci nesejí ani nesklízejí a lilie nepředou ani netkají. A přesto o ně Bůh pečuje. Poučení je srozumitelné – jestliže Bůh pečuje o ptáky a květiny, určitě  se postará o lidi, kteří dávají „na první místo Království“. (Matouš 6:26, 28–33)

⁹ Ježíš také často používal metaforu, což je ještě působivější druh přirovnání. Metafora je formulovaná tak, jako kdyby jedna věc byla věcí jinou. I v tomto případě byla jeho přirovnání jednoduchá. Svým učedníkům například řekl: „Jste světlo světa.“ Význam této metafory musel být učedníkům naprosto jasný. Určitě pochopili, že svými slovy a skutky mohou nechat zářit světlo duchovní pravdy a tak pomoci jiným lidem, aby oslavovali Boha. (Matouš 5:14–16) Všimněme si i jiných metafor, které Ježíš použil: „Jste sůl země.“ „Já jsem réva, vy jste větve.“ (Matouš 5:13; Jan 15:5) Podobná obrazná vyjádření jsou sice jednoduchá, ale velmi působivá.

10. Ze kterých příkladů je patrné, jak můžeme při vyučování používat přirovnání?

¹⁰ Jak můžeme my používat přirovnání, když někoho učíme? Nemusíme si vymýšlet žádné dlouhé a složité příběhy. Někdy stačí použít jednoduché přirovnání. Dejme tomu, že mluvíme o vzkříšení a chceme objasnit, že vzkřísit mrtvé není pro Jehovu nic obtížného. Jaké přirovnání by nás mohlo napadnout? Bible metaforicky přirovnává smrt ke spánku. Dá se tedy říci: „Bůh může vzkřísit mrtvé tak snadno, jako my můžeme někoho probudit ze spánku.“ (Jan 11:11–14) Nebo chceme posluchači pomoci, aby pochopil, že dětem se může dobře dařit jedině tehdy, když cítí lásku. Na jakém příkladu to můžeme ukázat? V Bibli najdeme toto přirovnání: Děti jsou „jako výhonky olivovníku“. (Žalm 128:3) Mohli bychom říci: „Děti potřebují lásku, stejně jako strom potřebuje sluneční světlo a vodu.“ Čím je přirovnání jednodušší, tím je pro posluchače pochopitelnější.

11. Ze kterých příkladů je patrné, že Ježíš ve svých podobenstvích mluvil o věcech, které bezpochyby pozoroval, když vyrůstal v Galileji?

¹¹ Ježíš uměl pro svá podobenství mistrovsky používat náměty z každodenního života. V mnoha svých podobenstvích se zmiňoval o tom, co pravděpodobně vídal, když vyrůstal v Galileji. Uvažuj: Kolikrát asi viděl svou matku, jak mele obilí na mouku, jak přidává do těsta kvas, rozsvěcuje lampu nebo zametá dům? (Matouš 13:33; 24:41; Lukáš 15:8) Kolikrát asi pozoroval rybáře, jak spouštějí sítě do vod Galilejského moře? (Matouš 13:47) Kolikrát se asi díval na děti, jak si hrají na tržišti? (Matouš 11:16) Ježíš si bezpochyby všímal i jiných běžných věcí, o kterých se pak v mnoha podobenstvích zmiňoval – viděl, jak se rozsévají semena, pozoroval radostné svatební hostiny i to, jak na slunci dozrává obilí. (Matouš 13:3–8; 25:1–12; Marek 4:26–29)

12., 13. Proč se Ježíš v podobenství o milosrdném Samaritánovi záměrně zmínil o tom, že cesta vedla „z Jeruzaléma dolů do Jericha“?

¹² Ve svých podobenstvích Ježíš uváděl podrobnosti, které jeho posluchači velmi dobře znali. Například podobenství o milosrdném Samaritánovi uvedl slovy: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma dolů do Jericha a přepadli ho lupiči. Svlékli ho, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.“ (Lukáš 10:30) Ježíš se záměrně zmínil o tom, že cesta vedla „z Jeruzaléma dolů do Jericha“. Toto podobenství vyprávěl v Judeji, nedaleko Jeruzaléma, a jeho posluchači nepochybně věděli, o které cestě mluví. Bylo známo, že tato cesta je nebezpečná, zejména pro osamělého poutníka. Vinula se pustým územím a na mnoha místech zde mohli číhat lupiči.

¹³ V souvislosti s cestou vedoucí „z Jeruzaléma dolů do Jericha“  se Ježíš zmínil ještě o jiných známých podrobnostech. Řekl, že po této cestě šli také dva další muži – nejdřív kněz a pak Levita – ale ani jeden z nich se nezastavil, aby zraněnému člověku pomohl. (Lukáš 10:31, 32) Kněží sloužili v jeruzalémském chrámu a Levité jim pomáhali. Mnozí z nich, pokud právě nepracovali v chrámu, bydleli v Jerichu, které leželo jen 23 kilometrů od Jeruzaléma. Na oné cestě je tedy bylo možné vídat. b Je zřejmé, že Ježíš bral v úvahu své posluchače.

14. Jak můžeme při výběru přirovnání brát v úvahu naše posluchače?

¹⁴ Také my musíme při výběru přirovnání mít na mysli své posluchače. Co bychom mohli vzít v úvahu? Může to být jejich věk, kulturní a rodinné zázemí nebo zaměstnání.  Například přirovnání, ve kterém uvádíme nějaké podrobnosti ze zemědělství, bude mít lepší odezvu v zemědělské oblasti než ve velkém městě. Náměty k výstižným přirovnáním můžeme čerpat také z každodenního života svých posluchačů. Může to být například výchova dětí, péče o domácnost, koníčky nebo jídlo.

15. Proč nás nepřekvapuje, že Ježíš tak dobře znal přírodu?

¹⁵ Z mnoha Ježíšových podobenství je patrné, že Ježíš dobře znal přírodu – rostliny, zvířata a přírodní živly. (Matouš 16:2, 3; Lukáš 12:24, 27) Jak získal takové vědomosti? Když vyrůstal v Galileji, měl nepochybně mnoho příležitostí pozorovat Boží výtvory. Ještě důležitější však je to, že Ježíš je „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“, a když Jehova tvořil všechno ostatní, používal ho jako zručného řemeslníka. (Kolosanům 1:15, 16; Přísloví 8:30, 31) Můžeme se tedy divit, že Ježíš znal přírodu tak dobře? Podívejme se, jak uměl tyto vědomosti uplatnit.

16., 17. a) Z čeho je vidět, že Ježíš dobře znal vlastnosti ovcí? b) Který příklad ukazuje, že ovce opravdu naslouchají hlasu svého pastýře?

¹⁶ Vzpomeňme si, že Ježíš o sobě mluvil jako o dobrém pastýři a o svých následovnících mluvil jako o ovcích. Z jeho slov je patrné, že vlastnosti ovcí velmi dobře znal. Věděl, že mezi pastýři a jejich ovcemi existuje jedinečné pouto. Pozoroval, že tito důvěřiví tvorové se nechávají vést a svého pastýře oddaně následují. Proč? „Protože znají jeho hlas,“ řekl Ježíš. (Jan 10:2–4, 11) Znají ovce opravdu hlas svého pastýře?

¹⁷ Badatel George A. Smith ve své knize o historickém zeměpisu Zaslíbené země popisuje, co sám pozoroval: „Někdy jsme si šli přes poledne odpočinout k jedné z těch judejských studní, ke kterým přišli tři nebo čtyři pastýři se  svými stády. Stáda se promíchala a byli jsme zvědaví, jak potom každý z pastýřů najde své ovce. Ale když se ovce napojily a vydováděly se, vydal se každý z pastýřů postupně na jinou stranu údolí. Každý z nich potom zavolal svým charakteristickým způsobem, ovce se rozdělily a každá šla za svým pastýřem. Stáda tak odešla stejně spořádaně, jak přišla.“ (The Historical Geography of the Holy Land) Přirovnání, které Ježíš použil, bylo opravdu vynikající. Stěží by nám mohl lépe vštípit myšlenku, že jako „dobrý pastýř“ o nás může pečovat jen tehdy, když rozpoznáme a posloucháme jeho učení a když ho následujeme.

18. Kde můžeme najít informace o tom, co Jehova stvořil?

¹⁸ Jak se můžeme naučit používat přirovnání z přírody? Podkladem pro jednoduchá, ale účinná přirovnání mohou být význačné rysy určitých zvířat. Kde najdeme informace o tom, co Jehova stvořil? Mnoho informací najdeme v Bibli, kde jsou občas vlastnosti různých zvířat použity  obrazně. Například v ní čteme, že někdo může být rychlý jako gazela nebo levhart, obezřetný jako had a nevinný jako holubice. c (1. Paralipomenon 12:8; Habakuk 1:8; Matouš 10:16) Cenným zdrojem informací jsou také časopisy Strážná věž a Probuďte se!, stejně jako články a videa ze série „Vymyslel to někdo?“ na jw.org. Když si budeš všímat, jak tyto publikace a videa využívají Jehovovy úžasné výtvory v jednoduchých přirovnáních, bude to pro tebe poučné.

19., 20. a) Jak Ježíš využil jedné nedávné události, když chtěl vyvrátit určitý nesprávný názor? b) Jak můžeme při vyučování využívat známé události a životní příběhy?

¹⁹ K vytvoření působivého přirovnání je možné využít známé události a příklady ze života. Jednou chtěl Ježíš vyvrátit nesprávnou představu, že tragédie postihují ty, kdo si to zaslouží, a poukázal proto na událost, k níž došlo nedlouho předtím. Řekl: „Myslíte [si], že těch 18, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?“ (Lukáš 13:4) Těch 18 lidí opravdu nezahynulo kvůli nějakému hříchu, který by vyvolal Boží nelibost. K jejich tragické smrti došlo proto, že je postihl „čas a nečekané události“. (Kazatel 9:11) Ježíš tedy vyvrátil nesprávné učení tím, že se odvolal na událost, o které jeho posluchači dobře věděli.

²⁰ Jak můžeme při vyučování využívat známé události a životní příběhy? Dejme tomu, že rozebíráš splňování Ježíšova proroctví o znamení jeho přítomnosti. (Matouš 24:3–14) Když vysvětluješ, jak se splňují jednotlivé části tohoto znamení, můžeš přitom poukázat na některé z posledních  zpráv o válkách, hladomoru či zemětřeseních. Nebo například vysvětluješ, že člověk, který obléká novou osobnost, musí v životě provést různé změny, a chceš to doložit nějakým příběhem. (Efezanům 4:20–24) Kde takový příběh najít? Mohl bys čerpat z různých životních situací svých spoluvěřících nebo bys mohl použít některý ze životních příběhů, které byly uveřejněné v publikacích svědků Jehovových. Také bys mohl najít nějaké příběhy v sérii „Bible mění život lidí“ na jw.org.

21. Co je naší odměnou, když dobře vyučujeme z Božího Slova?

²¹ Ježíš byl skutečně vynikajícím učitelem! V tomto oddílu jsme viděli, že vyučování a kázání dobré zprávy bylo jeho životním posláním. (Matouš 4:23) A stejné životní poslání máme i my. Být dobrým učitelem přináší velkou odměnu. Vyučování je vlastně dávání a takové dávání vede ke štěstí. (Skutky 20:35) Jsme šťastní, že druhým předáváme to, co má skutečnou a trvalou hodnotu – pravdu o Jehovovi. Navíc nás může hřát vědomí, že se řídíme příkladem, který poskytl Ježíš, největší učitel, jaký kdy žil na zemi.